Jeden z nejnáročnějších týdnů ve své více než tříleté historii má za sebou fintechový startup Revolut. Dravá britská firma, která v mnoha ohledech zatápí tradičním bankám, se sice mohla pochlubit překonáním hranice 4 milionů uživatelů, jenže pozitivní zpráva byla rychle přehlušena. Praní špinavých peněz, konec finančního ředitele, příšerné pracovní prostředí. To všechno byla témata, jež se v souvislosti s Revolutem živě diskutovala.

Za černý den Revolutu by se dal označit čtvrtek 28. února. Britský startup, za nímž stojí dvojice Nikolay Storonsky a Vlad Yatsenko, sice nekrachoval, nepřišel o peníze a neztratil je ani svým uživatelům, ale přesto se v ten den londýnské sídlo startupového jednorožce, jehož hodnota před rokem překročila 1 miliardu dolarů, trochu otřáslo.

Příběh úspěšného startupu, který rychle roste, nabírá stovky milionů dolarů na investicích (aktuálně má vybraných už více než 330 milionů dolarů), expanduje do světa a konkuruje bankám, se totiž začal v médiích během pár okamžiků trochu rozpadat, nebo alespoň dostal povážlivé trhliny. Právě 28. února totiž britský deník The Telegraph a britská odnož amerického magazínu Wired vyrukovaly se dvěma reportážemi, které zastihly Revolut v nedbalkách.

Zatímco The Telegraph otevřel téma, jestli náhodou Revolut neporušil bankovní pravidla a neumožnil na svých účtech praní špinavých peněz, Wired zasadil ránu z druhé strany, když detailně popsal firemní kulturu technologického startupu, k němuž mnozí vzhlíží, a popsal, co vlastně stojí za tak divokou jízdou na fintechový vrchol.

Nešťastné načasování

Podle dokumentů, jež má The Telegraph k dispozici, měl Revolut v loňském roce na tři měsíce vypnout svůj automatizovaný systém, který má za úkol zastavit podezřelé převody peněz. A kvůli tomu mělo být možné, aby přes digitální bankovní systém londýnského startupu mezi červencem a zářím 2018 potenciálně protekly tisíce ilegálních transakcí.

Revolut měl v daném období část svého preventivního screeningového systému vypnout poté, co nesprávně označil několik tisíc plateb jako podezřelé a zablokoval je, což se pochopitelně nelíbilo uživatelům. Britská společnost proto měla přejít na systém, který sice tyto transakce rovněž označil, ale nezablokoval je – a právě v tom mohl být údajný problém a hrozba, že systém zneužijí podvodníci. Ostatně podezření, že podezřelé transakci u něj probíhají, Revolut zaznamenal v průběhu loňského roku, kdy všem nahlásil příslušným úřadům. V polovině září pak mladý startup raději vrátil zpět původní systém a následně po zmíněných problémech zavedl koncem roku úplně nové řešení.

Zpráva v The Telegraph pochopitelně vyvolala okamžitou debatu nad tím, zda Revolut skutečně dokáže zajistit, aby přes jeho službu nedocházelo k praní špinavých peněz a zda nedošlo z jeho strany k pochybení. A aby toho nebylo málo, publikoval britský deník o pár dní později, 1. března, další zprávu o tom, že v Revolutu skončil jeho finanční ředitel. Načasování nemohlo být pro Revolut horší, přestože firma uvedla, že Peter O’Higgins ve své roli skončil již začátkem roku a že jeho konec nikterak nesouvisí s nově vzniklými podezřeními ohledně praní špinavých peněz.

Zda konec Petera O’Higginse, který jako CFO nastoupil do fintechového startupu v roce 2016 po dvanácti letech u JP Morgan, s děním kolem kontrolního systému skutečně nesouvisel, nebo ano, vědí jen v Revolutu. Ale fakt, že ho firma sama dříve nekomentovala, zkrátka otazníky vznáší. Šéf Revolutu Nikolay Storonsky už v několika vyjádřeních pro The Telegraph jakákoliv obvinění z pochybení jeho firmy odmítl a nakonec vše shrnul také na blogu.

