Vlastní projekty nám pomáhají poskytovat klientům lepší služby, říká česká digitální agentura MD works

Agentura, kterou založili Daniel Pech a Martin Jirásek, slaví osm let. Své know-how už vedle práce pro klienty využívá také ve vlastních projektech.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

mdworks-optimised

Foto: MD works

Martin Jirásek a Daniel Pech, spoluzakladatelé agentury MD works

Jak zaujmout v digitálním světě, ve kterém je stále více obsahu, je složité se v něm vyznat a ještě náročnější je upoutat oko potenciálního zákazníka? S tím radí svým klientům v marketingové agentuře MD works, kterou založili Daniel Pech a Martin Jirásek. Během osmi let jejich firma vyrostla po všech stránkách, letos míří za obratem kolem šestadvaceti milionů korun a vedle práce pro klienty, která spočívá v digitálním marketingu či komunikačních strategiích, rozjeli také několik vlastních projektů. Mnoho se při tom naučili a teď prý díky tomu ještě lépe chápou potřeby svých klientů.

„Jako agentura máte občas tendenci zúžit svůj pohled především na poskytovanou službu. To si u rozvoje projektu, za který jste kompletně zodpovědní, nemůžete dovolit,“ vysvětluje v rozhovoru Daniel Pech, spoluzakladatel MD works, který agenturu založil v roce 2016 poté, co mu pod rukama začaly růst zakázky od jeho známých, kteří chtěli pomoci s marketingem. Původně vlastní byznys vůbec stavět nechtěl, ale když se kvůli tomu jeho kamarád Martin Jirásek rozhodl vrátit z Dánska, aby pomohl novou agenturu rozjet, bylo rozhodnuto.

Dnes se v MD works specializují na všechny aspekty online marketingu, pracují převážně pro české firmy, kterým chtějí pomáhat růst, a vedle toho rozvíjí také vlastní kreativní studio. A když už měli všechny potřebné kompetence pod vlastní střechou, pustili se i do zmíněných vlastních projektů, které jim nakonec začaly generovat i nový byznys. „Přitom to je spíše nezamýšlený efekt,“ říká v rozhovoru Daniel Pech. Společně s Martinem Jiráskem popisují, jak se jejich práce vyvíjí i co se během osmi let naučili.

Když jsme se společně bavili před třemi lety, mířili jste obratem k patnácti milionům korun. Jak vypadá letošní rok?
Daniel Pech: Letos překročíme obrat 26 milionů korun, možná to bude i trochu více. Předešlé roky jsme rostli v průměru okolo dvaceti procent ročně. Tento rok se růst ještě zrychlil. V současném zrychlení nám velmi pomáhají věci, které jsme nastavovali v minulých letech. Zahrnuje to především procesy z pohledu řízení projektů, týmu, klientské péče a vzdělávání. Nyní se ukazuje, jak bylo důležité věnovat dostatek času a zdrojů na postavení kvalitních základů, které nám nyní umožňují v pohodě zařadit vyšší rychlostní stupeň.

mdworks1

Foto: MD works

Daniel Pech a Martin Jirásek, spoluzakladatelé agentury MD works

Bavili jsme se společně také o tom, že můžete mít sebelepší myšlenku, nicméně zásadní je umět ji i vizuálně prodat. Počítám, že tohle dnes možná platí ještě silněji?
Martin Jirásek: Ano. Obsahu, který na nás působí, je určitě ještě mnohem více než před třemi lety. Vývoj nejen na sociálních sítích směřoval a směřuje k tomu, aby obsah mohl tvořit prakticky každý bez omezení. Stále vznikají nové a nové nástroje, které nám ho pomáhají vytvářet snáze i atraktivněji. Přidejme si k tomu navíc rozmach umělé inteligence. Je tedy více a více obsahu, který bojuje o naši pozornost. O to důležitější je vědět, jak tvořit obsah, který naše zákazníky skutečně zaujme a předá klíčové sdělení.

