Měly sloužit loďařům, nakonec z nich je bizarní módní trend. Vlastní Crocsy teď navrhl i Justin Bieber a akcie letí nahoru

Filip HouskaFilip Houska

crocs-jb-x1Story

Foto: Crocs

Limitovaná edice Crocs ve spolupráci s Justinem Bieberem

0Zobrazit komentáře

Když je teplo, vidíme je na koupalištích či zahradách. Když je zima, jsou doma u botníků, odkud si je berou návštěvy. Nosí je uklízečky, kuchařky nebo lékařský personál. Někdy je zahlédneme v centrech měst u těch, kteří příliš neřeší svůj outfit. Dokonce s nimi spolupracují také známé celebrity. A právě zájem hvězd světového šoubyznysu dělá z milovaných i nenáviděných pantoflí Crocs bizarní unikát obuvního trhu, který se nyní rozhodl podpořit i Justin Bieber.

Příběh pestrobarevných nazouváků, které viditelně narušily módní kulturu, se začal psát poměrně nevině. Na jeho samotném počátku stáli dva kamarádi, Scott Seamans a George Boedecker, kteří sdíleli nadšení pro plachtění, především na vodních plochách v okolí jejich rodného města Boulder v americkém Coloradu. Vedle toho, že měli blízko k lodím, proaktivně řešili i nutné doplňky, se kterými na palubu vstupovali. Mezi nimi byly i boty.

Nebyli totiž spokojeni s tím, jak typická jachtařská obuv vypadala, lépe řečeno jaké pohodlí pro člověka nabízela. Proto začali přemýšlet nad zlepšeními. To bylo okolo roku 2002. Náhodně pak narazili na kanadskou společnost Foam Creations, která tehdy experimentovala s poměrně netradičním materiálem – pryskyřicí. Navrhovala totiž siluety bot, které sice vypadaly jako gumové, ale s gumou (nebo umělou hmotou) neměly nic společného.

Nazouváky značky Crocs sází hlavně na odolnost a pohodlnost

To se dvojici, která nad novým konceptem přemýšlela během plachtění z Mexika k břehům Floridy, zalíbilo. Zjistili, že obuv z takového materiálu dokáže být velmi lehká, nepromokavá, antibakteriální, pachuvzdorná a ve výsledku i pohodlná. Teoreticky tak použití takzvané extrudované pryskyřice splňovalo všechny nároky, které na jachtařské boty měli. Jakmile se vrátili na pevninu, pustili se do práce.

Svůj zakladatelský tandem rozšířili o coloradského podnikatele Lyndona Hansona, který byl Boedeckerovým spolužákem ze střední školy, vzali našetřené peníze a přes skupinu Western Brands koupili od Foam Creations práva na jejich specifický výrobní proces. Pak už stačilo doladit poslední designové detaily a první model uvést na trh.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ještě než se tak stalo, potřebovali vymyslet úderný název. Protože věřili, že se budoucí majitelé budou uvnitř nových bot pohodlně cítit jak ve vodě, tak na souši, a snažili se o to, aby byly modely co nejodolnější, inspirovali se krokodýlem, který tyto aspekty z podstaty splňuje. Proto Crocs, tedy zkratka slova crocodiles.

Snový debut

Svou první siluetu „gumových dřeváků“ představili veřejnosti v listopadu roku 2002 na floridské exhibici lodí. Tam dorazili s modelem nazvaným The Beach, a to rovnou v počtu tisíc kusů, které pro ně vyráběli lidé z Foam Creations v Kanadě. K překvapení tvůrců se kompletní nabídka na místě vyprodala, což byla nejen skvělá zpráva v daném momentě, ale také slibná vyhlídka do budoucna.

