Loňský rok byl pro kina tím nejhorším za velmi dlouhou dobu, přesto se ale objevilo několik zajímavých úspěchů. Jelikož se k nám z Hollywoodu na plátna dostalo jen minimum novinek, alespoň zčásti je nahradila domácí produkce a naprosto ovládla žebříček návštěvnosti. Snímek V síti o sexuálních predátorech na internetu se dokonce jako první dokument v historii Česka dostal na samotný vrchol popularity.

Stačilo mu k tomu 413 tisíc diváků – tolik jich bylo na počátku října s příchodem druhé vlny protikoronavirových opatření. Celkově se za celý loňský rok v českých kinech prodalo méně než 6,5 milionu vstupenek, což oproti předchozímu roku představuje závratný propad o 65 procent. Zároveň je to se značným náskokem nejnižší číslo, jaké samostatné Česko vidělo.

Zatímco rok 2019 tak podle dat webu Kinomaniak představoval pozitivní rekord návštěvnosti, loni se kina ocitla na opačném konci spektra. Podobná situace panovala i ve zbytku světa a bez brzkého zlepšení hrozí, že se mnoho stříbrných pláten už nerozzáří. Český Forbes v tomto kontextu cituje dokonce ředitele CineStaru Jana Bradáče: „Nám ekonomické hodiny tikají už tento měsíc. Nyní už skutečně meleme z posledního a hrozí nám vykrvácení.“

Příběh V síti je v tomto kontextu jednou z mála dobrých zpráv. Pouhé dva týdny v kinech na přelomu loňského února a března mu stačilo k tomu, aby se stal historicky nejúspěšnějším českým dokumentem. Nedávno mu pak oficiálně připadl také status prvního dokumentu, který se vyšplhal na první příčku mezi nejnavštěvovanějšími filmy roku.

„Mám z toho upřímnou radost,“ říká pro CzechCrunch jeden z jeho režisérů Vít Klusák. „Dodává to naší partě chuť se pustit i do dalších věcí a doufám, že to pootevře dveře i v institucích, které takzvanou dokumentární tvorbu podporují,“ pokračuje.

Snímku, který Klusák režíroval spolu s Barborou Chalupovou, k úspěchu jistě pomohl nástup protipandemických opatření jen pár týdnů po premiéře. Už za tu dobu se ale V síti podařilo vystřelit na vrchol zájmu diváků. Je tak dost možné, že kdyby žádný nový koronavirus nepřišel, V síti by bylo na podobném místě, jen s ještě mnohem většími čísly.

Filmu se jednoduše podařilo něco, čeho dosud žádný jiný ve stejném žánru v Česku nedosáhl. Přestože nereagoval na žádné z aktuálně nejživějších témat ve společnosti a „objevil“ fenomén, o kterém přeci všichni museli na nějaké úrovni vědět, sugestivním formátem aktivizoval i jinak chladné diváky. Velmi rychle se proto začalo mluvit o „povinném zhlédnutí“ nebo zařazování do plánů výuky ve školách.

Klusák pro CzechCrunch v říjnu zmínil, že na téma výuky mediální gramotnosti na základních školách už proběhly diskuze přímo s ministerstvem školství. Zdůrazňoval přitom jak důležitost děti v tomto ohledu vzdělávat od relativně nízkého věku, tak význam zapojení rodičů třeba i do sociálních sítí jako TikTok. Samotný dokument, který natočil, vnímal pouze jako funkční otevření komplexního tématu.

V síti se to bezezbytku podařilo a vydává se například i do Japonska. Doma zase vedle obrovského zájmu diváků získává filmové ceny. Před týdnem se mu dostalo dvou nominací na Českého lva a rovnou vyhrál cenu filmových fanoušků. O několik dnů později pak následovala hlavní cena Trilobit, kterou už od 60. let uděluje český filmový a televizní svaz FITES.

