Když přijde režisér klasických mafiánských filmů Martin Scorsese s novým filmem, vždy jde ze strany diváků o obrovské očekávání. Zvlášť připojíme-li k tomu takové ikony filmu jako Robert De Niro, Joe Pesci, Al Pacino nebo Harvey Keitel, kteří se sešli na jedné obrazovce třiapůlhodinového filmu, který se týká okolností vraždy šéfa amerických odborů Jimmyho Hoffy. Ano, řeč je o loňském hitu The Irishman (Irčan) z produkce Netflixu.

Nejen herecké obsazení a mistr svého řemesla na režisérské židli ale vystupňovaly očekávání od filmu až ke stropu. Měla to být i technologie, díky které se podařilo herce posadit hned do několika období a udělat z nich jejich mladší, nebo starší já. Šestasedmdesátiletý Robert De Niro, který ztvárnil v hlavní roli Franka Sheerana, se tak během filmu promění ve dvacetiletého vojáka a pak zase osmdesátiletého mafiána.

Přitom bylo nutno brát v potaz nejen samotnou vizuální podobu herců, která byla kombinací jejich mladších či starších já a vzhledu tehdejších reálných aktérů, ale také na proměny hlasu nebo například jejich pohyb. Možná se to jednoduše řekne, ale zkuste někomu jako Al Pacino vysvětlit, že jsou jeho pohyby v téměř 80 letech pomalé a že se musí chovat na pětačtyřicet.

Práce na filmu bylo opravdu dost a spousta technologií se dokonce nikdy předtím ve filmu nepoužila. Martin Scorsese tak zasadil nejen svému žánru, ale i celému filmovému průmyslu pořádnou dávku inspirace, a minimálně v nominacích byl odměněn také na Oscarech.

Celý film vyšel v produkci Netflixu na 159 milionů dolarů a velkou část z budgetu spolykaly právě filmové efekty kolem omlazování herců. I přesto, že kritici namítají, že by šlo vše přeci jen udělat lépe a omladit je ještě důvěryhodněji. Jenže jak už bylo zmíněno, nešlo jen o podobu herců samotných v jiném věku, ale především jejich reálných postav. Proto má Robert De Niro místy zvláštní oči a třeba Al Pacino i po omlazení nevypadá často na cílový věk.

Ale kritiku stranou, technologie v pozadí je úctyhodná. K omlazování se spojila produkce s uznávaným studiem Industrial Light & Magic (ILM), které v sedmdesátých letech založil George Lucas a následně prodal do rukou Disney, jež vlastní i celý Lucasfilm. Zároveň pro ILM v minulosti pracoval na vizuálních efektech také Čech Pavel Kacerle.

Bez teček v obličeji a helem

Pablo Helman, který je v rámci ILM supervizorem vizuálních efektů, hledal pro Scorseseho počin nějaké řešení, které by bylo rozumně náročné a fungovalo dobře na všechny postavy. Herci přitom odmítali klasický přístup, kdy by na hlavě měli tečky, helmy a speciální kameru. Vybrat a otestovat technologii trvalo dva roky. Výsledkem je software zvaný Flux v kombinaci se speciálně navrženou soustavou kamer – bez jakéhokoliv zásahu na obličej herců.

Aby mohlo studio vytvořit počítačový model všech herců, muselo se natáčet na jednu hlavní a dvě vedlejší kamery najednou. Joe Pesci i další přiznávají, že bylo často poměrně složité vstoupit do záběru a uvědomit si, která kamera je vlastně natáčí. Tím, že na obličeji a jeho okolí neměli herci nic, musel Helman a jeho tým pro vytvoření správného efektu nasbírat spoustu záběrů, aby měl pro každý jednotlivý pohyb obličeje správné textury a nasvícení.

Tím ale vznikl další problém – hra světla a stínů byla naprosto zásadní, přitom nesměla narušit okolní prostředí například přesvětlením. Dodatečné kamery tak byly infračervené, respektive měly kolem čoček infračervené světelné kroužky.

Tlak na studio ILM šel ze všech stran, sám De Niro, který stál nejen v hlavní roli, ale také v roli producenta, před lety na prvních schůzkách říkal: „Víte, nejsem tenhle typ herce. Chci, abyste vymysleli nový způsob (točení), kdy nebudu mít na obličeji žádné tečky. Nechci nosit ani helmu nebo něco takového. Potřebuju být na place se správným světlem a reagovat správně na ostatní herce.“ Do doby, než Helman a jeho tým přišli na to, jak něco takového udělat, se neměli vracet.

