Když fyzioterapeut Lukáš Klimpera zjistil, že většina populace chodí kvůli nevhodné obuvi špatně, došlo mu, že se samotnou fyzioterapií toho moc nezmůže. Obkreslil si proto nohu a takříkajíc na koleni vytvořil první prototyp boty Ahinsa, která simuluje chůzi naboso a nedeformuje chodidlo. Dnes je vyrábí osmnáct lidí v Česku a Chorvatsku, další výrobu plánuje Klimpera otevřít v USA. Přes dva tisíce prodaných bot měsíčně jsou totiž podle něj teprve začátek. Do dvou let odhaduje prodej šestkrát vyšší.

Fyzioterapií se Lukáš Klimpera živil jen pár let. Pokaždé, když viděl, do jakých bot se jeho pacienti po terapii svazují, bylo mu jasné, že na jejich zdraví mají patologický vliv. Doporučení na botu, za kterou by se bez výhrad postavil, pro ně však neměl. Před deseti lety trend jménem barefoot znal málokdo. Modelů, které by byly ohebné, měly minimální podrážku a dostatek prostoru pro prsty, tehdy moc nebylo.

„Existovaly ale už pětiprsté boty. Testoval jsem je a byly perfektní,“ vzpomíná Klimpera. Proto chvíli uvažoval o tom, že se stane jejich distributorem. Netransparentní výrobní podmínky v Asii však pro něj byly eticky nepřípustné. Jakožto dlouholetý jogín si Klimpera zakládá na fair trade podmínkách, jenže takovou botu zkrátka nenašel. A tak vznikla Ahinsa.

Slovo ze sanskrtu ahinsá znamená podle východních náboženství princip nenásilí, což se projevuje v hodnotách jihomoravské firmy hned ve třech rovinách. Vůči zdraví těch, kdo boty nosí, bez násilí na zvířatech a v neposlední řadě bez násilí k pracovníkům, kteří vyrábějí jednak boty, ale také materiály. „Všechny výrobce znám osobně a mám jistotu, že vyrábí v dobrých podmínkách,“ říká jednačtyřicetiletý Klimpera.

Materiály jsou pro něj obzvlášť důležité a je přesvědčen, že jeho veganská kůže předčí tu živočišnou ve všech parametrech. Jedná se o speciální mikrovlákna, která se při laminaci zároveň propichují a tím zajišťují prodyšnost. „Je to drahý materiál, ale je voděodolný, velice nenáročný na údržbu a odolný vůči oděru,“ vyjmenovává podnikatel a přejíždějícím nehtem po botě, jejichž pár vyjde v průměru na tři tisíce korun, dokazuje svá slova.

Kromě veganské kůže šije Ahinsa boty také z přírodních látek, jako je len či konopí, a brzy přibudou další inovativní materiály. Třeba ze zbytků z ananasové výroby nebo z „kůže“ Malai, kterou z kokosové vody a bakterií vyrábí slovenská designérka Zuzana Gombošová. „A pokud se objeví nějaký ještě lepší materiál, určitě ho budeme mít,“ říká zakladatel firmy.

„Věnujeme spoustu úsilí vybírání a testování materiálů. Je to pracné, ale stojí to za to,“ podotýká Klimpera. Aktuálně firma vyvíjí také obuv z recyklovaných materiálů. Přibudou tak 100% recyklované boty s podrážkami z ojetých pneumatik a recyklovaných PET lahví. „Máte obnošené džíny? Pošlete nám je a my vám z nich ušijeme tenisky,“ plánuje majitel Ahinsy.

Podle jeho zjištění na trhu není žádná jiná firma, která by dělala čistě veganskou a plně barefootovou botu, natož pak 100% recyklovanou. A když Klimpera říká plně barefootovou, myslí tím nejen tenkou podrážku, ale skutečně lehkou, ohebnou botu se štědrým prostorem pro prsty, a to nejen v klidové fázi nohy na rovném terénu. „Když jdete z kopce, prsty brzdí a roztahují se,“ vysvětluje fyzioterapeut.

Noha, kterou přestal mozek vnímat

Barefootový boom podle Klimpery přinesl na trh spoustu sporných produktů, které mají sice měkkou podrážku a prostor pro palec, ale zapomínají na malíček a další prsty. Prsty jsou přitom podle jeho slov pro správnou chůzi zcela klíčové, neboť aktivují celý svalový řetězec. Varuje proto před koupí konvenčně vypadajících barefootových bot, neboť mohou zapříčinit poranění.

