Porno a úcta? To často nejde moc dohromady. A co takhle: žádná nepřirozeně krásná prsa, žádné extrémně vyvinuté penisy a do toho akty, které netrvají desítky minut, ale jsou to rychlovky. Že to není porno? Ale je, jen trochu jiné… realistické, etické. A je trendy. Jednou z jeho nejvýznamnějších tvůrkyň je v současnosti švédská režisérka a producentka Erika Lust. „Budoucnost pornografie záleží hlavně na jejích konzumentech – jestli si lidé uvědomí, jak složitý a rozmanitý je pornoprůmysl, a budou chtít vídat alternativy v rámci porna,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

První záběry pornofilmu Eriky Lust The Wedding by divák nerozeznal od běžného snímku. Sledujeme místo, kde se bude konat hostina, žena v decentním černém kalhotovém kostýmku rozmisťuje po vkusně prostřeném stole velké bílé svíčky. Další lidé zakládají skleničky na drinky, talíře se jmenovkami a příbory. Kamera pak následuje ženu, která má hostinu na starosti a ujišťuje se, že je vše perfektně připraveno. Zhruba do šesté minuty je to stejně jako scéna, kde fotografka a muzikant řeší spolu filozofické otázky manželství, víceméně materiál pro televizi či kino. I tak vypadá, aspoň co se týče kvality obrazu či výpravy.

V sedmé minutě ale nevěsta po cestě na obřad svede ženicha. Celý akt je ovšem prezentovaný jinak než ve volně dostupných filmech pro dospělé. Pár má problém rozšněrovat vršek nevěstiných šatů a společně se tomu smějí. Když se nakonec ona úspěšně svlékne, ženich se nejdříve postará o ni, pak se role vymění. Projevy obou herců působí – na rozdíl od volně dostupných „pornopohádek“ – věrně a nikoho z páru neponižují, natož aby mu ubližovaly. To jsou charakteristické prvky fenoménu, kterému se říká feministické porno: jde o filmy pro dospělé, které mají za cíl, aby si je užili všichni zúčastnění i sledující. Tedy i ženy.

„Na moje začátky v byznysu si pamatuji velmi dobře. Tenkrát feministické porno ještě nebylo tak rozšířené, ale musím zmínit vynikající kolegyně – tvůrkyně Annie Sprinkle nebo Candidu Royalle. To byly dvě revolucionářky feministického porna,“ říká hned na úvod současná jednička evropské produkce Erika Lust.

Právě úspěchy pornoproducentek a feministek Candidy Royalle v osmdesátých letech a Annie Sprinkle o v následujícím desetiletí položily základy pro trochu jiné filmy. Ty, v nichž jde o pocity a prožitky nejen mužů, ale i žen, které nejsou ponižovány, natož zneužívány. Během devadesátých let začala vznikat filmová studia věnující se přímo feministickému pornu. Dánská filmová společnost Zentropa, která částečně patří známému režisérovi Larsi von Trierovi, produkovala pod značkou dceřiné společnosti Puzzy Power porno zaměřené přímo na ženy od roku 1997.

Začátek milénia pak přinesl úplně novou generaci filmařek. V Americe založila produkční společnost Pink and White režisérka Shine Louise Houston, v Británii začala točit Anna Span, ve Francii například Émilie Jouvet a v Barceloně se do díla pustila Švédka Erika Lust. A právě její tvorba feministického porna je v současnosti považována za jednu z nejznámějších.

„Dnes je firem, které točí v rámci podobných hodnot, vícero, což mě utvrzuje v tom, že musíme dělat něco dobře,“ vysvětluje Lust. Podle ní spousta žen a homosexuálně orientovaných lidí převzala kontrolu nad svým vlastním sexuálním příběhem a vytváří porno pro všechny, ať už se biologicky, nebo sociálně cítí jako kdokoliv. Zásadní je přitom rozdílný pohled na rozkoš: běžné porno většinou zobrazuje příběhy, které podporují mužskou rozkoš. Končí mužským orgasmem, nikoliv ženským. Naopak feministické porno zajímá spíš rozkoš ženská, případně rozkoš pro všechny.

Že to Erika Lust dělá dobře, ukazují i čísla. Její firma Erika Lust Films zaměstnává kolem padesáti lidí a její pornoweb si aktuálně předplácí šedesát tisíc lidí, 65 procent z nich překvapivě tvoří muži. Stránky stojí osm dolarů na měsíc (což vychází na asi 185 korun), a přestože autorka nechce zveřejňovat přesná čísla, hrubým odhadem lze dopočítat, že ročně vybere jen od fanoušků něco mezi pěti a šesti miliony dolarů, tedy přes 120 milionů korun.

