Zemřela Angela Lansburyová. Byla přední dámou hereckého světa, proslavil ji seriál To je vražda, napsala
Jessica Fletcherová byla jen jednou ze slavných rolí herečky. Oscaři se jí vyhýbali, přesto byla filmovou, televizní i divadelní legendou.
Pět dní před svými sedmadevadesátými narozeninami ve spánku zemřela Angela Lansburyová. Herečka známá českým divákům především z detektivního seriálu To je vražda, napsala za osm dekád kariéry získala úspěch před kamerou i na divadelních scénách. Ztvárnila dechberoucí plejádu rolí od milých dam přes vypočítavé manipulátorky až po animované disneyovské postavičky. Získala bezpočet ocenění, a dokonce byla vyznamenána královnou Alžbětou. Svět přišel o přední dámu hereckého světa.
Když jste jako menší byli na návštěvě u prarodičů, na ten okamžik jste se nejspíš netěšili. Ale jistě vám v hlavě zůstaly vzpomínky na to, jak babička ovladačem přepnula televizi na kanál, kde běžel dnes již kultovní seriál To je vražda, napsala. Úspěšná spisovatelka a amatérská – tedy pouze z pohledu zaměstnání, rozhodně však ne úspěšností – detektivka Jessica Fletcherová v něm řešila jeden zapeklitý případ za druhým. Neodolatelné charisma, tak nutné pro televizní detektivy, jí propůjčila herečka Angela Lansburyová.
Seriál To je vražda, napsala byl hit. Od roku 1984 se natáčel dlouhých dvanáct let, Lansburyová si za svou roli vysloužila deset nominací na Zlatý glóbus, z nichž čtyři proměnila, tucetkrát byla nominována na cenu Emmy. Na jeho motivy vznikly ještě čtyři filmy, rozsáhlá knižní série, dokonce i počítačové a deskové hry. Ale byť bude Angela Lansburyová ve vzpomínkách spojovaná především s Jessicou Fletcherovou, její úctyhodná kariéra sahá mnohem dál za hranice babičkovské kriminálky.
Paní herečka
Londýnská rodačka s irskou matkou a anglickým otcem prožila svůj filmový debut už v sedmnácti letech po přestěhování do Spojených států a odstartovala tak snovou kariéru. Už její filmová premiéra ve snímku Plynové lampy jí přinesla nominaci na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Její věk byl přitom pro snímek komplikací. Než během natáčení dovršila plnoletost, musela ji doprovázet sociální pracovnice. A nesměla na kameru kouřit, což byla pro film z poloviny čtyřicátých let také velká komplikace.
Natáčení kuřáckých scén tak muselo počkat do narozeninové oslavy, která proběhla na place. „Přitom jsem sama kouřila už asi od čtrnácti. A navíc přede mnou nesměl štáb klít, ačkoliv režisér uměl být pořádně divoký. Takže mi doslova zacpávali uši,“ prozradila s pobavením v rozhovoru pro americkou stanici NPR z roku 2000. Zlozvyku se v životě o pár desítek let později zbavila, úspěch a uznání pro ni však zůstaly spolehlivými společníky.
K oscarové nominaci za debut v roce 1944 se přidala stejná pocta o rok později, kdy se ukázala v adaptaci románu Oscara Wildea Obraz Doriana Graye. Za svůj výkon také získala první ze dvou Zlatých glóbů, které nevypátrala coby paní Fletcherová. Třetí oscarovou naději jí přinesla v šedesátých letech role, která pro diváky, kteří herečku poznali až později pouze coby milou Jessicu Fletcherovou, musí být až nepředstavitelná.
V politickém thrilleru Mandžuský kandidát ztvárnila manipulátorku, která pro úspěch svého syna jde doslova přes mrtvoly. Jenže ačkoliv získala Zlatý glóbus a potřetí se dostala do oscarového výběru nejlepších hereček ve vedlejší roli, ani jednu nejcennější sošku nezískala. Její hvězda ale i tak stoupala stále výš. Kamery a filmová studia zlaté éry Hollywoodu totiž začala čím dál častěji nahrazovat za prkna, jež znamenají svět.