Vít Klusák při tom všem opět zdůrazňuje svůj osobní postoj k podobným úspěchům a je si vědom limitů popularity. „Souběžně s nadšením mi v hlavě bliká kontrolka, že film není sport a počty diváků nejsou metry v hodu oštěpem. Ta čísla a pořadí v žebříčcích nemusí znamenat kvalitu a hloubku, ba naopak. Na to často myslím,“ říká.

Sám ve své tvorbě hledá specifičtější vlastnosti. „Vezměte si takové filmy Leni Riefenstahl (nacistická dokumentaristka – pozn. red.),“ reaguje na téma kvality a dopadu dokumentárního filmu. „Jsou kvalitně zpracované, měly obrovský dopad, ale přitom je to prachsprostá zákeřná agitka. Takže dobrý film musí mít ještě něco víc. Upřímně to teprve objevuji díky mé ženě Marice, takže to dosud nemám zcela pojmenované,“ popisuje. 

V síti každopádně svou popularitu od začátku využívá k šíření osvětové kampaně, nyní bohužel jen těžko proveditelné. Paradoxně je to právě v čase, kdy děti doma a na internetu tráví nejvíce času a nejpravděpodobněji přijdou do styku s někým, komu by se měly vyhnout.

„Osvětovou kampaň jsme plánovali v září obnovit, ale opět se to pokazilo druhou vlnou covidu. Chvíli jsme spolu se skvělým týmem z Aerofilms uvažovali a organizovali, že film uvedeme ve školách online včetně debat, ale pak se zase zavřely i školy. Takže čekáme na stav, kdy alespoň jeden z těch plánů půjde resuscitovat,“ popisuje Klusák.

Do té doby si V síti bude muset poradit s formou, která divákům už téměř před rokem bezprostředně ukázala častou zkušenost nezletilých dětí na internetu. Novou vlnu diskuze přitom dost možná vyvolá plánované uvedení na hlavním kanálu České televize v osm hodin večer.

Režisér snímku doufá, že by to zároveň mohlo znamenat pozitivní vývoj pro vnímání dokumentárního formátu mezi širokou veřejností. „Byl bych rád, kdyby náš film pár diváků přitáhl nejen k sobě, ale i obecně k tomu žánru,“ říká. Dodává však poznámku o rostoucím zájmu o faktuální audiovizuální tvorbu například na streamovacích službách.

V kinech se loni dobře dařilo české filmové produkci

Zatímco počátek loňského roku znamenal bezprecedentní pozornost pro český dokument, období otevřených kin v létě zase provázel zvýšený zájem o místní fikční kinematografii. Jelikož se Hollywood, obávající se přílišných ztrát, téměř úplně zasekl a premiéry přesunul na internet nebo na další rok, prostor dostala domácí produkce.

Prvních pět nejnavštěvovanějších filmů uplynulých dvanácti měsíců tak kromě V síti zahrnuje Příliš osobní známost, 3Bobule, Šarlatána a Chlapa na střídačku. Překonaly například mizerně přijatého Dolittla, ale také Ježka Sonica a Tenet. Ačkoliv je na místě pamatovat na Klusákovo odmítání korelace mezi popularitou a kvalitou, jde o jednu z mála loňských pozitivních zpráv z kin.

Letošní rok zatím pro kinaře také nevypadá příliš nadějně a nejoptimističtější předpovědi otevření sálů mluví o březnu. Stále by přitom musela platit přísná opatření, se kterými se musí počítat přinejmenším do léta. Jakmile se ovšem diváci do kin opět budou moci vydat, o dostatek programu i přes nepřítomnost amerických blockbusterů nebude nouze.

Naopak by se ke slovu opět mohla dostat ať už lokální, evropská nebo nezávislá tvorba. Před uzavřením se například nestihl pořádně vydat další očekávaný český dokument Karel, minima pozornosti se také zatím dočkala neobvyklá česká pohádka Princezna zakletá v čase.