Hrozba pokut a odebrání licence

Storonsky uvedl, že v červenci loňského roku Revolut skutečně vypustil pokročilý screeningový systém, který však byl spuštěn paralelně s tím stávajícím. Když vývojáři při úvodním testování zjistili, že nový systém není optimálně vyladěn, protože označoval příliš bezproblémových transakcí jako podezřelé, vrátila se firma k původním mechanismům.

„V žádném bodě jsme během tohoto období neporušili právní nebo regulatorní předpisy. Provedli jsme důkladnou kontrolu všech transakcí, které byly během této doby zpracovány, což potvrdilo, že nedošlo k žádným porušením. Tento fakt bohužel nebyl v původní zprávě zmíněn,“ uvedl Nikolay Storonsky, pod jehož vedením vyrostl Revolut za tři a půl roku na čtyři miliony uživatelů, kteří přes jeho digitální bankovní systém měsíčně pošlou 4,6 miliardy dolarů.

Storonsky ve stejném příspěvku okomentoval i odchod finančního ředitele Petera O’Higginse, který – podle šéfa Revolutu – bohužel vyšel najevo právě během zpráv o změnách v kontrolních mechanismech. Náznaky, že by měl jeho odchod s tímto tématem souviset, Storonsky kategoricky odmítl. O’Higgins se prý rozhodl odejít z toho důvodu, že Revolut již při současné velikosti potřebuje někoho s většími zkušenostmi s globálním retailovým bankovnictvím. Tak či tak ale Revolut komunikaci této výměny klíčového zaměstnance nezvládl.

Zda k nějakému pochybení skutečně došlo, bude podle všeho prošetřovat britský Úřad pro finanční etiku (FCA). Podle The Telegraph měl ostatně Revolut v plánu právě tomuto regulátorovi loni v září zaslat dokument, kde by ho o svém tříměsíčním testování kontrolních mechanismů informoval, ale nakonec tak neučinil. Britský deník měl nicméně návrh dopisu, který nakonec nikdy neodešel, k dispozici. Pokud by Úřad pro finanční etiku nakonec shledal postup Revolutu chybným, hrozila by startupu například pokuta nebo odebrání e-money licence, díky níž ve Velké Británii působí.

Navíc to nebylo zdaleka to jediné, co musel Revolut řešit. Magazín Wired totiž ve své zmíněné reportáži podrobně popsal, jak se rychlý růst celého startupu podepsal na firemní kultuře a pracovním prostředí, v němž docházelo k neproplacené práci, nastavování nedosažitelných cílů a velké fluktuaci zaměstnanců. A celou reportáž pak orámovala uniklá zpráva Nika Storonského z interního Slacku Revolutu, v němž všechny upozornil, jak důležité je dosahovat nastavených cílů. A jaké jsou následky, když se nesplní.

Kdo nesplní cíle, bude vyhozen

„Pokud váš tým nedosáhne na KPIs, s největší pravděpodobností bude váš bonus nula, i když jste skvělý přispěvatel. Takže na ně tlačte!,“ stojí v jedné odrážce. „Všiml jsem si, že několik product ownerů/team leaderů je významně pod svými cíli a stále nepracují o víkendech, aby to dohnali. Existuje jednoduché pravidlo: product owneři a členové týmu, jejichž výkon je ‚významně pod očekávání‘, budou po posouzení propuštěni bez dalších jednání. Lidé a týmy nesplňující očekávání budou sledováni,“ napsal kolegům Storonsky.

Právě tato zpráva spolu s dalšími zjištěními o tom, jak to v Revolutu funguje, vyvolala velkou a vášnivou debatu, která probublala také v Česku. Někteří uživatelé dokonce na sociálních sítích prohlásili, že takové zacházení se zaměstnanci odmítají podporovat a svůj účet u Revolutu ruší. Na mysl se přitom klade otázka, zda by tito lidé – kdyby věděli, jak to funguje i v jiných firmách a startupech – neměli přestat používat i další služby.

