Z ajťáka fyzioterapeutem a nakonec obuvníkem. Většina lidí chodí špatně, říká zakladatel bot Ahinsa Lukáš Klimpera

ahinsa2Story

Foto: Ahinsa

Lukáš Klimpera, zakladatel značky barefoot a zdravé obuvi Ahinsa

0Zobrazit komentáře

Když fyzioterapeut Lukáš Klimpera zjistil, že většina populace chodí kvůli nevhodné obuvi špatně, došlo mu, že se samotnou fyzioterapií toho moc nezmůže. Obkreslil si proto nohu a takříkajíc na koleni vytvořil první prototyp boty Ahinsa, která simuluje chůzi naboso a nedeformuje chodidlo. Dnes je vyrábí osmnáct lidí v Česku a Chorvatsku, další výrobu plánuje Klimpera otevřít v USA. Přes dva tisíce prodaných bot měsíčně jsou totiž podle něj teprve začátek. Do dvou let odhaduje prodej šestkrát vyšší.

Fyzioterapií se Lukáš Klimpera živil jen pár let. Pokaždé, když viděl, do jakých bot se jeho pacienti po terapii svazují, bylo mu jasné, že na jejich zdraví mají patologický vliv. Doporučení na botu, za kterou by se bez výhrad postavil, pro ně však neměl. Před deseti lety trend jménem barefoot znal málokdo. Modelů, které by byly ohebné, měly minimální podrážku a dostatek prostoru pro prsty, tehdy moc nebylo.

„Existovaly ale už pětiprsté boty. Testoval jsem je a byly perfektní,“ vzpomíná Klimpera. Proto chvíli uvažoval o tom, že se stane jejich distributorem. Netransparentní výrobní podmínky v Asii však pro něj byly eticky nepřípustné. Jakožto dlouholetý jogín si Klimpera zakládá na fair trade podmínkách, jenže takovou botu zkrátka nenašel. A tak vznikla Ahinsa.

Slovo ze sanskrtu ahinsá znamená podle východních náboženství princip nenásilí, což se projevuje v hodnotách jihomoravské firmy hned ve třech rovinách. Vůči zdraví těch, kdo boty nosí, bez násilí na zvířatech a v neposlední řadě bez násilí k pracovníkům, kteří vyrábějí jednak boty, ale také materiály. „Všechny výrobce znám osobně a mám jistotu, že vyrábí v dobrých podmínkách,“ říká jednačtyřicetiletý Klimpera.

lukas-klimpera2

Foto: Ahinsa

Lukáš Klimpera pracoval v IT, pak se začal věnovat zdravé obuvi

Materiály jsou pro něj obzvlášť důležité a je přesvědčen, že jeho veganská kůže předčí tu živočišnou ve všech parametrech. Jedná se o speciální mikrovlákna, která se při laminaci zároveň propichují a tím zajišťují prodyšnost. „Je to drahý materiál, ale je voděodolný, velice nenáročný na údržbu a odolný vůči oděru,“ vyjmenovává podnikatel a přejíždějícím nehtem po botě, jejichž pár vyjde v průměru na tři tisíce korun, dokazuje svá slova.

Kromě veganské kůže šije Ahinsa boty také z přírodních látek, jako je len či konopí, a brzy přibudou další inovativní materiály. Třeba ze zbytků z ananasové výroby nebo z „kůže“ Malai, kterou z kokosové vody a bakterií vyrábí slovenská designérka Zuzana Gombošová. „A pokud se objeví nějaký ještě lepší materiál, určitě ho budeme mít,“ říká zakladatel firmy.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Věnujeme spoustu úsilí vybírání a testování materiálů. Je to pracné, ale stojí to za to,“ podotýká Klimpera. Aktuálně firma vyvíjí také obuv z recyklovaných materiálů. Přibudou tak 100% recyklované boty s podrážkami z ojetých pneumatik a recyklovaných PET lahví. „Máte obnošené džíny? Pošlete nám je a my vám z nich ušijeme tenisky,“ plánuje majitel Ahinsy.

