Skateboarding byl pro Martina Loužeckého vášní již od dětství, rozhodně ale tehdy netušil, že svou zálibu přetvoří v něco, co bude pomáhat chudé africké společnosti. Pražský skejťák, který své sportovní řemeslo piloval na letenském Stalinu, teď v jihovýchodní Africe staví skateparky a přibližuje krásy nové olympijské disciplíny i těm, kteří o ni nikdy nezavadili. A jak přiznává, až nevyzpytatelný Mosambik mu ukázal, jak skvělý může být život.

Budování nových skateparků zajišťuje v rámci projektu Skate World Better, který vznikl před dvěma lety s cílem dostat skejtování i do těch nejchudších oblastí světa. Aktuálně má na kontě dvě skateboardingová zázemí v mosambickém hlavním městě Maputo a příští rok chce i do Zambie a Svazijska. Ovšem nebýt jeho píle, sebekontroly, nadšení a nápomocného týmu, pravděpodobně by nic takového neuskutečnil.

I když je Loužecký rodilým Pražanem, spoustu času tráví v zahraničí, kde se mu zalíbilo právě dánské hlavní město. Studuje tam totiž africká studia, na která se přihlásil po dokončení bakaláře v oboru teritoriálních studií v Praze. „K Africe mě to vždycky táhlo. Je to podceňovaná oblast s obrovským ekonomickým potenciálem. Můj dědeček byl navíc kartograf a mě doteď baví její místa poznávat i z mapy,“ vzpomíná Loužecký.

Kodaň navíc sehrála klíčovou roli v tom, čím se Loužecký zabývá dnes. Ve škole dostal za úkol vymyslet jakýkoliv projekt, který by se týkal Afriky. Rozhodl se proto spojit jeho milovaný skateboarding s pomocí tamní společnosti a naplánoval výstavbu skateparků. „Měl jsem jasnou představu a věděl jsem, že během třetího semestru studia můžeme být v Africe,“ dodává Loužecký.

Vzhledem k tomu, že měl odjakživa slabost především pro postkoloniální Afriku, na kterou je ostatně velmi dobře vybaven i jazykově (mluví anglicky, portugalsky i francouzsky), zvolil si pro realizaci nového projektu Mosambik. „V rámci kodaňské subkultury jsem se setkal i s několika Mosambičany, což se pro start výstavby skateparku velmi hodilo,“ doplňuje šestadvacetiletý jezdec.

Právě tamní komunita Mosambičanů mu zajistila úplně první kontakty, přes které se mohl alespoň částečně napojit na dění v tomto africkém státě. Jak Loužecký pro CzechCrunch zmiňuje, většina z nich má rozvětvené rodinné vazby a „všichni znají všechny“. „Kamarádství je nadevše. Stačí jeden člověk, který vás zvládne napojit na jeho strýce, jenž má známého, který vše zařídí,“ dodává.

Ani takový kontakt však ještě nemusí nic znamenat. Pořád je totiž řeč o Africe, kde všechno nefunguje tak, jak jsme zvyklí z Evropy. Celý proces každopádně musel začít u Loužeckého, který na svém plánu začal spolupracovat se dvěma spolužáky z Kodaňské univerzity. Společně tak v roce 2018 dali vzniknout iniciativě Skate World Better a chystali se na první krůčky vstříc přibližování skejtu i dětem, kterým stačí k radosti hudba nebo déšť.

Podpora lidí a ohromná tragédie

Plán zněl jasně: postavit první moderní skatepark v Maputu, tedy hlavním městě Mosambiku. Ačkoliv Martin Loužecký nikdy nebyl tím typem člověka, který uměl vše dokonale plánovat, rozhodl se, že tomu věnuje naprosté maximum. „Je mi blízké začínat práci na seminárkách pár hodin před nutným odevzdáním,“ dodává s úsměvem a současně zmiňuje, že všechny aktivity spojené s projektem musel skloubit se studiem i obživou.

„Pro každého, kdo není ze Skandinávie, je Kodaň docela dost náročná na přežití. Hlavně teda z hlediska peněz,“ říká Loužecký. I tak ale po večerech řešil nutné papírování spojené s ustanovením organizace Skate World Better, rozesílal e-maily s žádostmi o spolupráci a napojoval se na potenciální sponzory, kteří by týmu poskytli potřebné finance. To se mu nakonec podařilo přes crowdfunding, protože měl projekt obrovskou podporu veřejnosti.