Zvýšený zájem o tento netradiční typ obuvi byl znát i během festivalu tenisek Shoe Market of the Americas v roce 2003, kdy se okolo „crocsů“ začali motat různí prodejci a obchodní zástupci. Skupina Western Brands, pod kterou byla značka Crocs vedena, proto sjednala několik obchodních partnerů a do roka jich měla už zhruba 300.

crocs_priyanka_chopra

Foto: Crocs

Indická herečka Priyanka Chopra Jonas, ambasadorka Crocs

To dopomohlo k tomu, že se nazouváky dostávaly i do oblastí, kam v první řadě vůbec nemířily. Vedle lidí s vodními zálibami se stávaly oblíbenými také v kruzích hospodského personálu, zdravotníků, uklízeček i různých pomocných sil. Pohodlnost zkrátka převálcovala fakt, že nevypadaly zrovna elegantně. Už během prvních dvou let od uvedení navíc byly poměrně cenově dostupné.

A zatímco za úvodních dvanáct měsíců na trhu jich bylo prodáno na 76 tisíc párů s tržbami okolo 1,2 milionu dolarů, následující rok se Western Brands podařilo prodat více než 649 tisíc modelů a dosáhnout tržeb ve výši 12,3 milionu dolarů. Crocsy se začaly vyrábět v nejrůznějších barevných kombinacích, aby si získaly srdce co největšího počtu zájemců napříč všemi věkovými kategoriemi.

ellesse-1

Přečtěte si takéZačalo šít pro lyžaře a tenisty, aby navždy změnilo sportovní módu. Dnes je italské Ellesse symbolem retro streetwearuZačalo šít pro lyžaře a tenisty, aby navždy změnilo sportovní módu. Dnes je italské Ellesse symbolem retro streetwearu

Značka Crocs začala prosakovat do mainstreamu, což vyústilo v další důležité rozhodnutí. Skupina Western Brands v roce 2004 kanadskou společnost Foam Creations, od které měla původně práva na výrobu, kompletně celou koupila. Tím získala nejen takzvaný Croslite (unikátní pryskyřicový materiál), ale také výrobní zázemí. V roce 2005 pak do čela firmy usedl ostřílený Ronald Snyder a cílem bylo se dostat na burzu.

Úspěšné IPO se nakonec uskutečnilo v roce 2006. Crocs se stalo samostatnou společností bez přímé závislosti na Western Brands a během první veřejné nabídky akcií se firmě podařilo nabrat okolo 208 milionů dolarů, což byl obrovský úspěch. Značka se následně pustila i do oblečení a ještě více rozšiřovala nabídku svých vlajkových nazouváků.

Classics-Crocs-Office

Foto: Crocs

Sídlo společnosti Crocs v coloradském Broomfieldu

Následovaly roky, které byly pro Crocs jako jízdou na horské dráze. Flexibilní dřeváky se sice začaly stávat poněkud bizarním módním trendem, což firmě zpočátku vůbec nevadilo (právě naopak), ale párkrát čelila situacím, kdy se jí jinak úspěšné prodeje z minulých let nedařilo replikovat. A když to nefungovalo u běžných zákazníků, přišli na řadu uznávaní návrháři a světové celebrity.

Od Christophera Kanea až po Justina Biebera

V historii Crocs došlo ještě k jednomu zásadnímu milníku, když v roce 2006 firma koupila za deset milionů dolarů společnost Jibbitz. Ačkoliv nešlo o žádnou velkolepou akvizici, do strategie Crocs pasovala naprosto náramně. Jibbitz totiž mimo jiné produkovala speciální gumové odznáčky, které se zasouvaly přímo do dírek crocsů a doplňovaly osobitý styl jejich majitelů.

Pak už stačilo jen málo, aby se z crocsů stal produkt, se kterým bude možné si velmi kreativně vyhrát, a to i na módních molech. Když totiž skotský módní návrhář Christopher Kane před čtyřmi lety představil unikátní design nazouvacích bot přímo na londýnském Fashion Weeku, znamenalo to pro Crocs novou éru. Z původních bot k vodě se totiž začal stávat high fashion trend.

christopher-kane-crocs

Foto: Crocs

Jedna z nejvýraznějších kolaborací, o kterou se postaral módní návrhář Christopher Kane

Dřeváky pod jeho návrhářskou taktovkou byly osázený třpytivými „jibbitzy“ a svým vzhledem měly splývat s přírodou. Především ale měly zdůrazňovat, že i na první pohled nijak zvlášť atraktivní model se může stát symbolem vkusu a luxusu, což ostatně stejně vnímal i Gruzínec Demna Gvasalia, aktuálně kreativní ředitel značky Balenciaga a zakladatel módní brandu Vetements.