Podle jeho zjištění na trhu není žádná jiná firma, která by dělala čistě veganskou a plně barefootovou botu, natož pak 100% recyklovanou. A když Klimpera říká plně barefootovou, myslí tím nejen tenkou podrážku, ale skutečně lehkou, ohebnou botu se štědrým prostorem pro prsty, a to nejen v klidové fázi nohy na rovném terénu. „Když jdete z kopce, prsty brzdí a roztahují se,“ vysvětluje fyzioterapeut.

Noha, kterou přestal mozek vnímat

Barefootový boom podle Klimpery přinesl na trh spoustu sporných produktů, které mají sice měkkou podrážku a prostor pro palec, ale zapomínají na malíček a další prsty. Prsty jsou přitom podle jeho slov pro správnou chůzi zcela klíčové, neboť aktivují celý svalový řetězec. Varuje proto před koupí konvenčně vypadajících barefootových bot, neboť mohou zapříčinit poranění.

„V momentě, kdy se noha opírá prsty, aktivuje se řetězec, který centruje všechny klouby, vytáhne tělo nahoru a stabilizuje ho ve středu. Ze stabilního středu lze jemně a citlivě položit kráčející nohu na podložku,“ popisuje Klimpera. Přes 90 procent lidí však podle něj chodí přesně obráceně, tedy aktivitu vyvíjí ze středu těla, neboť mozek přestal nohy sešněrované v botách vnímat a používat.

aum05107

Foto: Ahinsa

Lněný model obuvi značky Ahinsa

„Je to jako se sádrou. Když ji sundají, mívají lidé problém končetinu koordinovat a používat. Musí se to znovu naučit,“ vysvětluje. Mozek člověka, který chodí dlouhodobě špatně v pevných botách, uloží tento pohyb jako náhradní pohybový program. „Máme pohybové programy, vzorce, se kterými pracujeme. Je to v podstatě paralela k počítačovému programování,“ přirovnává Klimpera.

Obojí zná z vlastní praxe velmi dobře. Již jako malý programoval jednoduché počítačové hry a později se živil jako programátor webů a intranetů. Vysokou školu nedokončil, protože víc než přednášky jej zajímala jóga. „Vždy mě víc lákala práce s lidmi, ale zjistil jsem, že tím se těžko uživím. Oprášil jsem proto základy programování a rychle získal práci,“ vzpomíná Klimpera na dobu, kdy mu bylo dvacet let.

Vydělával hned od začátku peníze, o kterých se mu ani nesnilo, a pracoval dlouhé hodiny, po čase dokonce již sám na sebe. Jednoho dne však přišlo klasické vyhoření a Klimpera počítač nemohl už ani vidět. „Prostě to už najednou nešlo. Měl jsem chuť vyhodit ho z okna,“ popisuje dnes již bývalý programátor. V pětadvaceti letech se proto rozhodl studovat fyzioterapii, obor, který ho hned od začátku nadchnul.

Ahinsa

Foto: Ahinsa

Od loňského roku vyrábí česká Ahinsa také v Chorvatsku

„Jak člověk stojí a jak se hýbe, to všechno jsou neurofyziologické programy. Fyzioterapeut hledá, co by se dalo zlepšit a optimalizovat,“ popisuje Klimpera. Tělo považuje za dokonalý systém, kterému však musíme umožnit fungovat svobodně, nikoliv jej omezovat. Končetina po odložení dlahy či pevné boty zesílí, pohybový program se dá opět natrénovat, avšak je třeba tomu věnovat čas.

„Lidé si myslí, že je to náročné, ale ve finále je to velmi energetizující,“ je přesvědčen Klimpera a pro snazší a bezpečný přechod k barefootu vyvinul kolekci komfort. Ta ponechává prstům dostatek prostoru, avšak tlumí nebezpečný dopad na paty, který lidé přecházející z konvenční boty neumí tlumit sami. „Je to alternativa i pro ty, koho barefoot nezajímá, ale chtějí zkrátka zdravou a pohodlnou botu,“ podotýká.

Chodit bos je zdraví prospěšné

Výhody minimalistické obuvi pochopil Klimpera v posledním ročníku na semináři fyzioterapeutky Clary Lewitové, která studentům ukázala na míru šitou a prostornou ohebnou botu. Klimpera se přitom na barefootovou obuv nejdřív díval nechápavě. „Najednou mi ale došlo, že to dává naprostý smysl a totálně mě to nadchlo,“ vzpomíná. Nedávno sám dotočil semináře o zdravé chůzi a zdarma je bude možné zhlédnout na webu Ahinsy.