I ve vašich materiálech se mohu dočíst, že vaše aktivity musí mít dopad. Co to přesně v případě takové agentury znamená?
Daniel Pech: Přemýšlím, jestli je to více mindset, který ve firmě máme, nebo strategie. Každopádně to není jen o klientské práci. Ptáme se nejen na výsledky pro klienta, ale i na to, jak naše práce pomáhá firmám růst, zaměstnávat a jak ovlivňuje lidi i region. Stejně tak řešíme, jaký dopad má naše práce na tým, naši firmu, ale také obecně na společnost. To jsou otázky, které jsme si ve firmě zvykli pokládat. Slouží nám jako určitý kompas a jsou asi i podstatným důvodem, proč některé věci děláme jinak, než je zvykem. Mimo jiné nás to dovedlo k tomu, že jako marketingová agentura děláme i vlastní projekty.

Proč marketingová agentura založí vlastní projekt?
Martin Jirásek: Odpovím nejprve otázkou: a proč ne? V českých agenturách pracuje mnoho velmi schopných lidí, je tam koncentrované obrovské know-how. Přišlo nám proto zajímavé dát týmu prostor věnovat se i internímu projektu. Jdete jako firma samozřejmě do výrazně většího rizika, ale zároveň vám to umožní i mnohem lépe pochopit vnímání a potřeby vašich klientů. Také máte možnost vyzkoušet si spoustu věcí, které v případě, že fungují, můžete nabídnout i svým klientům.

oz

Přečtěte si takéOnline kalkulačka odhadů cen nemovitostí je ještě přesnějšíOnline kalkulačka Odhad-zdarma.cz provedla už přes milion odhadů cen nemovitostí a je ještě přesnější

Co jste se už při budování vlastních projektů naučili?
Daniel Pech: My jsme tím objevili samozřejmě i spoustu slepých uliček, ale nikdy v nich nezůstaneme dlouho. V takovém případě to bereme tak, že jsme jen našli variantu, která nefunguje. Poučíme se z toho a pokračujeme dál. Právě tahle možnost testovat si myšlenky a strategie na vlastních projektech nás v krátkém čase hodně posunula.

Naučilo nás to mimo jiné i komplexnější pohled na projekty a spolupráce. Jako agentura máte občas tendenci zúžit svůj pohled především na poskytovanou službu. To si u rozvoje projektu, za který jste kompletně zodpovědní, nemůžete dovolit. Začali jsme díky vlastním projektům mnohem lépe chápat pohled klientů a význam toho, co pro ně děláme, v souvislostech. To je nepřenositelné. Je potřeba si tím projít na vlastní kůži, ale jste pak pro zákazníky mnohem lepším partnerem.

A nakonec nám vlastní projekty pomohly také z pohledu marketingového know-how, protože jsme si testovali různé marketingové strategie, cílení či kreativy. Neustále jsme zkoušeli a vyhodnocovali. Rádi se z pohledu marketingu vydáváme na neprobádaná území, ale bylo fajn, když jsme pak mohli přijít i za svými klienty a říct: „Pojďme toto vyzkoušet, a pokud chcete mít představu, co od toho očekávat, zde jsou data a výsledky.“

O jaké projekty se jedná?
Martin Jirásek: Od roku 2021 rozvíjíme platformu věnující se hemoroidálnímu onemocnění Sedimvklidu.cz, kterou už navštívilo přes půl milionu návštěvníků. Minulý rok jsme ji úspěšně rozšířili i na Slovensko, kde jsme nedávno překročili 200 tisíc návštěvníků. Lidé na zmíněných platformách kromě odpovědí na zásadní otázky, které se pojí s hemoroidálním onemocněním, najdou také bezplatně nejbližšího specialistu a naplánují si trasu v mapách.