Ten na podrážku klasických crocsů přidělal dvanáct centimetrů vysokou platformu a poslal v nich na mola své modely. Úspěch se dostavil takřka okamžitě a tento unikátní model se vyprodal ještě předtím, než se reálně dostal na pulty prodejen. Oblast luxusní módy ovšem byla pouze začátkem designového řádění nejrůznějších umělců. Dostávaly se totiž i do streetwearu.

O velký poprask se postaral slavný rapper Post Malone, který se značkou Crocs spolupracoval na několika designech a snad vždy je dokázal vyprodat během pár hodin. Jeho loňská temná edice se vyprodala za dvě hodiny, o rok předtím mu stačily pouze tři minuty. A firma Crocs z toho náležitě těžila – její akcie s každým ohlášením nové kolaborace rostly, čímž si zachovávala svou relevanci na trhu.

post-malone-crocs-dimitri-clog-release-date-price-info-03

Foto: Crocs

Kolaborace, za kterou stojí Post Malone

Do vlastních designů crocsů se následně pouštěli i další. Od kalifornské značky Pleasures přes umělce Takašiho Murakamiho až po fastfoodový řetězec KFC. Pak ovšem přišel Justin Bieber, stále jedna z největších popových hvězd současnosti, který na svém Instagramu nalákal na model v barvách jeho vlastního brandu Drew. A strhla se lavina.

Stačilo, aby jen vyfotil pár žluto-oranžových crocsů plovoucích na hladině bazénu, a firmě se rázem zvýšily akcie o jedenáct procent. Instagramový příspěvek dostal za první tři hodiny více než 600 tisíc lajků, ihned o chystané spolupráci začaly psát i přední módní deníky z celého světa a hype se postupně budoval.

Přečtěte si takéPetr Kovařík otáčel v čokoládě 80 milionů ročně. Teď je sice na nule, ale pomáhá, kde může, a tisíce čokolád posílá lékařůmPetr Kovařík otáčel v čokoládě 80 milionů ročně. Teď je sice na nule, ale pomáhá, kde může, a tisíce čokolád posílá lékařům

Poté dorazily do prodeje. A rychle z něj také zmizely. Bieberovy crocsy, startující na ceně 60 dolarů (včetně osmi tematických odznaků), se ihned vyprodaly a opět se potvrdilo, že když se do nazouvákové hry zapojí velká jména celosvětového šoubyznysu, jde o instantní win-win situaci.

Teď Crocs drží tržní hodnotu okolo 3,5 miliardy dolarů a opět se o ní velmi mluví. Nejde však pouze o nedávnou kolaboraci s Justinem Bieberem, ale i fakt, že v době pandemie, kdy je lidem doporučováno zůstávat doma, není tak velká sháňka po nejmodernějších botách, nýbrž pohodlných modelech, které splní základní požadavky majitelů. A právě i z toho firma aktuálně těží.

Crocs X Justin Bieber

Foto: Crocs

Nové crocsy od Justina Biebera

Petr Kovařík otáčel v čokoládě 80 milionů ročně. Teď je sice na nule, ale pomáhá, kde může, a tisíce čokolád posílá lékařům

Jiří SvobodaJiří Svoboda

Story

Foto: Archiv PK

Petr Kovařík vyrábí pod značkou Steiner & Kovařík Pražskou čokoládu

0Zobrazit komentáře

Petr Kovařík o sobě mluví jako o obchodníkovi, který se naučil dělat čokoládu. Před téměř devíti lety opustil korporátní místo a pustil se v Praze do vyrábění vlastní čokolády. Za první rok podnikání zdvojnásobil obrat a v posledních letech točil ve svém byznysu 80 milionů korun ročně.

