Vlastní infrastrukturu nebude mít firmám kdo udržovat, cestou je cloud, věří šéf datového managementu Adastry

Vlastní on-premise infrastruktura se pomalu stává historií jako stará dobrá disketa. Jak zvládnout přechod do cloudu, vysvětluje David Kaláb z Adastry.

kalab

Foto: Adastra

David Kaláb, viceprezident datového managementu společnosti Adastra

Poslední roky se firmy hromadně přesouvaly do cloudu. Často zaváděly nové nástroje metodou pokus-omyl, ale karta se dnes obrátila a většina firem se snaží z cloudových služeb ždímat maximum přínosů pro byznys, ne jen experimentovat s novou technologií. „Trh prošel výraznou evolucí a o schopnostech cloudu už nikdo nepochybuje. Dnes se řeší návratnost investice a reálné byznysové přínosy,“ říká David Kaláb, viceprezident datového managementu společnosti Adastra.

Správný výběr a nastavení cloudových nástrojů je natolik komplikovanou disciplínou, že je k ní často nutné svolat tým specialistů, kteří z palety dostupných možností vyberou skutečně efektivní a přínosné řešení. Široké know-how v této oblasti nabízí česká konzultační společnost Adastra, která v minulém roce vykázala tržby 5,6 miliardy korun.

„Kdo nebude do pěti let využívat možnosti cloudu naplno, čekají ho trpké časy,“ věští Kaláb chmurnou budoucnost systémům provozovaným na vlastní infrastruktuře. Inovace jsou v datovém managementu na denním pořádku a i velcí hráči jako AWS, Google Cloud Platform nebo Microsoft Azure své služby dynamicky rozvíjejí. Když se k veřejnému cloudu přidá i možnost cloudu privátního nebo provoz infrastruktury on-premise na vlastním hardwaru, začíná být hledání optimálního řešení skutečný oříšek.

David Kaláb v rozhovoru popisuje, jaký recept na cloud našel jeho tým.

Je cloud nevyhnutelnou budoucností?
Všem klientům říkám, že kdo nebude za pět let v cloudu, čekají ho trpké časy. Nebude schopen dostatečně inovovat, držet krok s konkurencí, nedokáže dostatečně rychle reagovat na změny trhu ani najít lidi, kteří by udrželi v provozu náročné serverové infrastruktury.

Cloudový slovníček

Veřejný cloud
Model poskytování IT služeb externími poskytovateli prostřednictvím veřejného internetu, kdy je sdílen výpočetní výkon a data uložena na serverech ve velkých datacentrech poskytovatele.

Privátní cloud
Cloudové služby poskytované firmám ve vlastním zabezpečeném prostředí, ve kterém mají plnou kontrolu nad daty, infrastrukturou a zdroji. Oblíbený typicky ve vysoce regulovaných odvětvích nebo při vysokých požadavcích na flexibilitu, například ve výběru hardwaru.

On-premise řešení
Jde o hardware a software umístěný přímo v prostorách společnosti. Výhodami oproti cloudu je maximální kontrola, nevýhodou vysoké náklady na pořízení a náročný provoz.

Vendor lock-in
Česky označovaný jako proprietární uzamčení je stav, kdy vznikne natolik silná závislost zákazníka na dodavateli, že případná změna dodavatele je značně ztížena. Stav je výhodný pro dodavatele, který má jistotu příjmů.

Jak to, že nedokáže najít lidi?
Důvodů je více. Nabídka služeb dostupných v cloudu bude růst a těch, které lze provozovat na vlastní infrastruktuře, bude ubývat. Odborníci, kteří dokážou starší řešení obsluhovat, budou z trhu rychle mizet. Nových lidí přibývat nebude, protože se tento obor bude stávat neperspektivním, a když už nějací zbudou, tak si je stáhnou IT oddělení velkých korporátů, která za ně zaplatí cokoliv, aby udržely firemní systémy v chodu.

Z toho logicky vyplývá, že postupně od středně velkých firem až po ty největší na všechny dolehne potřeba hledat řešení v cloudu. Z vlastního hardwaru se stane historie jako z diskety, kterou dnes už nemáte ani kam strčit.