S naším dlouholetým partnerem v podobě realitní kanceláře Quantum reality a službou pro bezplatný online odhad nemovitosti Odhad-zdarma.cz také zajišťujeme v rámci Develio group komplexně prodej a marketing pro menší a střední developerské projekty. Od minulého roku provozujeme také platformy MujChrup.cz a MojChrup.sk, které sice čeká hlavní rozvoj až v příští roce, ale už nyní pomohou bezplatně najít nejbližší dostupnou zubní pohotovost, což se ukazuje jako služba, po které je obrovská poptávka.

develio-optimised

Foto: MD Works

Pro Develio Group řeší MD works prodej a marketing developerských projektů

Fungují vlastní projekty i jako generátor dalších příležitostí pro činnost agentury?
Martin Jirásek: Zajímavé je, že ano, byť to je ale spíše nezamýšlený efekt. Ostatně se projevil až později. Nicméně se ukázalo, že firmy nás díky tomu vnímají jako někoho, kdo umí postavit projekt od začátku na zelené louce a komplexně se o něj postarat. Aktuálně už nám díky tomu vzniklo několik spoluprací, kdy pomůžeme od nápadu a strategie až po realizaci i rozvoj. Tento směr nám přijde byznysově velmi zajímavý. Zároveň funguje samozřejmě velmi dobře pro nové agenturní spolupráce, protože můžeme ukázat, že nám dlouhodobě něco roste pod rukama a daří se tomu.

Posledně jste zmiňoval, že jste za pět let fungování přišli o jediného klienta. Jak se na tomto faktu projevily další tři roky?
Daniel Pech: Jsme na trhu osm let a za tu dobu jsme ukončili asi čtyři spolupráce, což není v agenturním světě úplně standard. Naopak máme klienty, se kterými spolupracujeme prakticky od začátku. Často jsme jim pomáhali rozjíždět nový produkt či firmu a dnes jde o zavedené značky ve svých oborech. Dlouhodobé fungování s našimi partnery je ovlivněné celou řadou faktorů, ale začíná to už oboustranným rozhodnutím, jestli do dané spolupráce vůbec má smysl vstupovat. Tomu u nás věnujeme velkou pozornost.

Jak to funguje?
Daniel Pech: Vycházíme z myšlenky, že klient i my budeme do spolupráce investovat čas, úsilí a zdroje. Bavíme se proto o tom, jak jsou nastavena vzájemná očekávání, zda máme podobnou představu o přístupu k řešení různých situací, které nás mohou potkat, nebo jestli jsme i lidsky na stejné vlně. Už díky této vstupní fázi můžeme klientovi i nám ušetřit spoustu zdrojů. Buď se nedohodneme, nebo postavíme kvalitní základy pro budoucí spolupráci.

Vyplývají z toho ale i další faktory. Nevytváříte nereálná očekávání, která jsou předem odsouzena k nenaplnění, nebo nezdravý tlak na tým, který se pak nestačí divit, co bylo klientovi naslibováno. Naopak tím rozjíždíte pozitivní nastavení, kdy klient i my máme sjednocené představy o fungování a cílech. Tým má jasné zadání a dostatečný prostor na práci. Výsledkem je, že neodchází kolegové, tým je stabilní, klienta dobře zná, šetří se čas a tím se také zvyšuje efektivita a výsledky spolupráce.

mujchrup-optimised

Foto: MD works

V MD works postavili platformu Mujchrup.cz

Vy v agentuře nemáte klasické obchodní zástupce. Proč?
Martin Jirásek: Funguje to tak, že člověk, se kterým u nás jednáte o spolupráci, je ten, který ji bude mít následně i na starosti. Proto u nás není pozice obchodního zástupce. Spolupráci sjednává a rozvíjí projektový manažer, který nese odpovědnost za strategii i její naplňování. Jinými slovy, co si domluvím, za to si také nesu zodpovědnost. Je pravda, že pokud bychom měli obchod a realizaci oddělené, dosahovali bychom pravděpodobně většího růstu v kratším čase. To ale není naše cesta. Není nám to vlastní a dříve nebo později by nás takový přístup dohnal.