Kamera a samotné záběry tak byly poměrně dobře vyřešeny, ale tehdy se běžně nepoužíval vhodný software, který by vše uměl dát dohromady do finálního výsledku. Zmíněný Flux, který studio použilo vůbec poprvé, tak dokázal posbírat záběry ze všech tří kamer a přiřadit k nim nekonečné reference z nespočtu starších filmů všech herců – tedy těch, kde na sobě neměli žádná přidaná zařízení, potvrzuje sám Helman ve speciálním dokumentu Netflixu o natáčení a tvorbě filmových efektů, který můžete zhlédnout na YouTube níže.

První test proběhl na samotném Robertu De Nirovi. Tým z ILM vzal ikonickou scénu s růžovým Cadillacem ve filmu Goodfellas (Mafiáni) z roku 1990, kde hrál De Niro hlavní roli spolu s Rayem Liottou, záběry dnes 74letého herce a snažil se přiblížit jeho tehdejšímu věku. Poté se porovnal digitální výkon s originálním filmem. Desetivteřinový předělaný záběr všechny přesvědčil, a tak se mohlo pokračovat. Sám Scorsese vyběhl zpoza kamery a vykřikl: „Je to přesně tak, jak to bylo před 25 lety!“ Goodfellas totiž před 30 lety točil právě on.

Reálně tak studio mělo pro každého herce v počítačích jejich 3D model obličeje, se kterým mohlo pracovat a kombinovat s reálnými záběry. Pomáhala jim i umělá inteligence, a to s vyhledáváním obličeje na záběru tak, aby ho bylo možné částečně nahradit, ztmavit nebo zesvětlit. Nešlo ale pouze o obličej, odpovídat musel například také krk, vrchní část těla nebo ruce. To vše se totiž s věkem logicky mění.

Stejně jako musel odpovídat už zmíněný pohyb i poloha těla. V komentářích fanoušků se často opakuje, že i když z De Nira udělali vizuálně mladšího Franka Sheerana, stejně bylo podle pohybů jasné, že jeho věk neodpovídá. Nutno však dodat, že Frank Sheeran, tedy reálný člověk pro předlohu filmu, měl zranění zad z války, které ovlivnilo jeho pohyb.

Samotné natáčení filmu zabralo 108 dní, scénář za poslední tři roky produkce přitom narostl ze 130 na 160 stran, i díky poměrně značné improvizaci, které se trojice hlavních herců rozhodně nebojí. „Za mě je největší úspěch samotný sběr záběrů. Abychom zachytili jednotlivé výkony, nemuseli jsme používat žádné označovače nebo prosit herce, aby se dostavili na jiné místo k dotočení jejich záběrů,“ říká Helman ze studia ILM.

Jde o pokročilou technologii, která se tu v podobné formě nikdy dříve neobjevila a která by mohla nadobro změnit způsob, jakým se ve filmech a seriálech omlazují herci. Místo jejich dablérů nebo složitých 3D efektů se zjednoduší proces, kterým porovnáme jejich mladší já z jiných výkonů a za pomocí pokročilých technologií se vše zkombinuje k tvorbě jejich mladšího já.

Pro samotné aktéry je to přitom mnohem příjemnější, protože místo různých alterací sama sebe tečkami či dalšími elementy jednoduše hrají, jak jsou zvyklí, a všechny úpravy probíhají dodatečně.

Přístup Netflixu a ochotu utratit množství peněz za technologii, která byla dříve víceméně nevyzkoušena na áčkové produkci, je něco, co si pochvalují nejen herci, ale i sám režisér filmu Martin Scorsese. Našlo se ale pochopitelně i mnoho hlasů, kterým se technologické omlazování herců v Irčanovi nelíbilo a například známý tvůrce deepfake videí na YouTube pod pseudonymem iFake vytvořil vlastní video, kterým chce dokázat, že se může v efektech vyrovnat milionové produkci Netflixu.

Ano, na první pohled herci v jeho videu vypadají na svůj věk lépe, dokonce i kolem očí je jejich pohyb poměrně přirozený. Ale je nutné si uvědomit fakt, že cílem nebylo s technologií ILM herce pouze omladit, ale spíše přiblížit jejich reálným předlohám (charakterům). I proto si okamžitě všimnete, že na záběrem z Irčana se objevuje Robert De Niro s modrýma očima, zatímco ve skutečnosti je má tmavě hnědé.

Zmíněné deepfake video, na které se můžete podívat výše, také nebere v potaz správné nasvícení a vlastně ani kvalitu záběrů, jelikož jsou nasnímané textury poměrně nekvalitní. Dívá se na to ale i přesto hezky, jelikož jde pouze o „fotomontáže“ a přitom fungují na obličejích herců plynule. Bude tak zajímavé sledovat, kam nás zavede svět filmových efektů dále.