Nějakou počítačovou hru si zahrál asi každý z nás. Jenže zatímco pro mnohé to byla jen dětská kratochvíle a dnes už na počítači nebo konzolích nehrají nebo na to nemají čas, z gamingu se stává čím dál větší fenomén, který dalece přesahuje dětský pokoj či obývák s velkou televizí. Z profesionálního hraní videoher se stal esport a byť ho ještě čeká dlouhá cesta, velmi rychle se přibližuje tradičním sportům. Sportovec už dnes nemusí jen běhat, skákat nebo kopat do míče. Klidně může sedět na židli a v ruce mít myš nebo ovladač.

O tom, že hraní videoher je stejný sport  jako třeba fotbal, basketbal nebo atletika, je přesvědčen i Wim Stocks, jeden z veteránů herního průmyslu, který vznik profesionální gamingu sleduje od samého počátku. Vždyť k jeho vzniku sám přispěl se svou online herní platformou WorldGaming, která dnes patří nejpopulárnější na světě. Dříve působil jako výkonný viceprezident herního giganta Atari, a tak má o světě videoher skvělý přehled.

Proto když v květnu dorazil do Prahy na akci Silicon Valley Insights, kterou pořádá technologická firma STRV, zeptali jsme se Wima Stockse, jak to vlastně dnes s esporty vypadá a jestli je třeba jednou uvidíme právě po boku atletiky a dalších sportů na olympiádě.

Esporty jsou každým rokem čím dál větší byznys a mluví se o nich stále více, ale mě zajímalo, kdy vám jako veteránovi herního průmyslu došlo, že tohle je ta další velká věc?

Gaming je dnes už obří, ale když jsem v herním průmyslu začínal, byl to doslova garážový byznys. Dnes už gaming není jen hobby, ale určitý lifestyle a kulturní fenomén. Podle mě je zcela přirozené, jak se esporty vyvinuly. Proč hrajeme hry? Protože rádi soutěžíme, hledáme výzvy, a když jsme dobří, chceme vyhrávat. My jsme před zhruba dvanácti lety začali spatřovat různé začínající iniciativy, a proto jsme založili naši online platformu, která proti sobě umožňuje hrát hráčům v turnajovém režimu. V té době nicméně esport jako takový ještě vůbec neexistoval.

Jak tehdy herní byznys vypadal?

Ve Spojených státech se hodně hrál Madden NFL, což je simulátor amerického fotbalu, a začínaly se právě objevovat první soutěže, ve kterých se hrálo o různé ceny. Většina z nich byla naživo, ale kolem roku 2008 to fungovalo tak, že hráči vypojili své Xboxy, jeli 300 kilometrů do hotelu, zaplatili 100 dolarů, propojili své Xboxy a začali hrát proti sobě. Dnes je obtížné si to představit, protože stačí sedět doma na gauči a můžete hrát s lidmi z celého světa, ale tehdy online hraní neexistovalo. Hráči hodně cestovali, a když prohráli první zápas, tak se zase otočili a jeli domů.

Proto jste do tohoto světa vstoupili se svou herní platformou.

Cítili jsme, že existuje mnohem lepší způsob, jak takové turnaje pořádat. Proto jsme na konci roku 2008 spustili online herní platformu a pomalu začali se vstupními poplatky, s odměnami za vyhrané zápasy a jak začalo přicházet stále více hráčů, bylo jasné, že to má budoucnost. Esporty se rychle vyvinuly a celá jejich dynamika dnes již velmi připomíná tradiční sporty. Existují profesionální ligy, které mají týmy v různých městech a hrají se v sezónách, a pak jsou tu amatéři. Stejně jako ve fotbale nebo basketbalu jsou profesionálové jen 1 % hráčů, zbytek jsou amatéři a právě na ně cílíme a pomáháme jim se zlepšovat a soutěžit mezi sebou.

Zmínil jste, že všechno začalo zhruba před deseti lety. Jak velký byznys dnes vlastně esport je? Lze to s něčím porovnat, abychom získali lepší představu?

Neustále se objevují nějaké předpovědi a já bývám obvykle raději konzervativnější, nicméně letos by měl esport v globálním měřítku představovat byznys o velikosti 1,5 miliardy dolarů. Do toho se počítají všechny monetizace, sponzoři, vstupenky nebo oblečení, ale některé projekce jdou mnohem dál. Například peníze ze sponzoringu mají v esportu brzy překonat sumu, jakou posílají sponzoři do celé hokejové NHL. Ale není to tolik překvapivé, protože zatímco NHL je jen jedna hra, esporty představují globální fenomén a desítky her, které hrají profesionálové i amatéři. Není to tedy úplně přesné srovnání, ale ukazuje to, jak esport roste.

Už jsme mluvili o tom, že je v esportu stále více peněz, ale zajímá mě, jaký je vlastně byznys model za firmami, jako máte vy, a dalšími? Kde se vydělávají peníze?

