Patrik Pinkas měl rozjetou kariéru v HR oddělení americké firmy zaměřující se na zdravotnické vybavení. Pak ale přišla série nevysvětlitelných zdravotních problémů, která ho nakonec dovedla k úplně jinému řemeslu. Dnes vyrábí designový nábytek z masivu a řeší výzvu, kterou zná každý prémiový tvůrce: jak oslovit zákazníky ochotné zaplatit za kvalitu.

„Byl jsem na neschopence kvůli nevysvětlitelným bolestem. Doktoři mi říkali, že podle testů je s mým tělem všechno v pořádku. A já přitom nemohl ani chodit bez berlí. Aniž bych se zranil, aniž bych se přetěžoval,“ vzpomíná Patrik Pinkas na jedno z nejtěžších období svého života.

Jeho problémy přitom začaly nenápadně, nejprve otokem šlachy z opakování stejného pohybu na klávesnici, když při studiu Vysoké školy ekonomické pracoval na oddělení pohledávek. „Bylo mi dvaadvacet a firma, kde jsem pracoval, operovala s velmi zastaralým systémem. Zhruba tři sta pohledávek denně jsem musel aktualizovat ručně. Ve výsledku to znamenalo mačkat Ctrl+C, Ctrl+V jako blázen. A ani na psychiku to nebyla žádná hitparáda. Pamatuji si třeba, že jsem vypisoval pohledávku na sedmileté dítě,“ popisuje tlak, který tehdy považoval za pouhé přetížení.

Po škole nastoupil do společnosti Information Systems. Měl stabilní místo, slušný plat a dobrý začátek kariéry. Jenže bolesti se vrátily s nebývalou intenzitou. A na ně navázaly křeče v ramenou, napětí v zádech a intenzivní záněty achillovek. „Třeba jsme se s přítelkyní procházeli po městě a za hodinu jsem vůbec nemohl chodit,“ vypráví. Dva roky kvůli problémům obcházel čekárny, přestože verdikt specialistů byl vždy stejný. Ve výsledcích testů nikdy neviděli problém.

Pinkas zkoušel vše od čínské medicíny po homeopatii, až skončil v psychosomatickém stacionáři. Tam absolvoval dva měsíce intenzivních skupinových terapií. „Byla to jedna z nejcennějších zkušeností v životě. A bolesti se začaly mírnit. Právě tam jsem si uvědomil, že psychika dělá hrozně moc. Že potřebuji změnu,“ líčí.

Přestože jeho otec byl tesařem, Pinkase vůbec nenapadlo, že by mohl kráčet v jeho šlépějích. „V naší společnosti je zakořeněné, že řemeslo není dostatečně oceňované. Všichni aspirují na manažery. A já nebyl jiný,“ vysvětluje.

Když však jednoho dne potřeboval postel, poprosil otce, aby mu ji vyrobil. A on ho vyzval, ať si ji udělá sám. „Najednou jsem si uvědomil, že když dělám v dílně, bolest je snesitelnější, mizí. A vyloženě jsem se zamiloval do kouzla truhlařiny. Rozhodl jsem se dát výpověď a začal jsem pracovat s tátou jako tesař,“ vypráví.

Do nejisté budoucnosti a profesionálního vybavení vložil téměř milion korun z vlastních úspor. V dílně na Vinohradech dnes funguje jako one-man show, je truhlářem, designérem, fotografem i obchodníkem. „Ze začátku to bylo náročné,“ přiznává. Jeho vize je ale jasná: designový high-endový nábytek, inspirovaný světovou scénou.

Pracuje výhradně s masivním dřevem, což je dnes spíše výjimka. Zatímco velká část truhlářské produkce stojí na laminu a velkoformátových deskách, u masivu zůstává zachovaná přímá práce se dřevem jako materiálem. Ta je ale náročnější i dražší, jak na výrobu, tak na výslednou cenu. „Trh je menší, protože ne každý si to může dovolit,“ vysvětluje.

Nábytek pro ty, kteří chtějí osobitost

První rok truhlářské kariéry strávil v červených číslech a dotoval její provoz z úspor. Nyní se pomalu dostává na nulu. „Postupně se zakázky zlepšují. Ze začátku jsem dělal prahy nebo sítě proti hmyzu, teď pracuji na vitrínách na víno za vyšší desítky tisíc nebo komodě za 70 tisíc,“ vypočítává.

Cenotvorba zůstává výzvou. „Luxusní kus dřeva, třeba designový stůl z masivu, vyjde na 80 tisíc. Když jsem hledal podobné designy v Americe nebo Austrálii, pohybovaly se mezi 140 až 250 tisíci. To by však český zákazník neinvestoval, přestože stůl je něčím, co si mohou rodiny uchovat po celé generace,“ líčí Pinkas.

On sám přitom na individuální přístup a unikátnost sází. „Koupíte si něco v Ikee, za čtyři roky to vyhodíte, pořídíte něco jiného. Tohle jsou věci na mnohem delší dobu. Je to jedinečný kus, který může mít vadu či nedokonalost a to ho dělá unikátním. A přežije generace.“

Zdravotní problémy u Pinkase sice zcela nezmizely, ale jsou pod kontrolou. „Když jsem ve stresu, něco mě začne bolet. Ale už vím, jak s tím pracovat.“ Navzdory všem nejistotám spojeným s podnikáním svého rozhodnutí nelituje. „Je to nesrovnatelně lepší než v korporátu. Nebýt zdravotních problémů, nikdy bych kariérně neodbočil. Takže jak se říká: všechno zlé je k něčemu dobré.“