Jenže pak přišel koronavirus a byznys závislý na turismu se zcela zastavil. I přes svízelnou situaci ale Petr Kovařík neztrácí naději, stále tvoří a pomáhá, kde může. Když ho potkáte, neustále se usmívá a případné těžkosti na sobě nedává znát.

Devětatřicetiletý Kovařík každopádně začínal úplně někde jinde. Vystudoval Obchod a podnikání s technikou na České zemědělské univerzitě, kde se orientoval na procesy zemědělství. První část své kariéry strávil v automobilovém průmyslu. Zkoušel i zdravotnickou techniku. Už tehdy ho ale bavil takzvaný slow food a hýřil nápady.

„Nejdřív jsme chtěli převážet nákupy, z Německa. Takový Rohlík-hadr. Pak jsem chtěl založit fresherii, ale to mi zase kamarádi říkali, že je to nesmysl. No, třeba takové Fruitisimo nebo Ugo už dneska tak neúspěšné není, co?,“ směje se s odstupem času.

kovarik3

Foto: Steiner & Kovarik

Kovařík a Steinerová vyrábí čokoládu s pražskými vzory

Práci v korporátu definitivně vyměnil až před osmi lety, kdy potkal Silvii Steinerovou, která se pro něj, jak sám říká, stala partnerkou v životě i byznysu. V té době měla malou firmu právě na výrobu čokolády s kreativními vzory Prahy, ke kterým Kovařík přidal svůj obchodní talent. Vznikla tak značka Steiner & Kovarik a zastřešující brand Pražská čokoláda.

Kovaříka čokoládový svět naprosto pohltil. Za prvních pár týdnů obvolal 400 pražských hotelů a se sedmi desítkami z nich rovnou navázal spolupráci. Jakmile byla prémiová, originální čokoláda s motivy Prahy i ve vyhlášeném Continentalu, začalo se více dařit a za první rok dokázala firma zdvojnásobit obrat na devět milionů korun.

„Neřešili jsme, kolik vyděláme, chtěli jsme budovat. Dodávalo nám sílu, že můžeme tímto způsobem reprezentovat Česko a že si turisté neodvezou francouzskou Becherovku nebo maďarský uherák, ale pražskou čokoládu,“ vysvětluje Kovařík.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

V dalších letech růst nepolevoval. Postupně partnerské duo společně se Silviným švagrem Jiřím Polanským vybudovalo dohromady asi 15 poboček, v Praze blízko hlavních turistických taháků a také jedno bistro. Ty v čase vznikaly i zanikaly a dnes jich zůstalo osm. Pražská čokoláda totiž měla klientelu postavenou na turistech. Je to prý obecný rys takového byznysu – český zákazník jednoduše není ochotný tuzemské broušené sklo nebo porcelán zaplatit.

Postupně budované čokoládové impérium se tak pod Kovaříkovým dohledem zaměřilo na luxusní čokoládu, jejíž výroba má s tou ze supermarketů společného jen pramálo. „Lindt prostě není luxusní čokoláda, o tom bych mohl povídat dlouho,“ směje se. Například tmavší čokoláda neznamená automaticky větší kvalitu – naopak pochoutka zbarvená skoro do uhelných odstínů je alkalizovaná a tudíž téměř bez jakýchkoliv přírodních antioxidantů.

kovarik2

Foto: Archiv PK

Petr Kovařík a Silvie Steinerová z Pražské čokolády

Neslevili z náročných výrobních procesů a sehnali si na výrobu čokolády ty nejlepší stroje. Do Česka přivezli z Itálie i stroj na tzv. dražé, který dokáže rozprašovat velmi hutnou čokoládu a nanášet ji v jemných vrstvách třeba na mandle, oříšky nebo kávová zrnka. Díky dobrému stroji tak například nemusí čokoládu ředit, přidávat tuky a výsledná kvalita je lepší.

