Když se loni na podzim ukázalo, že Nvidia investuje jednu miliardu dolarů do Nokie, šlo pro některé o překvapení hned z několika důvodů. Nejen kvůli výši částky, ale hlavně proto, že šlo o spojení firmy, která dnes určuje tempo umělé inteligence, se značkou, kterou si většina lidí datuje do éry tlačítkových telefonů. Ve skutečnosti nejde o návrat starých časů, nýbrž o výsledek dlouhé a bolestivé proměny Nokie v dodavatele infrastruktury, bez níž by současný boom AI vůbec nemohl fungovat.

Odchod z mobilního byznysu v roce 2014 byl sice výrazným okamžikem, ale také tichým přiznáním reality. Nokia tehdy prodala divizi telefonů Microsoftu v době, kdy její tržby spadly na třetinu toho, co vydělávala na vrcholu slávy. Značka, která ještě pár let předtím ovládala téměř čtyřicet procent světového trhu, se najednou ocitla mimo mainstream.

Pro mnoho firem by to znamenalo konec příběhu. Pro Nokii to byl začátek návratu k tomu, co vždycky uměla nejlépe, a sice budovat infrastrukturu. V praxi to dnes znamená, že Nokia vyrábí a dodává technologie pro přenos dat mezi servery a datovými centry: optické přenosové systémy, směrovače a síťové prvky, které určují, jak rychle, spolehlivě a energeticky úsporně se informace pohybují napříč internetem.

Je to paradox, který se v jejím příběhu opakuje. Ikonické mobilní telefony, s nimiž si ji dnes lidé spojují, byly totiž vlastně jen krátkou a velmi viditelnou kapitolou. Ještě dávno předtím Nokia vyráběla kabely, přenosové systémy a technologie pro telekomunikační sítě. A právě sem se po pádu telefonního impéria postupně pod vedením tehdejšího šéfa Rajeeva Suriho vrátila.

Klíčovým krokem, jak referují Financial Times, byla akvizice firmy Alcatel-Lucent za 15,6 miliardy eur v roce 2015. V praxi to znamenalo, že si Nokia nekupovala značku do portfolia, ale know-how a technologie, bez nichž by žádné moderní sítě nefungovaly. Alcatel-Lucent byl jedním z mála hráčů na světě, který dokázal stavět a provozovat infrastrukturu pro mobilní operátory ve velkém měřítku. Pro Nokii to byl risk, protože šlo o drahý a složitý byznys, ale zároveň to byl jasný signál, že firma už nechce prodávat výrobky jako takové, nýbrž technologie, na nichž celý digitální svět stojí.

Ani to ale nebyl konec. Trh s mobilními sítěmi se rychle zaplnil konkurencí, tlak čínských výrobců sílil a bylo jasné, že samotné sítě Nokii dlouhodobě nespasí. Další posun přišel po roce 2020. Nokia se začala víc orientovat na datová centra, cloud a optické technologie, což jsou oblasti, které běžný uživatel neřeší, ale bez nichž by dnešní internet jednoduše nefungoval.

A právě tady se příběh Nokie nenápadně protnul s nástupem umělé inteligence. Trénování modelů, jejich provoz i každodenní používání znamenají nepřetržitý přesun obrovských objemů informací. Nejen v rámci jednoho serveru, ale mezi celými datovými centry, často vzdálenými tisíce kilometrů.

V tomhle světě začínají narážet na limity i ty nejvýkonnější čipy. Pokud data nestíhají proudit, výkon se ztrácí. Každá milisekunda zpoždění, každý watt spotřebované energie se násobí v obřím měřítku. A právě přenosová infrastruktura se stává jedním z největších klíčů celého AI boomu. Nokia v tomhle bodě stojí přesně tam, kde stojí celý život. Její optické sítě fungují jako neviditelné dálnice, po kterých proudí data. Čím víc roste umělá inteligence, tím víc se ukazuje, že právě schopnost přenášet data rychle, spolehlivě a s nízkou spotřebou energie je klíčová.

I proto dává smysl, že si Nokie všimla Nvidia. Firma, která dnes určuje tempo vývoje umělé inteligence, totiž dobře ví, že samotné čipy nestačí. Výpočetní výkon bez odpovídající infrastruktury se brzy zadusí sám sebou. Miliardová investice tak není sázkou na nostalgii, ale na technologii, která má udržet celý ekosystém v chodu. Otázkou tak už není, zda se Nokia dokázala znovu postavit na nohy, ale jak velkou roli nakonec sehraje v infrastruktuře světa, který se čím dál víc točí kolem umělé inteligence.