Sama Lust dosud režírovala přes 130 krátkých filmů a produkovala dalších 150. Její filmy zároveň sbírají i různé ceny, celkem jich má na svém kontě padesát šest. Naposledy v loňském roce na XBiz Europa Awards v Amsterdamu, které udílí časopis pro dospělé XBiz, získala Nicole Kitt cenu za nejlepší herečku v roli nevěsty v již výše zmiňovaném snímku The Wedding. Ten je přitom přelomovým i pro samotnou Eriku Lust – považuje ho za svůj dosud nejambicióznější projekt s autentickým prostředím a, jak říká, slušně vystavěným dějem.

Režisérka vnímá změny ve vnímání porna jako součást posunu celé společnosti: „Žijeme ve světě, kde lidé více věnují pozornost svým zvykům a rozhodnutím. To se týká jídla, oblečení i digitálního obsahu. Budoucnost pornografie záleží hlavně na jejích konzumentech – jestli si lidé uvědomí, jak složitý a rozmanitý je pornoprůmysl, a budou chtít vídat alternativy v rámci porna.“

Měnit by se podle ní ale nemělo jen porno, podobné problémy mají totiž i odvětví, která až tak nesouvisí se sexem. „Některá odvětví, například kosmetický nebo módní průmysl, mohou propagací nerealistických standardů krásy nebo utvrzováním negativních stereotypů o pohlaví využívat nejistoty lidí,“ popisuje a dodává: „Bez náležité sexuální výchovy a otevřených diskusí se navíc jedinci mohou cítit zahanbeni a izolováni, což je dělá náchylnější k manipulaci nebo zneužívání.“

Lust zároveň věří, že tohle všechno lze překonat podporou pozitivního přístupu k tělu, inkluzivní sexuální výchovou a snahou vysvětlovat, že k fyzickému kontaktu je potřeba souhlas všech zúčastněných osob. „Musíme získat zpět svou samostatnost a odstranit dynamiku moci, která se zakládá na studu. Jde o to, abychom sobě i ostatním umožnili přijmout naši jedinečnost, touhy a potěšení bez odsuzování a studu,“ uzavírá.

Na otázku, co se jí na běžném pornu nelíbí, Erika Lust odpovídá, že jí tam spíš hodně věcí chybí. Zaprvé jde o autenticitu. „Všechny naše filmy mají scénář a vyprávějí příběh. Některé jsou ze skutečného světa, některé více fantasy, ale všechny vytváří tým lidí, tím pádem vznikají autentická a unikátní díla.” Na rozdíl od klasických pornofilmů její produkce nikdy nepoužívá stejné kulisy dvakrát, naopak investuje do toho, aby každý snímek byl jedinečný. Jde tu o celkový zážitek, nejen o to, co na plátně provozují herci.

S tím souvisí i jiné požadavky na vzhled těla. Silikony v obřích ňadrech a ve rtech v tvorbě Eriky Lust nejspíš nenajdete. „U nás zdůrazňujeme a oslavujeme realistické typy těl a jejich rozmanitost. Chceme, aby se lidé cítili spřízněni s postavami, těly a tvary, které vidí v našem pornu. Nechceme propagovat nerealistické standardy krásy, které mohou negativně ovlivnit obraz těla a sebevědomí lidí,“ říká. Podle ní je důležité oslavovat těla všech velikostí a tvarů. Každý z nás je prý jedinečný a krásný.

Zásadní pro produkci tohoto typu porna jsou pak lidé, kterým se říká „intimacy coordinators“, česky koordinátoři intimity. Jsou na každém natáčení a jejich prací je starat se o mentální, emocionální a fyzické zdraví a bezpečnost herců. „Zajišťují, aby se účinkující cítili bezpečně, když zkoumají svou sexualitu sami nebo mezi sebou, a v případě potřeby poskytují podporu v oblasti duševního a sexuálního zdraví,” vysvětluje filmařka. Koordinátor intimity spolupracuje na place s režisérem, řeší s herci jejich sexuální hranice, ochranu a další věci.

„Jejich role na place je zásadní. Je jejich zodpovědností, aby vytyčené hranice všech herců byly respektovány. Taky hrají zásadní roli při castingu a našich sexuálních rozhovorech, které s účinkujícími vedeme, při natáčení filmu i při postprodukci,” říká Lust. Jde o to, že každý z herců může mít hranice nastavené jinak, případně se během natáčení mohou měnit. Koordinátor tak vstupuje do natáčení, pokud má pocit, že se některý z účinkujících necítí dobře.

Popisovaná praxe se může zdát jako trivialita, ale v klasickém pornoprůmyslu často dochází k nátlaku při natáčení praktik či scén, se kterými nejsou hlavně ženy svolné. Například před čtyřmi lety v Praze zatkla policie devět lidí a obvinila je z toho, že nutili dívky k sexu před kamerou. Právě koordinátor intimity by měl takovému stylu natáčení zabránit.