A proč na správném držení těla či chůzi vlastně tolik záleží? „Ovlivňuje to fungování celé řady orgánů včetně srdce a mozku. Funkce pánevního dna je naprosto esenciálně provázaná s funkcí nohy,“ líčí bývalý terapeut. Roli hraje podle něj také psychosomatika. „Když je člověk shrbený, necítí se nic moc. Když ho automaticky každý krok vede k tomu, aby se napřímil, začne se cítit dobře. Všichni chceme být šťastní a zdraví. Je to přirozené,“ myslí si Klimpera.

Stále proto dumá nad tím, proč se obecně lidem líbí úzké boty, které deformují nohu a způsobují zdravotní potíže. „Široká bota pro nás není atraktivní, i když je zdravá a umožňuje nám dobře fungovat. Čím je bota širší, tím je hůř prodejná,“ konstatuje barefootový obuvník. Jeho největší cíl do budoucna je proto udělat designově atraktivní, zajímavou botu bez kompromisu a v plné šířce. Úkolu by se měl na podzim zhostit profesionální designér. Doteď se design odvíjel hlavně od zpětné vazby zákazníků.

aum_3350

Foto: Ahinsa

Všechny boty Ahinsa jsou vyrobeny eticky z veganských materiálů

Reálný termín pro představení vysněného modelu odhaduje Lukáš Klimpera na jaro příštího roku. Aktuálně totiž firma prochází velkou transformací zaměřenou na online prostředí. Tu začala Ahinsa už na začátku pandemie a od té doby ztrojnásobila výrobu. „Covidová doba nás přinutila vše přeházet. Z 90 procent jsme úplně jiná firma,“ podotýká její majitel. Firma proto buduje nové základy.

„Dřív jsme 80 procent zboží prodávali do obchodů, 20 procent online, teď razíme ryze online cestu a od toho se odvíjí organizace firmy,“ rozvádí její šéf s tím, že navenek se změny naplno projeví až v létě. „Připravujeme podhoubí, spousta věcí teď bublá pod pokličkou,“ dodává. Mezi ně patří třeba online kampaně nebo nová podoba webu, kterou již firma testuje na české doméně. Domény .eu, .com a .de budou následovat.

Mladí ševci nejsou, staří to neumí

Rodilý Pražan Klimpera se usadil v blízkosti velkého centra Jógy v denním životě v jihomoravských Koryčanech, kde také otevřel svou první výrobnu. A byť v těchto končinách stále přežívají pozůstatky obuvnické historie, pro Klimperu to znamenalo jen desítky hodin promarněného úsilí.

„Na začátku jsem objížděl různá místa a snažil se najít ševce. Mladí ševci nejsou a starší pánové kolem osmdesátky na mě koukali jako na blázna,“ usmívá se. Měkké boty z veganské kůže? To po nich nikdy nikdo nechtěl. Po několika pokusech Klimpera usoudil, že nejlíp udělá, když si založí vlastní výrobnu. Bez investorů postupoval pomalu, krok po kroku.

Na inzerát sehnal stroje a naučil se všechno kolem jejich obsluhy. Velký podíl však dodnes sehrává ruční práce. Zaměstnanci se všechno potřebné učili jeden od druhého. Vyrobit barefootovou botu je totiž podle Klimpery úplně jiná disciplína než vyrobit botu tvrdou.

aum09732

Foto: Ahinsa

Programování a fyzioterapie má podle Klimpery hodně společného

Za deset let Klimpera vybudoval sebevědomou firmu, která právě teď dospívá. Díky aktivaci online prodeje rostou tržby, a firma si proto loni otevřela druhou výrobnu v Chorvatsku. Už delší dobu si také pohrává s myšlenkou otevření další v USA, kromě Německa posílá totiž Ahinsa nejvíce bot právě do Spojených států. Tím by naplnila své nároky na lokálnost výroby.

