Dva kamarádi z ústeckého gymplu chtějí změnit svět ubytoven. Jsou nejmladší investicí v historii Enernu

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

accomangoStory

Foto: Accomango

Patrick Havlíček a Karel Zheng, zakladatelé startupu Accomango

0Zobrazit komentáře

Potkali se v Ústí nad Labem, když jim bylo jedenáct. Po společném studiu na tamním gymnáziu se jejich cesty rozešly. Z Patricka se stal v mladém věku velký hráč v realitách, Karel jezdil s největšími českými byznysmeny do Číny a poznával venture kapitálový svět. Po pár letech se zase dali dohromady, začali spolu podnikat a teď jsou nejmladší zakladatelé, do kterých kdy investovala tuzemská investiční skupina Enern. Nedělají přitom žádnou umělou inteligenci ani virtuální realitu, ale ubytovny.

K tomu, proč jsou ubytovny tak lákavé, že do startupu zvaného Accomango investoři neváhali poslat v úplných začátcích miliony korun a další už jsou na cestě, se ale dostaneme až později. Patricku Havlíčkovi i Karlu Zhengovi je sice teprve čtyřiadvacet let, do svého první společného startupu však rozhodně nejdou bez zkušeností. Naopak.

Patrick Havlíček strávil v pubertě každé léto na brigádách v litvínovském Unipetrolu. A právě tam tehdy spatřil svou první podnikatelskou příležitost. Pracoval totiž se svářeči, kteří se každý den po šichtě odebírali k noclehu kamsi na ubytovnu, která byla poměrně drahá a navíc nikterak komfortní. A tak ho napadlo, proč by je nemohl ubytovávat on sám a za lepší podmínky pro všechny?

Pro mnohé by mohlo být překážkou, že v tu chvíli ještě nevlastnil žádný byt, nikoliv však pro Patricka Havlíčka. „Prostě jsem šel do banky a řekl jim, že chci v Litvínově koupit osm bytů a začít s nimi podnikat,“ směje se mladý byznysmen. Jelikož si zařídil ručení a rovnou přinesl i podepsané budoucí nájemní smlouvy, půjčku od banky dostal a jedno prázdninové léto si do svých osmi bytů nastěhoval svářeče z Unipetrolu.

První třídou do Číny

„Původně jsem myslel, že budu strojním inženýrem, pořídím si dva byty a ty odkážu svým dětem. Nakonec jsem jich měl víc už ve dvaceti,“ popisuje Havlíček. Dnes má nejen v Litvínově, ale také v Mostě kolem 350 bytů (některé vlastní, jiné si pronajímá) a ubytovává v nich především cizince, kteří do regionu přijíždí za prací. Havlíček tím nastartoval slušně vydělávající podnik, ale to byl teprve začátek.

Zatímco Patrick se vyučil strojařem, jeho spolužák z ústeckého gymplu se vydal do hlavního města na matfyz. K podnikání to Karla Zhenga zpočátku příliš netáhlo. „Když jsem šel na vysokou, tak jsem si říkal, že když pak budu mít pěknou práci za 50 tisíc měsíčně, budu spokojen,“ vzpomíná Zheng, který žil od svých dvou do šesti let s rodiči v Číně. Umí tak perfektně česky i čínsky, což v roce 2016 hned v prvním ročníku na vysoké zhodnotil.

accomango3

Foto: Accomango

Karel Zheng a Patrick Havlíček, zakladatelé startupu Accomango

Tehdy totiž byly v kurzu česko-čínské vztahy, a tak Karel Zheng jako tlumočník poprvé nakoukl do světa velkého byznysu. „V prváku na matfyzu jsem létal první třídou do Číny a mohl jsem se bavit se všemi těmi velkými jmény tuzemského byznysu. Na konci dne to ale pořád bylo jen překládání,“ ohlíží se za cennou zkušeností Zheng.