A pak je tu ještě jedna, možná zdánlivě nepodstatná drobnost, která ovšem odlišuje tvorbu Eriky Lust od jiných pornofilmů: „Neustále ukazuji své jméno, svou tvář a sdílím své hodnoty s veřejností. Lidé vědí, kdo filmy natáčí a jak vznikly, což se u masově produkovaného porna nestává.“

Ještě na vysoké škole nic nenasvědčovalo tomu, že by se Erika Lust měla pustit do natáčení filmů pro dospělé. Ve švédském Lundu studovala politické vědy a genderová studia. Pak se jí ale dostala do ruky kniha Hard Core: Power, Pleasure, and The Frenzy of the Visible americké profesorky filmových věd Lindy Williams. „V knize argumentuje, že porno je způsob, jakým vyprávět určité myšlenky o genderu a sexu, i když neodráží sexuální realitu,” říká Lust, kterou myšlenka zaujala a odstartovala její přemýšlení o pornu pro ženy, jež v té době ještě nebylo moc rozšířené.

Zároveň připouští, že částečný vliv na její pozdější kariéru měla i její domovina. Vyrůstat ve velmi progresivním a rovnostářském Švédsku očividně ulehčilo rozhodování, jakou cestou se vydat a hlavně jaké filmy točit: „Určitě to hrálo roli v utváření mého pohledu na sexualitu, genderovou rovnost a důležitost sexuální výchovy. Povzbudilo mě to, abych se postavila konvenčním normám a vytvářela obsah pro dospělé, který je inkluzivní, posilující a zdůrazňuje důležitost konsentu.“

Po dokončení školy na přelomu milénia se Lust přestěhovala do Barcelony, kde žije doteď. Objevila tu kouzlo filmové produkce a začala navštěvovat filmové kurzy. „Když nám zadali úkol natočit krátký film, chtěla jsem udělat svoji vlastní věc. Něco jiného v rámci žánru, pornofilm podle mého vkusu, který bude vyjadřovat moje hodnoty a ukáže důležitost ženského potěšení,” popisuje.

Přesně před dvaceti lety tak vznikl krátký film The Good Girl, remake klasického pornopříběhu poslíčka s pizzou, ve kterém si ale single podnikatelka Alex plní svoje sexuální sny. Film byl natočený právě z ženského pohledu a zaměřený na ženské potěšení: „Nic velkého jsem od něj neočekávala, ale pak si ho najednou stáhlo přes dva miliony lidí za méně než dva měsíce. Začala jsem dostávat e-maily od lidí z celého světa, kteří mi psali, že se jim film moc líbil, a ptali se, kdy vydáme další.“

Snímek The Good Girl vyhrál i cenu za nejlepší krátký film na erotickém festivalu v Barceloně. Tehdy jí došlo, že na světě existuje poptávka po alternativě k masově produkované pornografii, která cílí hlavně na muže. A tak vznikla produkční společnost Eriky Lust.

Je tu ale ještě jedno velké téma, kterému se Švédka věnuje. Současné volně dostupné porno neovlivňuje pouze dospělé, ale i děti. Zkušenosti odborníků ukazují, že se k filmům pro dospělé dostávají děti už v osmi letech, což je v kombinaci s absentující nebo nedostatečnou sexuální výchovou problém. Na vině jsou i školy nebo rodiče, kteří často nevědí, jak a jestli už o sexu s dětmi mají mluvit.

Erika Lust proto společně se svým manželem a skupinou sexuologů vytvořila web The Porn Conversation. Na něm si učitelé i rodiče mohou stáhnout edukativní materiály. „Chceme rodinám a pedagogům poradit, jak začít mluvit s dětmi a dospívajícími o pornu, jak kriticky přemýšlet o obsahu, který konzumují, a jak zkoumat škodlivá poselství, která porno zdarma přístupné na internetu většinou propaguje, jako je objektivizace dívek a žen, rasismus, násilí a sexualizace dospívajících,“ vysvětluje Lust.

„Jednou z hlavních obav týkajících se mládeže a pornografie je dopad, který může mít na formování sexuálních očekávání,“ říká Lust a dodává, že dětem je potřeba adekvátní formou vysvětlit rozdíl mezi pohádkou, která se odehrává v pornu, a sexuální realitou.

„Naše děti si zaslouží, aby byly vyslyšeny ve své přirozené zvědavosti ohledně sexu. Zaslouží si vědět, že sex může přinášet i spoustu pozitivních pocitů,“ říká Erika Lust. „Musíme s nimi mluvit o tom, co je to rovnocenný sex se souhlasem, stejně jako jim dát návod, jak rozlišovat mezi typy porna, na které mohou narazit na internetu.“