Jeho babička pocházela z rodiny, která se za první republiky věnovala stavitelství a kožedělnictví. On sám se ale narodil za totality, takže si o podnikání mohl nechat leda vyprávět, i když jako dítě aspoň prodával u silnice vlastnoručně natrhané třešně. Pavel Staněk se ovšem nakonec po stopách své babičky skutečně vydal. Dnes je spolumajitelem více než půlmiliardového byznysu s kuchyňským nádobím a pomůckami a říká: „Můj životní příběh je plný náhod.“

V mládí byl tento usměvavý podnikatel aktivním závodníkem v judu, díky čemuž se mohl s reprezentací čas od času vydat za hranice železné opony. Jednu z těchto příležitostí využil naplno. V roce 1986, když mu bylo 16 let, odjel na turnaj do západního Německa – a už se nevrátil. „Za nezákonné opuštění republiky jsem dostal podmíněný trest, ale mou rodinu to naštěstí nijak nepostihlo a po sametové revoluci tento rozsudek stejně pozbyl účinnosti,“ vzpomíná.

Přes Německo pak emigroval do Spojených států a díky judu získal sportovní stipendium na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Nijak zvlášť pilným studentem však nebyl a dny raději trávil s přáteli na pláži. Když se proto vypisovaly povinné praxe v amerických firmách, ty nejatraktivnější – třeba v Silicon Valley – mu utekly. „Na mě zbyl výrobce kuchyňského nádobí v Ohiu. Nebyl jsem z toho nadšený, nicméně ostatní možnosti mi přišly ještě horší,“ líčí Staněk.

Foto: Anna Kovačič

Pavel Staněk, spoluzakladatel společnosti Potten & Pannen

Právě tahle stáž se ale ukázala jako jedna z oněch klíčových životních náhod. Firma, kam nastoupil, se jmenovala Calphalon – a kdo by byl řekl, že manželka jejího majitele bude mít české kořeny. Slovo dalo slovo, Staněk se nastěhoval do jejich zahradního domku a šéf jej začal brát na různé oborové akce, třeba na obří veletrh v Chicagu. Tam mladý Čech poprvé pochopil, jak obrovský svět kvalitního kuchyňského nádobí je.

„Tehdy mi také došel kontrast s Československem. Když si tam chtěl člověk koupit nádobí v obchodě s domácími potřebami, přivítala ho naštvaná prodavačka a na výběr měl jen pár smaltovaných hrnců z Českých Budějovic či jeden mlýnek na maso ze Sedlčan,“ vybavuje si. A tak se zrodila ambice dělat to úplně jinak – a přivést špičkové světové značky i na český trh.

V roce 1992 proto se svým jmenovcem Milošem Staňkem rozjel firmu Potten & Pannen – Staněk. S ním ho nepojí žádná příbuzenská vazba a i jejich setkání byla náhoda. Seznámili se totiž v restauraci, kde tehdy Miloš pracoval jako kuchař. Skamarádili se, svou první prodejnu otevřeli na rohu pražské Vodičkovy ulice a Karlova náměstí, společně se školou vaření, kde působí například šéfkuchař Marek Fichtner (Červený Jelen) či cukrář Josef Maršálek, ji tam mají dodnes.

„Začátky byly ryze devadesátkové. První tři roky jsme prodávali jen my dva. Po zavíračce jsem ještě často sedl do auta a jel do velkoobchodů nebo přímo do firem v Belgii či Francii, kde jsem do kufru svého fordu naložil nádobí, zaplatil v hotovosti a přes noc jel zpátky, abych dopoledne zase stál za pultem ve Vodičkově,“ popisuje Pavel Staněk.

Dnes už má Potten & Pannen 14 prodejen v Česku a na Slovensku, zastupuje navíc 43 prémiových značek z Evropy, USA i Japonska. Patří mezi ně například švýcarský Zwilling založený v roce 1731, francouzský Mauviel proslulý ručně tepaným měděným nádobím, japonský Miyabi známý damaškovou ocelí nebo společnost Christofle, která v 19. století dodávala stolní náčiní císaři Napoleonovi III., ruským carům i osmanským sultánům. Značku Calphalon už Potten & Pannen v portfoliu nemá – poté, co přesunula výrobu do Číny, se s ní Staněk rozloučil.

Kromě toho mají Staňkové i vlastní značku s utěrkami a dřevěnými doplňky do kuchyně. A brzy by mohli přidat i exkluzivní kolekci pod svým jménem. „Aktuálně jednáme s několika francouzskými a belgickými firmami. Pokud vše půjde dobře, kolekce by mohla být hotová už letos na podzim. Je to časově náročné, protože velkovýrobu v Číně rozhodně nechceme,“ zdůrazňují.

Foto: Anna Kovačič

Letošku ostatně Staňkové dost věří. Vedle vlastní kolekce plánují expanzi do dalších evropských zemí a také růst obratu z loňských necelých 600 milionů na jednu miliardu korun, a to bez vstupu externího investora. Současně si pochvalují, že se po 33 letech mohou konečně naplno věnovat i dalším projektům, protože operativní řízení firmy předali jejímu někdejšímu obchodnímu řediteli Eduardu Bukovinimu.

„Za ta léta jsme se s Milošem nepohádali ani jednou, neskutečně se doplňujeme. A firma jako taková mě pořád strašně baví,“ vysvětluje Pavel Staněk s tím, že sám si občas ještě stoupne za pokladnu. „Větší radost mám z toho, když si zákazník koupí přímo ode mě jednu pánev, než když prodáme kamion nožů do Makra. Každodenní mikromanagement mě už ale tolik nenaplňoval, proto jsme se rozhodli dát firmě nový vítr.“

Pavel Staněk dnes v Česku a USA provozuje také značku Hunter We Love Dogs s luxusními chovatelskými potřebami pro psy a kočky, v Praze na Újezdě pak thajskou restauraci Noi. „Upřímně mě těší sledovat, že tyto projekty fungují každý sám o sobě. Občas vidím lidi s taškou z Potten & Pannen, jak jdou na oběd do Noi a cestou se zastaví v butiku pro psy, aniž by tušili, že za nimi stojí stejný tým,“ usmívá se.

Největší radost mu ale v poslední době udělalo vítězství v soutěži Global Innovation Awards, přezdívané „retailový Oscar“. Potten & Pannen ho získal loni na jaře za design prodejny v pětihvězdičkovém hotelu Andaz na pražském Senovážném náměstí. „Někteří kolemjdoucí si myslí, že je to galerie. Máme tam totiž instalaci z 85 kusů michelinského nádobí značky Mauviel, každý hrnec visí na zlaté tyči a v patře nad nimi je patnáctimetrový měděný stůl.“

Pavel Staněk dříve trávil zimy ve Fort Lauderdale na Floridě, kde cvičil judo s místní kubánskou komunitou. Dnes žije střídavě mezi Prahou a španělskou Marbellou, aby byl blíž rodině, a judo už kvůli problémům s ramenem aktivně netrénuje. Na nedostatek aktivit si ale rozhodně nestěžuje, ostatně v šuplíku má další dva projekty, které chce brzy rozjet. „Víte, v životě jsem se zatím nenudil ani minutu,“ uzavírá se smíchem.