Ve druháku ho zaujal consulting. Podařilo se mu vyhrát pár strategických soutěží, čímž zaujal světoznámé firmy jako McKinsey či BCG, a když pak zjistil, že se v consultingu i dobře platí, šel to jako mladý vysokoškolák vyzkoušet. Při své práci pro BCG se potkával se zajímavými osobnostmi a nakonec ho do svých řad jako juniorního analytika zlákal investiční fond Enern, pro který začal hledat investiční příležitosti.

„Ta práce mě bavila, ale kolegové v Enernu mi říkali, že by bylo dobré, abych si práci ve startupu osahal na vlastní kůži. Tou dobou jsme se již intenzivně bavili s Patrickem o společném podnikání a začátkem roku 2020 jsme si řekli, že do toho jdeme,“ ohlíží se Zheng. Možná už vás nepřekvapí, že tehdy ještě vlastně ani přesně nevěděli, co budou dělat.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nejprve si mladíci pohrávali s konceptem předčasného vyplácení části výplat zaměstnancům, se kterým v Česku taktéž loni přišel startup Advanto. Nakonec Havlíček se Zhengem skončili tam, kde měli zejména díky Patrickovi největší znalosti – v realitách. A tady se pomalu dostáváme k projektu Accomango, který nyní společně rozvíjí.

Patrick má sice na severozápadě Čech stále stovky bytů, ve kterých ubytovává dělníky, jenže jim dokáže nabídnout pouze dlouhodobé ubytování. Mnoho pracovníků tak je stále odkázáno na ubytovny, které přitom nenabízejí příliš dobrý servis, zejména směrem k firmám, jelikož nejsou nikde organizované a v mnoha případech v jejich řízení vládne tužka a papír.

„Když jedeme na dovolenou, zařídíme si ubytování přes Booking.com. Když ale firma přiváží pracovníky a zařizuje jim ubytování, nic jako Booking neexistuje,“ popisuje stav věcí Havlíček. A tak vzniklo Accomango, které chce digitalizovat ubytovny, propojit je s firmami a ve výsledku přinést hodnotu všem: ubytovnám větší tržby, firmám jednodušší zařízení ubytování a samotným pracovníkům větší pohodlí.

„Nahrazujeme Excel, papír a e-maily. Klasicky disruptujeme konzervativní trh.“

„Zaujalo nás, že mimo jejich plánu digitalizovat oblast ubytování agenturních zaměstnanců mají také ambici zásadně zlepšit často zanedbávanou kvalitu ubytovací služby pro tuto skupinu ubytovaných,“ říká Tomáš Obrtáč, partner investičního fondu Enern, který se loni rozhodl nový startup podpořit hned do začátku devíti miliony korun. Ve světě i v Česku sice zuřila pandemie, ale všichni v tom viděli příležitost.

„Co na první pohled nemusí být úplně jasné, je, že tento trh má obrovský potenciál. Jenom v Evropě dnes firmy potřebují ubytovat přes 15 milionů zaměstnanců, což představuje velikost trhu v desítkách miliard eur,“ dodává Obrtáč a oba zakladatelé Accomanga, což je název spojující slova accomodation a management, mu přitakávají.

Ubytovny na internet

Zatímco na trhu s hotely a dalšími ubytovacími kapacitami pro osobní potřeby vládne zmíněný Booking, mezi ubytovnami je pusto prázdno. Žádný velký hráč v ubytovnách není, ani offline, ani online. „Největší hráčem, kterého známe, je člověk, který vlastní čtyři ubytovny, kde má zhruba 800 lůžek. Jen ve svých bytech mám čtyřnásobnou kapacitu,“ říká s úsměvem Havlíček.

Ve světě se na plánování cest a zařizování ubytování zaměstnanců v rámci firem specializuje například TravelPerk. Úspěšný španělský startup už dokázal nabrat od investorů přes 130 milionů dolarů a před pár týdny koupil svého amerického konkurenta NexTravel. TravelPerk má sice podobnou propozici jako Accomango, ale sází hlavně na ubytovací kapacity, které už jsou třeba právě na Bookingu.

