Myslel si, že je nesmrtelný. Lukáš Strnadel dostal první atak s prvním klientem ve Futured a teď radí, jak jim předejít

Peter BrejčákPeter Brejčák

lukas_strandel_ceo_futured_01Story

Foto: Futured

Lukáš Strnadel, CEO a zakladatel agentury Futured

0Zobrazit komentáře

Lukáš Strnadel začal podnikat už v šestnácti letech. Jako designér tvořil weby pro své známé či menší firmy a práci tehdy ještě kvůli nezletilosti fakturoval na živnosti svých blízkých. Na volné noze se mu dařilo několik let, až se pak v jednadvaceti rozhodl založit vlastní firmu. Necítil se totiž komfortně jako skrytý prostředník jiných agentur.

„Nebylo to kvůli tomu, že bych nestíhal a chtěl dávat práci na víc lidí. V té době jsem byl extrémně zaměřený na peníze. Tušil jsem, že když já beru x, někdo na konci řetězce, kdo mou práci fakturuje, má mnohem víc a mně tak peníze utíkají,“ popisuje Strnadel začátky agentury Funtasty, která vloni prošla rebrandingem na Futured a už devět let se zabývá vývojem mobilních aplikací pro své klienty.

Zdá se to jako ukázkový příběh. Futured aktuálně zaměstnává pětačtyřicet lidí, loni utržil bezmála 30 milionů korun s téměř dvoumilionovým ziskem a v posledním žebříčku Deloitte Fast 500, jenž mapuje nejrychleji rostoucí technologické firmy v regionu Evropy, Blízkého východu a Afriky, agentura obsadila 243. příčku. Tržby ji totiž během čtyř let vyrostly o 564 procent.

Celý příběh má však mnohem temnější stránku. Lukáš Strnadel totiž před devíti lety, jen krátce poté, co založil svou společnost, zažil panickou ataku a s jejími následky se vypořádává dodnes. Své osobní zkušenosti tak popisuje s poučením a varováním pro ostatní.

lukas_strandel_ceo_futured_02

Foto: Futured

Lukáš Strnadel, CEO a zakladatel agentury Futured

„Kdokoliv, kdo má psychické problémy, ať je řeší a neschovává se v koutě. Nechat problémy vykypět dokáže být ohromně nepříjemné a opravdu ničící život. Není třeba se bát, začít o tom mluvit a říct to všem. Není se za co stydět, nejsou to filcky,“ říká Strnadel během rozhovoru pro CzechCrunch.

„Důvodem, proč jsem se o tom rozhodl mluvit v médiích, bylo ukázat, že být podnikatel není jen dovolená na Bali a Instagram plný špiček noh a pláž. Podnikání může být také plné – a teď mě omluvte – sraček. Chci ostatním lidem ukázat, že to není vždy taková sranda, jak to vypadá,“ popisuje.

„V tom samém triku, ve kterém jsem spal, jsem druhý den pracoval a pak opět usínal.“

Před založením vlastní agentury byl Strnadel klasickým workoholikem. E-maily řešil nonstop a reagoval na ně po každé notifikaci, bez ohledu na denní či noční dobu. A protože pracoval z domu, byl v práci prakticky pořád. „Ještě, že tehdy neexistoval Tomáš Čupr s Dáme jídlo nebo Rohlíkem, protože bych doma shnil,“ směje se nad tehdejším způsobem svého života. „V tom samém triku, ve kterém jsem spal, jsem druhý den pracoval a pak opět usínal.“

V extrémním pracovním tempu pak pokračoval i po založení tehdejšího Funtasty, kromě rozvoje byznysu navíc i nadále pracoval jako freelancer s vlastními klienty. Problémy však přišly v podstatě už s první zakázkou agentury, která byla větší než cokoliv předtím, na čem Strnadel pracoval.