Kdo je dnes vaším typickým zákazníkem?
Daniel Pech: Jsou to především české firmy, ale máme i několik dlouhodobých spoluprací s nadnárodními společnostmi. Tím, že je pro nás důležité vidět dopad spolupráce, je nám bližší pomáhat v růstu českým firmám a značkám. Třeba nedávno jsem byl u klienta, který zrovna otevírá další výrobní halu a navyšuje kapacity. To je skvělý pocit. Stejně jako když nás jiný klient pozval na jejich týmovou akci, kde bylo několik desítek spolupracovníků. Já si přitom pamatuji, když jsme společně začínali, jak jsme seděli v zasedačce jen ve čtyřech, to byla tehdy prakticky celá firma. To jsou pro nás silné momenty.

Jaké služby pro klienty zpravidla zajišťujete?
Martin Jirásek: Jsme marketingová digitální agentura, takže naše hlavní know-how je určitě v online marketingu. Začínáme typicky strategií a pokračujeme přes jednotlivé nástroje, jako jsou webové stránky, PPC kampaně, sociální sítě či analytika. Pomáhá nám, že máme také vlastní kreativní studio, což znamená, že nápady, tvorbu i výkon máme pod jednou střechou. Čím dál častěji nás ale firmy poptávají i na celkovou marketingovou strategii, nejen online marketing. A nakonec nás baví také kombinovat tradičnější nástroje – například public relations s digitálními aktivitami.

Teď slavíte osm let. Jak vidíte další osmiletku?
Daniel Pech: Růst naší firmy se děje ve dvou různých směrech. Zatímco vlastní projekty mají ambice zahraniční expanze, u agentury je to jiné. Nemáme zájem vybudovat největší českou, či dokonce nadnárodní agenturu. Vyhovuje nám pozvolný růst, z toho důvodu jsme dokonce několikrát úplně zastavili příjem nových klientů, dokud jsme neměli jistotu, že vše kapacitně i kvalitativně zvládneme. V agentuře děláme zkrátka a jednoduše vše proto, abychom byli především partnerem pro české firmy, kterého bychom si sami přáli. A v tom chceme pokračovat dál.

CC Native

Partnerem článku je MD works

Hráli jsme Dostihy s vnučkou jejich autora. Pořád byla v distancu, v reálu jich prodá 25 tisíc ročně

Její dědeček Dostihy a sázky vymyslel – a Kristýna Miškovská po něm převzala firmu Dino Toys, která je ve velkém stále vyrábí.

dostihy-dino-boxed
0Zobrazit komentáře

Zdroj zábavy, zabiják nudy, vyvolávač svárů a tak trochu i kulturní dědictví celé země. Tím vším jsou legendární Dostihy a sázky, desková hra, která přesně před 40 lety přinesla trochu svěžího kapitalismu do stojatých socialistických vod. Taky se tehdy soudruhům vůbec nelíbila. Lidé ji však milovali a milují dodnes, jak potvrzuje Kristýna Miškovská a její manžel Václav, kteří jsou třetí generací přebírající vydavatelství Dino Toys, jež Dostihy a sázky vlastní. Nedalo nám to a vyzvali jsme je ke hře, při které jsme se dozvěděli, zda se dědeček Miškovské inspiroval hrou Monopoly a co všechno má mladá krev s Dinem v plánu.

Venku je okolo deseti stupňů a mrholí, tedy ideální podmínky zavřít se v teple kavárny a vybalit nejznámější českou deskovku Dostihy a sázky. Dnes to nebude jednoduché, soupeři nám jsou odborníci na slovo vzatí. V žilách Kristýny Miškovské koluje krev Ladislava Mareše, který hru vymyslel. Její manžel Václav je zase herní nadšenec do morku kostí a dá se s ním o nich hovořit dlouhé hodiny. Jak navíc sami přiznávají, Dostihy a sázky hrají na chalupě se sklenkou vína poměrně často.