Chápu tedy správně, že velké korporáty na cloud nebudou aktivně naskakovat?
Celý enterprise segment se do cloudu pomalu sune. V bankách funguje v cloudu datová analytika, všichni telekomunikační operátoři spoustu věcí provozují nativně v cloudu, přesouvají se do něj i pojišťovny, automobilky, energetika a další. Samozřejmě jsou zde vyšší požadavky na bezpečnost centrálních systémů a uživatelských dat. Existují ale možnosti, jak začít s relativně malým rizikem – například uzavřít přístup z vnějšího světa, data pro analytiku anonymizovat nebo integrovaná data z různých systémů end-to-end šifrovat. Možností je skutečně dost.

Obavy o bezpečnost jsou často zmiňovanou slabinou cloudu.
Přitom pokud se na to podíváme optikou penetračních testů a různých certifikací, tak velcí poskytovatelé veřejných cloudů jsou na tom dnes po stránce bezpečnosti lépe než jakékoliv lokální datové centrum. Stačí jen najít schopné lidi, kteří služby správně nastaví a využijí maximum z nabízené úrovně zabezpečení. Ať už dle svých interních politik, nebo v souladu s požadavky regulátora. O bezpečnosti cloudu se v odborných kruzích už nepochybuje, technologie dospěla a je teď na firmách, aby z ní dostaly maximum užitku pro svůj byznys.

Jak se měří byznysové přínosy cloudu? Skoro bych řekl, že to je čistý náklad.
Bernou mincí je návratnost investice. Firmy si nenajímají konzultanty, aby jim pomohli cloud zprovoznit, najímají si je, aby společně hledali cestu, jak cloud přispěje k firemnímu úspěchu. Kromě návratnosti investice může cloud zkrátit čas od vývoje do spuštění nové služby, takzvaný time-to-market, na mnoha místech má cloudová integrace vliv přímo na zákaznickou zkušenost například v podobě rychlosti interakce s ním.

kalab2

Foto: Adastra

David Kaláb, viceprezident datového managementu společnosti Adastra

Můžete zkusit dát příklad oblíbené funkce, kterou cloud umí efektivně řešit?
Například zprovoznění chatbota poháněného umělou inteligencí. Mohu ho provozovat na vlastní infrastruktuře, ale potřebuji pro něj vyhradit dostatečný výpočetní výkon odpovídající maximálnímu vytížení, tedy v momentě, kdy k němu bude přistupovat nejvíce uživatelů. V případě globální firmy musím zajistit nasazení a provoz i na několika místech na světě, aby se odpovědi negenerovaly a nepřenášely dlouhé minuty. Nasadit a provozovat takovou službu pak typicky trvá i několik týdnů až měsíců.

Nebo mohu chatbota jednoduše spustit v cloudu, nakonfigurovat ho tak, jak potřebuji, a využívat všechny výhody cloudu – platit podle spotřebovaného výkonu, využít geograficky blízká datacentra pro co nejrychlejší odezvu a zároveň využít standardní výhody cloudu jako je zálohování dat nebo bleskové znásobení výpočetního výkon v případě potřeby. Doba potřebná pro nasazení takové služby se zkrátí maximálně na jednotky týdnů, a pokud podobné služby už provozuji, tak klidně i dnů.

Předpokládám, že převod interních firemních systémů do cloudu není jednoduchá akce. Co jsou největší komplikace?
Průměrná větší společnost od každé technologie zkouší něco – tu se nechá zlákat zajímavou incentivou a nechtěně se dostane do vendor lock-inu, tu vyzkouší nadějnou službu, která za rok odumře, a vzniklou díru nákladně znovu zaplňuje. Postupně se tyto nepříjemnosti nabalují, na každou technologii si proto firma ke konci zkusí najmout konzultační firmu. To bývá jednak drahé, navíc to stejně neřeší problém oportunistického přístupu. Chybí zastřešující koncepce.