„V momentě, kdy se noha opírá prsty, aktivuje se řetězec, který centruje všechny klouby, vytáhne tělo nahoru a stabilizuje ho ve středu. Ze stabilního středu lze jemně a citlivě položit kráčející nohu na podložku,“ popisuje Klimpera. Přes 90 procent lidí však podle něj chodí přesně obráceně, tedy aktivitu vyvíjí ze středu těla, neboť mozek přestal nohy sešněrované v botách vnímat a používat.

„Je to jako se sádrou. Když ji sundají, mívají lidé problém končetinu koordinovat a používat. Musí se to znovu naučit,“ vysvětluje. Mozek člověka, který chodí dlouhodobě špatně v pevných botách, uloží tento pohyb jako náhradní pohybový program. „Máme pohybové programy, vzorce, se kterými pracujeme. Je to v podstatě paralela k počítačovému programování,“ přirovnává Klimpera.

Obojí zná z vlastní praxe velmi dobře. Již jako malý programoval jednoduché počítačové hry a později se živil jako programátor webů a intranetů. Vysokou školu nedokončil, protože víc než přednášky jej zajímala jóga. „Vždy mě víc lákala práce s lidmi, ale zjistil jsem, že tím se těžko uživím. Oprášil jsem proto základy programování a rychle získal práci,“ vzpomíná Klimpera na dobu, kdy mu bylo dvacet let.

Vydělával hned od začátku peníze, o kterých se mu ani nesnilo, a pracoval dlouhé hodiny, po čase dokonce již sám na sebe. Jednoho dne však přišlo klasické vyhoření a Klimpera počítač nemohl už ani vidět. „Prostě to už najednou nešlo. Měl jsem chuť vyhodit ho z okna,“ popisuje dnes již bývalý programátor. V pětadvaceti letech se proto rozhodl studovat fyzioterapii, obor, který ho hned od začátku nadchnul.

„Jak člověk stojí a jak se hýbe, to všechno jsou neurofyziologické programy. Fyzioterapeut hledá, co by se dalo zlepšit a optimalizovat,“ popisuje Klimpera. Tělo považuje za dokonalý systém, kterému však musíme umožnit fungovat svobodně, nikoliv jej omezovat. Končetina po odložení dlahy či pevné boty zesílí, pohybový program se dá opět natrénovat, avšak je třeba tomu věnovat čas.

„Lidé si myslí, že je to náročné, ale ve finále je to velmi energetizující,“ je přesvědčen Klimpera a pro snazší a bezpečný přechod k barefootu vyvinul kolekci komfort. Ta ponechává prstům dostatek prostoru, avšak tlumí nebezpečný dopad na paty, který lidé přecházející z konvenční boty neumí tlumit sami. „Je to alternativa i pro ty, koho barefoot nezajímá, ale chtějí zkrátka zdravou a pohodlnou botu,“ podotýká.

Chodit bos je zdraví prospěšné

Výhody minimalistické obuvi pochopil Klimpera v posledním ročníku na semináři fyzioterapeutky Clary Lewitové, která studentům ukázala na míru šitou a prostornou ohebnou botu. Klimpera se přitom na barefootovou obuv nejdřív díval nechápavě. „Najednou mi ale došlo, že to dává naprostý smysl a totálně mě to nadchlo,“ vzpomíná. Nedávno sám dotočil semináře o zdravé chůzi a zdarma je bude možné zhlédnout na webu Ahinsy.

A proč na správném držení těla či chůzi vlastně tolik záleží? „Ovlivňuje to fungování celé řady orgánů včetně srdce a mozku. Funkce pánevního dna je naprosto esenciálně provázaná s funkcí nohy,“ líčí bývalý terapeut. Roli hraje podle něj také psychosomatika. „Když je člověk shrbený, necítí se nic moc. Když ho automaticky každý krok vede k tomu, aby se napřímil, začne se cítit dobře. Všichni chceme být šťastní a zdraví. Je to přirozené,“ myslí si Klimpera.