Unikátní je Pražská čokoláda i v tom, že dělá všechny možné druhy čokoládových produktů – pralinky, tabulkové čokolády nebo zmíněné dražé. Konkurence se proti tomu podle Kovaříka zaměřuje často jen na jeden druh a neumí se tolik prodat.

michalkova

Přečtěte si takéNeslyší, ale vy to nepoznáte. Eva Michálková od dětství dřela a teď chce pomáhat milionům dalších neslyšícíchNeslyší, ale vy to nepoznáte. Eva Michálková od dětství dřela a teď chce pomáhat milionům dalších neslyšících

Klíčovou součástí výrobního řetězce je pak pro Pražskou čokoládu také farmář González, s nímž se Steinerová a Kovařík spřátelili a nyní od něj získávají velmi kvalitní čokoládová zrna. „Máme tak de facto vlastního pěstitele, přímo z Kolumbie,“ komentuje šéf čokoládovny. Čokoláda vyrobená z jeho bobů získala v roce 2019 stříbrnou medaili na International Chocolate Awards, jako vůbec první česká čokoláda.

Steinerová a Kovařík už stihli také expandovat do zahraničí, kde zažili nejeden úspěch i pád. Začali registrovat zájem i z takových míst, jako je Saúdská Arábie. Nakonec otevřeli obchod v jednom z obchodních domů v Dubaji, kam jezdilo právě hodně Saúdů a od prvního měsíce byli v černých číslech.

kovarik7

Foto: Steiner & Kovarik

Obchod na pražském letišti

„Jenže pak za sedm měsíců začala válka Saúdské Arábie s Jemenem a dubajský obchoďák se najednou úplně vylidnil. Nikdo tam nechodil, a tak jsme na tom dost vykrváceli,“ vypráví Kovařík. Emiráty jsou prý velmi nepříznivé a konkurenční podnikatelské prostředí. Více se nakonec zadařilo v Ománu, kde je Pražská čokoláda díky partnerovi, jež má v tamních dvou pobočkách 30% podíl).

„Za tři roky jsme dodávali několikrát i ománskému sultánovi,“ říká Kovařík. Jeho firma postupně vyráběla až 120 tun čokolády ročně. Dále rostla, zaměstnávala desítky lidí a obrat už se několik let držel na zmíněných osmdesáti milionech korun. Začala se víc orientovat i na české zákazníky, odmítala nabídky investorů a měla velké plány.

Tvrdý náraz

A pak přišel letošní březen. Hlavní město se naprosto vylidnilo, kamenné pobočky na prestižních místech přestaly plnit svou roli. To vše v situaci, kdy byla Pražská čokoláda z 85 procent obratu závislá na zahraničních zákaznících.

„Měl jsem nejdřív strašně optimistické predikce. Říkal jsem si, že i kdybychom spadli o 40 procent v obratu, tak budeme v pohodě. Doufal jsem, že v září se to zase zvedne,“ říká Kovařík. Jenže pád byl mnohem brutálnější

„Byli jsme zase hned na nule.“

Pražská čokoláda je teď na třech až dvanácti procentech původních denních obratů. Když se dostane do konce roku na čtvrtinová čísla z minulých let, bude schopná zase budovat. Na skladě mezitím stále leží čokoláda za zhruba deset milionů korun, která postupně expiruje.

Došlo i na razantní propouštění. Z padesátky zaměstnanců jich v Pražské čokoládě zůstalo dvacet, což následně dělá problémy i v běžném provozu. „Měli jsme štěstí, že jsme dosáhli na program Covid Praha. Vtipné ale je, že jsme milion a půl dali na odstupné a druhý milion a půl věřitelům. A byli jsme zase hned na nule,“ říká Kovařík. Na firmu, která odevzdala státu za posledních 5 let 60 milionů korun na daních, mu to jednoduše přijde málo.

Hlavně se z toho nezbláznit

Kdyby ale nebylo předchozích slov, na devětatřicetiletém podnikateli byste sotva poznali, že se něco děje. I přes všechny nezdary sem tam prohodí vtip a směje se. „Co můžete dělat? Toto je jedna z věcí, které neovlivním, takže je třeba to brát jako dar a jít dál,“ říká s tím, že podstatné je se ze situaci hlavně nezbláznit.

