Začínal s tvorbou online magazínu a amatérskými fotografiemi, které přerostly od zábavy až k vlastnímu byznysu. Viktor Hanáček před lety spustil bezplatnou fotobanku Picjumbo.com, která za několik let oslovila miliony lidí po celém světě. V rámci placeného členství eviduje stovky uživatelů a nedávno se na tomto úspěchu chtěla svézt i čínská kopie. Tu Viktor Hanáček zachytil včas a podnikl patřičné kroky k zastavení. Pro CzechCrunch nyní popsal, co se vlastně stalo a jak se mu tento nepříjemný problém podařilo nakonec vyřešit.

Následující řádky jsou takovým světlem v tunelu pro všechny, kteří bojují s „čínskou šikovností“ na té úrovni, že jim nějací vykukové z velmoci ukradli nápad, parazitují na značce, nebo rovnou – jako v našem případě – okopírovali celý web, což může mít vedle potenciálního poškození značky a dobrého jména také finanční dopad.

Nejednou se stalo, že jste na Kickstarteru rozjeli projekt, úspěšně sbírali peníze na váš snový produkt a na AliExpressu jste ještě před ukončením našli kopii, v horším případě i s pozitivními recenzemi spokojených zákazníků. Není to nic neobvyklého.

Já od roku 2013 buduji vlastní bezplatnou fotobanku Picjumbo.com. S přítelkyní cestujeme po světě, fotíme všechno možné i nemožné, a tyto fotky publikuji na svůj web zcela zdarma. Fotografie si stáhly a použily již miliony lidí po celém světě, včetně významných firem, a protože o nás v poslední době napsalo několik magazínů i v Číně, máme aktuálně největší podíl návštěv právě z Číny. A tím to asi začalo.

Druhého července se mi v reklamním systému Google AdSense ukázalo upozornění, že nějaký web používá můj kód pro reklamy. Proč by to dělal, vždyť přece ze všech kliknutí bych měl příjem já, říkal jsem si. Po otevření dané domény jsem se ovšem dostal na přesnou kopii našeho webu, a to s jediným rozdílem – veškeré texty byly v čínském jazyce.

Hádáte správně, zkopírovali celý web, včetně mých AdSense reklam a všech tlačítek, přes které lze web podpořit a které pořád mířily na mou adresu, i včetně všech podstránek a my to zjistili druhý den poté, co si zaregistrovali doménu a nahráli obsah na web. Byl úplně stejný – stejný design, fotky také stejné, jen zrcadlově obrácené, a jiné logo. Profesionál to dělat nemohl, protože ani netrefili správnou barvu.

Prvně mi to přišlo úsměvné, říká se přece, že umělec by se měl bát okamžiku, kdy ho ostatní přestanou kopírovat, nicméně hned jsem věděl, že tento web je špatně a musíme ho nějakým způsobem ukončit. Už jen z toho důvodu, že se vlastně vydával za mě – s mými profilovými fotkami, mým jménem a s mými texty.

Náš postup není nijak zvlášť jiný, než jaký by zvolil jakýkoli jiný subjekt. Jen jsme se rozhodli k problému přistoupit s razancí a řešit ho tam, kde by počínání jednoho mohlo způsobit problémy jinému – registrátorovi domény či poskytovateli hostingu. Doménového registrátora zmiňuji záměrně, protože právě ten náš problém nakonec vyřešil.

Když je problém, provozovatel webu může vaše e-maily ignorovat, hosting by ale neměl. Takže mé první kroky směřovaly k WhoIsDomain (nástroji, který zobrazuje podrobná data k jednotlivým doménám), abych zjistil, komu doména patří.

Zaregistrovali ji teprve den zpět a samozřejmě všechny údaje, jak je dnes trendem, byly skryté, takže jsem se dostal jen k e-mailu registrátora domény, případně nějakého dozorového orgánu, který měl e-mail přímo připravený pro mě: abuse@.

Upřímně jsem odpověď nečekal, takže hlavní větou celého e-mailu bylo: „This means that our goal is to completely shut down this illegal website, quickly, without any legal action for now.“ Ve volném překladu tedy ukončit provoz bez jakéhokoli řešení soudní cestou, a to nejrychlejším možným způsobem.

Ptal jsem se hlavně na kontakt na majitele (což jsem věděl, že mi nedají) a také na hostingovou společnost, abych mohl říct: „Hele, na svých serverech máte nelegální kopii našeho webu, bylo by dobré ji smazat.“ Během druhého dne odepsali a řekli, že kontaktovali dané registrátory a dali jim „čas k akci“ do pátku 5. července. Tedy evidentně žádné kontaktování majitele a pravděpodobně ani hostingu, jen asi kontaktovali přímo tu firmu, která zaregistrovala doménu.

V pátek jsem se chtěl radovat, viděl jsem totiž místo webu Error 502, což okamžitě neznamenalo výhru, ale nadějně jsem myslel, že máme hotovo. Po pár hodinách ale web opět fungoval, takže došlo na další e-mail. V tom jsem zmínil používání mé osobní fotografie, možnost splést si web s naší oficiální verzí a hlavně možnost, že si lidé budou myslet, že autorem všech těch fotografií není Picjumbo, ale čínská kopie.

Byl víkend, takže jsme napsali, že plánujeme začít právní kroky hned začátkem dalšího týdne, především proto, že krádež kompletního webu jako v tomto případě je absolutně neakceptovatelná a že potřebujeme maximální spolupráci s hostingovou společností a všemi spojenými subjekty.

Týden a konec

Možná právě profesionálně vyhlížející e-maily zmiňující právní akce byly dostatečnou motivací buďto registrátora, majitele hostingu, majitele domény nebo nějakého dozorového subjektu k tomu, aby byl web odstaven. Stalo se tak 7 dní po registraci domény a dvou správně napsaných e-mailech.

Po odstavení nám v odpovědi poděkovali, že měli možnost nám s tímto pomoct a že web daného klienta suspendovali. Popřáli mi báječný den a já jim poděkoval, že dělají internet lepším místem. Skoro bych až nevěřil, že zrovna v Číně bude stačit jen prostý e-mail k tomu, abychom se dožádali svých práv. Zdá se, že tady je svět ještě v pořádku.