Baví vás počítače. Tak zkusíte v mládí naprogramovat pár her. Jste fakt hlava, získáte doktorát z matematiky, ale přesto vás to pořád táhne k těm videohrám. Tak se na ně vrhnete naplno. Není to kdovíjaké živobytí, ale během let získáte fanoušky, co vaši bezplatnou tvorbu podporují dobrovolnými příspěvky. A vy pak stvoříte fenomén, který má v herním světě stěží obdoby. To je příběh bratrů Adamsových a jejich Dwarf Fortress. Hry, která v mnoha ohledech nemá konkurenci. Ale která na opravdu obří úspěch čekala dvacet let. Až do teď.

Cokoliv si v následujících řádcích přečtete, vám bude možná připadat trochu přitažené za vlasy. Nebo jako přehnané přechvalování toho, co Dwarf Fortress je a co umí. Ale vězte, že skutečnost je ještě komplexnější, megalomanštější a i pro znalejšího hráče stěží uvěřitelná. Znáte jinou hru, jejíž hráči by řešili podivnou otázku, proč se najednou na podlaze krčmy hromadí mrtvé kočky? Dwarf Fortress totiž simuluje i takovou bizarní drobnost, jako je chování koček. A naprosto bez nadsázky miliardu dalších věcí k tomu.

S těmi kočkami se to má tak, že když ve starší verzi hry hospodský rozlil pivo a kočka prošla louží, chtěla se stejně jako její nevirtuální předloha očistit. Jenže při hygieně ze sebe slízla alkohol. Což jí způsobilo otravu. A pošla. Dwarf Fortress přitom není hra o kočkách. Je to hra o simulování fantasy dobrodružství a vládnutí trpasličí pevnosti v obrovském světě. Představte si tu komplexitu, když úroveň kočičího detailu aplikujete na úplně všechno ostatní. Od válčení se skřety až po uměleckou tvorbu trpasličích řemeslníků.

Ono hromadné umírání koček v hospodách bylo mimochodem chybou v kódu. Rozlitý alkohol neměl být tak silný, aby kočky otrávil. Tvůrci hry po zpozorování problému bug brzy opravili. Nebyl to přitom žádný velký tým, co by hbitě reagoval na stížnosti komunity. Dwarf Fortress je dílem dvou bratrů. Američané Tarn a Zach Adamsovi s vývojem vlastních her začali už v mládí, jejich prvotiny byly jak čistě textové hry, tak tituly inspirované fantasy žánrem a Dungeons & Dragons, případně hříčky o kopání pod zemí. Nejspíš už tušíte, k čemu to všechno vedlo. Ano, vedlo to k milionům dolarů.

Tedy pardon, to předbíháme do současnosti, kdy Dwarf Fortress právě vyšla ve vylepšené grafice. Od okamžiku, kdy Tarn začal pracovat na Dwarf Fortress, nás ale dělí dvacet let. Z počátku pro něj nebyla hlavní prioritou, po vydání alfa verze v roce 2006 se to ale změnilo. Adamsovic tvorba pod hlavičkou bratrského studia Bay 12 Games do té doby lákala desítky fanoušků, kteří na ni čas od času přispěli pár drobnými. S Dwarf Fortress však tvůrci natrefili ne sice úplně na zlatou žílu, ale na dostatečně cenné ložisko, které jim z komunitní podpory přinášelo stovky dolarů. Nebylo to na zbohatnutí, ale bylo to dost na to, aby Tarn opustil postgraduální studium matematiky a začal se vývoji věnovat naplno. A začal psát ságu trpasličí pevnosti.

Strategických her, v nichž budujete své impérium nebo sídlo, je spousta. Dwarf Fortress nad ně ale ční bez přehánění snad v každém ohledu s výjimkou audiovizuální prezentace a s ní spojené uživatelské přívětivosti. Ani velice nadužívané slovo „neuvěřitelné“ nevystihuje množství detailů, které simuluje. Začíná totiž, jak to tak u velkých příběhů bývá, stvořením světa. Vygeneruje podle zákonů geologie terén, zabydlí ho faunou a florou, nechá vzniknout i zaniknout celé civilizace, připraví sáhodlouhé dějiny světa a dá vzniknout nespočtu bytostí. Ne podle předpřipraveného scénáře. Ale pokaždé nanovo a pokaždé jinak.

Už to by bylo impozantní, Dwarf Fortress ale simuluje i interakce jednotlivých prvků. Třeba to, že kolemletící orel se střemhlav vrhne na poutníka a vyklove mu oko. O otrávených kočkách už byla řeč. Do toho všeho z hráče činí vůdce klanu, který se pokouší založit titulní pevnost, rozšířit ji pod zemí i nad ní, obydlet ji autonomními osadníky, ochránit ji před nájezdy nepřátel a kultivovat vzkvétající trpasličí sídlo. Ideálně takové, ve kterém se budou obyvatelé cítit dobře, protože kromě pohybu, práce, aktivity a jednotlivých částí těla postaviček Dwarf Fortress sleduje i jejich mentální rozpoložení.