Je obecně známé, že v rychle rostoucích startupech, kde je velký důraz na růst, výkon a maximální obětování pro tým, nejsou nastavené zrovna ty nejrůžovější pracovní parametry. Ať už je to prakticky neexistující work-life balance, tvrdé limity, šéfové, kteří šlapou po svých zaměstnancích, protože už také příští týden ve firmě být nemusí a potřebují výsledky, nebo nevybíravé praktiky při náboru. Nejen naše zkušenosti a poznatky ze startupového trhu jsou takové, že podobné podmínky zkrátka nejsou výjimkou.

Ostatně pracovat pro podobnou firmu chodíte dobrovolně, což potvrzuje i David Pavliska, který je od loňského roku prvním a zatím stále jediným zaměstnancem české pobočky Revolutu. „Práce v Revolutu rozhodně není pro každého. Za sebe mohu říct, že je to především obrovská životní zkušenost a místo, kde se můžete opravdu hodně naučit. Rozhodně to však není o penězích nebo o tom, že byste si odpracovali od 9 do 5 svých osm hodin a šli s čistou hlavou domů,“ přiznává Pavliska.

Revolut jen v posledním roce vyrostl ze 150 zaměstnanců na pětinásobek a také jeho česká pobočka by se měla brzy rozšířit. David Pavliska jako business development manažer hledá do týmu PR manažera a Country Growth manažera a případným zájemcům rovnou vzkazuje, ať nečekají procházku růžovým sadem. „Chce to velké odhodlání a schopnost obětovat se pro společnou myšlenku,“ dodává Pavliska, který se prý po pěti intenzivních měsících v Revolutu cítí, jako by v něm strávil už minimálně rok a půl.

Toxická kultura

Na negativní mediální humbuk kolem firemní kultury pak v dalším blogovém příspěvku zareagoval opět i sám Nikolay Storonsky. „Minulý týden vyšel článek, který dává dojem, že máme toxickou kulturu‘, a tvrdí, že máme vysokou fluktuaci zaměstnanců. Ve světle této zprávy dlužím svému týmu a našim zákazníkům otevřenou a upřímnou diskuzi na toto téma,“ napsal Storonsky, který prý svým příspěvek nechtěl hledat žádné výmluvy, ale naopak přiznal, že ne vždycky se v Revolutu všechno povedlo a šlo tak, jak by mělo.

„Rád bych zdůraznil, že nejsme ta stejná společnost, jaká jsme byla před 12 až 18 měsíci, když k těmto chybám docházelo,“ uvedl Storonsky. „Když se ohlédnu zpět na některé naše minulé chyby, rozhodně na ně nejsem hrdý, ale jsem naopak hrdý na to, jak jsme se z nich poučili a kam dnes míříme.“ Čtyřiatřicetiletý Brit, který se narodil v Moskvě a v jeho angličtině je přítomný výrazný ruský přízvuk, přiznal, že i on sám se musel během rychlého růstu mnoho věcí naučit. „Co funguje pro tým pěti lidí, nefunguje pro tým 80 nebo 800 lidí,“ dodal.

Podobným procesem si ostatně prochází prakticky každý zakladatel nebo šéf startupu, který začne v několika málo lidech a když se mu daří, začne během několika málo měsíců nebo let růst do závratných výšin, a to po všech stránkách. Najednou musíte řídit mnohem větší tým, operujete s více penězi, přibývají vám miliony uživatelů, musíte stavět manažerskou strukturu a přitom často máte v této oblasti jen minimum zkušeností.

Uniklý příspěvek ze Slacku Revolutu sice Niku Storonskému a jeho firmě rozhodně neudělal dobrou reklamu, ale pokud bychom nahlédli do interních komunikací a pravidel jiných podobně dynamicky rostoucích firem, dost možná bychom tam narazili na podobné, na první pohled a zvenčí často nepochopitelné a pro někoho neakceptovatelné skutečnosti. Pozitivní je, že se nyní na toto téma opět otevřela širší diskuze a že Revolut nic neskrývá a přiznává, že se na své cestě významně poučil i naučil, ale někdy to zkrátka bez tvrdších opatření nejde. Miliardová firma nejde vybudovat přes noc a občas si u toho musíte tak trochu umazat ruce.