Zděsilo ho utrácení závodních psů. Odběhl si od svého milionového byznysu a vymyslel, jak jim pomoct
Česká značka My Dear Clothing vydává novou kolekci oblečení. „Část výdělků budeme posílat na pomoc vysloužilým závodním chrtům,“ říká její zakladatel.
Ricki Hall na focení nové kolekce My Dear Clothing
Pro diváky může jít o atraktivní podívanou, jen málokdo ale vidí do zákulisí, které bývá o poznání smutnější. I když v Česku nemají závody chrtů takovou tradici jako v Anglii nebo Irsku, pořád je to téma. Obzvlášť v momentě, kdy vyjde najevo, jak se ke psům, kteří už závodit nemohou, chovají. Na krásu sportu a utrpení za oponou teď poukazuje nápaditý český návrhář Zbyněk Štandera, který se rozhodl, že vysloužilým chrtům pomůže.
Někdo ho zná jako člověka, který stojí za mnohamilionovým byznysem s průmyslovými pračkami a sušičkami. Ostatně je to jeho hlavní zdroj obživy. Zatím. Jiní ale Zbyňka Štanderu berou hlavně jako módního návrháře, který své nápady odráží v české undergroundové značce My Dear Clothing. Ta si vybudovala komunitu fanoušků na limitovaných kolekcích streetwearového oblečení, které vychází sporadicky, ale zato za sebou má myšlenku.
„Nápad na vymyšlení této kolekce jsem nosil v hlavě asi rok,“ říká Štandera v rozhovoru pro CzechCrunch. „Tehdy jsme seděli s partou přátel a sledovali videa ze závodů chrtů. Bavili jsme se o tom a byli fascinováni tou elegancí, vznešeností. Pak jsme ale narazili i na jejich odvrácenou stranu – a já hned věděl, že na to musím reagovat,“ vzpomíná dvaatřicetiletý zakladatel My Dear Clothing.
View this post on Instagram
Narazil na svědectví, jak je se závodními chrty nakládáno, jakmile mají odslouženo a nemohou dále pro lidi závodit. Ještě před sedmi lety jich podle zprávy organizace The Greyhound Board of Great Britain bylo jen na britských ostrovech, kde má tato událost dost možná největší divácký zájem, utraceno necelých dvě stě. O rok později šlo o necelých osmdesát případů.
A byť se počty eutanazií díky přísnějším opatřením a lepším poradenstvím pro trenéry rok od roku snižují, stále je péče o vysloužilé závodní chrty důležitým tématem. Není totiž výjimkou, že unavení psi končí v útulcích, kde o ně není takový zájem, protože tohle plemeno potřebuje ideálně co nejaktivnější život – a pouze malá zahrada u domu jim tolik nesvědčí.
Štandera proto usoudil, že je nejvyšší čas se do problematiky hlouběji ponořit – a jak jinak než skrze oblečení. Navrhl styl pro grafika Paula Gatea, vybral materiály, zvolil střihy, určil sortiment a požadavky poslal do dílen v Česku a Portugalsku, kde mu do měsíce zkompletovali celou kolekci. A jelikož se v tvorbě odjakživa inspiroval anglickou estetikou, ani kolekce s označením 23:57 není jiná.
Výsledkem je několik designových triček, ale i mikina, bunda, šortky nebo džíny, které odráží britský streetwear se závodním podtónem. A navíc je celá kolekce doplněna o prvek dobročinnosti. „Z výdělku budeme posílat deset procent neziskové organizaci For Greyhounds, která se o opuštěné a vysloužilé chrty stará,“ dodává Štandera.
Nejde však jen o odeslání části výdělků, ale také o zvedání povědomí o celé věci, která v Česku dosud kvůli chybějící tradici chrtích závodů nemusela tolik rezonovat. Ostatně My Dear Clothing sleduje na sociálních sítích přes třicet tisíc lidí, navíc má velkou podporu mezi streetwearovou komunitou. A už jen „mluvení o tématu“ může s řešením problému trochu pomoct.
„Chceme pomáhat, že bych ale měl nějaká zvýšená očekávání, jak se kolekci bude dařit, to nemám. Je to dáno tím, že značku zatím neberu jako své živobytí, takže se nemusím tolik stresovat,“ popisuje Štandera s tím, že dřív nebo později se misky vah změní. A naznačuje to názvosloví, které ve svých kolekcích používá.
Ta aktuální nese název 23:57, ta předchozí, která vyšla v únoru, se jmenuje 23:56. A ta další – logicky – bude 23:58, vyjít by měla ještě v tomto roce. Štandera tak prakticky odpočítává minuty do pomyslné půlnoci a poté, co se za ni dostane, už chce mít My Dear Clothing takříkajíc na full time. Stát by se tak mělo se závěrem příštího roku.
Zároveň tato změna bude znamenat, že ve větší míře dá ruce pryč od svého hlavního byznysu, od firmy Vše pro prádelny. Ta je s ročními obraty mezi deseti až dvaceti miliony korun jedním z hlavním hráčů v Praze a ve středních Čechách, co se týče oprav a prodejů průmyslových praček a sušiček.
