Jiří Sauer, jeden z partnerů české pobočky mezinárodní poradenské skupiny Deloitte, strávil několik let v USA a americkým firmám pomáhá i tady v Česku. Zároveň má detailní vhled do nové ekonomiky, protože je zdejším garantem projektu Deloitte Technology Fast 50, tedy žebříčku nejrychleji rostoucích startupů. „Těžiště je vychýlené ve prospěch USA,“ hodnotí stručně kondici evropského a amerického byznysu v rozhovoru pro CzechCrunch.

Evropa se už několik let zmítá v krizi: technologicky ji předehnaly jak USA, tak Čína, na svých hranicích má agresivní a válčící Rusko, dobíhá ji její vlastní energetické přešlapování na místě… A do toho nastoupil do Bílého domu Donald Trump. Podle Jiřího Sauera ze společnosti Deloitte, který v Severní Americe působil a který dobře zná tamní trh i podnikatelskou mentalitu, je zaoceánský náskok daný a je třeba jej brát jako fakt. Ovšem ne se z něj hroutit.

V rozhovoru popisuje, v čem se liší americký přístup k byznysu, co Američané oceňují na Česku a v čem by se Česko mělo od Američanů poučit, jak to vidí s konkurenceschopností Evropské unie i proč musí být firmy z USA násobně dravější, aby uspěly, než ty z Evropy. „Třeba Američan by o sobě nepřemýšlel negativně – říkal by, že Amerika je skvělá. Jen by přemýšlel, jak tu skvělost zvětšit. My máme tendenci být na sebe příliš přísní,“ říká.

Když se máme bavit o Americe a Evropě, asi musíme začít celní dohodou. Jak ji hodnotíte?
Vystudoval jsem mezinárodní obchod, z podstaty jsem proto zastáncem volného trhu bez administrativních zásahů. Rád bych věřil, že současná situace je předehrou k uzavření celkové dohody o zóně volného obchodu mezi Evropskou unií a USA.

Nemůže tohle být spíš nové paradigma v transatlantických vztazích? Nebo v lepším případě určitým impulsem pro Evropu?
Evropa, respektive EU si bohužel může z takových impulsů vybírat, není třeba se zaměřit na jeden, zde shodou okolností ten poslední. Evropská unie za USA dlouhodobě zaostává v efektivitě práce, dostupnosti kapitálu a mnoha dalších faktorech. Podívejte se například na žebříček kvality vysokých škol. V první desítce není z EU ani jedna. Ze stovky světových jednorožců jich má sídlo v unii maximálně 15. Těžiště je vychýlené ve prospěch Spojených států. O slovo se hlásí ale i Čína. Doma tak máme práce více než dost.

Foto: Deloitte

Jiří Sauer z Deloitte

Hodně pozornosti právě proto vyvolal Mario Draghi, který svou zprávou pro Evropskou komisi rozproudil debatu o konkurenceschopnosti EU. Má podle vás potenciál Evropu posunout?
Je to určitě ten nejhlasitější impuls, který ve veřejném prostoru zazněl ohledně toho, aby se Evropa pořádně podívala sama na sebe a udělala si srovnání, jak si stojí proti zbytku světa. Protože to není jenom Amerika, je to i Asie jako celek, čemu bychom měli věnovat pozornost.

Jestli Evropa zaostává, záleží odvětví od odvětví. Nicméně když se podívám na rychle rostoucí firmy a vezmu žebříčky, jako je v Deloitte náš Fast 50, tak zrovna tady ve střední Evropě máme nejvyšší zastoupení softwaru, hned sedm firem v první desítce. Kdežto Američané tam mají čtyřikrát life sciences (obory jako například biomedicína, biotechnologie nebo farmakologie – pozn. redakce). To znamená, že musí vyvíjet a inovovat mnohem víc než my. A i tempa růstu jsou úplně jiná. Aby Američan vyhrál, musí růst během několika let o 150 tisíc procent. U nás je to 8 900 procent, což taky zaslouží úctu, ale ten rozdíl je markantní.

To ale bylo vždycky, že v Americe musíte být dravější. Zároveň to není jediný rozdíl mezi Amerikou a Evropou.
Není. Hlavní rozdíl je přístup k financování, americké firmy ho mají lepší. Na datech vidíme trojnásobek kapitálu oproti Evropě. Je to ta naše rozdrobenost – Amerika je federace se stejným jazykem, zákony, měnou. Evropa je fragmentovaná, což Američan nikdy nepochopí. Kolegové z Ameriky nerozumí, proč v Česku neplatíme eurem nebo proč musí auto projet hraniční kontrolou při cestě do Německa. Plus americké VC fondy jsou připraveny udělat 10 až 15 investic, kdy jim tři z nich vyjdou, zbytek ne a velmi rychle to zaříznou. Je to nemilosrdné, ale rychlé. My máme tendenci nad tím přemýšlet déle.

