Co kdybychom se při sledování divadelní hry mohli vydat do jejího fantazijního světa nebo rovnou do zákulisí spolu s herci? Právě to umožňuje nová česká streamovací služba Film naživo, kde se publikum ze sedaček v divadelním sále může přesunout rovnou na pódium do středu akce nebo exteriérů. Online premiéru na ní ale má i letošní hit Šarlatán.

Životopisné drama o léčiteli Janu Mikoláškovi patří mezi hlavní letošní filmové události v Česku. V roce, kdy kina byla a nadále jsou dlouhé měsíce zavřená, sice takové tvrzení nemusí působit tak senzačně, nicméně spolupráce českých tvůrců s věhlasnou polskou režisérkou Agnieszkou Holand by se jistě neztratila ani v normálním roce.

Představuje jeden z těch kvalitnějších počinů, které zde vznikly, když citlivě vypráví příběh nejednoznačné postavy čelící nejdříve osobním problémům a později pronásledování komunisty. Díky charismatickému Ivanu Trojanovi a suverénnímu zpracování Šarlatán uspěl u kritiků i diváků a bude se ucházet o nominaci na Oscara.

Na platformě Film naživo, kde je možné jej zhlédnout do této neděle v časech 18.00 a 20.30, přesto nemusí být nutně tím nejpoutavějším. Vedle zfilmovaného historického dramatu se totiž odehrává zajímavá skutečná kapitola české divadelní scény. Kapitola vychází z realit světa zasaženého pandemií i snahy přijít s něčím jiným než knihovnou záznamů her, které zaujmou spíše už přesvědčené divadelní nadšence.

„Smyslem a podstatou našeho projektu je spojovat lidi v těžkých časech skrze sdílený emocionální prožitek,“ poznamenává pro CzechCrunch jeho otec, filmový a divadelní režisér Viktor Tauš. Film naživo, který kromě zvláštních pojetí divadelních her označuje také streamovací službu, vyjadřuje blízkost umělců jako ve filmu, reálná prostředí exteriérů a zachycení všeho na jediný záběr.

Prvním impulsem pro takové pojetí byla touha i v době protipandemických opatření vyprávět příběh divadelní hry Amerikánka, jejíž scénář byl ve verzi pro filmové zpracování v roce 2014 oceněn v Cannes jako nejlepší východoevropský nerealizovaný počin. Jelikož k základu dramatu o osamělé dívce vyrůstající v Česku 80. a 90. let patří silný emoční prožitek, prostý záznam na tři statické kamery kolem scény by nestačil.

Postupně tak vznikl nejdříve nápad na samotný koncept jednozáběrového, angažovaného Filmu naživo, později se připojil i stejně natáčený formát Divadlo, který byl naživo zasazený výhradně do prostor divadla, a prostor dostala i hudební nebo akrobatická vystoupení.

První vysílání na internetu rychle získaly zájem Kellnerovy Nadace PPF, O2, Ministerstva kultury i české distribuční firmy CinemArt, takže následovaly projekce v kinech, kvalitnější internetová platforma a dokonce terestriální televize Naživo, na které se vysílají atraktivní pojetí „živé kultury“ celý den. Tu si může zdarma naladit jakýkoliv příjemce digitálního vysílání.

Streamovací služba Film naživo v tomto kontextu funguje hlavně jako placený archiv, kde polovina výtěžku putuje vystupujícím divadlům a polovina na natáčení nového obsahu. Jako celek projekty Naživo zaujaly už více než milion diváků, kterým nabízí přes 50 programů od společností Heaven’s Gate, Cirku La putyka, Jatek 78, Divadla Na Zábradlí, Vosto5 či Minor i samostatných umělců, třeba Lenky Dusilové.

S kamerou přímo mezi herci

Kinematografie a divadlo jsou si v mnoha směrech podobné, ale v zásadních aspektech vzdálené. Máme totiž celý filmový styl zahrnující velikosti záběrů, úhly a pohyby kamery, střih a podobně. Koncept Filmu naživo tento vztah poněkud komplikuje pro co nejintenzivnější zážitek z divadelního představení. Takový, jaký bychom si nemohli vychutnat ani přímo v publiku živé inscenace.

„Primárním vizuálním výrazovým prostředkem kinematografie je výprava, svět, který je skutečným nositelem významovosti filmového díla,“ vysvětluje Tauš. Záznamy Filmu naživo se totiž natáčejí nejen na prknech scény, ale i v reálném prostředí, podobně jako klasické filmy. „Využití živých prostředí posouvá a formuje téma původní inscenace. Vznikají tak svébytné tvary a jedinečná divácká zkušenost,“ pokračuje režisér.

U použití exteriérů přitom celý koncept divadla, které diváka ze sedačky přenáší přímo do světa hry, jen začíná. Zásadní je právě široké využití klasických filmových prostředků, tedy i kameramana pohybujícího se v reálném čase inscenace přímo s herci. Jak popisuje Tauš, příběh spolu s ním sledujeme v jediném kontinuálním autorském záběru. Kamera nás bere mezi herce a stává se součástí fikčního světa, kam se divák v divadle nikdy nedostane.

Při celém procesu je základem snaha vytvořit mnohem více pohlcující alternativu ke klasickým záznamům živé kultury, které z Taušova pohledu zkušenost publika limitují. Proto je v jeho konceptu jazyk kamery postaven především na emocionálním napojení herců, kameramana Matina Doubu a režiséra.

Hluboká znalost interpretovaných inscenací nám přitom má umožňovat pracovat emotivně a improvizovat. Vše navíc doplňují kamery umístěné přímo na kostýmech herců či akrobatů. „Diváci tak s nimi během představení mohou odejít do šatny, čekat na další výstup nebo prožít akrobacii z pohledu akrobata,“ vysvětluje Tauš.

Jelikož je nezvyklý formát orientovaný především na lidi bez možnosti přímo navštívit živá divadelní představení, není zatím jasné, zda a jak dlouho bude vznikat. Sami jeho tvůrci se ale těší na čas, kdy se budou moci vrátit ke svým původním profesím. Než ale bude umělecký svět schopen obnovit svou tradičnější formu, můžeme čerpat alespoň z jejího neobvyklého pojetí.

Totéž pak platí o nezvyklé online premiéře filmu Šarlatán. Je otázkou, jestli na ni distribuční společnost CinemArt nebo nějaká jiná naváže, nyní však můžeme využít příležitosti spolu s dalšími diváky ve sdílené zkušenosti zhlédnout jeden z nejzajímavějších českých počinů letošního roku.