Právě Miškovští jsou novou generací, která přebírá kormidlo rodinné firmy Dino Toys. Tu děda Mareš založil po revoluci a její portfolio se za oněch třicet let rozrostlo na 600 produktů, mezi kterými nechybí další deskovky, puzzle, kostky, ale i legendární plastová Tatra. Nezdržujme však hru, rozeberme si figurky a pojďme na to.

„Kristýna chce fialovou,​​“ oznamuje Václav s potutelným úsměvem. „Tu rozhodně nechci, nemám ji ráda,“ oponuje jeho žena, která na sebe vzala roli bankéře, a tak háže kostkou jako první. Jak prozrazuje, hry, ve kterých je právě kostka, nejsou její silná parketa, což se také velmi brzy potvrdí.

Když její děda v roce 1984 hru Dostihy a sázky vymýšlel, o přítomnosti kostky měl stejně jasno jako o zasazení celé hry do prostředí koňských dostihů. „Dodnes nechápu proč, ale za socialismu bylo sázení na koně povolené. Dědu fascinoval ten adrenalin a kompetitivnost celého prostředí, ale žádný koňák tehdy rozhodně nebyl,“ vysvětluje Miškovská a vytahuje ofocený novinový článek z Rudého práva.

Přestože sázení na koníky soudruhy bavilo, hra na toto téma nikoliv, a proto vyšla velmi ostrá kritika. „Ten článek končí větou: ‚Řekni mi, s čím si hraješ, a já ti povím, jaký člověk jsi‘,“ ukazuje s úsměvem Miškovská. „Zapůsobil samozřejmě perfektně. Na hru se stály fronty, a přestože tehdy v tiskárně v Jablonci, kde děda pracoval, tiskli 700 kusů denně, nestačili odbavovat poptávku,“ dodává vnučka člověka, kterého sama označuje za vizionáře, a Miškovský dokonce za ranaře s tahem na branku, který si byl schopen udržet autorská práva na hru.

Jedna z prvních vět, co před hrou slyšíme, je přísné ponaučení: „Kdo někomu napoví, že mu soupeř stoupnul na koně, dostane podle pravidel pokutu!“

Tady se hraje zostra. A brzy vám dojde, jak tuhle hru, kterou „přece zná každý“, vlastně neznáte.

„Lidé často opomíjejí mechanismus dostihů. Když jsou koně nasazení do hlavního dostihu sezony a začnete na ně sázet, můžete tím druhého hráče totálně zlikvidovat, protože vám musí vyplatit desetinásobek,“ upozorňuje Václav.

„Nezdržuj a házej,“ pobízí ho manželka – závod začíná.

A hned v prvním kole si kolegiálně připomeneme, kdo kam stoupnul. V tu ránu s nejšibalštějším úsměvem z Václavových rtů přichází: „Upozornění, pokuta!“

Zaplatíme ji samozřejmě ještě několikrát. Jediné štěstí stáje CzechCrunch je to, že existuje políčko Distanc…

Velký zájem o ni je i dnes. A to takový, že Dino prodává každý rok stabilních 25 tisíc kusů. „Jsme silní v retailu, a když lidé při běžném nákupu hru vidí, je to pro ně skvělý způsob, jak se otisknout do svých potomků a předat jim něco ze svého mládí,“ říká Miškovský, zatímco jeho žena kupuje prvního koně – krásného hřebce Korana za 2 400 herních korun, byť by možná raději stoupla na trenéra, který je prý její nejoblíbenější zdroj peněz ve hře.

To Miškovský vyjmenovává své oblíbence z první a nejlevnější červené stáje a šampiony z nejprestižnější tmavě modré stáje. Stejně jako Koran v roce 1963 i všichni ostatní herní koníci nesou jména skutečných dostihových koní – v řadě případů účastníků, či dokonce vítězů Velké pardubické. „Cena tomu ale rozhodně neodpovídá,“ říká s úsměvem Miškovská, původně vystudovaná filmová produkční.