Co myslíte tou incentivou, která vede do vendor lock-inu?
Často narážíme na klienty, kteří se nedokázali v široké nabídce zorientovat. Poskytovatelé cloudových služeb jim nabízeli obrovské obchodní pobídky, aby si nové klienty zavázali – kredity za stovky tisíc dolarů, rok provozu zdarma, sleva na služby implementačního partnera, bezplatnou migraci a další. Spousta firem se tak upsala k něčemu, co by normálně nekoupila. Jak ale jednou do cloudu přešly, jakákoliv změna poskytovatele byla extrémně nákladná, proto zvýšené poplatky po skončení úvodní slevy nadále platily.

Cloud se dá provozovat tak, aby nestál nesmyslné částky, jen potřebujete do firmy někoho, kdo umí o cloudu přemýšlet a nastaví správné základní principy.

Takže je nakonec cloud stál víc, než kdyby zůstaly na svých serverech?
Ano, ale často se k tomu přidalo i neefektivní využívání cloudových služeb, což je další typický omyl. Nestačí systém nebo aplikaci převést do cloudu, ale celý vývoj by měl brát v potaz zcela odlišnou koncepci cloudového světa. Takže to, co na vlastním hardwaru jakž takž fungovalo, si v cloudu zavolalo na pomoc klidně stonásobný výpočetní výkon serverů po celém světě. A když pak přišlo vyúčtování spotřebovaných služeb, všichni byli překvapení, že cloud je tak drahý.

Ale jestli to chápu správně, tak drahý být nemusí.
Rozhodně ne. Cloud se dá provozovat tak, aby nestál nesmyslné částky, jen potřebujete do firmy někoho, kdo umí o cloudu přemýšlet a nastaví správné základní principy. Ideální je, když firma dokáže využít silnou stránku cloudu, což je jeho podoba provozního nákladu. Dnes objednám a spotřebuji, zítra zaplatím. Neplatím nic, co nepotřebuji nebo budu potřebovat za tři roky. Jsou samozřejmě velké firmy, které se stále snaží dostávat náklady do odpisů, protože směrem k akcionářům i vedení reportují zisk EBITDA (před započtením úroků, daní a odpisů), ale i to se už dá u cloudu velmi dobře řešit.

Jak náročné je navrhnout novou službu provozovanou v cloudu?
Cloud je náročná disciplína, kdy opravdu nestačí projít dvěma třemi kurzy na cloudovou architekturu, abych dokázal pokrýt 90 procent toho, co firmy běžně potřebují, jako tomu bylo ještě před pár lety. V Adastře do projektu nasazujeme experty od architektů přes specialisty na služby jednotlivých poskytovatelů až po fázi, kdy dle potřeby povoláváme i několik desítek konzultantů. Následně se tým zužuje a nastupují techničtější role, které celé řešení uvádějí do provozu.

Váš nedávný projekt pro Eurowag získal ocenění Datové řešení roku v rámci Microsoft Awards. Jak cloud pomáhá v kamionové dopravě?
Eurowag je krásný příklad firmy, která dokázala dokonale otočit své přemýšlení. Je to progresivní finančně-technologická firma se strategickým cílem stát se datovou jedničkou spojující prodejce paliv, řidiče kamionů a nabídku souvisejících služeb, jako je vlastní navigace. To by nešlo bez správného uchopení cloudových technologií, smysluplné migrace a využití nových nástrojů pro práci s daty. Eurowagu jsme pomohli převést datovou platformu do cloudového prostředí. Pro devět kritických systémů a přes tisíc propojených tabulek jsme vytvořili řešení, které si poradí i s ambiciózním cílem Eurowagu, který se chce stát plně datovou firmou.

omar-koleilat

Přečtěte si takéV Polsku zvažujeme výstavbu nájemních bytů, říká šéf CrestyluV Polsku za tři roky postavíme i prodáme, v Česku jen povolení stavby trvá devět let, říká šéf Crestylu

U cloudu se často řeší kombinování různých specializovaných služeb. Co je vaše oblíbená volba?
Každý poskytovatel bývá silný v něčem jiném. Často například stavíme datovou platformu na Amazon Web Services, nad kterými běží analytika ve službě Microsoft Power BI pro vizualizaci dat. To je třeba kombinace, kterou čistě jen Microsoft nebo jen Amazon nedokáže nabídnout, protože ty dva světy se prolínají pouze okrajově. Ale i tady platí, že služby se vyvíjejí a za rok může být vše jinak.

