Pamatuj, že přírodou jsi a v přírodu se obrátíš. Nizozemci vytvořili živou rakev z hub, která dělá pohřby ekologičtější
Všichni zemřeme. Na jednu stranu zcela banální informace, na stranu druhou děsivá a depresivní myšlenka. Něco tak nepředstavitelného a znepokojivého jako naprostý konec naší existence ale může mít také velice romantický aspekt. Opět se vrátíme tam, odkud jsme přišli, a plně zapadneme do neustálého koloběhu bytí lidstva, přírody, vesmíru. Přesněji to znamená, že se vrátíme do země.
Aby byl proces naší transformace na biologický materiál co nejšetrnější k přírodě, nizozemský startup Loop vytvořil Living Cocoon, takřka dokonale ekologickou rakev. Místo bavlny nebo syntetických látek je totiž vystlaná mechem a její tělo je vyrobeno z mycelia. To je svazek vzájemně propletených organických vláken, typický pro některé bakterie a hlavně houby – proto alternativní pojmenování „podhoubí“.
Většinou mycelium roste pod zemí mezi kořeny stromů a do velké míry představuje významnou součást lesního ekosystému, protože propojuje život rostlin pod povrchem a čistí půdu. Jak vysvětluje zakladatel Loop Bob Hendrikx: „Neustále hledá odpadní materiály, které přetváří do živin pro okolní prostředí. Totéž dělá s toxickými látkami jako ropa, plasty a kovy. Pro čištění půdy bylo použito například i v Černobylu.“
Jedná se tedy o ideální materiál pro uložení lidských ostatků do země. Zbytek je pak estetika – mycelium je přirozeně bílé, takže rakev z něj vyrobenou není třeba dodatečně zkrášlovat barvením. Míra jejího opracování ze strany startupu je pak dostatečná pro zachování důstojnosti pohřbívaného člověka, zároveň si však ponechává nedokonalost přirozených forem.
Typický moderní pohřeb vypadá jako velice důstojná, až bizarně čistá záležitost. Zemřelý má na sobě slušné oblečení, je uložen do bílými látkami vystlané honosné rakve a pomalu spuštěn do úhledné jámy. Po zatažení kamenné desky ale začíná proces, který má s krásným odchodem pramálo společného.
Problémy začínají hned u balzamování. Konzervace těla pomocí několika litrů chemikálií ultimátně znamená znečišťování půdy karcinogenními látkami. Ve spojení s velkými rakvemi, na které padnou stovky kilogramů dřeva a oceli, vzniká ve vybetonovaném hrobě toxické prostředí. Kvůli nedostatku kyslíku se při takovém rozkladu uvolňuje metan, skleníkový plyn mnohonásobně horší než oxid uhličitý. Balzamovací tekutiny mohou prosakovat do okolní půdy a podzemních vod.