Svítidla přímo ze včelího úlu. Český designér Eduard Seibert přichází na trh se světovým unikátem
Včelařství si v poslední době prochází malou renesancí. Chovu neúnavných dělnic propadá stále více nadšenců, za což jim je odměnou především poklad v podobě zlatavého medu. Ovšem med není tím jediným, čím se mohou včely za péči odměnit. Mimo propolisu a vosku mohou vytvářet i hotové designové umění, jak dokládá projekt svítidel Beehive českého designéra Eduarda Seiberta.
Nápad využívat včely k vytváření unikátních lamp přišel v momentě, kdy se student designu na liberecké univerzitě rozhodl pomocí 3D tisku vytvořit objekty s kompletní geometrií generovanou počítačem. To je ovšem pro 3D tisk stále poměrně velká výzva, a proto začal hledat alternativu, která se nakonec ukázala právě ve včelách. „Včely dělají velice elegantním způsobem jak realizaci, tak i vlastní ‚výpočet‘ takové geometrie,“ popisuje.
„Líbila se mi navíc další vrstva, kterou včely do výsledného tvaru vnesou, a to velice racionální odůvodnění této geometrie. Není náhodou, jak vypadá, včely se snaží být ve své stavbě co nejefektivnější. Následovalo zkoumání včel, a to s sebou přineslo i environmentální téma související s krizí ve včelařství,“ nastiňuje Eduard Seibert důvody, proč se nakonec rozhodl svěřit tvorbu objektů do „rukou“ včel.
Celé se to nakonec ukázalo být velmi originálním a nápaditým rozhodnutím. Na základě své rešerše totiž zjistil, že podobné realizace, ve kterých by se včely stávaly architekty i konstruktéry člověkem předdefinovaných objektů, není příliš mnoho. Navíc se žádná z nich netýká osvětlení. Svá umělecká díla podle Eduarda Seiberta tvoří podobným způsobem jen jeden umělec z Číny a Slovák Tomáš Libertiny.
„Spíš než inspirací však pro mě bylo motivací, že to, co jsem si vymyslel, je možné vytvořit, a zbývá tedy jen vyvinout tvar, který by umožnil požadovanou funkci a zároveň respektoval technologická omezení,“ vysvětluje designér, který absolvoval studia na fakultě umění a architektury v Liberci, magisterský titul získal na UMPRUM, aby se vrátil zpět do města pod Ještědem, kde aktuálně absolvuje doktorandské studium.
Jedna matrice, pět let vývoje
Vývoj řešení zabral dnes třicetiletému designérovi pět let. Na jeho konci stojí matrice v podobě dole otevřeného dvacetistěnu, která na sobě nese voskové pláty, mezi včelaři známé jako mezistěny. Z nich se například rolují svíce ze včelího vosku. Mezistěna se dá popsat jako předem připravený voskový základ, na němž včely následně budují svou plástev s buňkami, do kterých ukládají medové zásoby.
Podobným způsobem včely přistupují i k mezistěně na matrici zavěšené ve vrchní části úlu. Včely mezistěnu ztenčí a vystaví na ní jednotlivé plástvové buňky. Následně se výtvor z úlu vyjme, instaluje se do něj světelný spotřebič, který ztenčenou plástev zevnitř prosvítí, čímž se vytvoří zajímavý světelný efekt.
Do světla je momentálně instalována 2wattová LED dioda s nízkým výdejem tepelné energie, která zabraňuje zahřátí vosku nad 62 stupňů Celsia. V takovém případě by totiž začal vosk tát a světlo by se znehodnotilo. Světlo je proto vhodné především jako designový prvek, který v místnosti navozuje příjemnou atmosféru. Může také fungovat pro zklidnění mysli před spánkem. „Barva a intenzita osvětlení ve večerních hodinách ovlivňuje náš spánek, potažmo náladu a schopnost odolávání stresu další den,“ říká Seibert.