Když jde o investice, Češi jsou spíše konzervativní. Milují hlavně spořicí účty, termínované vklady a stavební spoření. V kontrastu je k tomu pak skutečnost, že si zároveň na sebe často berou dost odvážné investice, o jejich riskantnosti nemají ani ponětí. A na vině není nic jiného než absence základního přehledu.

Tvrdí to alespoň Jan Hlavsa, spoluzakladatel českého startupu Fondee, který si dal za cíl naučit Čechy investovat. A v komentáři pro CzechCrunch popisuje, kde je vlastně největší problém.

***

Rozmohl se nám tu takový nešvar: ačkoli jsou Češi ve své podstatě konzervativní investoři, rádi investují do rizikových produktů. Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá, spoluobčané to jednoduše netuší. Investicím nerozumí, a dokonce to přiznávají.

Náš průzkum pro Fondee potvrdil, že si více než polovina lidí uvědomuje, že by mohla investovat lépe. A zatímco se množí konzervativní „stavebka“ nebo naopak pálí úspory v kryptoměnách, jen málokdo využívá produkty na pomezí, které jsou rizikové středně. Tedy podílové fondy nebo jiné nástroje, které nabízí diverzifikované portfolio se slušnou návratností.

Na vině je historie, špatná výuka i nezájem

Kořeny mizivé vzdělanosti v oblasti investic částečně leží v historii. Vědomosti se nemohou jen tak předávat z generace na generaci, protože naši rodiče i jejich rodiče vyrůstali v prostředí, ve kterém se jednoduše neinvestovalo vůbec – takže investicím nerozumí a raději se o nich doma vůbec nebaví.

Investice jsou v rodinách větší tabu než sex a bazální vzdělání chybí i ve školách. Studenti se sice stihnou probrat všemi generacemi spisovatelů, ale nikdo jim neřekne, co jsou akcie.

Kombinací těchto faktorů se tvoří podivný vztah k investičním produktům. Na jedné straně je zde konzervativní většina, která má na spořicích účtech svá jistá 1–2 % za rok s pocitem, že sice porostou pomalu, ale jistě (což při inflaci 3–4 % není až tak úplně pravda), a na druhé straně jsou pak lidé, kteří by aktivně chtěli investovat, ale špatně vyhodnocují riziko.

Foto: Fondee

Eva a Jan Hlavsovi opustili vysoké pozice v Londýně a budují vlastní fintech

Ti pak jdou často do poměrně riskantních řešení. Snadno uvěří finančním poradcům, kteří jim nabízí zcela nevhodné produkty pro jejich konkrétní situaci, a protože neumí položit ani základní otázky, tak jim takzvaně skočí na špek.

Dobrým příkladem je dnešní boom korporátních dluhopisů distribuovaných „renomovanými poradci“. Při jedné takové distribuci dluhopisů firmy Zoot v letech 2016 a 2017 drobní střadatelé zahučeli za 230 milionů korun, když firma následně skončila v insolvenci. Investovat do dluhopisů prodělečné firmy bez historie je extrémně rizikové a těch slibovaných 6,5 % ročně to dostatečně nekompenzuje bez ohledu na to, co poradce slibuje.

A už zcela chybí informovanost, že poslat peníze do diverzifikovaného portfolia je sice o něco rizikovější, než je nechat ležet na spořicím účtu, ale že jde zároveň o méně odvážnou variantu, než je cpát do kryptoměn, které jsou víceméně náhodná loterie, nebo do výše zmiňovaných dluhopisů prodělečných firem bez historie.

Vlastní portfolio není žádná věda

Orientace v problematice investování přitom není žádná věda, jak se nám snaží podsouvat různé instituce a finanční poradci. Stačí mít základní představu o tom, co to jsou akcie nebo dluhopisy – a kdo získá, když se firmě daří, nebo kdo ztratí, když firma zkrachuje.

Základní logika pak není náročná a bohatě vystačí na to, aby se lidé uměli dobře zeptat v případě, že jim přijde nabídka nějakého produktu. Ve chvíli, kdy ji konfrontují s intuitivní logikou, už se stávají solidními protivníky a nejsou tak lehce zmanipulovatelní. Občas stačí položit jednoduchý dotaz, například „Kolik ta firma vydělala minulý rok?“, a celá diskuze končí, aniž je člověk odborník.

Nelze ale ze všeho vinit všeobecnou informovanost – jistě, za část špatných rozhodnutí může nevzdělanost, ale za současný stav je zodpovědná i sama nabídka trhu. Většina podílových fondů je dnes nesmyslně předražená a lidé na poplatcích často zaplatí tolik, že jsou až po pěti šesti letech investování na stejné částce, jako byla ta vstupní. Provize jsou gigantické a nelze se divit, že za takového stavu má málokdo chuť do podílových fondů investovat.

Jak se Český Honza obchodníkem na burze stal

Aktuální situace, kdy se trhy propadají, opět odhaluje stejný vzorec chování. Většina Čechů si neuvědomuje riziko, do kterého vstupují, a snaží se trefit ten vhodný moment na prodej nebo zainvestování. Přitom vystupovat z (nebo vstupovat do) pozic v době, kdy trh je volatilní, je ta úplně nejriskantnější hra, na které se už spálilo hodně profesionálních obchodníků.

V tuto chvíli jde především o to, zachovat chladnou hlavu, nepropadat panice a pamatovat na skutečnost, že nejvíce důležitá je dlouhodobá strategie. Za chvíli bude krize zapomenuta, stejně jako všechny předchozí.

Když se například podíváme na vývoj S&P 500, hlavního amerického akciového indexu, ten se v době globální ekonomické krize mezi lety 2007 a 2008 propadl. Ale již v roce 2012 byl opět na původních hodnotách a do konce roku 2013 vzrostl o dalších 30 %. A to se bavíme o systematičtějším propadu než v případě krátkodobé volatility kvůli koronaviru.