Veterinář z Keni poprvé opustil Afriku a přepsal historii, když nečekaně bodoval na šampionátu v šipkách

Na mistrovství přijel jako neznámý. Bez zázemí a bez očekávání. Jeden zápas ale stačil, aby se z outsidera z Keni stal symbol letošního mistrovství.

David ZlomekDavid Zlomek

david-munyua-mvpStory
Foto: Professional Darts Corporation/YouTube / PDC / CzechCrunch
Keňský šipkař David Munyua
0Zobrazit komentáře

Kdyby někdo před začátkem světového šampionátu v šipkách, který odstartoval v půlce prosince a potrvá až do 3. ledna, tvrdil, že jedním z jeho nejsilnějších příběhů bude ten o třicetiletém veterináři z Keni, znělo by to jako sportovní pohádka. Jenže přesně to se stalo. David Munyua vůbec poprvé v životě vycestoval z rodného kontinentu, přijel do Londýna na svoje první mistrovství a hned v úvodním kole otočil beznadějně vypadající zápas, když porazil světovou osmnáctku Mikea De Deckera. V pondělí odpoledne v pozici outsidera už neuspěl a z turnaje vypadnul, přesto nechal výraznou stopu.

Munyua se na turnaj dostal jedinou možnou cestou, a sice přes africkou kvalifikaci, která dává Africe jedno jediné místo v 128členném pavouku mistrovství světa. Tím, že kvalifikaci ovládnul, zajistil historicky první keňskou účast. Jenže tím to teprve začalo. Munyua po vyhraném turnaji musel řešit praktickou otázku: jak se vůbec dostat do Londýna. Státní podpora neexistovala, na což si poté sám veřejně postěžoval, a tak apeloval na sponzory a pomoc okolí, aby si mohl cestu, pobyt a celé vystoupení na šampionátu dovolit.

O to větší kontrast nastal v okamžiku, kdy se objevil na pódiu proti Mikeu De Deckerovi. Zatímco Munyua kombinuje šipky s prací veterináře a začal je hrát teprve před třemi lety poté, co si je z nudy jednou zkusil v hospodě, jeho soupeř patří mezi zavedené profesionály a na elitní scéně se pohybuje posledních pět let.

MS v šipkách se hraje na sety, v prvních kolech musí hráč vyhrát tři z pěti. De Decker rychle vedl 2:0 a vše vypadalo jako rychlý konec keňského debutanta. Tedy dle předpokladů, kurz sázkových kanceláří na výhru De Deckera byl 1,03, takže prakticky vylučoval jakékoli překvapení.

Jenže Munyua se nezlomil. V prostředí, kde tisíce fanoušků zpívají, pískají a slaví každý povedený hod, dokázal zůstat klidný. Postupně srovnal skóre, dotáhl zápas do rozhodujícího pátého setu, a nakonec ho vyhrál. V průběhu utkání přitom udělal i chyby v počítání bodů, které dokážou hráče v takovém hluku psychicky rozložit. „Je to neuvěřitelné, vůbec jsem to nečekal,“ řekl po vítězství. „Je to obrovský moment pro Keňu i pro Afriku. Pokud jsem to dokázal já, můžou tomu uvěřit i další.“

A proto fanoušci šipky milují rok od roku víc. Ostatně, loni se všech přibližně 90 tisíc vstupenek na celý šestnáctidenní turnaj vyprodalo během zhruba patnácti minut. Do haly Alexandra Palace tak každý den míří tisíce fanoušků a další miliony sledují přenosy doma.

Na první pohled to pak na místě může působit jako řízený chaos. Fanoušci chodí v kostýmech, zpívají jednoduché chorály a reagují na každý povedený hod. Neexistuje tu klasické klubové soupeření jako ve fotbale. Důležité je, že se hraje dobrý zápas, byť někdy není potřeba ani to.

Když někdo trefí maximální nához 180 bodů, hala exploduje bez ohledu na to, kdo je zrovna u terče. K tomu patří i nástupy hráčů. Každý má svou píseň, na kterou přichází na pódium, a celé hlediště ji často zpívá s ním. Je to součást show, ale i způsob, jak si publikum vytváří vztah k hráčům.

Šipky totiž nestaví na nedostižných sportovních superhrdinech. Právě naopak. Velká část jejich kouzla spočívá v tom, že hráči působí jako obyčejní chlapi. Nemají vyrýsovaná těla ani okázalé týmy kolem sebe, o to víc ale vynikne, když v tomhle hluku a tlaku dokážou být extrémně přesní. Navíc nezáleží na věku. Třeba letos se Paul Lim ze Singapuru stal v 71 letech nejstarším hráčem, který kdy na šipkovém MS vyhrál zápas. Naopak současná světová jednička Luke Littler se světovým šampionem stal v 17 letech.

Za touhle atmosférou se ale skrývá i tvrdý byznys. Letošní mistrovství světa, v němž vypadli v 1. kole i dva Češi (Adam Gawlas a Karel Sedláček), má celkový fond odměn rekordních pět milionů liber (139 milionů korun), tedy dvojnásobně vyšší než loni. Vítěz si odnese milion liber (28 milionů korun), poražený finalista 400 tisíc (11 milionů korun) a už samotný postup z prvního kola znamená jistotu 15 tisíc liber (416 tisíc korun). Pro hráče z regionů, kde šipky nemají silné zázemí ani sponzory, jde často o částku, která může zásadně změnit další kariéru, případně ji vůbec umožnit. Jako třeba Munyuaovi.