Kvůli tomu zaměstnal dva programátory, protože sám aplikace programovat neuměl. Najednou tak musel živit dva další lidi bez ohledu to, jak se bude dařit samotné firmě a jestli bude mít proplacené faktury. To byla další stresující situace. „Myslel jsem si, že jsem nesmrtelný. Podnikal jsem čtyři roky a říkal si, že se mi nemůže nic stát, vždyť vydělávám hromady peněz,“ ohlíží se Strnadel devět let zpátky.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Pak se však všechno začalo kazit. Zakázka pro prvního klienta nepokračovala podle představ a nedopadla, k tomu se připojil stres z odpovědnosti za další lidi. Kvůli sezení na dvou židlích Strnadel navíc poprvé v životě zapomněl na klientův deadline. „V jeden okamžik mi ujel pomyslný vlak,“ říká.

„Dopoledne jsem měl plné nepříjemných zpráv, jak se klient pravděpodobně nevydaří a krachne, odpoledne přicházely nepříjemné zprávy od dalších klientů o tom, kde je jejich web, vizitky nebo bannery. Nějak mi to přeteklo přes hlavu a moc si z toho dne nepamatuji,“ vzpomíná Strnadel na osudný den.

Další den se už cítil relativně v pohodě, lépe řečeno jako po kocovině. Když však chtěl jít v pondělí do kanceláře, rozklepaly se mu nohy a bylo mu špatně. „Cítil jsem takový zvláštní stav, jako když sebe samého vidíte z pohledu třetí osoby. Věděl jsem, že něco opravdu není v pohodě.“

Proto se ozval rodinné známé – psychiatričce. Ta za ním přijela, diagnostikovala panickou ataku a naordinovala mu antidepresiva, které bere doteď. Tři měsíce po tomto zážitku přitom nebyl schopný vyjít z bytu.

„I v médiích jsem pořád četl jen o tom, jak jsou všichni ostatní skvělí, úžasní, někteří i krásní a vytvarovaní.“

„V podstatě jsem pořád žil s pocitem, že budu mít infarkt, mrtvici, nádor na mozku. Nebyl jsem vůbec schopný dojít do práce, tři měsíce jsem nebyl schopný komunikovat. Jakékoliv pomyšlení na práci a stres, který jsem si předtím očividně dlouho nepřiznával, mě rozklepalo, potil jsem se nebo zvracel,“ říká Strnadel.

Z dnešního pohledu tak už přiznává, že zjevně neporazitelný nebyl, jen si to neuvědomil právě kvůli tomu, že do dvaceti let mu v podstatě vycházelo všechno, co mu přišlo pod ruce. To, že skončil „s prášky“, vnímal jako osobní prohru, jako kdyby byl kvůli psychickým problémům slabší než všichni ostatní.

„I v médiích jsem pořád četl jen o tom, jak jsou všichni ostatní skvělí, úžasní, někteří z nich ještě i krásní a vytvarovaní. Já jsem nebyl nic z toho, a proto jsem měl pocit, že jsem sráč, že jsem někdo, kdo to nezvládl. Nezvládl jsem zakázku za možná dva miliony a dva zaměstnance. Co bych dělal, kdybych měl těch zaměstnanců sto?“ přibližuje své tehdejší přemýšlení.

Z práce v 6 a bez notifikací

Po několikaměsíčním zotavování pak Strnadel musel polknout hořkou pilulku, když při návratu do pracovního režimu čelil hromadě nepříjemného vysvětlování, proč ze dne na den na čtvrt roku přestal komunikovat. Firma přitom v rámci možností fungovala nadále díky zapojení obou kolegů, kteří se o všechny potřebné věci postarali i bez svého šéfa.

Strnadel si v rámci pracovního režimu nastavil alespoň základní pravidla, která se snaží pečlivě dodržovat – z práce odchází v pět nebo šest, na telefonu má vypnuté veškeré notifikace e-mailů nebo ze Slacku. A aby neměl pokoušení na ně koukat během dovolené, rovnou si je z telefonu i odinstaluje. A k tomu všemu se navíc snaží mít koníčky a přátele.

„Začal jsem chodit na psychoterapii a paní psycholožka mi vysvětlila, že život stojí na čtyřech nohách – práce, rodina, přátelé a koníčky. Myslel jsem si, že je mám, ale zpětně jsem zjistil, že život nemám vůbec tak plný. Teď už se snažíme chodit za kamarády, chodit ven, neřešit jen práci,“ říká Strnadel s tím, že obecně psychoterapii doporučuje všem.