A teď si připomeňte úvodní obrázek článku. Tohle všechno (a mnohem víc) hra donedávna dělala v grafické prezentaci využívající pouze typografii. Žádné obrázky, ale jen písmena, číslice a speciální znaky. Třeba šedé písmeno e představuje slony. Zkušenějším hráčům to připomene dřevní doby videoher. Jiným spíš nepochopitelné hackerské kousky z filmů z devadesátek. S každým rokem sílící komunitě hráčů Dwarf Fortress to přišlo zcela normální. Ta totiž neřeší, že při hraní připomínáte spíš programátora z doby úsvitu výpočetní techniky. Ale zajímá ji to, že rozzuřené monstrum protrhlo bránu ve spodním patře pevnosti, kterou teď zaplavuje voda z podzemního jezera.

Dwarf Fortress je dokonalým příkladem fenoménu emergentní hratelnosti. Nic ve hře se neděje podle předem zadaných instrukcí. Všechno je výsledkem generovaného mikrokosmu, který si bez přehánění žije vlastním životem. A tvoří vlastní příběhy. Může se tak stát třeba to, že váš digitální řemeslník vytvoří umělecké dílo, jehož popis (stejně jako popis čehokoliv a kohokoliv ve hře) si můžete otevřít – a zjistíte, že trpaslíka inspirovalo slavné vítězství v bitvě, kterou před nějakou dobou ve hře prožil. Nebylo to přitom tak, že byste klikli na řemeslníka a vybrali z nabídky tlačítko „vyrob předmět oslavující tu a tu bitvu“. Učinil tak sám od sebe.

Na opravdové uvědomění si a ocenění toho, co Dwarf Fortress dělá, je možná potřeba delší chvilka. Vždyť i hry s takzvaným otevřeným světem jsou strašlivě svázané a přísně nalajnované oproti dílu, které sami tvůrci popisují jako „stroj na příběhy“. Ale klidně si tu chvíli na přemýšlení dejte. Však ani vývoj Dwarf Fortress nebyl kdovíjak uspěchaný. V textovém režimu, s postupným rozšiřováním už tak dechberoucích možností a s rostoucím kultovním statusem hra fungovala spoustu let. Do loňského prosince, kdy vyšla na Steamu.

To je mimochodem další pěkný paradox. Giganticky komplexní hra s poměrně primitivním vzhledem nabízela téměř nekonečnou hloubku hratelnosti – a zcela zdarma. Jistě, bratři Adamsovi s každým rokem lákali víc a víc nadšenců, kteří je podporovali pravidelnými příspěvky, až v posledních letech překonali sto tisíc dolarů ročně. Ale stáhnout si Dwarf Fortress jste si mohli bezplatně. A stále můžete, původní hra je a nadále zůstane k dispozici zdarma. Verze na Steamu a Itch.io ale tento napůl neznámý klenot činí přístupnějším pomocí grafické nadstavby, jež písmenka a číslice proměňuje do tradičnější herní podoby.

Přitom nebýt nepříjemných událostí ve světě skutečném, dost možná by Tarn a Zach Adamsovi pokračovali ve svém vlastně dobrovolnickém tvoření světa virtuálního. Jenže Zachovi v roce 2019 lékaři objevili rakovinu. Léčba vyšla na tisíce dolarů a naštěstí ji z většiny pokrylo pojištění Zachovy manželky. Ale co v případě dalšího onemocnění – nebo co kdyby postihlo bratra bez podobné záchranné sítě? Náklady na péči v americkém systému zdravotního pojištění by pro Adamsovy znamenaly existenciální problém.

„Nebyla to ideální ani udržitelná situace. Navíc s přibývajícími roky. Nešlo by neustále vybírat peníze od komunity, jednou by to přestalo a v padesáti byste umřeli,“ citoval Tarna v nedávném rozhovoru britský deník The Guardian. Podobně hovořil pro herní server Kotaku. „Prakticky jediným důvodem vydat hru na Steamu byly náklady na zdravotní péči. S crowdfundingem jsme dosud vycházeli dobře. Ale stárneme a stačil by další podobný zdravotní problém a znamenalo by to konec vývoje na plný úvazek,“ řekl brzy pětačtyřicetiletý vývojář.

A tak si začátkem prosince mohli zájemci hru poprvé doopravdy koupit. Ale proč by to dělali, když si ji mohli a nadále mohou stáhnout zadarmo? Vždyť grafická vylepšení takzvané prémiové verze do jisté míry suplují už dříve vydané vizuální doplňky od fanouškovské komunity. Odpověď na tuto otázku hledal i jeden z uživatelů herního obchodu: „Jak může mít tahle hra tolik hodnocení 10 z 10 hned v den vydání? Už jich má skoro dva tisíce. To jste jako dvacet let hráli Dwarf Fortress zadarmo a jenom jste čekali, až za ni budete moct zaplatit třicet dolarů?“

Hned první odpověď byla jednoduchá: „Yes“. A druhá. A třetí. A čtvrtá. A vlastně skoro každá z více než čtyř tisíc reakcí v diskuzi pod tímto dotazem. Nutno nicméně dodat, že kromě vizuální stránky titul na Steamu – jehož hlavním testerem byla mimochodem Zachova manželka – obsahuje nový soundtrack, upravené uživatelské rozhraní nebo návody pro nováčky. Bratrské studio Bay 12 Games hru na nejpopulárnější platformu s PC hrami dostalo prostřednictvím vydavatele Kitfox Games, zakoupit si Dwarf Fortress tam můžete za 28,99 eura.

