V nenápadné ulici na Vinohradech se pod oprýskanými okny béžového činžovního domu třpytí zlaté dveře. Působí, jako by vedly do jiného světa. A tak trochu je to pravda. Kdo se odváží stisknout kliku, ocitne se ve Vztekárně, novém pražském rage roomu, kde rozum ustupuje a kontrolu mají převzít emoce.

Ve sklepní místnosti, jejíž dvě drobná okna u stropu překrývá vrstva ochranné pěny a stěny kryjí dřevěné desky, leží v rohu tři velké krabice. V jedné čekají ochranné rukavice, ve druhé helmy a třetí skrývá bílé kombinézy. Právě tenhle mundúr zajistí návštěvníkovi, že během takzvané destruktivní terapie, jak se nevšednímu zážitku přezdívá, vyvázne bez úhony.

„K nastartování projektu mě inspiroval vlastní vztek,“ vysvětluje Martina Prosecká, která se rozhodla vybudovat kontrolovaný prostor, kde si lidé budou moci ulevit od hněvu nemilosrdným likvidováním nejrůznějších předmětů – od nádobí přes staré elektrospotřebiče až po drobné keramické figurky. „Jde hlavně o věci, které je možné snadno roztřídit,“ líčí majitelka.

„Emoce běžně dusíme v sobě, nedáváme jim průchod. Vidím to u sebe, vidím to u svých přátel, které trápí, co se děje ve světě, a nevědí, jak s tím naložit. Terapie existuje, ale ne každý se na ni cítí. Vztekárna nabízí alternativu, která má být nejen emocionálním ventilem, ale i zábavou,“ dodává.

Foto: CzechCrunch

Stěnu jinak prázdné místnosti určené k destrukci doplňuje sprejem nakreslený smajlík s vyplazeným jazykem, symbol zlomeného srdce a nápis „Destroy your anger“, tedy „Znič svůj vztek“. Vybavení je minimum, patrně i z bezpečnostních důvodů. K ničení si lze pustit hudbu dle svého výběru, která pak začne hrát z reproduktoru. Sice to ve spojení s vybitím vzteku zní nezvykle, ale z prostoru sálá pozitivní atmosféra.

Na začátku každé destruktivní terapie návštěvníci podepisují prohlášení, nafasují ochranné pomůcky a poté musí dodržovat základní pravidla. Prosecká mezitím zůstává v předsálí a je připravená zasáhnout, pokud by se něco pokazilo. „Počítám s tím, že může přijít krize, jsem připravená. Připouštím, že se někdo může zranit. Všichni zúčastnění ale vědí, že jde o rizikový zážitek,“ přiznává otevřeně.

Po krátkém úvodu a navléknutí bezpečnostního obleku pokládáme s kolegyní Ivčou s lehkou nervozitou první láhev od vína na provizorní stolek složený ze tří na sebe naskládaných palet. Je to jen jeden z plejády předmětů určených k likvidaci. Jako první nástroj jsme si vybraly kovovou pálku, která kdysi nejspíš patřila softballovému hráči. Na hřišti by se svou řadou šrámů a prohlubní už k pořádnému odpalu neposloužila, její nový úděl je ale možná o kus zajímavější.

První úder je nejistý, druhý už má pořádnou sílu a po třetím rozmachu se láhev mění v hromadu střepů. Nervozita po chvíli ustoupí šoku z toho, že někomu právě ničíte věci ve sklepě. A pak přijde prozření. Tady můžete cokoliv. Z rozbíjení věcí kolem se stává forma očisty. „Nejvíc mě na tom baví ten adrenalin. Člověk může něco rozbít, netíží ho žádná pravidla slušného vychování a nemusí řešit, že by se na něj někdo díval skrz prsty,“ vysvětluje Prosecká.

Skoro dvě dekády vybíjení vzteku

Inspirace k otevření pražské Vztekárny přišla ze zahraničí. Samotný koncept rage roomů má své kořeny v Japonsku, kde tyto místnosti vznikaly jako forma cenově dostupné antistresové terapie. Původní myšlenkou bylo nabídnout přetíženým pracovníkům bezpečné místo, kde mohou házet nádobím o betonové desky a tím uvolnit nahromaděnou frustraci.

První doložený rage room se objevil v roce 2008, kdy se Japonsko potýkalo s ekonomickou recesí. Ta s sebou přinesla vyšší nezaměstnanost, nejistotu a s ní také spojené množství vystresovaných lidí.

Z Japonska se koncept rozšířil do celého světa, od Ruska přes Austrálii a Spojené státy až po Evropu. V centru Prahy ale zatím najdete pouze Vztekárnu, další jsou pak poblíž Modřan nebo v Králově Dvoře u Berouna. „V zahraničí je o tuhle službu velký zájem, a tak jsem se rozhodla to zkusit i tady. Rodina z toho ale úplně nadšená nebyla. Starší generace v tom nevidí smysluplnou příležitost. Naopak moji přátelé a partner mě podporují,“ vypráví Prosecká.

Jedna destruktivní seance vyjde přibližně na 850 korun, dvojici na zhruba 1 600. Skupina, která se rozhodne přijít společně, pak za pětačtyřicet minut svobodného běsnění zaplatí kolem tří tisíc. Největší zájem zatím podle Prosecké projevily zamilované páry, které si chtějí dopřát netradiční rande, a skupinky mladých žen, které mají chuť se společně odvázat.

Ačkoliv to měla původně v plánu, firemní teambuildingy nejsou pro Proseckou prioritou. Prostory Vztekárny jsou ještě poměrně skromné, a přestože by ráda do budoucna našla něco většího, nyní společnou destrukci dovoluje skupinám maximálně po čtyřech.

První dny a týdny provozu vnímá především jako zkoušku, na základě které si udělá jasno v tom, co je potřeba dokoupit, vylepšit a doladit. „Už teď vím, že chci zdokonalit ochranné kombinézy, protože jde o vybavení, které se rychle opotřebovává,“ líčí.

„Momentálně je to moje full-time práce. A vypadá to, že to tu bude fungovat hezky, až mám strach, abych ten nápor zvládla. Nedávno tu byla skupina kamarádek. Bylo slyšet, jak se smály, když si oblékly kombinézy. Prostě se bavily,“ shrnuje hlavní cíl majitelka.