Ani děda netrvá na tom, že Dino musí přežít

Přestože Kristýna jezdila s firemním paleťákem už jako malá holka a dnes zná jména dětí zaměstnanců i to, zda měli neštovice, nikdy nebylo dáno, že jednou rodinný podnik převezme. „U nás doma na to nebyl tlak. I když se bavím s dědou, tak necítím, že by nějak trval na tom, že Dino zůstane zachováno. Nemusí,“ vysvětluje Miškovská s tím, že ona i manžel měli své vlastní projekty, které je bavily a dobře živily.

Jak už to ovšem u rodinných firem bývá, změna v rodině často dopadne také na podnik. Když z pozice jednatele Dino Toys odstoupil kvůli rozvodu rodičů její otec a maminka se musela vrátit do vedoucí pozice, které se předtím s radostí vzdala, museli se manželé Miškovští rozhodnout. Buď se dál věnovat filmové produkci a podnikání v marketingu, nebo se stát třetí generací ve vedení Dina.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Zvolili rodinný odkaz. Miškovská se pustila do strategického řízení, zatímco Miškovský funguje v denní operativě a pouští se do prosazování nových vizí. „Hvězdy jsou v příznivé konstelaci. Teď je správný čas na novou transformaci Dina, jsme tu my, kdo ji chce vést, máme nové lidi ve vrcholovém managementu a všichni z toho mají radost,“ vysvětluje Miškovský.

V covidovém období by přitom málokdo řekl, že Dino potřebuje transformaci. Vedlo si extrémně dobře. O hry byl velký zájem, protože lidé trávili veškerý čas doma, a obrat se vyšplhal na téměř čtvrt miliardy korun. „Trh se ale zásadně proměnil. Přišla řada nových, menších vydavatelů třeba jen s jednou hrou. A na druhé straně začaly vznikat výrobní problémy spojené s výpadky v logistice a zvyšováním cen. Po covidu přišla krize. Zájem o hry opadl a vznikl obrovský tlak na vydavatele i průnik do digitalizace a e-commerce,“ vysvětluje Miškovský.

„Václave, jak je možné, že už máš tři koně a já jsem pořád v distancu?“

Tahle začarovaná smůla Kristýny ale netrvá věčně. I když, jak se to vezme: „Konečně hraju! Jdu na políčko Finance… a mám zaplatit dluh tři tisíce?! Sakra.“

Chce se něco říct o kovářově kobyle…

Jenže to by tu nesměl být Václav, jehož spanilá jízda závodištěm mu s každým dalším kolem přihrává nevyhnutelné vítězství o mnoho koňských délek.

„Nemám moc peněz, ale mám to všechno v kobylách,“ říká. „Jsou to sice ti nejhorší koně, ale je to jedna plná stáj vedle druhé. Prostě korunka ke korunce. Asi si koupím nějakou srandičku, třeba další dostih,“ přidává s neustále se rozšiřujícím úsměvem.

A jak se rozšiřuje jeho úsměv, tak se ztenčují naše naděje.

Přestože Dino rychle zareagovalo a přišlo s deskovkami pro jednoho či dva hráče a s mechanismy, díky kterým se hraní her částečně přesunulo i do digitálního světa, ani jemu se nevyhnuly problémy. „Po 30 letech tak nastal ideální čas udělat revizi, které z oněch více než 600 produktů skutečně vydělávají,“ dodává Miškovská, která už třetí tah stojí na distancu a zaboha nemůže hodit šestku, která by ji z něj vysvobodila.

Při své marné snaze připomíná, že na druhou stranu sílí u zákazníků Dina únava z technologií, a proto naopak druhou výraznou část zákazníků tvoří hráči, kteří se snaží s pomocí klasických deskových her digitálnímu světu uniknout. „Český zákazník umí být velmi konzervativní. Musíme proto šikovně kombinovat úplné novinky s tím, co zákazník zná a co posledních 40 let pravidelně hraje na chalupě,“ dodává Miškovská.

