Rwanda je středoafrická země, o které většina světové populace slyšela přinejlepším na hodinách zeměpisu či dějepisu, když byla řeč o rwandské genocidě v roce 1994. Od této humanitární katastrofy však region ušel značný kus cesty a v posledních letech se dokonce stává prostředím, kde ve zcela běžném provozu fungují technologické výstřelky, o kterých bychom si v zemích prvního světa mohli nechat leda tak zdát. Jedním z nositelů této malé technologické revoluce je startup Zipline, který pomocí svých dronů roznáší krev na transfuzi a jiný zdravotnický materiál po celé zemi.

Celá služba vznikla proto, že ve Rwandě je pouze malé procento zpevněných cest a v případě akutní potřeby transfúze by tak nebylo možné dopravit po zemi na určité místo balíček krve či krevní plasmy. Protože se ale krev kazí, nelze ji ani skladovat příliš dlouho v nemocnici, navíc si země jako Rwanda zkrátka nemůže dovolit přílišné plýtvání krví. Zipline tak ze své základny ve městě Muhanga dokáže zásobovat 21 nemocnic po celé západní polovině země, přičemž ta nejdelší je vzdálena více než 80 kilometrů.

V první řadě do řídícího střediska ve městě Muhanga dorazí od nemocnice objednávka určitých typů krve, místní pracovníci je zabalí do jednorázové krabice a fólií a naloží do trupu dronu. Celý dron následně dostane plně nabitý set baterií a na trup jsou mu připevněna křídla. Ke zrychlení celého předletového procesu používají pracovníci aplikaci na sken QR kódů, díky kterým je ověřeno, že je správná objednávka dána do správného dronu, a ozkoušena je také funkčnost všech hybných částí dronu. Tím je vše připraveno ke startu ze speciálního katapultu.

Poté, co je dáno povolení od rwandské letové kontroly, dron je ve zlomku sekundy vystřelen z katapultu a ihned dosáhne své letové rychlosti 100 km/h. Po celý let se autonomně pohybuje po předem daném koridoru a když dosáhne své cílové nemocnice, automaticky otevře svůj trup a balíček vypustí na určeném padáku k zemi. Díky zmíněným jednorázovým obalům nemusí nikdo ze Zipline fyzicky u nemocnice být.

Po stejné trase se dron následně vrátí na základnu a vskutku originálním způsobem „přistává“. Jelikož nemá žádná kola, je přímo za letu zachycen systémem podobným tomu, jaký lze vidět na letadlových lodích. To znamená, že se zachytí o brzdící lano a na pár metrech přistane do měkkého. Pracovníci dron následně opět rozeberou, vymění baterky a lze ho okamžitě znovu použít.

Ve výsledku se krev dostane k nejbližším nemocnicím do několika minut, do nejvzdálenější trvá cesta necelou hodinu. Díky celé snadnosti systému od přijetí objednávky do vzletu uběhne průměrně pět minut. Celý proces se opakuje i čtyřicetkrát za den, a to i díky velkému doletu dronů, který činí 160 kilometrů. Zařízení váží zhruba deset kilogramů včetně 1,6 kilogramu těžkému nákladu, což je ekvivalent zhruba ke třem balíčkům krve.

Gigabajt dat za hodinu letu

O tom, že jsou drony od Zipline dovedené takřka k dokonalosti, svědčí i celá řada vychytávek, které firma vyvinula. Nejnovější verze dronu sice dokáže létat i ve špatném počasí, ale pakliže by musel nouzově přistát, sám se spustí k zemi na padáku. Pokud by musel čekat, aby se nedostal do kolize s jinou leteckou dopravou, dokáže kroužit po naprogramované trati nebo se vrátit. A pokud se mu nepovede na první pokus přistání, automaticky udělá okruh a pokusí se o něj podruhé. Skoro by se zdálo, že veškeré výzvy, které s sebou doprava drony nese, vývojáři vyřešili, avšak i po několika letech vývoje se nějaká chyba stane zhruba každý stý let, tedy jednou za tři až čtyři dny.

K tomu, aby se chybovost postupně zmenšila, má přispět mimo jiné i fakt, že Zipline o všech letech sbírá cenná data. Ze všech senzorů na dronu je kompletuje komponent umístěný ve stejném dílu jako baterie, a proto – jakmile je baterie zapojena do nabíječky – na servery Zipline začne proudit až 1 GB dat za každou hodinu letu.

Foto: Zipline

Dron Zipline

Pomoc do Rwandy přichází z Kalifornie, kde Zipline sídlí. Firma vznikla pod vedením CEO Kellera Rinauda před pěti lety a už v pěti investičních kolech vybrala celkem přes 40 milionů dolarů. S rwandskou vládou se dohodla nejrychleji, avšak o její služby i služby jejích konkurentů je zájem také v dalších afrických zemí, například Tanzanii. Ostatně podle Rinauda je zdravotnictví na venkově nebo řídce osídlených zemích problém všude, i v USA, a drony pochopitelně mohou nosit i jiný náklad než krev.

Revoluce dronů v subsaharské Africe

Zipline chce do budoucna vystavět i druhou základnu ve východní polovině Rwandy a tím pádem pokrýt zemi takřka celou. Magazín TechCrunch však na podzim citoval zástupkyni rwandského Ministerstva informačních technologií a komunikace, která vypověděla, že tamní vláda byla oslovena celkem šestnácti provozovateli dronů, včetně některých „velkých jmen“. Řekla, že případ Zipline byl jakýmsi pilotním projektem a vláda se nechce věnovat pouze jednomu provozovateli. Konkrétní plány však ještě nejsou jisté.

Vhodné podmínky Rwandy (malá rozloha, velké zalidnění) daly v tomto státě za vznik i místním technologickým firmám, které se na technologii dronů zaměřují. Například firma Charis UAS se zaměřuje na mapování zemědělské produkce nebo chemický postřik přímo z dronu.

Zatímco v Evropě, Austrálii či Severní Americe můžeme sledovat, jak se velké korporace po zdlouhavých vyjednáních všech povolení pomalu dostávají k testování svých první prototypů, na africkém kontinentu postupuje celý proces mnohem rychleji a tamní vlády ty v západním světě už dávno předehnaly. V posledních třech letech přijala progresivní legislativu o bezpilotním létání Jihoafrická republika, Keňa, Ghana i Tanzánie. V Malawi byl po záštitou UNICEF vytvořen i testovací koridor pro drony, na němž své stroje testovaly belgický Unifly, americké Vayu nebo čínské JD.