Ubytovny proti tomu často online vůbec nejsou, a tak je musí digitalizovat a „dát na internet“ vývojáři z Accomanga. I na to, tedy na vybudování robustní softwarové platformy, získala mladá firma úvodní investici. Právě software má být srdcem firmy.

accomango

Foto: CzechCrunch

Accomango buduje obdobu Booking.com pro ubytovny

„Firmám nabídneme kompletní SaaS řešení pro ubytování jejich zaměstnanců. Automaticky uvidí, kde je kdo ubytovaný, kolik za něj platí a také na konci měsíce dostane místo deseti náhodných faktur pouze jednu souhrnnou. O vše ostatní včetně komunikace s ubytovnami se postaráme,“ vysvětluje princip fungování Accomanga Karel Zheng.

Benefit to bude mít pochopitelně i pro samotné ubytovny, které teď často nedokáží naplnit své kapacity na maximum. „Mají například 80 lůžek, ale běžně jich mají zaplněných třeba jen 40 až 50. Díky digitalizaci kapacit a našemu softwaru jim dokážeme zbývající lůžka zaplnit mnohem efektivněji. A když jim ukážeme, že umíme obsadit pár lůžek, pustí nás pak na celou ubytovnu,“ plánuje Havlíček.

in20-boxed

Přečtěte si takéJe jich dvacet, jsou kreativní a inspirativní. Představujeme Innovators 20, osobnosti, které pomohly změnit ČeskoJe jich dvacet, jsou kreativní a inspirativní. Představujeme Innovators 20, osobnosti, které pomohly změnit Česko

Ubytovny často bývají jen lokálními hráči, a tak je znají jen firmy z okolí nebo ty, co na místě dlouhodobě podnikají. Neexistuje žádná stránka, kde byste si mohli nechat všechny ubytovny vyjet, natož si u nich rovnou jednoduše zarezervovat lůžko. I proto obvykle nedokáží naplnit své kapacity – firmy totiž ani neví, že nějaké volné mají.

„Od ubytovny nakoupíme lůžko levněji, protože jim ho zaplníme, jinak by zůstalo prázdné. Firmě ho pak můžeme nabídnout minimálně za stejnou cenu jako dosud, ale s tím, že za ní vše vyřešíme a ušetříme jí papírování i čas,“ dodává k byznys modelu Havlíček s tím, že si chtějí výhledově ukrajovat svůj podíl jak na straně ubytoven, tak i na straně firem.

accomango5

Foto: Accomango

Spoluzakladatelé startupu Accomango s Tomášem Obrtáčem z Enernu (vlevo)

Firma si pak jen vybere, kolik zaměstnanců a v jakém místě chce ubytovat, a vypadne na ní přehled volných ubytoven, jako to známe třeba ze zmíněného Bookingu. „Nahrazujeme Excel, papír a e-maily. Klasicky disruptujeme konzervativní trh,“ hlásí Zheng.

V Česku je dle Accomanga podobně ubytovaných 350 tisíc lidí, přičemž průměrná cena za lůžko vychází zhruba na 5 tisíc korun měsíčně. Jednoduchým propočtem tak zjistíme, že trh je obří, jen u nás v řádu desítek miliard korun. A dvojice dravých podnikatelů si z něj chce uloupnout alespoň patnáct až dvacet procent.

Jakmile bude mít dostavený produkt, který půjde dál škálovat, chce zamířit za hranice. V následujících letech Accomango láká například Německo či Polsko, kde jsou trhy se zaměstnanci ještě větší. Zatím je ale startup jen kousek za startovní čárou. Letos by měl vykázat první významnější tržby a také uzavřít další investiční kolo nutné pro investice do rozvoje.

Opustil vysoká patra londýnských bank a začal dělat donuty. Franšízy La Donuteria teď prodává od USA po Dubaj

Peter BrejčákPeter Brejčák

00-interier-la-donuteria-1Story

Foto: La Donuteria

Jedna z poboček sítě La Donuteria

0Zobrazit komentáře

Po čtrnácti letech, kdy si Slovák Peter Straňák budoval kariéru v bankách a investičních fondech v Londýně, se rozhodl svět finančnictví opustit. Nechtěl být dále zaměstnancem a výzvu naopak viděl v pokusu o rozběhnutí vlastního podnikání. Společně se svou partnerkou se tedy před pěti lety rozhodli v Bratislavě otevřít kavárnu s vlastními donuty. Pojmenovali ji La Donuteria.