O velkých plánech svědčí i fakt, že hned zkraje podnikání koupil Klimpera všechny možné světové domény. Obrat firmy v minulém roce činil 12,7 milionu korun a jen za letošních prvních pět měsíců to bylo 8,4 milionu. Velký podíl na současném růstu připisuje zakladatel Ahinsy také kolegovi Štefanovi, zkušenému podnikateli ze Slovenska, který má pod kontrolou čísla a firemní organizaci.

„Vždy se budu hnát za novými modely a materiály, ať už je obrat takový, nebo makový.“

„Upřímně, já to nikdy nedělal kvůli penězům. Baví mě to a dává mi to smysl. Budu se hnát za novými materiály a modely, ať už je obrat takový, nebo makový. Stejně všechno investujeme zpět,“ usmívá se Klimpera.

Tak jako mnoho dalších důležitých lidí ve svém životě, i firemního parťáka poznal Klimpera díky józe. Systém Jógy v denním životě přijal Klimpera před čtyřiadvaceti lety, což postupně vedlo ke změně všech jeho hodnot a pohledů. Na cestu jogína ho přivedla touha zažít stavy změněného vědomí, které jeho tehdy středoškolští spolužáci zažívali díky psychedelickým látkám.

„Zažil jsem zajímavé stavy, které mi hodně ukázaly. Zjistil jsem však, že to není vůbec to podstatné. Je to jakýsi cukřík, po kterém netoužím. Cením si zdraví a radosti všedního dne,“ uzavírá jogín a obuvník Lukáš Klimpera.

Plast je super, lidé s ním ale neumí pracovat, říká zakladatel Reforku. S rozložitelnými příbory chce dobýt Evropu

Peter BrejčákPeter Brejčák

zleva-sef-vyroby-petr-bohm-zakladatel-josef-homola-a-sef-produktu-dan-beseda-minStory

Foto: Refork

Šéf výroby v Reforku Petr Böhm, zakladatel Josef Homola a šéf produktu Dan Beseda

0Zobrazit komentáře

Plast je super věc a jeden z nejlepších vynálezů dvacátého století. Taková jsou poněkud překvapivá slova Josefa Homoly, jenž zakládal a z pozice technologického ředitele se podílí na budování tuzemské firmy Refork. Ta se zabývá výrobou plně kompostovatelného příboru nebo dalších doplňků a její plány určitě nejsou skromné – ve svém oboru se chce stát minimálně evropskou jedničkou, a tím pomoct společnosti dopracovat se do stavu, aby nebyla až tolik na plastu závislá.

„Už děti ve školkách se učí, že plast je hrozný, přitom je to úplně super věc, je to výmysl století. Člověk se s ním ale nenaučil dobře zacházet a neumí to doteď,“ vysvětluje Josef Homola svůj názor, když procházíme malou výrobní halou nedaleko pražského nádraží Hostivař.

Podle původních plánů se tady mělo nacházet jen výzkumné centrum, kde by Refork testoval různé materiály a způsoby výroby, kvůli pandemii koronaviru se zde ale rovnou rozběhla také výroba. Její kapacita je aktuálně kolem jednoho milionu kusů příborů měsíčně, jenže to už kvůli vysoké poptávce dávno přestalo stačit.

Proto během léta firma otevře i druhou, tentokrát pořádnou výrobní halu s kapacitou 20 milionů kusů měsíčně, což zatím musí Refork financovat pomocí investorů. Ti však do firmy vkládají velkou důvěru a poslali do ní už 100 milionů korun. To byly také důvody, proč CzechCrunch Refork zařadil do výběru Udržitelný byznys roku ’21.

zakladatel-josef-homola-min

Foto: Refork

Zakladatel Reforku Josef Homola

Josef Homola měl k plastům blízko od dětství. Jeho rodiče začátkem devadesátých let rozběhli klasickou „plastařskou“ firmu, v níž se soustředili na výrobu různých plastových dílů dodávaných zejména do stavebnictví. Už během studia střední školy tak Homola měl k dispozici stroje, na kterých si mohl různě hrát s materiály a postupy. S některými z nich se učil pracovat i díky videím na YouTube.

Kolem roku 2015 se pak začal i v průmyslu více rozvíjet 3D tisk a mladý Homola tuto technologii začal v rámci rodinné firmy nabízet klientům, aby si zdarma zkusili vyrobit prototypy, otestovali je a až pak investovali částky pohybující se v milionech i výše do sériové výroby.

