„Lépe komunikuju rukama než řečí,“ říká stručně Peter Huta. V Československu se vyučil modelářem, schopnost komunikovat rukama mu ale zůstala i poté, co v roce 1984 utekl na Západ. „Věděl jsem, že to se mnou špatně dopadne, že půjdu do kriminálu. Nejsem vrah ani zloděj, ale moji známí byli veksláci. Tak jsem začal plánovat, jak zdrhnout u Mikulova přes hranice,“ vypráví. Kdyby se tak nestalo, Huta by pravděpodobně modelářem zůstal. Místo toho teď na severu Itálie u břehů Lago di Garda vyrábí vyhlášené lyže a snowboardy na míru.

Když se Huta dostal do Německa, chvíli tam vyráběl díly pro auta – prahy i přední a zadní spoilery dělal pro Škodovku, Fiat, Volvo, Mercedes nebo Porsche. Začal se ale v Německu nudit, a tak vyjel do Kanady. Když mu po dvou měsících vypršelo vízum, zase se vrátil. Tehdy narazil na kamarády, kteří ho ponoukli: Pojeď s námi ke Gardskému jezeru. A tak jel.

Osudem Petera Huty se právě tehdy staly windsurfingová prkna, snowboardy a taky lyže. „Objevil jsem naprosto krásné místo. Zkoušeli jsme tam prkna, windsurfy, plachty, prostě všechno možné. Nakonec jsem v zimě dělal v Německu a v létě v Itálii. Táhlo mě to ale k jezeru,“ říká pro CzechCrunch Huta.

Foto: Peter Huta

Peter Huta a jeho značka Grooves

V Itálii začal pracovat pro firmu Roy Ski, ve které vyrobil první surf i snowboard. Pod touto značkou pak spolupracoval na výrobě prkna, které málem vyhrálo zlatou medaili na zimní olympiádě v Naganu. Na snowboardu značky Roy tehdy závodil Ital Thomas Prugger, který dojel jako druhý. První byl Kanaďan Ross Rebagliati, kterého však na chvíli diskvalifikovali kvůli kouření marihuany. Nakonec ale o prvenství nepřišel. Huta později vyráběl prkno i pro něj, to už ale pod značkou 24/7.

Lyžařský a snowboardový nadšenec se po tom všem rozhodl, že bude dělat sám na sebe. A tak vznikla značka Grooves. Lyže vyrábí ve svém domě, ve kterém má i dílnu. Stojí přesně tam, kde si to před lety zamiloval, v Trentinu u největšího italského jezera. Huta se při výrobě řídí jednou zásadou: není potřeba mít formu, ta akorát svazuje ruce. Lyže i prkno je možné vytvořit jakkoli, jen to musí odpovídat přání zákazníka.

Mezi jedny takové lyže patří například pár, kterému říká pensiero simulativo, tedy simulační myšlení. „Mají takovou divnou geometrii a občas je zákazníkům ukážu, aby si to mohli vyzkoušet. Několik jich na nich i jezdí,“ popisuje Huta a dodává: „Dělám lyže pro děti o 28 kilech i pro dospělé, kteří váží 130. I lidé s nadváhou mohou lyžovat, akorát nenakoupí v běžných obchodech,“ říká výrobce, který má po letech stále silný přízvuk ze svého rodiště – zákazníci za ním jezdijó do jeho dílny a na svahu si pak vybavení i zkoušejí.

Jeden pár lyží značky Grooves stojí víc než v obchodech, jak ale řemeslník říká, chodí bohatí zákazníci stejně jako ti chudí. Všechny nicméně spojuje vášeň pro lyžování. Jezdí k němu profesionální sportovci, lyže od něj má ale i monacký kníže Albert II. nebo obyčejní laici. Dílnu navštěvují lidé z Nového Zélandu, Kanady, Německa či Švýcarska. Pár jich vyrobil i pro Čechy.

Poslední dobou sem často jezdí také handicapovaní. A tak zatímco dřív Peter Huta vyrobil asi padesátku lyží na míru za rok, teď už je to méně. Chce totiž vyrobit takové lyže, které by vyhovovaly nevidomým, lidem po amputaci nohou nebo ochrnutým. Cílem je dostat se s lyžemi Grooves na paralympiádu. „Je to jednoduchá věc, postižení přitom žádnou pořádnou výbavu nemají. Vždycky jsem dělal věci, které byly nedostupné, v osmdesátých letech na snowboardech taky jezdily jenom hvězdy,“ líčí.

Nevidomí podle něj koukají, kam jedou, nohama. Jednou vzal na svah ženu, která je od narození slepá. Vyjeli sedačkou nahoru, a když se pak zastavili v polovině sjezdovky, dokázala ukázat, kde stojí jaký sloup lanovky. „Když s nimi jezdím, jsem pak dva dny v depresi. Nikoho nezajímá, že by pro ně mohl něco vyrábět. Můžu být jeden z prvních. Není to nic těžkého, člověk se musí koncentrovat a mít s těmi lyžaři vztah,“ vysvětluje Huta.

Foto: Peter Huta

Na tréninku s handicapovanými

Čas od času od Lago di Garda zavítá i do Česka. Třeba teď se chystá za svojí matkou, která oslaví osmdesáté páté narozeniny. Jak ale sám říká, Čechy nezná. „Když jsem zmizel, všeho jsem se zřekl. Jen svých rodičů ne. Když se to pak uvolnilo, zdálky jsem vše sledoval. Moje sestra mi vykládala, jaké to tehdy bylo, že lidé byli hodní, podporovali se a byla nálada, jakou jsem nezažil. Ale já jsem vlastně nic nezažil. Já vás neznám, umím česky, ale neznám vás, protože jste prožili něco, co já ne,“ líčí dnes už italský starousedlík.

Česko mu ale evidentně lhostejné není. Teď třeba pátrá po osudech Mikuláše Brněnského, který byl jmenován biskupem tridentským v roce 1338. Tehdy mu český král Jan Lucemburský, neboli Giovanni I di Boemia, udělil znak se svatováclavskou orlicí, který je zároveň symbolem Trentina. Huta by si kvůli tomu přál dostat se do českých archivů, aby o něm zjistil něco víc.

A přál by si taky pořádně si zajezdit na snowboardu. Prý na něm už dlouho nestál. „Chtěl bych být aspoň tři dny někde v horách a jen tak si jezdit. Lyžuju hlavně se zákazníky, to musí člověk především koukat na toho druhého a žádné lyžování to není. Na to, abych odjel někam do hor, by musel být klid,“ říká Huta. A ten není. Čech, který žije u Lago di Garda, totiž pořád hlavně vyrábí lyže.