Za ani ne sedm set korun tak získáte naprosto jedinečnou hru, jejíž hloubka je ve srovnání s takřka jakoukoliv jinou videohrou prakticky nekonečná. Však Dwarf Fortress je přiznanou inspirací taktéž kreativního a mnohem známějšího Minecraftu. Anebo i podobně do detailu propracovaného českého simulátoru průmyslu a logistiky Factorio. O sci-fi variaci se pak vcelku úspěšně pokusil RimWorld, ale originál je jen jeden. A byť genialitu hry dlouhodobě oceňuje odborná veřejnost i hardcore hráčstvo – anebo prestižní newyorské Muzeum moderního umění, jež ji zařadilo do své kolekce hodnotných děl –, fenomén Dwarf Fortress se vyloženě fenomenálního finančního úspěchu nedočkal. Až dosud.

Prvního února zveřejnil Tarn Adams na diskuzních fórech hry pravidelný měsíční přehled příjmů. Za poslední měsíce roku 2022 to byly pokaždé částky okolo patnácti tisíc dolarů. Za leden nového roku to byla suma 7 230 123 dolarů a 58 centů. V přepočtu sto šedesát milionů korun. Za půl milionu prodaných kopií – a to je pouze číslo za prosinec, které se promítlo do tržeb v následujícím měsíci a které spolu s příjmy následně ještě poroste. Pro srovnání, když sečtete příspěvky od fanoušků za předchozích šestnáct let, dostanete zhruba šestinovou sumu. Trpaslíci našli zlatou žílu.

„Pohádkový konec se stal skutečností. Ale žabáka jste nepolíbili. Dali jste mu peníze,“ okomentoval obrovský triumf Tarn – v diskuzi totiž vystupuje s přezdívkou Toady, z anglického toad neboli ropucha či žába. „O něco méně než polovina půjde na daně, něco na firemní náklady, takže to není čistě osobní zisk. Ale hodně z toho je. Dost na to, abychom vyřešili otázky ohledně zdravotního pojištění a důchodu, které spoustu lidí trápí. Stejně tak jsme zajistili budoucnost hry. Děkuju všem, kteří nám pomohli,“ vzkázal mladší z Adamsů. Zmínil také, že s vývojem hry bude díky novým financím pomáhat i jeden z dlouhodobě aktivních členů komunity. „A až opustíme tenhle svět, vy budete ten důvod, proč si nás budou pamatovat,“ dodal.

A co teď? Z nezávislých vývojářů jsou milionáři. „Je to hromada peněz. Ale také za dvacet let práce. Takže když to vydělíte, víceméně se dostanete na běžné platy v IT. Které tedy jsou stále dost vysoké,“ popsal Tarn pro magazín PC Gamer krátce poté, co bylo jasné, že premiéra na Steamu je hit. „Manželka už má plán. Máme maličký domeček, takže si koupíme nový, větší,“ přidal bratr Zach. „Asi budu muset přehodnotit celý svůj život. Ale konkrétní plány vlastně nemám. Stále spíš přemýšlím o trpasličích záležitostech,“ dodal Tarn.

Seznam věcí, které by mohly bohatství Dwarf Fortress ještě navýšit, je totiž delší než kroniky nejstarších trpasličích rodů. Magnum opus Tarna a Zacha Adamsových by se podle slov autorů v budoucnu měl rozrůst o mýty a magii. Lodě. Armády a dobývání. Hra, která už tak nabízí mnohem více možností než prakticky jakákoliv jiná, ani dvacet let od začátku vývoje není kompletní. A dost možná ani nikdy nebude. „Určitě existují hry, u kterých máte pocit, že jsou hotové. Ale já nikdy takovou nevytvořil,“ prohlásil Tarn.

Ale nenechte se zmást. Dwarf Fortress naplňuje okřídlené pořekadlo o tom, že cesta může být cíl. Navíc si můžete být stoprocentně jistí, že na cestu, jaká vede do trpasličí pevnosti, jste se dosud v žádné jiné hře nevydali. Jistě, i s graficky přívětivější verzí na Steamu to od vás bude vyžadovat spoustu trpělivosti. Stejně tak smíření s tím, že autoři razí heslo „prohrát je zábava“, protože komplexní simulátor trpasličího života skrývá mnohá nebezpečí. Ale kdo kutá nejhlouběji, najde ty nejcennější drahokamy. Nebo probudí spící monstrum, které vyvraždí jeho trpasličí klan. Obojí skvěle baví.