Proč vlastně platí, že pokud někdo chce být globálně úspěšný, musí uspět v Americe?
Protože to je nejnáročnější trh. Všichni k němu vzhlížejí. Zároveň je dobré mít na paměti, že Amerika má 250 let nepřerušeného vývoje, Evropská unie jen zhruba 70 let. Já obecně věřím, že trh si nakonec vždy poradí, pokud ho budeme držet volný.

V Evropě by nám pomohlo, kdybychom měli jedno jasné finanční centrum. Když odešla Velká Británie, Londýn z Evropské unie zmizel a my jsme tím o něj přišli. Bylo by proto fajn mít v EU centrum, kde se bude scházet kapitál. Může být teoreticky kdekoli. A jednou třeba přijde řešení přes blockchain a online burzu bez sídla, ale tam ještě nejsme.

V souvislosti s konkurenceschopností Evropy a zefektivňováním trhu se nyní také mluví o zavedení takzvaného 28. režimu. V podstatě unifikovaného režimu pro zakládání firem, který by jednotně platil v celé EU. To by také dost pomohlo, ne?
To určitě. 28. režim je sjednocení práva a nastavení stejných podmínek pro fungování v celé unii. Z toho, co slýchám po trhu a na odborných konferencích, by podnikatelé preferovali, kdyby se za vzor vzalo holandské právo. Investoři totiž tamní obchodní právo znají a věří mu. To se týká i startupů. Česká republika by v případě 28. režimu rozhodně neměla zůstat stát stranou, ale měla by se aktivně zapojit do jeho nastavení a implementace.

S tím obecně souvisí role státu – nejsem příznivcem státních zásahů do trhu. Firmy od státu chtějí, aby nastavil pravidla, dodržoval je a neměnil je. To je důležité i pro rozvoj startupové scény. Mimochodem v Izraeli to udělali chytře, tamní vláda řekla VC fondům, že když budou u nich investovat, stát dorovná jejich investice. Když pak projekt nevyjde, nic se neděje, to patří k byznysu. A když vyjde, stát si vezme zpátky jen svůj díl a výnosy nechá privátním investorům.

Žil jste několik let v USA. Kdybyste měl srovnat jejich a českou byznysovou kulturu, jak to vnímáte?
Nejlépe řízené zahraniční firmy, které jsou mými klienty, jsou americké firmy. Procesy mívají skvěle nastavené a fungují, dodržují je často až do extrému. Když se řekne, že prioritou je bezpečnost, tak za nedodržení pravidel dostanete žlutou kartu a za dvě karty končíte. Všechno se u nich měří, tlak na výkon je tam obrovský. Není to tak, že když se nepovede rok, tak to nějak okecáte.

Oceňuji také americkou upřímnost, říkají si věci na rovinu, transparentně. Zároveň oni upřímně žijí ten svůj americký sen „from rags to riches“ a věří, že když budou pracovat, budou úspěšní. A není pro ně ostuda zkrachovat, ostuda je, když se k tomu nepostavíte čelem.

A co Američané oceňují na české firemní kultuře, když jsou tady?
Oceňují skvělé lidi – že jsme spolehliví, disciplinovaní, pracovití, dokážeme problémy řešit. Někdy jsme moc kreativní, jsme schopni porušit proces, což by Američan neudělal. Manažeři mívají rádi, obzvlášť po nějaké době tady, že týmy u nás fungují více lidsky, že se tu dá leccos vyřešit neoficiálně. Oceňují i tu kreativitu a to, že naši lidi jsou loajálnější k firmám. V továrně vám často dělá několik generací. To v Americe už tak nebývá, tam je normálnější se stěhovat.

Když se bavíme o budoucnosti, jste optimistou ohledně Evropy a Česka?
Určitě. Třeba Američan by o sobě nepřemýšlel negativně – říkal by, že Amerika je skvělá. Jen by přemýšlel, jak tu skvělost zvětšit. My máme tendenci být na sebe příliš přísní. Máme přitom firmy, které založily celá odvětví, jako FTMO, Průša 3D tiskárny, Rohlík, který dělá kvalitnější služby než v Americe… Těch skvělých firem je spousta, jen si to tolik nepřipomínáme.

Co nám tedy chybí?
Chybí nám vize. Abychom si jako stát, a vlastně i jako EU, řekli: „Takoví chceme být, chceme být nejlepší v tomhle.“ Model levné pracovní síly se vyčerpal, dál už neporosteme. Musíme být země, která vymýšlí a dělá.

Můj vzor je třeba Toronto Business Development Centre – organizace zřízená tamní vládou, která je zároveň naším partnerem ve Fast 50. Díky nim jsme se mohli potkat s ontarijským ministrem obchodu Victorem Fedelim a právě on nám popsal jejich strategii: „Nechceme být závislí na automobilovém průmyslu, chceme čistou energetiku, pokročilé strojírenství, IT.“ Vyčlenili fondy, zeptali se firem, co potřebují, a udělali to. Teď tam je srovnatelně technologických pozic jako v Silicon Valley.