„Pro mě to bylo s křížkem po funuse. Na terapii jsem začal chodit až v momentě, kdy jsem měl problém. Kdybych na terapie chodil dřív, tak bych velmi pravděpodobně žádný problém neměl a neskončil u psychiatra, terapie se dělají u psychologa. Dost jsem si toho o sobě uvědomil, v mnohém mi to pomohlo, zjistil jsem, čeho se bojím a proč. Není to nic, za co by se měl člověk stydět, může to pomoct a funguje to de facto jako kouč,“ doplňuje.

Poučení do byznysu

Tyto zkušenosti a doporučení se pak podepisují i na fungování Futured. S lidmi Strnadel otevřeně komunikuje s tím, že se za vyhoření a psychické problémy není třeba stydět, i tak se ale aktivně snaží předejít tomu, aby se do takovém stavu jeho kolegové vůbec dostali. Ve firmě tak podle jeho slov neexistují přesčasy, o víkendu se nepracuje, a navíc se organizuje spousta volnočasových aktivit.

Mezi ně patří například výlety – loni celá firma letěla na týden na Kanárské ostrovy, rok předtím na Sicílii. „To je totálně prodělečná činnost, stojí to obrovské peníze. Pro mě to ale má smysl, vidět lidi i jinde než s bílými tvářemi před počítačem. Pokud to dává smysl i jim, jsme všichni na správném místě,“ říká Strnadel.

futured-brno

Brněnské kanceláře Futured

Navzdory tomu, že Strnadel panické ataky pořád zažívá, jeho firmě se aktuálně daří. „Nebudeme si nalhávat, daří se nám i proto, že jsme v oboru, který jede. Kdybychom prodávali tištěné noviny, pravděpodobně nebudeme růst takovým tempem. Jsme v oboru, který pořád roste, je po něm hlad,“ popisuje.

V práci ho pak pohání několik jednoduchých věcí – dělat ji pořádně, mít z ní radost, dělat zajímavé a nové věci a zároveň k tomu vydělat peníze tak, aby byl celý tým v pohodě. „Já už nepotřebuji mít stovky tisíc měsíčně. Ve dvaceti jsem měl vyšší desítky tisíc měsíčně, to už nemám ani teď. Nepotřebuji to,“ přiznává Strnadel.

Futured je přitom dlouhodobě zvyklý na rychlý meziroční růst o 70 až 80 procent, loni však agentura dokázala vyrůst jen o deset procent. I z tohoto důvodu loni došlo k zamyšlení nad dalším rozvojem, rebrandingu a jinému nastavení procesů. Letos očekává meziroční nárůst tržeb o dvacet procent.

S tím vším souvisí i do budoucna plánované snižování podílu zakázkového vývoje pro klienty ve prospěch práce na „vlastních“ aktivitách. V rámci nich Futured získává ekvitu ve vybrané firmě a dodává ji služby. Aktuálně jsou takové projekty tři, mezi které patří Nesnězeno a Grason. „Jsou to věci, které nás baví a věříme jim. Jednoho dne z nich třeba bude jednorožec,“ dodává optimisticky Strnadel.

Češka, která astronautům radí s biologií. Magdalena Herová řídí experimenty na Mezinárodní vesmírné stanici

Jiří SvobodaJiří Svoboda

magda-picture-4138-kopieStory

Foto: Vincent Salvadori/BIOTESC

Magdalena Herová pracuje na experimentech na Mezinárodní vesmírné stanici

0Zobrazit komentáře

Když se řekne práce ve vesmírném průmyslu, nejspíš byste si nepředstavili člověka, jako je Magdalena Herová. Sama se ani za někoho, kdo by byl hvězdnou temnotou odmalička fascinovaný, nepovažuje. Přesto ji životní cesta zavála do hornatého Švýcarska a dnes odtud komunikuje s astronauty. Jejím denním chlebem jsou biologické experimenty, které létají do vesmíru.

Vždy chtěla zkoumat přírodu a je to vidět i během našeho videohovoru, na který se připojuje z kavárny nacházející se uprostřed švýcarských hor. Obecně pak Magdalena Herová ráda chodí ven, kde poznává květiny, nebo pozoruje zvířata v zoologických zahradách. Od této části biologie je ovšem její současná práce poměrně vzdálená.