„Do 3D tiskáren se pak začaly dělat biologicky odbouratelné materiály a náplně, což se mi hrozně líbilo. Šlo o jiný druh materiálu, který se aplikuje stejnou technologií, jakou jsem znal z rodinné firmy,“ popisuje Homola začátky příběhu, které jej nakonec přivedly až k vlastnímu podnikání. S novými poznatky pak začal vytvářet nové materiály a receptury zahrnující biopolymery. Poté hledal jejich využití.

„Takový materiál je obtížné využívat ve stavebnictví nebo uvádět do zdravotnictví s ohledem na spoustu různých ISO norem, které je nutné splnit. Víc mě lákalo dělat spotřební věci,“ říká třicetiletý zakladatel Reforku s tím, že se jaksi přepočítal. „Myslel jsem si, že v našem segmentu to nebude tak hrozné, ale ve finále je to ještě horší,“ směje se.

Plně kompostovatelný materiál

Refork totiž vyrábí plně kompostovatelné příbory a časem plánuje přidat i další výrobky, které ovšem musí splňovat přísné hygienické a další standardy. Aktuálně má přitom certifikovaný jeden hlavní materiál na velkokapacitní výrobu využívající stroje na vstřikování plastů.

Výroba v tomto případě probíhá tak, že se namíchaná směs vstříkne do odlitku a za několik sekund pod správným tlakem a správnou teplotou ze stroje vypadne hotový výrobek. Samotná směs přitom v Reforku vznikala dva roky, během kterých tým vyzkoušel více než dva tisíce různých poměrů jednotlivých materiálů, aby tak dosáhl požadovaných vlastností.

Konkrétně jde ze 60 procent o dřevěná a minerální plniva, z dalších 40 procent pak o zmiňované přírodní polymery. „To jsou látky, které se běžně vyskytují v přírodě a jsou super rozložitelné. Vyrábí se z rostlinných olejů pomocí fermentace podobně jako pivo nebo víno,“ vysvětluje Dan Beseda, produktový manažer firmy.

bbq4-min

Foto: Refork

Kompostovatelné příbory Refork

„Na trhu už ale jsou asi tři nebo čtyři firmy, které chtějí přírodní polymery vyrábět z odpadní vody, v Česku už je společnost, jež využívá použitý fritovací olej,“ doplňuje s tím, že i díky podobným pokrokům je vizí Reforku všechny výrobky vyrábět jen z odpadů, tedy bez využití jakékoliv primární a sekundární suroviny.

Díky použití těchto přírodních materiálů, které jsou takovým způsobem i certifikované, jsou podle tvůrců příbory od Reforku plně kompostovatelné (certifikaci finálních výrobků firma plánuje dělat). Rozložení například jedné konkrétní vidličky v přírodě by tak mělo probíhat podobně jako rozpad dřevěné větvičky upadlé ze stromu. To však Beseda nepovažuje za to nejdůležitější.

„Hlavní výhoda je, že i když tento kus příboru skončí v přírodě, tak to není o rychlém rozkladu, ale že neobsahuje žádné toxické látky. Všechny jsou přírodní. Možná, že vidličku bude vidět i déle než rok, ale nezanechá po sobě stopu. I plasty se totiž rozkládají určitou rychlostí, ale zůstávají po nich mikroplasty,“ popisuje.

***

Zajímá vás, jaké další společnosti se umístily v našem žebříčku Udržitelný byznys roku ’21? Podívejte se na jejich kompletní výběr.

udrzitelny-byznyscc

Přečtěte si takéCzechCrunch představuje 10 firem, jež naplňují cíle pro lepší budoucnostI byznys jde dělat udržitelně. CzechCrunch představuje 10 inspirativních firem, jež naplňují cíle pro lepší budoucnost

***

Právě tyto vlastnosti by pak měly materiál Reforku nejvíc odlišovat od konkurenčních řešení. Mnoho výrobců totiž podle Besedy využívá biopolymery (například PLA), které jsou obecně považovány za ekologické, avšak už nezohledňují, že během průmyslového zpracování ve strojích na vstřikování plastů dojde k jejich krystalizaci – a tím ztrácí schopnost rozpadat se.

