Prémiová cukrovinka z Uherského Brodu měla namále. Čokoládovnu Janek pak vytáhl z nejhoršího telefonát z Avastu
Čokoládovna Janek vznikla před pěti lety v Uherském Brodě
Psal se rok 2015, když Vlastimil Urbanec strávil tři týdny v nizozemské čokoládovně. Když se vrátil do Česka, měl jasno. S kamarády Václavem a Anetou Durďákovými se tehdy rozhodl, že v Uherském Brodě rozjede prodej kakaové pochoutky, která bude tak kvalitní, jak vůbec může být. Všichni tři ještě tehdy studovali ekonomii a Václav s Anetou při tom sbírali první zkušenosti v obchůdku s delikatesami.
Chtěli ale, jak sami říkají, udělat čokoládu bez výmluv. Dali si od začátku velmi záležet na kvalitě a jednatel firmy Václav Durďák právě toto považuje za největší devízu jejich současného podniku. Jenže narazili na problém – nikdo nevyráběl čokoládu v kvalitě, kterou potřebovali.
„Tak jsme si po cestě autem asi ze třetí neúspěšné schůzky řekli, že ji začneme vyrábět sami. Byli jsme do toho nápadu naprosto nadšení a do půl roku jsme vyrobili první tabulku,“ vzpomíná Durďák. Stalo se tak přesto, že nikdo z původního týmu nemá formální vzdělání v oboru, všechno se naučili od píky.
Zrodila se značka Čokoládovna Janek a i přes typické porodní bolesti nového podniku si postupně získala své zákazníky. Firma pěkně rostla a své ručně vyráběné tabulky, pralinky nebo lanýže dodávala do stovek obchodů. Dnes je k dostání ve třech stovkách lokalit po Česku a Slovensku.
„V Česku často fungovaly čokolaterie kyblíkovou metodou – že někde koupí náplň, někde čokoládu, někde pastu a umělé příchutě. My jsme si to chtěli dělat po svém, poctivě a přírodně. Když si u nás dáte malinovou pralinku, je ochucená opravdu jen malinou, malinovým pyré a malinovou pálenkou,“ popisuje Durďák kouzlo jejich pochutin.
Telefonát, který vše zachránil
Jenže pak přišlo letošní jaro. Pandemie uzavřela obchody, včetně těch, kam firma dodávala. Chvíli to vypadalo, že 12. březen bude pro čokoládovnu, stejně jako pro mnohé jiných firem, začátek konce. V Uherském Brodě byl plný sklad připravený na velikonoční nápor, který ale nikdy nepřišel.
„Prvních pár dní po začátku nouzového stavu byla skutečně facka. Byly zrušené i festivaly, kde jsme schopni hodně prodat, nevíte, co se bude dít, nevíte, jak dlouho to bude trvat,“ popisuje Durďák tísnivou březnovou atmosféru, která na ně s kolegy v čokoládovně dolehla v plné síle. Naštěstí ale tři týdny po začátku karantény zazvonil telefon.