„Chtěla jsem vidět systémy stojící za živou přírodou, jít do hloubky a neskončit třeba u zkoumání pěti druhů pampelišek nebo jednoho proteinu,“ směje se Herová. Často tak měnila téma svého výzkumu, protože ji vždy zajímal pomyslný „big picture“. I proto zkoušela snad vše od mikrobiologie přes imunologii až po molekulární biologii.

biotesc_1

Foto: Vincent Salvadori/BIOTESC

Magdalena Herová (vzadu) je součástí týmu ve švýcarském BIOTESC

Při magisterských studiích v Praze ale začala pokukovat i po studiu v zahraničí. Nějakou dobu studovala ve Slovinsku nebo v Německu, pak se na čas vrátila zpět domů a doktorát odjela dotáhnout do Curychu. Tam ji spolu s manželem přitáhly švýcarské hory a multikulturní prostředí. „Můj děda byl z německé rodiny, cestoval, uměl i francouzsky a anglicky a tento mix mě vždy nesmírně zajímal,“ popisuje.

Ačkoliv sama pracuje z města Lucern u horského jezera, běžně komunikuje třeba s týmem z Mnichova. „Je super pracovat někde, kde slyšíte několik řečí a rozumíte jim,“ popisuje Herová náturu své práce. Na výzkumu nejdříve pracovala v univerzitní nemocnici v Curychu, kde se věnovala molekulární medicíně. Dnes působí na Univerzitě v Lucernu, kde učí a popularizuje vědu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Ve více než osmdesátitisícovém městě ale především narazila na centrum BIOTESC. To funguje jako součást Evropské vesmírné agentury (ESA) a koordinuje biologické experimenty mířící na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). A právě kombinace biologie s vesmírem ji hned uchvátila.

„Nesmírně se mi líbí, že mohu sedět v kontrolní místnosti a poslouchat konverzace mezi astronauty a pozemním personálem. A když něco nevědí o biologickém experimentu, já jsem ta, koho se ptají,“ vysvětluje s nadšením devětatřicetiletá vědkyně svou roli ve vesmírném prostředí.

Když se ve vesmíru ztratí šroubovák

Herová spolu se svým týmem odpovídá za biologické experimenty i přístroje v modulu Columbus, který na ISS patří právě Evropské vesmírné agentuře. Ke každému vytváří připomínky a píše pro astronauty návody na realizaci různých pokusů. Každý krok následně „zarezervuje“ v časovém plánu astronautů.

Musí také sepsat všechny pomůcky, které bude posádka ISS na experimenty potřebovat, včetně drobností typu izolepa, kousek papíru nebo přesný druh šroubováku. S jiným týmem zase koordinuje, jestli už třeba příslušný šroubovák na Mezinárodní vesmírné stanici je, nebo zda je třeba ho poslat.

„Když je daný experiment hodně kritický, tak se ptám, jestli máme na místě i druhý, stejný šroubovák, kdybychom ten první nenašli. I na ISS se stává, že se věci ztrácí,“ směje se Herová. „Třeba když je astronauti uloží někam jinam, než mají, nebo když prostě ve stavu beztíže odplavou.“

Rakety Evropské vesmírné agentury startují z Francouzské Guyany

Na Mezinárodní vesmírné stanici kvůli proudu z klimatizace platí, že to, co hledáte, bude s trochou štěstí přicucnuté na větrání. Kuriózní situace se však nevyhýbají ani samotným experimentům, na které Magdalena Herová dohlíží přímo z kontrolní místnosti.

„Jednou jsme měli experiment, kdy astronauti pracovali s asi dvanácti sterilními ubrousky. Utírali při něm různé povrchy a vypadalo to, jako kdybychom jim řekli, že mají na ISS uklidit,“ uvádí Herová, která se při pozorování dění ve stanici několik stovek kilometrů nad zemským povrchem dokáže i pobavit.

„Dívali jsme se, jak experiment probíhá, a najednou astronaut Jack Fischer začal něco hledat a poletovat okolo. Pak tam připlula i Peggy Whitsonová a také něco hledala. Ukázalo se, že jeden z těch ubrousků jim prostě uplaval a nejdřív to ani nechtěli přiznat,“ popisuje úsměvnou historku koordinátorka biologických experimentů.