„Znát to bylo hlavně v Kodani, jelikož je tam skejtová kultura silně zakořeněná. Ostatně patří mezi jedny z nejzásadnějších míst pro rozvoj skateboardingu jako takového. Podporu nám vyjadřovali jak Evropané, tak i Mosambičané, se kterými jsme se tam spřátelili,“ popisuje Loužecký a vzpomíná na momenty, kdy studenti obdivovali jejich trička s mapou Afriky, na které byl Mosambik vyznačen.

Protože plánování výstavby zahájil už zhruba devět měsíců předtím, než se měl do Maputa osobně vydat, dokázal včas sehnat i pracovníky, kteří by skatepark postavili. Spojil se totiž s partou nadšenců z organizace Wonders Around the World, která čítá členy ze Švýcarska, Německa, Rakouska a dalších zemí, přičemž všichni mají jeden cíl: pomáhat. Ať už za peníze, nebo zadarmo. Loužecký byl nucen zvolit variantu číslo dva.

Pak se ovšem přihodila událost, která celý projekt téměř potopila. Člověk, jenž byl hlavním partnerem celé iniciativy přímo v Mosambiku a vlastnil pozemek, z neznámých důvodů spáchal sebevraždu. V době, kdy měl Loužecký se svým týmem na papíře prakticky vše připravené. „Byla to velká tragédie. Byl jsem ve spojení i s jeho rodinou, ale neptal jsem se, proč to udělal. Pro nás to bylo nešťastné v tom, že se kvůli dědickému řízení vše hrozně zamotávalo,“ dodává.

Ve Skate World Better se ale nevzdali a do Mosambiku skutečně odletěli. V Africe pak měli zhruba dva dny na to, aby vše zařídili – tedy především aby zajistili onen slíbený pozemek, na kterém měl skatepark vyrůst. To se vzhledem k okolnostem nakonec nepodařilo a Loužecký musel přistoupit k plánu B – sehnat cokoliv, kde by se skateboardingové zázemí dalo vybudovat.

S trochou štěstí se mu podařilo obstarat nové pozemky, které mu nabízela široká veřejnost. Ukázalo se, že jich je celkem dost, žádný ale nebyl natolik velký, aby se tam původní park dal realizovat. Proto se Loužecký rozhodl, že místo jednoho vlajkového skateparku nakonec vybuduje dva menší – jeden přímo v centru Maputu a druhý na jeho samotném okraji, kde skoro nikdo nebydlí a nevede tam ani normální silnice.

Následně začal počítat peníze. Potřeboval zhruba jeden milion korun, který nakombinoval od podporovatelů a z vlastních kapes. Vzhledem k radikální změně plánu se ale vychýlil i rozpočet. „Peníze jsme logicky potřebovali nejen na materiál, ale také na logistiku. Na přepravu nářadí, desek, betonu i pro přejíždění z jednoho místa na druhé. A aby toho nebylo málo, náš pronajatý dům se v těsné blízkosti stavby opravdu nenacházel,“ vzpomíná Loužecký.

Část financí spolykaly také úplatky. Policie v Mosambiku totiž nejede podle žádných evropských standardů a jak spolutvůrce Skate World Better uvádí, tamní oficíři patří k těm největším gangsterům. Jednou jim například zabavili vybavení přímo ze staveniště, údajně zcela bezdůvodně. Podruhé Loužeckého obvinili z kouření marihuany, také prý bez opodstatnění. A to vše stálo tisíce a tisíce korun. I tato překážka se ale dala zvládnout.

Dělníci na značkách, děti v pozoru

Jakmile Loužecký se svým týmem zajistil vše potřebné k zahájení výstavby dvou skateparků, potřeboval na místo dostat lidi z Wonders Around the World. A to formálně nebylo vůbec jednoduché. „Do Mosambiku se dá dostat klasicky na dovolenou, ale je tam složitý proces s hotely a podobně. Jednodušší je možná zvolit formu zvacích dopisů, ovšem ani v tomto případě nejde o procházku růžovou zahradou,“ říká.