Často se zmiňuje multicloud jako obrana před vendor lock-inem. Je to něco, co klientům pomáháte budovat?
Menším firmám obvykle stačí jeden cloudový poskytovatel, tam multicloud není kvůli velikosti výhodný. Ale u větších firem to smysl dává. Jestli klient nechce, aby si z něj cloudový poskytovatel udělal dojnou krávu, může vytvořit svůj vlastní trh, na kterém nutí cloudové poskytovatele do vzájemné konkurence.

Jak je k tomu přinutí?
Pokud je jeho aplikaci jedno, ve kterém prostředí běží, může služby provozovat u toho poskytovatele, který nabízí pro dané nasazení nejlepší cenu. Nebo stavět svoje řešení na službách, které provozuje více veřejných poskytovatelů cloudových služeb. Multicloud ale nemusí být jen o úsporách, může to být i způsob minimalizace rizik.

Adastra působí i v Severní Americe. Vnímáte nějaký rozdíl mezi českým a americkým prostředím v přístupu ke cloudu?
Americké firmy jsou mnohem připravenější inovovat. Když vyjde nová služba, teď například Microsoft plánuje vydat řešení Fabric pro analýzu dat formou služby (SaaS), české firmy si s ním hrají, promýšlí benefity, ale k nějaké rozhodné akci se ještě nikdo nemá. Na druhé straně vím hned o několika našich zákaznících v USA, a je jich více než prstů jedné ruky, kteří jsou připraveni se do nové služby okamžitě překlopit, aby jim ani náhodou neujel vlak. Tohle přemýšlení se snažíme ze Severní Ameriky do Česka přenášet.

CC Native

Partnerem článku je Adastra

Jaroslav Beck: Byl jsem naivní, teď už v Česku téměř neinvestuji. Byrokracií přicházíme o miliardy

„Myslím, že o této době se bude jednou psát v knihách jako o zlatém věku startupového podnikání,“ říká jeden z tvůrců Beat Saberu v podcastu Crunch.

Jaroslav Beck

Foto: CzechCrunch

Hostem podcastu Crunch byl investor Jaroslav Beck.

0Zobrazit komentáře

Patří k nejúspěšnějším českým startupistům a v poslední době se z něj stal i vyhledávaný investor. Jaroslav Beck prorazil v USA a za oceán se nyní i vrátil. A jedním z důvodů, které ho k tomu přiměly, jsou právě zkušenosti s investováním v Česku. Zdejší legislativa je strnulá a byrokratická, prohlásil 35letý podnikatel v novém dílu podcastu Crunch. V něm se rozhovořil nejen o herním studiu Beat Games, ale také o specifikách práce pro Marka Zuckerberga nebo o tom, do jakého Česka se chce ze zámoří vracet.

Jaroslav Beck do loňského května působil jako hudební ředitel společnosti Beat Games – tvůrce úspěšné hry Beat Saber, kterou stvořil společně s Jánem Ilavským a Vladimírem Hrinčárem, aby ji v roce 2019 prodali společnosti Oculus Studios spadající pod Facebook (dnes Meta). Svůj podíl z kupní ceny, která se podle neoficiálních informací pohybovala nad dvěma miliardami korun, Beck investoval mimo jiné do českých startupů Live Penalty, Qerko či Outfindo a založil také vlastní značku ochucených minerálek Cans.

Nyní ovšem investuje hlavně v USA. „Hlavní důvod, proč už v Česku téměř neinvestuji, je legislativa. Na začátku jsem byl absolutně naivní v tom, jak investování v Česku funguje,“ říká v podcastu Crunch, který si můžete poslechnout ve videu níže, na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.

Ještě předtím jsem investoval do pár startupů v USA a tam se domluvíte s founderem, řeknete: ‚Líbí se mi, co děláš.‘ Oni řeknou: ‚To je skvělý, pošleme smlouvu, ty pošli nám, co chceš. Pak ti přijde login do aplikace, kde uvidíš, že za svou investici držíš odpovídající podíl.‘ Všechno je online, digitální a vyřešené za pět minut,“ popisuje zkušenost z Ameriky, která je hodně odlišná oproti tomu, jak věci fungují v Česku.