Dnes v esport byznysu najdeme mnoho paralel k tradičním sportům. Bude to ještě nějakou nějakou dobu trvat, ale blížíme se jim. Největší zdroj příjmů aktuálně představuje sponzoring, který začínal na tradičních technologických firmách jako Intel, Asus, HyperX či Alienware, ale dnes už se přidávají i značky jako Coca-Cola, McDonald’s, Geico a další, protože si uvědomují, že není lepší způsob, jak oslovit velmi obtížně dosažitelné publikum mileniálů a generace Z, než jsou esporty.

Jaké jsou ty další zdroje příjmů?

Na některých živých akcích monetizujeme také přes prodej vstupenek či vstupních poplatků do turnaje. A pak jsou tu dvě další oblasti s obrovským potenciálem růstu. Jeden představují média, která za námi začínají chodit, že chtějí náš obsah a chtějí esporty přenášet. Máme například skvělý deal s Twitchem, který nám platí za náš obsah, přitom ho vůbec nepotřebuje, protože sám je součástí celého herního byznysu. Uvědomují si však hodnotu, jakou máme.

Druhá oblast s velkým potenciálem je pak oblečení a merchandise, kde jsme pořád na začátku. Zatímco fanoušek amerického fotbalu ve Spojených státech utratí každý rok za merch přes 100 dolarů, v esportech nechá jen 4 dolary. Není to ale primárně jeho chyba, protože dosud neměl příliš možností, za co peníze utratit. I tady se chceme dál rozvíjet a znovu se tím přiblížit tradičním sportům, které fungují stejně: na vstupenkách, sponzoringu, spolupráci s médii a prodeji značkového oblečení a doplňků.

Když už se bavíme o tradičních sportech, vede se velká diskuze o tom, jestli je esport opravdový sport. Jak na to nahlížíte vy?

Myslím si, že ta otázka má dvě části. První je, zda je esport opravdu sport, a to nepochybně je, protože je soutěžní, přitahuje lidi, a to nejen z hlediska hráčů, ale také diváků, a aby byl sport sportem, potřebujete mít oba tábory. Když se na něj nemůžete dívat nebo není dostatečně zajímavý, aby se na něj lidé dívali, nemáte sport. Největší esport ligy dnes už mají obě složky. Druhá část otázky se pak týká samotných hráčů a toho, jestli to jsou skuteční sportovci.

A jsou?

Rozhodně ano. Možná to nejsou fyzičtí sportovci, jak si je obvykle představujeme, ale mentální a psychická síla a bystrost, která je po nich vyžadována, aby se mohli utkávat na nejvyšší úrovni, je stejně vysoká jako v tradičních sportech. Když hrajete videohru, musíte mít nejen mentální sílu, abyste zůstal soustředěný, ale také musíte být schopný zkoordinovat vaše zápěstí a prsty, protože vše musí být naprosto precizní. Trénink hráčů videoher je proto podobný jako u profesionálních sportovců. Také hráči esportů mají své trenéry, mentální kouče, výživové poradce a další odborníky v týmu.

Už jste zmínil spolupráci s Twitchem. Zajímá mě, jestli budeme v budoucnu sledovat více esport turnajů na běžných televizních stanicích?

Pomalu to přichází. Twitch je dnes sice především o hraní, ale začínají se věnovat i dalším oblastem, například hudbě nebo kuchařským show, a zároveň se na Twitch začínají přesouvat třeba i školy a univerzity. Nicméně 95 % obsahu na Twitchi stále souvisí s gamingem a měsíčně ho sleduje 150 milionů diváků, kteří průměrně sledují pořady 1,5 hodiny denně. To je více, než mají HBO, Netflix a ESPN dohromady. Na jednu stranu publikum z Twitche nepotřebuje jít do mainstreamu a vzniká na něm tzv. nový mainstream, ale oba světy se začínají propojovat. To je důležité i z hlediska všeobecného porozumění esportům a také pro značky, které potřebují co největší publikum.

Kdo je vlastně dnes považován za profesionálního hráče esportů? Musí za to brát peníze?

To je skvělá otázka. Dnes je hranice mezi tím, kdo je profesionál a kdo amatér, hodně zastřená. V esportech zatím neexistuje jasná definice jako v tradičních sportech, protože můžete být klidně amatér a hrát hry na profesionálním eventu a získat za to peníze. Jak ale vznikají další profesionální ligy, rozdíl mezi profesionály a amatéry se bude zvětšovat.

Kolik si jako profesionální hráč můžu vydělat peněz?

Na to je třeba se podívat z více pohledů. Když hrajete v Overwatch League, je základní plat 75 tisíc dolarů (1,7 milionu korun) ročně. Nemusí to být tolik, ale pro mladé hráče jde často o jejich první pravidelný příjem, a tak může být zásadní. Navíc jak se hráči zlepšují, dostávají různé bonusy. Když vyhrajete celý šampionát, dostanete jako tým bonus 1 milion dolarů, profesionální týmy zároveň dostávají peníze od sponzorů, které se dělí mezi jednotlivé hráče, a funguje i individuální sponzoring. Výplaty tedy zatím nejsou zdaleka tak vysoké jako u nejlépe placených sportovců, ale pomalu se to posouvá.

