Kdyby o Jonnym Kimovi udělal někdo film, nejspíš by měl divák pocit, že se dívá na hollywoodský blockbuster s americkým hrdinou v hlavní roli. Jenže on by to byl ve skutečnosti dokument. V šestatřiceti letech už tento muž dosáhl několika úspěchů, z nichž má většina lidí jeden za celý život, nebo o nich může jen snít.

Přes prvotní nevoli rodiny hned po střední škole nastoupil do námořnictva, dostal se do elitního týmu SEAL, absolvoval mise v Iráku, vystudoval Harvardovu univerzitu, stal se doktorem a nakonec se v roce 2017 přihlásil do programu NASA, který letos úspěšně zakončil, a stal se aktivním astronautem.

Začátky přitom neměl lehké. Jeho rodiče emigrovali z Jižní Korei v osmdesátých letech a v Los Angeles si otevřeli malý obchod s alkoholem. Jeho matka pracovala později jako záskok místo učitelky na základní škole, jeho otec neměl formální vzdělání a pracoval tvrdě šest dní v týdnu.

Sám Jonny se popsal jako prototyp tichého dítěte s malým sebevědomím, který měl ještě na střední škole problémy hledat si kamarády. Rád hrál vodní pólo a plaval, ale po studijní stránce exceloval a vypadalo to, že po střední škole zamíří na univerzitu.

Pak se v něm ale něco zlomilo. Věděl, že v klasické studijní dráze nechce pokračovat, a místo toho se držel svého snu stát se členem týmu SEAL amerického námořnictva. Ty jsou považovány za jedny z nejelitnějších jednotek amerických bojových sil.

Do tréninku se zapsal ihned po střední škole, v osmnácti letech, navzdory své matce, která ho přemlouvala ještě těsně předtím, než ho vysadila na půdu vojenské základny v Los Angeles. Bála se, že si tím zazdí cestu za lepším vzděláním. Jonny ale trval na svém.

Jonnyho otec zemřel v přestřelce poté, co na něj jeho vlastní rodina zavolala policii za opakované domácí násilí. Svého syna už jako člena námořnictva neviděl, ale možná právě díky neutuchající potřebě svou rodinu chránit skutečně později dosáhl svého prvního snu – byl přijat jako člen SEAL Team 3, který působí na středním východě.

V Iráku byl na stovkách misí v letech 2006 a 2008, mimo jiné ve funkcích jako polní medik, sniper a navigátor. Přesně 2. srpna 2006 byl ale také den, kdy byl u toho, když byl jeho blízký kamarád postřelen v bitvě u Ramádí.

Přes velký nával emocí jedna převahovala. „Byl to ten nejhorší pocit bezmoci,“ řekl pro Harvard Gazette v roce 2017. „Mohl jsem maximálně zastavit krvácení a stabilizovat ho, ale to je tak celé.“ Když pak sledoval vojenské chirurgy, jak jeho kamarádovi zachraňují život, získal obrovský respekt k lékařské práci. Právě tehdy si prý uvědomil, že je tu vyšší poslání.

Po štacích přímo na bojišti tak nastoupil v pětadvaceti na Univerzitu v San Diegu. Studoval hlavně matematiku, ale do toho zároveň udělal i důstojnické zkoušky a byl povýšen do hodnosti poručíka. V zálohách námořnictva je dodnes.

V nemocnici pomohly zkušenosti z bojiště

Stále se ale držel slibu, který si dal, když viděl umírat své kamarády v Iráku. Skutečně se tedy po úspěšném získání bakalářského titulu přesunul na východní pobřeží do Massachusetts, kde se úspěšně dostal na slavnou Harvardovu univerzitu a studoval medicínu.

Další dva roky strávil na pohotovosti ve dvou bostonských nemocnicích. „Zjistil jsem, že zkušenosti z bojového pole, schopnost týmové práce a nutnost dělat rychlá rozhodnutí, mi pomáhají i v medicíně,“ řekl pro Pat Tillman Foundation.

V tomtéž rozhovoru, na konci roku 2016, říkal, že se chce ještě pět let věnovat medicíně, následně se vrátit do bojových sil a eventuálně i na zahraniční misi. Jenže plány nakonec změnil, když se inspiroval Scottem Parazynskim, již vysloužilým astronautem NASA, který do vesmírné agentury zamířil také po medicínské praxi.

Do NASA se přihlásil jako jeden z 18 300 přihlášených na jaře roku 2017. Byl přijat, následně nastoupil na dvouletý výcvik, který dokončil. Aktuálně je tak mezi osmačtyřiceti aktivními astronauty a čeká na svou první vesmírnou misi v programu Artemis, který má za cíl vrátit lidstvo na povrch Měsíce.

Mezitím ale stihl také založit rodinu, má tři děti a i přes své četné životní úspěchy jim chce prý předávat jednoduchou lekci. „Moje jediné očekávání je – a to říkám svým dětem velmi, velmi často –, aby šli za svým srdcem,“ řekl Kim pro magazín Business Insider. Tvrdí, že nikdy nechce, aby se jeho děti cítily, že musí být v SEAL týmu, doktoři nebo astronauti, aby byl jejich otec spokojený.