Sociální sítě jsou nebezpečím pro demokracii a společnost jako celek. To je celkem vágní floskule, kterou ovšem každý, kdo se pohybuje na internetu, alespoň jednou za život slyšel. A možná právě kvůli takovému zjednodušení je čím dál tím těžší se v negativních efektech digitálních gigantů zorientovat. Trochu světla chce do širokého spektra témat přinést nové dokumentární drama z produkce Netflixu Sociální dilema od režiséra Jeffa Orlowskiho.

Není to první výtvor, který se dotýká výzev, jako jsou zaujaté algoritmy, závislosti na sociálních sítích nebo rozmělňování pravdy. O všech těchto aspektech už ostatně několik let důrazně mluví odborníci, Orlowski ale teď dal hlas především jiné, možná ještě důležitější skupině. Respektive těm, kteří oblíbené sociální sítě pomohli vytvořit.

Bývalí vývojáři, ale i vysoce postavení manažeři z firem jako Facebook, Google, Twitter nebo Pinterest se rozhodli poukázat na vskutku varovné skutečnosti. Marketingové hlášky svých bývalých zaměstnavatelů tak roznášejí v prachu. Někteří z nich už si dnes podle svých slov nejsou tak jistí, že skutečně vytvořili sílu pro větší dobro.

Ve filmu Sociální dilema vystupuje i Tim Kendall, který byl šéfem monetizace ve Facebooku a prezidentem v Pinterestu. Ačkoliv je stále přesvědčený o tom, že pomohl mnoha dobrým věcem, zpětně v dokumentu přiznává, že byl i naivní o odvrácené straně mince. Popisuje například svou zkušenost, kdy chodil z práce domů a viděl, jak jeho vlastní výtvor doma negativně ovlivňuje jeho děti.

Foto: Exposure Labs/Netflix

Ve filmu vystupují odborníci Tristan Harris (vlevo) nebo Robert MacNamee (vpravo)

Ty v důsledku možná až příliš dobrých algoritmů trávily příliš času s telefonem a kdysi velmi prominentní postava technologického giganta tak paradoxně dnes patří k těm rodičům, kteří jsou s technologiemi u svých dětí nejvíce opatrní. Důvod, proč se tak moc lidé jako Kendall bojí, nastiňují ve filmu pohledy expertů, kteří se problematice věnují dlouhodobě.

Například Tristan Harris, zakladatel Center For Humane Technology, se snaží vyvést diváky z kardinálního omylu, že nejdůležitější jsou pro digitální giganty zájmy uživatelů. Tvrdí, že ve skutečnosti jsou v jejich současném byznys modelu zásadnější inzerenti. Zaznívá i silná fráze: „Pokud neplatíte za produkt, jste sami tím produktem.“ V termínech Facebooku nebo Googlu to znamená, že vaše chování na internetu je to, z čeho firmy profitují.

Pro znalého uživatele sociálních sítí to není nejspíš žádná novinka. Jenže film Jeffa Orlowskiho ukazuje tento čistě ekonomický aspekt ve svých širokých důsledcích – od problémů se soustředěním nebo úzkostmi přes fakt, že postupně ztrácíme na sociálních sítích možnosti volby a uzavíráme se. To vše může směřovat až k radikalizaci a rozdělování společnosti.

Dramatická a zjednodušující hraná linka

Pro lepší ilustraci všech těchto fenoménů prostupuje 93minutovým snímkem i hraná linka, která sleduje osudy jedné americké rodiny a její neschopnosti vypořádat se s návalem nových technologií. Součástí jsou i segmenty tří postav, které představují samotný algoritmus a telefon mladého chlapce zaplavují cílenými reklamami, radikalizujícími příspěvky a obtěžujícími push notifikacemi.

A právě tento dramatizující aspekt někteří diváci poměrně zkritizovali – může se totiž zdát buďto spíše úsměvný, nebo neúměrně hrající na strach a emoce. Paradoxně používá tedy stejné techniky, před nimiž na sociálních sítích varuje. Třeba zobrazená radikalizace pouze na základě algoritmu problém značně zjednodušuje a neodráží realitu.

Jak totiž upozornila Adi Robertsonová z magazínu The Verge ve své recenzi, dnes již víme, že například útočník z novozélandského Christchurche, Brenton Tarrant, se zradikalizoval nikoliv pomocí algoritmů na běžných sociálních sítích, ale na fóru 8chan. Na nenávistném, zcela nealgoritmickém fóru se inspiroval také norský terorista Anders Breivik.

Šach mat pro lidstvo

Jeff Seibert, jeden z vývojářů, kteří ve filmu promlouvají, obhajoval kombinaci dramatu a dokumentu jako způsob, jak apelovat na širší publikum. Apel se nejspíš povedl na výbornou, protože Sociální dilema patří aktuálně k celosvětově nejsledovanějším snímkům na Netflixu. V české TOP 10 ji dokonce nyní patří první místo.

Silným varováním z filmu nic z toho ovšem neubírá na významu. Algoritmy sociálních sítí nazval Tristan Harris jako „šach mat pro lidstvo“, pakliže se něco nezmění. Počítačový odborník Jared Lanier zase považuje celou záležitost za existenciální hrozbu. Ne snad kvůli algoritmu jako takovému, ale kvůli důsledkům ve skutečném světě, které mohou mít. Tim Kendall řekl, že se nejvíce bojí občanské války.

30% of 18-44-year-olds feel anxious if they haven’t checked Facebook in the past 2 hours. Big Tech’s promise to keep us connected has given rise to a host of unintended consequences that threaten the health of people and society. #TheSocialDilemma pic.twitter.com/gQboCNsV0H

— The Social Dilemma (@SocialDilemma_) September 8, 2020

Změna je jednoduše podle těchto odborníků nutná pro existenci lidstva, ačkoliv to znamená zcela od základů změnit byznys model, přemýšlení akcionářů a zákazníků jedněch z největších a nejúspěšnějších firem světa. Protože jak ve filmu říká akademička Shoshana Zuboffová, snem každého byznysu na světě nebylo nikdy nic jiného než současná jistota, že jejich reklama bude fungovat.

Jádro problému je složitější

Celým filmem nejvíce prostupuje právě linka společenské radikalizace, politického rozdělování a voleb. Nejspíš proto, že důsledky digitálních gigantů na tyto části lidské společnosti jsou už poměrně dobře zmapovány. Je ale otázka, jestli právě stále zdůrazňovaná politická linka nevyvolá v některých divácích odpor a pocit, že se jich netýkají ani jiné zdůrazňované problémy, které s politikou nemají co do činění.

Sociální dilema je bezesporu cenným snímkem, který přispívá do konverzace o problémech sociálních sítí a mnozí ho považují za důležitý, což dokazuje i jeho popularita. Nadhazuje důležitá vyjádření, výroky i problémy, ovšem zároveň může vyvolat paniku a pocit, že všechny problémy dnešního světa jsou způsobeny algoritmy na sociálních sítích. Je třeba tak mít na paměti, že zmíněné sociální tendence, ať už je to úzkost nebo radikalizace, jsou digitálním světem podpořeny, ale jejich jádro je bezpochyby složitější.