Na druhou stranu existuje jeden z nejznámějších hráčů, který si říká Ninja a je nejlepší hráčem Fortnite na planetě. Fortnite sice sám o sobě není esport jako takový, ale přesto si Ninja díky němu udělal velké jméno a vydělává hodně peněz. Každý měsíc vydělá tři miliony dolarů (70 milionů korun) jen díky svému kanálu na Twitchi. Rodí se navíc další herní celebrity, které přitahují obrovské publikum z celého světa.

Co takový Ninja dělá, že vydělává tak velké peníze? Jen hraje hru a ostatní na něj koukají?

Není to pochopitelně úplně zadarmo. Ninja je online osm nebo devět hodin denně, připojí se v 9 hodin ráno a končí v 5 nebo 6 odpoledne a během toho diváky učí, jak hrát Fortnite, a dává jim tipy, jak být ještě lepší. Jde o sice trochu jinou dynamiku než jen samotný esport, ale obecně to ukazuje, jak velkou příležitost gaming jako takový nabízí. Když jsem vyrůstal, moji rodiče nechtěli, abych hrál videohry, a vyháněli mě ven. Dnes už si tím lze vydělávat velké peníze. A to nejen jako hráč, ale třeba jako broadcaster nebo další článek celého byznysu.

Když hráči sedí u počítače desítky hodin týdně, automaticky s tím musí být spojené i potenciální zdravotní problémy. Jak se s tím vypořádávají? Je to o zmíněném tréninku jako u tradičních sportů?

Ano, je to právě o něm. Nejde jen o fyzický trénink, spojený s karpálními tunely či zraněním zápěstí nebo prstů, která jsou běžná, ale také třeba o dietě. Velká část tréninku je mentální, protože soustředění a bystrost je asi ta nejdůležitější vlastnost hráče videoher. I tady stejně jako v ostatních sportech platí, že pouze tréninkem se můžete dál zlepšovat.

Navíc i v esportech je významný faktor vyhoření či vyčerpání. Dobrým příkladem je Overwatch League, ve které se před rokem hrálo v jedné sezoně v základní části 40 zápasů a na konci jste už mohli vidět v očích všech hráčů absolutní vyčerpání. Když pak přišlo na řadu play-off, pomyslný vrchol sezony, trpěla tím i kvality hry. Vedení ligy se proto rozhodlo, že místo 40 zápasů jich bude pouze 28, a přestože je to i nadále velmi náročné, hráči takovou porci lépe zvládají a kvalita hry se díky tomu zvedá.

Takže pokud bych se chtěl stát profesionálním hráčem videoher, bude lepší, když budu chodit i do posilovny…

Když jsme vyrůstali, sledovali jsme golf. Ti pánové tam kouřili přímo na hřišti, břicho jim přetékalo přes opasky a dnes golfisté patří k těm nejtrénovanějším sportovcům. To stejné platí i pro esporty. I když třeba nepoužíváte přímo nohy, potřebujete být v dobré fyzické kondici, protože vám to pomáhá i po mentální stránce.

Zaujalo mě, když jste říkal, že Fortnite ve skutečnosti není úplně esport. V čem se liší?

Řeknu vám, v čem je rozdíl. Rozhodně je soutěživý a točí se v něm velké peníze, jenže na Fortnite je těžké koukat. V battle royale můžete celý zápas sledovat pouze z pohledu jednoho hráče, takže nikdy nemůžete jako divák pojmout úplně celý zápas. Když dojde na poslední dva tři hráče, tak možná ano, ale jinak je obtížné Fortnite sledovat, byť jde o jednu z nejvíce podmanivých a zábavných her vůbec. Vývojáři na tom pracují a připravují nový kreativní mód, kde jde více o souboj jednotlivých týmů proti sobě, což je pak i jednodušší na sledování, když víte, kdo proti komu hraje, ale už nicméně nejde o battle royale. Ten bude vždy velmi zábavný, ale pro esporty není ideální.

Hodně se diskutuje také o tom, jestli se esporty objeví na olympiádě. Má ale vůbec esport ambici na ní být?

Věřím, že olympijské hry potřebují esport mnohem víc, než esport potřebuje olympijské hry. Olympijské hry stejně jako všechny tradiční sporty musí vymyslet, jak přilákají to nejmladší publikum, a esport je skvělý způsob, jak toho docílit. Je tu mnoho výzev, i třeba proto, že největší videohry jsou velmi násilné, a já neočekávám, že by se na olympiádě měly objevit hry jako Counter-Strike nebo Call of Duty. Strategické hry jako Dota 2 nebo League of Legends smysl dávají, podobně jako simulátory typu FIFA nebo NBA 2K. Myslím si, že olympiáda nakonec esporty přijme, podobně jako přijala z X Games nové disciplíny jako snowobarding, který se stal velmi populární součástí olympijských her.

Foto: Riot Games, Red Bull