„Jiným týmům se těžko chápe, že nám buňky v experimentu mohou chcípnout.“

Experiment s ubrousky měl za cíl zjistit, jaké mikroby žijí na ISS, jak mutují a zda mohou ohrozit člověka, nebo naopak jaký mohou mít vliv na tamní materiály. Často se na ISS také zkoumá oslabená imunita astronautů nebo úbytek svalové tkáně, tedy procesy, které jsou v pozemských podmínkách typicky spojené se staršími generacemi. „Když pochopíme, co se děje v těle astronautů, můžeme podle toho následně léčit i na Zemi,“ vysvětluje Herová podstatu experimentu.

Mezinárodní kooperace jako gró

Původním povoláním bioložka se tak dnes dostane k systémům a lidem, o níž si většina světa může nechat jen zdát. Do detailu zná nejen samotné biologické experimenty, ale také evropský modul Columbus a částečně i Mezinárodní vesmírnou stanici, byť na ní sama nikdy nebyla.

Naučit se musela třeba i specifický styl komunikace a detaily z elektrotechniky na ISS. Nejjistější si je ale pochopitelně v mezích své expertizy. „Jiným týmům se třeba těžko chápe, že nám buňky v experimentu mohou chcípnout. Takže pak jsem to já, kdo rozhoduje, a astronauti dělají to, co říkám, aby experiment nepřišel vniveč,“ říká.

filiphorky

Přečtěte si takéFilip Horký: Udělali jsme chybu. Měli jsme vydavatelům lépe vysvětlit, že je s FlashNews nechceme ohrožovatFilip Horký: Udělali jsme chybu. Měli jsme vydavatelům lépe vysvětlit, že je s FlashNews nechceme ohrožovat

Nezřídka se stává, že se dostává do kontaktu s týmy v americké NASA, japonské JAXA nebo ruském Roskosmu. Díky kooperaci tak mohou i vědci z jejího týmu používat třeba přístroj od NASA na experiment s růstem rostlin. Evropská vesmírná agentura má zase například unikátní mikropočítač, který půjčuje ostatním.

Některé experimenty na ISS ale fungují automaticky v rámci takzvaný kartuší, tedy speciálního hardwaru, který sám obsluhuje průběh experimentu díky časovým spínačům. Nebo je může aktivovat pozemní personál a astronauti už tak nemusí za celou dobu pobytu na ISS do procesu zasahovat.

Do výroby kartuší pro experimenty, které poletí na ISS, se nově zapojila i brněnská firma SAB Aerospace. V rámci projektu nazvaném Biomission 2019 vyvíjí tým pod vedením Petra Kapouna obaly pro experimenty, které se budou snažit o kultivaci kmenových buněk, respektive přeměnu moči na živný roztok pro pěstování rostlin.

biotecs_3

Foto: ESA

Americký astronaut Jack Fischer při experimentu se sterilními ubrousky, který koordinovala Herová

Třetí experiment s českou stopou je nejspíš nejnáročnější. Bude totiž zkoumat vývoj protilátek u žab. „Jedná se o velmi náročný proces, při kterém musíme s žabími kosmonauty zacházet extrémně opatrně. Musí přežít start rakety, pobyt ve vesmíru i návrat zpět na Zemi,“ vysvětluje Petr Kapoun, šéf SAB Aerospace.

Magdalena Herová ale jinak tvrdí, že příliš Čechů při své práci nepotká. Je to dané i faktem, že Evropská vesmírná agentura při výběrových řízeních či zakázkách zohledňuje, která členská země do organizace přispívá nejvíce. Rozpočet českého Ministerstva dopravy pochopitelně v porovnání s mocnostmi, jako je Německo nebo Francie, nedává mnoho.

Ovšem není třeba ztrácet naději, že by se z tuzemska nešlo do procesů ESA nijak zapojit. Ostatně firmy jako SAB Aerospace nebo BIOTESC dokazují opak. „Výběrový klíč ESA úplně nehraje do karet, ale nakonec nerozhoduje vaše národnost nebo pohlaví, ale schopnosti. Chce to hlavně chtít vyjet za hranice a umět jazyky,“ uzavírá Herová.