Během posledních dvou let přitom celou síť poboček předělali na franšízový model a celkový počet prodaných licencí koncem roku 2020 přesáhl hranici 40. Slovenský koncept stylových „donut shopů“, které denně přímo na místě pečou vlastní donuty a zaručují vysokou kvalitu i čerstvost, tak zákazníci brzy najdou například v Chicagu, na Floridě, v Bahrajnu, Dubaji a dalších, zejména evropských zemích včetně Česka.

Tím se přitom dvaačtyřicetiletý podnikatel jen rozbíhá. Navzdory nepříznivé situaci v celém gastronomickém segmentu jeho firma loni dosáhla tržeb na úrovni 2 milionů eur, tedy něco přes 50 milionů korun, s úctyhodným meziročním růstem kolem 300 %. Celá skupina navíc dosáhla zisku ve výši 160 tisíc eur (4 miliony korun), který teď může využít na posílení celé expanze. Ale o tom až za chvíli.

V Evropě pravé donuty neexistovaly

Svou kariéru začal Straňák budovat po dokončení studia na bratislavské Ekonomické univerzitě. Nastoupil do globální agentury Reuters, kde pracoval na pozici obchodního ředitele pokrývající oblast bank a finančních trhů. Po několika letech se z Bratislavy přesunul přímo do centrály firmy v Londýně, kde časem získal i další pracovní nabídky v bankách a investičních fondech, což vyžadovalo časté cestování po celém světě.

foto-ps

Foto: La Donuteria

Peter Straňák, zakladatel a šéf sítě donut shopů La Donuteria

„Díky tomu jsem se dostal i k donutům. V Americe je donut shop téměř na každé jedné ulici a lidé na ně ráno čekají v řadě. Zjistil jsem, že donuty jsou celosvětově nejprodávanějším typem sladkého dezertu, v Evropě se přitom téměř žádné neprodávali,“ popisuje Straňák v rozhovoru pro CzechCrunch.

Když se pak rozhodl opustit manažerské pozice velkých finančních institucích v Londýně, kde pod sebou vedl i tým o stovce lidí, hledal možnosti, jaký vlastní byznys si může založit. „Rozhodli jsme se pro donuty. Ve světě to hezky funguje, u nás začínala být populární jiná street food jídla jako burgery nebo hranolky. Tak jsme to zkusili,“ vzpomíná na období před pěti lety.

Prvním úkolem pochopitelně bylo připravit co nejlepší recepturu donutů. Během jednoho roku společně s dalšími oborovými odborníky v Londýně testovali více než stovku různých receptů, až nakonec vyladili ten nejdokonalejší. Staví přitom na kvalitě – vše se vyrábí z čerstvých a lokálních surovin, bez polotovarů a jiné „chemie“.

Pro La Donuterii tak jde o jeden z odlišovacích znaků od konkurenčních a globálně působících sítí jako například Dunkin‘ Donuts nebo Krispy Kream, které proslulý typ amerických koblih zmrazují a následně posílají na prodejny, kde se opět rozmrazí.

První pobočku La Donuteria otevírala na Šafárikově náměstí v bratislavském Starém městě, jen ulici vedle od jedné z fakult Univerzity Komenského. Zatímco Straňák se postaral o výrobu donutů a další byznysových záležitosti, jeho přítelkyně převzala kontrolu nad designem interiéru celé kavárny.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Otevírali jsme to jako hobby byznys. Kdyby mi tehdy před lety někdo řekl, že budeme mít světovou síť franšíz, vůbec bych mu nedokázal věřit,“ usmívá se Straňák a přiznává, že se svým týmem byl ohromně překvapen, jaký zájem lidé o donuty projevili, když už po několika měsících provozu tvořili před kavárnou fronty.

