Ani člověk, ani stroj, tato představa fascinuje autory sci-fi románů, komiksů a později také filmaře od druhé poloviny minulého století. Vzpomeňme na všechny Robocopy nebo Terminátory. Tyto sci-fi fantazie však dnes začínají nabírat mnohem reálnější obrysy, kdy k sobě technika a lidský organismus začínají mít stále blíž a blíž.

Pojem kyborg se objevil v roce 1960 a o 44 let později, tedy v roce 2004, získal Neil Harbisson titul oficiálně prvního kyborga na Zemi. Tento umělec si nechal propojit lebku s anténou, která mu do hlavy pomocí vibrací odesílá nejrůznější informace z okolí. Například mu skrze ně umožňuje vnímat barvy, a to i ty pro lidské oko neviditelné, přijímat obrazy, hudbu nebo také telefonní hovory.

Harbisson je v tomto směru průkopníkem, ovšem takovýchto kyborgů by mohlo časem přibývat. Ať už díky NFC čipům, které si někteří lidé nechávají implantovat pod kůži, nebo díky novému projektu Elona Muska, jenž chce pomocí své společnosti Neuralink začít vytvářet elektronické mozkové implantáty, prostřednictvím kterých by mohl člověk ovládat elektronická zařízení.

Foto: TED

Neil Harbisson, první lidský kyborg

Zařízení, která se implantují přímo do lidského těla, však vyvolávají celou řadu otázek, a proto většina lidí zůstává věrna klasické nositelné elektronice, jako jsou chytré hodinky, náramky či různé přívěsky. V Japonsku však nyní představili trochu jinou nositelnou technologii, která i přesto, že se neimplantuje přímo do těla, dodává svému majiteli vzhled kyborga.

Jedná se o umělý ocas Arque, představený během konference SIGGRAPH 2019, zaměřené na nové technologie, hry a grafiku. Při jeho konstrukci hledali vědci z japonské univerzity Keio v Tokiu inspiraci u primátů. Ti využívají svůj ocas pro co nejefektivnější vyrovnávání a posuny těžiště těla při pohybu v korunách stromů. A přesně tyto schopnosti by měl ocas zlepšovat i u lidského těla.

Ocas, který není na parádu

Zařízení je tvořeno vícenásobnými zámkovými obratli vyrobenými z plastu. Celá platforma je plně modulární, to znamená, že se její délka může přizpůsobovat velikosti těla nositele. Prozatím je její mechanismus poháněn stlačeným vzduchem z externího kompresoru, který smršťuje či roztahuje čtveřici umělých svalů. Vědci by však do budoucna chtěli přijít s jiným energetickým systémem.

Na trhu momentálně existuje několik společností, které vyrábějí protetické pohyblivé ocasy ovládané přes chytrý telefon. Tyto výrobky však slouží pouze jako módní doplněk a jsou velmi vyhledávané v cosplay komunitě. Ocas Arque je však myšlen jako zcela seriózní pomůcka pro zlepšování fyzických schopností lidského těla a ulehčování jeho běžných denních činností.

Díky tomu ostatně připomíná exoskelety, kterými některé společnosti vybavují své zaměstnance. Tyto přístroje jim pak pomáhají s držením těla při práci, popřípadě jim umožňují unést několikanásobně větší váhu.

Arque, a z něj vycházející zařízení, by se časem mohly stát neocenitelnou pomůckou při výkonu nejrůznějších druhů zaměstnání, při sportovních aktivitách, nebo by mohly pomáhat lidem s poruchami rovnováhy, tedy osobám s určitým druhem onemocnění či lidem ve vysokém věku. Vědci pro ně navíc hledají možnost trochu jiného uplatnění, například v herním průmyslu, kde by se takový ocas mohl stát jedním z nástrojů virtuální reality, který by pomáhal měnit rovnováhu hráče při jeho průzkumu různých virtuálních světů.

Celý projekt je však zatím v procesu vývoje, a tak si na něj budeme muset počkat. Připravme se však na to, že podobných zařízení se bude objevovat stále více a že tělo a technika k sobě budou mít čím dál tím blíže.