Stále proto dumá nad tím, proč se obecně lidem líbí úzké boty, které deformují nohu a způsobují zdravotní potíže. „Široká bota pro nás není atraktivní, i když je zdravá a umožňuje nám dobře fungovat. Čím je bota širší, tím je hůř prodejná,“ konstatuje barefootový obuvník. Jeho největší cíl do budoucna je proto udělat designově atraktivní, zajímavou botu bez kompromisu a v plné šířce. Úkolu by se měl na podzim zhostit profesionální designér. Doteď se design odvíjel hlavně od zpětné vazby zákazníků.

Reálný termín pro představení vysněného modelu odhaduje Lukáš Klimpera na jaro příštího roku. Aktuálně totiž firma prochází velkou transformací zaměřenou na online prostředí. Tu začala Ahinsa už na začátku pandemie a od té doby ztrojnásobila výrobu. „Covidová doba nás přinutila vše přeházet. Z 90 procent jsme úplně jiná firma,“ podotýká její majitel. Firma proto buduje nové základy.

„Dřív jsme 80 procent zboží prodávali do obchodů, 20 procent online, teď razíme ryze online cestu a od toho se odvíjí organizace firmy,“ rozvádí její šéf s tím, že navenek se změny naplno projeví až v létě. „Připravujeme podhoubí, spousta věcí teď bublá pod pokličkou,“ dodává. Mezi ně patří třeba online kampaně nebo nová podoba webu, kterou již firma testuje na české doméně. Domény .eu, .com a .de budou následovat.

Mladí ševci nejsou, staří to neumí

Rodilý Pražan Klimpera se usadil v blízkosti velkého centra Jógy v denním životě v jihomoravských Koryčanech, kde také otevřel svou první výrobnu. A byť v těchto končinách stále přežívají pozůstatky obuvnické historie, pro Klimperu to znamenalo jen desítky hodin promarněného úsilí.

„Na začátku jsem objížděl různá místa a snažil se najít ševce. Mladí ševci nejsou a starší pánové kolem osmdesátky na mě koukali jako na blázna,“ usmívá se. Měkké boty z veganské kůže? To po nich nikdy nikdo nechtěl. Po několika pokusech Klimpera usoudil, že nejlíp udělá, když si založí vlastní výrobnu. Bez investorů postupoval pomalu, krok po kroku.

Na inzerát sehnal stroje a naučil se všechno kolem jejich obsluhy. Velký podíl však dodnes sehrává ruční práce. Zaměstnanci se všechno potřebné učili jeden od druhého. Vyrobit barefootovou botu je totiž podle Klimpery úplně jiná disciplína než vyrobit botu tvrdou.

Za deset let Klimpera vybudoval sebevědomou firmu, která právě teď dospívá. Díky aktivaci online prodeje rostou tržby, a firma si proto loni otevřela druhou výrobnu v Chorvatsku. Už delší dobu si také pohrává s myšlenkou otevření další v USA, kromě Německa posílá totiž Ahinsa nejvíce bot právě do Spojených států. Tím by naplnila své nároky na lokálnost výroby.

O velkých plánech svědčí i fakt, že hned zkraje podnikání koupil Klimpera všechny možné světové domény. Obrat firmy v minulém roce činil 12,7 milionu korun a jen za letošních prvních pět měsíců to bylo 8,4 milionu. Velký podíl na současném růstu připisuje zakladatel Ahinsy také kolegovi Štefanovi, zkušenému podnikateli ze Slovenska, který má pod kontrolou čísla a firemní organizaci.

„Upřímně, já to nikdy nedělal kvůli penězům. Baví mě to a dává mi to smysl. Budu se hnát za novými materiály a modely, ať už je obrat takový, nebo makový. Stejně všechno investujeme zpět,“ usmívá se Klimpera.

Tak jako mnoho dalších důležitých lidí ve svém životě, i firemního parťáka poznal Klimpera díky józe. Systém Jógy v denním životě přijal Klimpera před čtyřiadvaceti lety, což postupně vedlo ke změně všech jeho hodnot a pohledů. Na cestu jogína ho přivedla touha zažít stavy změněného vědomí, které jeho tehdy středoškolští spolužáci zažívali díky psychedelickým látkám.

„Zažil jsem zajímavé stavy, které mi hodně ukázaly. Zjistil jsem však, že to není vůbec to podstatné. Je to jakýsi cukřík, po kterém netoužím. Cením si zdraví a radosti všedního dne,“ uzavírá jogín a obuvník Lukáš Klimpera.