„Jde o zušlechtěné výrobky, aby vydržely určité teploty a namáhání. Reálně se více podobají klasickému plastu a je to klasický marketingový trik, který používají někteří výrobci. Mají pravdu v tom, že se látka rozloží v kompostéru, ale jedině v průmyslovém s teplotami mezi 50 až 70 stupni, k čemuž v přírodních podmínkách nikdy nedojde,“ upozorňuje Homola s tím, že více méně všechny příbory, které jsou dnes nabízené v restauracích jako udržitelné a označovány jako kompostovatelné, jsou právě z PLA.

I on sám ovšem přiznává, že když si někdo do domácího kompostéru nahází 200 vidliček od Reforku, nepůjde o kompost, ale o malou skládku příborů. Proto i samotná firma s některými partnery hledá řešení, jak příbory sbírat, aby zbytečně nedošlo k jejich hromadění, ale aby se odvážely do větších komunitních kompostérů, kde je dokážou nadrtit na malé kousky, což urychluje jejich rozklad.

Zákaz jednorázových plastových výrobků

Budování byznysu postaveného na ekologických a kompostovatelných materiálech teď navíc získává mnoho pozornosti. Jednak už posledních několik let sílí tlak lidí, kteří se více dívají na udržitelnost používaných materiálů či jejich původu, zároveň tento týden vstupuje do platnosti nová legislativa Evropské unie, která zakazuje používání jednorázových plastů – a to včetně bioplastů.

Od 3. července 2021 tak výrobci nemohou výrobky z těchto materiálů, například příbory, brčka, napichovátka či tyčinky do uší, produkovat. Do Evropské unie se ani nesmí importovat. Několik měsíců sice ještě potrvá, než se rozprodají zásoby distributorů, maximálně do jednoho roka by však mělo dojít k úplnému vyčištění trhu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ministerstvo životního prostředí přitom odhaduje, že se jen v Česku spotřebuje 1,77 miliardy kusů takovýchto výrobků ročně. Podle Reforku je přitom 80 procent z nich plastových, zbytek je ze dřeva a papíru. Až 250 milionů kusů pak jsou právě jednorázové příbory. To teď hraje do karet i samotnému Reforku.

„Cítíme velký nárůst poptávky, protože se plasty opouštějí. Většina výrobců teď využívá dřevo, ale to s sebou nese určitou pachuť a někdy i třísky. Navíc kvůli tomu, že se tyto výrobky lisují pod parou, nemají paměť. Lžíce se v horké vodě narovná,“ popisuje Homola. „Někteří výrobci se budou snažit plastové výrobky prodávat jako znovupoužitelné, ale na to si velké řetězce netroufnou, podívejte se jen na kampaň proti brčkům.“

Aktuálně Refork jede na hranicích kapacity své výroby o objemu jednoho milionu kusů příborů měsíčně, ty pak distribuuje zákazníkům po celé Evropě, ať už pořadatelům různých kulturních akcí, nebo restauracím a dalším sítím. Z těch českých jde například o síť veganských bister Forky’s Luboše Vidličky.

technology_1-min

Foto: Refork

Kompostovatelné příbory Refork

Obecně je však zatím objem výroby příliš malý, Refork očekává překlopení do černých provozních čísel až u kapacity 10 milionů kusů měsíčně. Na taková čísla se chce firma dostat už během léta, kdy také v Hostivaři otevře velkou výrobní halu a v reálném třísměnném provozu si vyzkouší velkokapacitní výrobu.

Plánem v delším horizontu je pak otevřít obrovskou fabriku evropských rozměrů až s osminásobnou kapacitou, předtím však Refork bude muset překonat několik překážek, kromě samotné velkovýroby například i s vývojem dalších materiálů. Už teď například firma testuje další směs, jež by byla využitá v jiné výrobní metodě, tzv. extruzi, díky čemuž může Refork vyrábět brčka.

Právě po brčkách je ještě větší poptávka než po příborech, ta papírová se totiž v praxi velmi neosvědčila a kovová natolik neuchytila. Třetím výrobním procesem by se měl výhledově stát thermoforming (tepelné tváření), jenž se hodí na kelímky a mističky. „Téměř nikdo na trhu nepracuje se všemi třemi typy výroby, většinou se soustředí jen na jednu. My chceme být univerzální firma, zajímáme se o různé technologie zpracování a všechno chceme dělat sami, včetně vývoje,“ popisuje Homola.