Zvací dopis totiž podle všeho může poslat pouze rodilý Mosambičan a je limitovaný k pozvání tří lidí. Členů z Wonders Around the World mělo ale přiletět okolo čtyřiceti, a tak měl Loužecký novou výzvu: obcházet neznámé občany v okolí a žádat je, ať takový dopis vystaví. Vzhledem k tomu, že věděli, co dělají, nakonec vše vyšlo. Dělníci dorazili do centra stavitelského dění a začalo se makat.

I když jim pohodlnou práci narušovala policie, která se potulovala okolo a cíleně jim házela klacky pod nohy (pravděpodobně s nadsázkou řečeno), dvojice skateparků se podařila dokončit. Všechny ocelové trubky, beton i dřevěné formy, na základě kterých se základní rampy a překážky tvoří, se zvládlo dát dokupy. A děti z okolí neskrývaly velkou radost.

„Tamní vláda vůbec nepodporuje volnočasové aktivity. Sice si tam můžete zaběhat na otevřených plážích, ale to je asi tak jediné. Pokud tedy na zem nechcete položit pantofle a udělat si z nich fotbalovou branku. Věřím, že jsme vybudováním těchto skateparků podpořili rozvoj sportovních aktivit, a dennodenně mě těší, když se ke mně dostávají zprávy, jak se na skateparcích jezdí,“ libuje si ústřední postava Skate World Better.

Jen o sjíždění ramp, naskakování na raily a učení se nových triků to ovšem není. Skatepark, který se nachází v centru Maputa, slouží i jako místo pro kulturní vyžití. Mohou se tam promítat jak filmy, tak pořádat různá čtení nebo výstavy. Nehledě na to, že se tam děti snaží poznávat skateboardingovou historii, jejíž prapůvod se datuje ke 40. letům minulého století, kdy první desky vznikaly ze surfových prken.

Z Mosambiku do Zambie a ještě dál

Ačkoliv Mosambik není žádnou Mekkou skateboardingu, komunita prknařů je tam velmi slušně rozšířená. Dosud jí však chybělo ono moderní pojetí, které by mělo přicházet s vybudovanými skateparky. Děti tam jezdí zpravidla na starých skejtech, které od totální destrukce mnohdy dělí jedno nepovedené ollie, a překážky si tvoří z patníků. Nebo zkrátka jen sjíždí opuštěné ulice.

„Mosambik sousedí s Jihoafrickou republikou, kde je skateboarding coby sportovní disciplína velmi rozvinutý. Jezdí se tam od devadesátek. Navíc je JAR tradiční destinací surfařů, kam se sjíždí ti nejlepší z Kalifornie nebo Austrálie, takže to má ke všemu velmi blízko. Problémem byl doposud jen materiál na výstavbu ramp a prkna. A to jsme teď dovezli my,“ přibližuje tamní situaci Loužecký.

Teď má tato subkultura v Mosambiku zažívat lepší časy. A pokud Skate World Better dostojí svých slov o tom, že bude s tamní komunitou udržovat aktivní kontakt a celou scénu podporovat, je možné, že se tam vyrojí více nadějných jezdců, kteří by to mohli dotáhnout až na olympiádu. Stačí málo.

V roce 2021 se pak iniciativa chystá také do Zambie a Svazijska, kde už má koupené pozemky a připravené designy pro podobu nových parků. Spolu s tím vším ale hledají sponzory a případné partnery, které jim celý proces pomohou rychleji dotáhnout a poskytnout potřebné finanční prostředky.

Skate World Better mimo jiné vyjednává i zakázku na největší skatepark v Africe, o tom ale Loužecký zatím příliš mluvit nechce, jelikož je vše zatím v rané fázi. A vzdálenější budoucnost? Ta je podle něj stále otevřená. Chtějí pokrýt co největší množství států jihovýchodní Afriky včetně Malawi nebo Madagaskaru a jednou by nějaký projekt chtěli spáchat i v Praze, odkud nyní vše vzdáleně dirigují.

Mosambik ale minimálně pro Loužeckého zůstává zemí, která v jeho životě nespočet věcí změnila. Především pak přístup ke všemu, co Evropané dennodenně řeší. Mosambičan se neustále směje a je šťastný z toho, co má. I když toho zpravidla tolik nemá. Evropan se naopak stresuje kvůli malichernostem. „Uvědomil jsem si, že život je vlastně skvělý ve svých základních mantinelech,“ uzavírá spolutvůrce dost možná jedné z největších skejtových iniciativ, které Afriku kdy potkaly.