„V Česku jsme museli najmout tým právníků. Investoval jsem s lidmi z celého světa, takže investoři z Hongkongu a USA museli jít na českou ambasádu v Americe, aby ověřili jejich podpisy a abychom byli součástí kmenových listů. Absolutní bizár. Nemám na to výzkum, ale odhaduju, že Česko touhle byrokracií přichází o desítky milionů dolarů ročně,“ dodává Beck.

Sám přitom označuje aktuální dobu za zlatý věk pro založení vlastního startupu. Důvodem je pochopitelně rozmach a dostupnost technologií s umělou inteligencí, na kterých lze vystavět vlastní softwarové řešení. Myslím, že o této době se bude jednou psát v knihách jako o zlatém věku startupového podnikání. Příští rok sice nebude ta nejlepší ekonomická situace, ale možnosti, které teď mladí lidé mají, jsou zlomové. Když někdo říká, že už není co vymyslet, tak to není pravda. Teď lze naopak vymyslet vše a realizovat desetkrát lépe,“ podtrhuje pětatřicetiletý investor.

S klukama jsme se rozešli v pohodě.

Beck v Beat Saberu původně figuroval jako autor hudby, posléze i celé herní studio vedl. Krátce před prodejem Beat Games do rukou Mety v roce 2019 pozici CEO předal dalšímu ze zakladatelů Vladimíru Hrinčárovi. Beck se soustředil zejména na hudební stránku a spolupráci s umělci jako Imagine Dragons nebo Lady Gaga. Třetí ze spoluzakladatelů Ján Ilavský měl na starosti vývoj.

Letos v květnu Beck oznámil, že úspěšné herní studio opouští. „Jsem akcelerátor a potřebuju pořád tvořit další věci. Říkal jsem, že když bude Beat Saber ve stavu, kdy bude mít lidi schopné odbavit agendu, kterou jsem tam řešil, a budou to dělat ještě lépe než já, tak není důvod, abych tam zůstával,“ vysvětluje. „Chodily nějaké zvěsti, ale myslím, že s klukama jsme se rozešli úplně v pohodě,“ dodává.

Prodej české hry, kterou si měsíčně zahraje 1,5 milionu uživatelů a jež je zřejmě nejúspěšnější VR hrou vůbec, Beckovi změnil život. Zaprvé ochutnal, jak fungují špičkové korporátní struktury pod vedením Marka Zuckerberga: „Pro mě bylo fakt důležité pochopit, jak fungují velké firmy a proč zrovna takhle. Pro spoustu známých to byl ‚strašnej korporát‘ a s tím určitě souhlasím – jen už chápu, proč to tak je. Jedna věc, co jsem zjistil, je, že korporáty nejsou postavené tak, aby inovovaly, ale aby udržovaly.“

Jaroslav Beck, startupista a investor

Foto: CzechCrunch

Jaroslav Beck, startupista a investor

Zadruhé do klína rodákovi ze Strakonic spadla spousta peněz. „Kontaktovali mě snad všichni bankéři v České republice a navrhovali mi nějaká portfolia a kdesi cosi. Přišlo mi ujeté svěřit své peníze lidem, které neznám. Řekl jsem si, že se naučím investovat a chápat trh,“ vysvětluje.

Investice do českých startupů ale popisuje jako určitou formu filantropie. „Pro mě je to o vracení, protože mám pocit, že mám v životě štěstí. Neočekávám, že bych na tom něco vydělal, pro mě je důležité podpořit startupy a projekty, které tu budou mít v budoucnu pozitivní dopad. Docela dost času trávím v Americe, tak se naprosto sobecky chci vracet do těch Čech, do kterých já sám se budu těšit,“ dodává Beck.

Poslechněte si celý rozhovor v podcastu Crunch ve videu výše, na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts. Dozvíte se v něm také:

  • Co rozjíždí Beck za další projekty a bude to konkurence Spotify?
  • Jak se mu žije v USA a jak v Česku?
  • Co rozhodlo o prodeji Beat Saberu?
  • Kdy zvažoval, že bude pracovat v kavárně?