Postupně tak v rámci stejné firmy Straňák začal otevírat i další pobočky. Kromě Bratislavy se dočkala i další slovenská města a také Brno, k tomu naplno využívali dva food trucky, s nimiž objížděli různé akce a hudební festivaly. S osmi lokalitami však už začali narážet na limity managementu.

Z tohoto důvodu se La Donuteria v průběhu roku 2019 proměnila z rodinné sítě na franšízový byznys model a Straňák všechny pobočky – kromě historicky první na Šafarikově náměstí, kde je otevřená dodnes – prodal dalším zájemcům. A tím se začala rychlá jízda prodeje licencí.

Dobývání České republiky

„Určili jsme si, že na Slovensku má ekonomický význam být asi v pětadvaceti městech. Za půl roku jsme všechny licence vyprodali,“ pochvaluje si. O franšízy La Donuterie však začali projevovat zájem také podnikatelé v zahraničí, proto se bývalý bankéř začal zaměřovat i na další trhy.

90066277_1050177998687623_6273285311925583872_o-2

Foto: La Donuteria

Donuty z dílny sítě La Donuteria

V tuzemsku má aktuálně firma fungující pobočku v Brně, další licence prodala v Praze či Hradci Králové, které s otevřením čekají na uklidnění situace kolem koronaviru. Po celé České republice by však skupina chtěla prodat licence minimálně ve všech městech s více než 50 tisíc obyvateli.

Co se týče další expanze, aktuálně má La Donuteria prodaných celkově čtyřicet licencí ve dvanácti zemích, dalších několik desítek zájemců s podpisem smlouvy vyčkává na zlepšení situace související s koronavirem.

„Našim původním plánem bylo mít ke konci loňského roku více než padesát prodaných licencí, i tak jsme ale dosáhli na hezké číslo,“ hodnotí Straňák a vyjmenovává nové lokality čekající na otevření jako Vídeň, Salzburg, Budapešť, Mnichov, Stockholm, Málaga nebo Lisabon.

Stovky poboček do jednoho roku

„Jako skupina jsme loni rostli hlavně díky prodaným licencím, na samotné lokality samozřejmě covid nějaký dopad měl a obecně klesly, zejména kvůli úbytku turistů a studentů. Hodně jsme ale posílili donáškové služby a marketing,“ doplňuje šéf La Donuteria.

Pro letošní rok přitom očekává ještě větší rozběh byznysu a zájmu o prodeje licencí, který Straňák vysvětluje zejména popularitou donutů mezi mladými lidmi i relativně nízkými cenami franšíz, kdy si podnikatel dokáže vlastní pobočku otevřít s investicí na úrovni 30 až 40 tisíc eur, tedy kolem jednoho milionu korun.

anna-maresova

Přečtěte si takéZ intimity, o které se moc nemluví, vykouzlila byznys. Vibrátory i kalíšky Anny Marešové vynesly desetimilionový obratZ intimity, o které se moc nemluví, vykouzlila byznys. Vibrátory i kalíšky Anny Marešové vynesly desetimilionový obrat

„Máme velké plány, zaregistrovali jsme ochranné známky pro další země. Výhodou franšízového modelu je, že se dá rychle a jednoduše škálovat,“ hodnotí závěrem Straňák. „Covid sice ještě může hodně zamíchat kartami, zájem o licence je ale velký. Do roka bychom chtěli mít tři až čtyři stovky poboček,“ dodává ambiciózní plány.

„Chceme umožnit i dalším lidem, aby mohli zopakovat úspěch, kterého jsme dosáhli my. Nabídnout jim příležitost vybudovat si vlastní podnikání a pomoct jim posouvat se. Mnoho lidí má sen mít svou vlastní pěknou kavárnu nebo cukrárnu a nás naplňuje, že jim tyto sny pomáháme splnit,“ uzavírá Straňák.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený La Donuteria® CZ (@la_donuteria_cz)