Krteček baví, Láďa Hruška ne

Takových perel má Dino ve svém rejstříku několik. Do takzvaného zlatého fondu her, jak jej Miškovská s úsměvem nazývá, patří mimo Dostihů i Člověče, nezlob se, Moje první hra či Pojď si hrát s motivy Krtečka. Na ty má dodnes Dino díky přátelství Ladislava Mareše s výtvarníkem Zdeňkem Milerem výhradní licenci pro použití na deskovkách.

Kromě Milera měl Mareš kontakty také na přátele v Nizozemsku, díky kterým získal legendární Monopoly, které bylo do určité míry inspirací při vymýšlení Dostihů. „Když jsem se ho na to ptala, tak mi říkal, že Monopoly hrál rád, ale vždy mu vadil zdlouhavý konec hry. Chtěl něco, kde bude větší adrenalin a moment zvratu, a proto tam dal sázky. Nějaká inspirace tam tedy byla, ale je to klasický model a ty mechanismy se prolínají napříč celým herním světem,“ dodává Miškovská.

Spolu s Krtkem nabízí Dino produkty s řadou dalších licencí od Disney až po Prasátko Peppu. Dobře funguje i spolupráce s Českou televizí či Primou, v rámci kterých nabízí hry na motivy pořadů jako AZ-kvíz, Zázraky přírody či Máme rádi Česko. Ne vždy se však podaří trefit do vkusu zákazníka, a zatímco třeba znovuzrozená Tatra byl tah, který se Dinu i přes velké počáteční investice vyplatil, deskovku na motivy pořadu s Láďou Hruškou označují Miškovští za propadák.

Ve svém portfoliu mají i několik produktů s licencemi Harryho Pottera či Pána prstenů, které oslovují zase jinou skupinu zákazníků. Právě na tu se chce Dino do budoucna ještě více zaměřit, a proto začíná více pracovat například s anime motivy. A pak jsou tu senioři, u kterých cítí Miškovský také velký potenciál a i jim chce začít nabízet produkty na míru.

„Kdy jste se naposledi pohádali u hry,“ snažíme se otázkou zamést pod stůl naši potupnou porážku.

„No, když jsme dostihy hráli naposled. A taky nedávno u vrhcábů,“ odpovídá Kristýna.

„Týna se pořád uráží,“ říká manžel.

„Já nemůžu za to, že neznáš pravidla.“

„A já nemůžu za to, že neházíš šestky.“

Lehoulince pichlavý, ale srdečně úsměvný dialog, který v obdobné podobě zná každý, kdo někdy nějakou deskovku s blízkými hrál.

„Ale když se hádáme, tak jenom hezky,“ říkají svorně Miškovští.

„Už připravujeme verze her, které budou mít například větší písmo,“ vysvětluje s tím, že zájmem společnosti je také více expandovat do zahraničí. „Měli jsme poměrně silný export. Jistou dobu tvořil třetinu našeho obratu. Ale pak šel dolů s krizí. Takže prostor pro zlepšení je velký. Máme velmi dobré obchodní vztahy v Izraeli, ale zájem je třeba i ze Spojených států nebo Japonska,“ dodává Miškovská.

Kromě nových produktů chce Dino věnovat více pozornosti i klasikám a jejich reedicím. Například Dostihy a sázky se dočkaly ke 40. narozeninám unikátní retroedice, která kopíruje první vydání. „Záměrně jsme tam nechali tiskové chyby a další nepřesnosti, pracujeme s původními obrázky, používáme papír, aby byly peníze stejné na omak, a tak podobně,“ popisuje Miškovský.

Nadšený je z ní rozhodně i dvaaosmdesátiletý Ladislav Mareš, který si užívá důchodu v Českém ráji. Díky Dostihům si nakonec ke koním vytvořil takovou lásku, že zde postavil stáj a chová tu několik koní. Jezdit na nich navíc naučil i svou vnučku. Kristýna Miškovská tak strávila dětství právě na koňském hřbetu. A teď z vedoucí pozice v Dino Toys dohlíží na nestárnoucí úspěch Dostihů a sázek.