Přes 100 milionů korun od investorů

Všechen vývoj ovšem vyžaduje nemalé finance. Jen samotné testování různých materiálů a postupů výroby není levná záležitost, o to méně vlastní výrobní stroje. Z tohoto důvodu už od začátku Refork spoléhá na partnery. První seed investici ve výši 400 tisíc eur (asi 10 milionů korun) do firmy vložil angel investor.

Loni pak Refork vydal vlastní kryptoměnový token nazvaný EFK, čímž se mu od více než 2 500 drobných investorů podařilo vybrat přes čtyři miliony eur, tedy kolem 100 milionů korun. Držitelé tokenů mají například přednostní právo na produkty nebo mohou hlasovat o tom, jak bude využita část zisku, a navíc s nimi mohou volně obchodovat.

„Z našeho pohledu je to jen jiný druh crowdfundingu, díky kterému se nám navíc podařilo vybudovat velkou komunitu lidí, kteří nás v naší misi podporují. Získat potřebný kapitál od klasického investora by pro nás jako v té době neznámý startup bylo téměř nemožné,“ vysvětluje důvody rozhodnutí Homola.

products-min

Foto: Refork

Kompostovatelné příbory Refork

Mezi hlavní výhody patří především již zmíněná komunita ambasadorů, která projekt podporuje. Díky tokenu navíc můžeme vymýšlet další projekty a služby, které by bez blockchainu nebyly možné. Mezi nevýhody naopak patří dražší způsob získávání kapitálu, potřeba rozumět kryptoměnám na vysoké úrovni, náročnost na organizaci a nutnost komunikace napříč dvěma různými světy,“ doplňuje zkušenosti.

Ze získaných prostředků obecně 70 procent většina směřovala do vývoje materiálu, menší část pak do strojů a zařízení výrobní haly. „Díky tomu, že jsme měli peníze, jsme měli ve vývoji volné ruce. Pandemie koronaviru sice naše plány o něco zdržela, protože gastro provozovny byly zavřené, alespoň jsme měli dostatek času na zdokonalení materiálu,“ říká Homola s tím, že výrobní metodu pro míchání materiálu má Refork i patentovanou.

„O problémech s plastem se mluví hodně, ale málokdo přichází s řešením, jak jim předcházet, a právě to se Reforku daří. V dnešní době není potřeba, abychom s sebou k jídlu z restaurace, ve vlaku či na festivalech dostávali plastové příbory, které nejsou šetrné k přírodě,“ hodnotí Václav Gregor, ředitel a partner fondu Soulmates Ventures.

future-farming5

Přečtěte si takéFuture Farming má největší aquaponickou farmu v Evropě a velké ambiceRyby a plodiny pod jednou střechou. Future Farming má největší aquaponickou farmu v Evropě a velké ambice

„Refork přichází se zajímavou alternativou, která nezatěžuje životní prostředí. Takové projekty, které přichází s unikátním nápadem, technologií a jsou udržitelné, hledáme a chceme podporovat, mají totiž budoucnost,“ doplňuje Gregor, který byl jedním z porotců v našem speciálu CzechCrunch Udržitelný byznys roku ’21.

jiri-smejc

Přečtěte si takéŠmejc se vrací ke své Emmě. Ta miluje Balkán a straní se realitŠmejc se vrací ke své Emmě. Ta miluje Balkán, kupuje firmy od čtvrt miliardy výš a straní se realit

Mladá firma tak očekává velkou budoucnost, kdy se chce do několika let vypracovat na přední pozice výrobců kompostovatelných materiálů v celé Evropě. Josef Homola však přiznává, že ne všechno se točí jen kolem materiálů, zvětšování výroby a obsazování trhu.

„Pro nás je důležité udržitelnost lidem vysvětlovat a edukovat je. Chceme jim ukazovat, a to i u nás v továrně, že všechna práce s materiály souvisí s celým jejich koloběhem, aby pochopili základní principy. To je pro nás hodně důležité,“ dodává zakladatel Reforku.