Osobně ho prý držela nad vodou jeho vlastní kreativita a smýšlení. Nedlouho před pandemií dokončil knihu o svém přístupu k životu, stará se o svoje okolí, věří ve slušnost a rovnováhu a mezi řečí občas prohodí i pár slov o politice a společnosti obecně.

kovarik5

Foto: Steiner & Kovarik

Pražská čokoláda vyrábí i klasickou, tabulkovou

Začal tvořit a pomáhat i v době, kdy jeho vlastní byznys stál nad propastí. Na jaře vznikla pod jeho taktovkou iniciativa #dávejber, která funguje na jednoduchém principu: balíček, který někdo objedná lékařům do první linie, dostane ve stejném složení i on sám. Jinými slovy, když něco dáte, také dostanete. Celkem už tímto způsobem dodali 36 tisíc čokolád.

„S tím, co mám, chci prostě dělat radost sobě i ostatním,“ říká. Jeho smysl pro společenské cítění se projevil i při spoluzaložení další iniciativy, nazvané Nastartuj Česko. Ta se snaží, aby lidé chápali současnou situace ve společnosti ve větších souvislostech, nejen s koronavirem, který už sice nezmění, ale s výhledem do stále změnitelné budoucnosti.

Hledání nových cest

Výsledkem byly zatím dvě společenské události, kde vystupovali lidé z různých oborů, kteří mění společnost okolo sebe. Kovařík se tak chce podílet na vytváření nového podhoubí ve společnosti, které se zaslouží o to, že se v ní něco bude dít. Podle něj se totiž teď děje až příliš málo.

Čeští firemní zákazníci jsou prý aktuálně jediný segment, který jakž takž drží Pražskou čokoládu nad vodou. Už dříve firma dodávala i do technologických obrů, jako je Dell, Microsoft, Google nebo Unicorn System. Nabízí se tak jasná paralela s uherskobrodskou Čokoládovnou Janek – tu z nejhoršího vytáhla velká objednávka z Avastu.

„Další firmy, třeba Mercedes Benz, si objednaly za stovky tisíc. Jsme za pomoc opravdu vděční, přitom pro ně samotné je někdy těžké vyčlenit zdroje na čokoládu. Nicméně není to pomoc za miliony, kterou bychom potřebovali,“ přiznává Kovařík s tím, že současně jim pomohli i velcí hráči na poli českého e-commerce – do své nabídky přidala Pražskou čokoládu i Alza, Košík.cz nebo Pilulka. Na Pilulce kvůli blízkému datu expirace i s větší slevou

kovarik6

Foto: Steiner & Kovarik

Pražská čokoláda je plná netypických vzorů

Kovařík je za pomoc od velkých e-shopů rád, ale přiznává, že díky kamenným obchodům prodával mnohonásobně více. Zakládá si totiž na osobní prezentaci svých výrobků. Chtě nechtě se ale nyní musí zaměřovat na online marketing s různými partnery a připravuje třeba seriál s mýty o čokoládě.

„Hlavní smysl mi teď dává tvorba a možnost stále něco vymýšlet, i když to prozatím nemá ekonomický ohlas. My tu čokoládu budeme vyrábět pořád, i kdybychom měli zůstat u jednoho stroje,“ říká Kovařík, který je očividný srdcař.

solarni-panel

Přečtěte si takéVelká rána pro solární byznys. V úpadku je pionýr oboruVelká rána pro byznys se soláry na střechách domů. V úpadku je pionýr oboru s miliardovými tržbami

V úvodu své motivací nabyté knihy nazvané Síla hotentota ostatně píše, že si v životě vybral cestu vděčnosti. A skutečně je na něm vidět, že se raduje z maličkostí a je velký idealista. Připomeňme, že v obratech spadl téměř na nulu a musel propustit přes polovinu firmy. Situace, z níž by se mnozí hroutili.

Bez váhání přesto říká, že je vděčný i za tuhle krizi, protože po osobní stránce prý pro něj znamenala velké prozření a osobní posun. „A to stojí i za to, že firma padne, protože z této krize může vzejít hlavně na osobní úrovni více, než nám vzala,“ říká, jak jinak, plný optimismu.