Lukáš Matějček uspěl s batohy z Indie. Pro svou značku Bagind teď hledá nové kůže v Ekvádoru a má velké plány

matejcek-bagindStory

Foto: Bagind

Lukáš Matějček, zakladatel značky Bagind

0Zobrazit komentáře

Cestování se stalo vášní Lukáše Matějčka již na střední škole. Za peníze, které si vydělal prací ve skladu, se po maturitě vydal do Nepálu učit děti angličtinu a následně cestoval po Indii, kde si nechal od místního brašnáře vyrobit batoh z kozí kůže. Po dvou letech, kdy batoh nosil z jedné práce do druhé a stále držel svůj půvab, se rozhodl batohy prodávat v Česku. I tak lze v rychlosti shrnout příběh stojící za značkou Bagind.

Byť společnost nyní slušně prosperuje a meziročně ztrojnásobila svůj obrat na 52 milionů korun, Matějček se svým společníkem Václavem Staňkem, který založil zlínské obuvnictví Vasky, rozhodně neplánují vypustit. Firma totiž začíná hledat nové světové dodavatele a hodlá expandovat za hranice.

Ačkoliv cestování aktuální situace příliš nepřeje, pětadvacetiletý Matějček se i napříč tomu v těchto dnech vydává na svou šestou cestu. Kromě navázání nového obchodního vztahu pro Bagind má za cíl dopsat druhý díl cestovatelské autobiografie a posbírat zážitky pro třetí knihu, čemuž se věnuje, když zrovna neprodává batohy.

Neustále na cestách

„Promiň, ještě tady musím podepsat nějaké smlouvy,“ začíná Matějček náš rozhovor. „Příští týden odlétám na další cestu, tak je toho teď moc,“ omlouvá se a z obrazovky videohovoru, přes který jsem se s ním spojila, na chvíli mizí.

bagind-4

Foto: Bagind

Lukáš Matějček

Říká si dobrodruh z paneláku a pojmenoval tak i svou knihu. Že však vyrazí cestovat zrovna teď, kdy se protipandemická opatření zpřísňují, možná leckoho překvapí. Matějčka to ale nezastaví. Poté, co procestoval Blízký východ a jihovýchodní Asii, ho to teď táhne směr Jižní Amerika.

„Chci tam pro Bagind najít ideálně další světovou výrobnu se stejnými hodnotami, které ctíme v Indii. Takhle je to totiž s našimi plány do budoucna neudržitelné,“ vysvětluje mladý podnikatel a je na něm patrné, že se na blížící se cestu vyloženě těší.

Volba nakonec padla na Ekvádor, a to i díky aktuálně nejpříznivějším podmínkám pro cestovatele. „Zjistil jsem si, jak se jmenuje hlavní město Ekvádoru a kolik tam stojí hostely. Španělsky neumím, je to ale dobrá příležitost se to naučit,“ popisuje svou přípravu s úsměvem Matějček.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Jihoamerické státy ho obecně lákají právě kvůli ručnímu zpracování kůže. Rád by navázal další přátelský vztah s výrobcem kvalitních kožených produktů, jako se mu to povedlo v Indii, a dosavadní portfolio Bagind rozšířil o výrobky z hovězí kůže. „Kdyby se mému indickému partnerovi Dennisovi něco stalo, znamenalo by to pro nás obrovské ztráty. Chceme navíc hodně růst. Kapacita Dennisových lidí už nestačí,“ objasňuje cestovatel.

Poohlédnout se po dodavatelích z jiných končin světa přiměla mladého podnikatele a cestovatele v jedné osobě mimo jiné i pandemie. V minulém roce totiž lockdown a zavřené hranice na čas omezily výrobu i dodávky z Indie. Na některé zboží tak museli zákazníci čekat i pět měsíců.

Kráva snad pozdvižení nezpůsobí

Právě v Indii má Bagind početný tým lidí. Pracuje tam pro něj 110 lidí, kteří většinu batohů, kabelek, tašek a doplňků vyrábí ručně podle tradičních výrobních postupů. Jelikož je ale v Indii kráva považovaná za posvátné zvíře, veškerá kůže pochází z koz. I tak ale šéf značky věří, že doplnění sortimentu o výrobky z hovězí kůže stávku ani pozdvižení ve výrobně v indickém Džajsalméru nezpůsobí.

„Je to jako když vegan žije s masožravcem. Kdyby mi Dennis řekl, že je to problém, respektoval bych to. Kráva je sice v ortodoxních rodinách víc než žena, je v tom ale i kus pokrytectví,“ zamýšlí se Matějček.

bagind-1

Foto: Bagind

Bagind nabízí i kvalitní „duffel bagy“

Krávu doma Dennisovi lidé mají, starají se o ni jako o svatou matku, čistí ji a zdobí. Takto však uctívají pouze svoji krávu. Ty ostatní neřeší. „Je to trochu jako Češi a hokej. Na jaře, když je mistrovství světa, jsme najednou hokejový národ. Jinak však hokej zase tolik lidí nezajímá,“ přirovnává světoběžník.

Hovězí kůže je méně poddajná než kozí a lze ji tedy využít na výrobu širšího spektra výrobků. Kromě ní v Bagind zvažují portfolio obohatit o produkty z vlákna, konopí či dřeva. „Za tři, čtyři roky, když budeme mít více výroben po světě, dovolíme si vyrábět i doma. Teď by to však nebyla dobrá strategie,“ zamýšlí se Matějček.

Na cenový rozdíl mezi českou a indickou výrobou totiž není aktuální zákazník Bagind připraven. Cena finálního výrobku z české produkce by totiž podle Matějčka byla třikrát až pětkrát vyšší než současný artikl v nabídce. U batohů se přitom aktuálně bavíme o ceně kolem 2,5 až 3 tisíc korun.

bagind-2

Foto: Bagind

Minimalistický batoh Rollin Sirius od Bagind

Kromě nové zahraniční výrobny má Bagind pro letošek celou řadu dalších plánů. Chystá vydat celkem 14 nových kolekcí se 170 výrobky, otevřít dvě nové prodejny a vstoupit na pět zahraničních trhů. Se svým e-shopem chtějí prorazit do Německa, Švýcarska, Rakouska, Maďarska a na Slovensko, kde by rádi otevřeli i kamennou prodejnu.

Nového obchodu se dočkají zákazníci také v Brně. Na ploše 400 metrů čtverečních tam otevře Bagind zážitkovou prodejnu společně s Vasky. A protože dlouhodobý cíl je spíše se od obuvnické firmy druhého z majitelů, Václava Staňka, odpojovat, bude mít obchod dva provozní i dva prodejní pulty. Zákazník tak ihned pozná, co jsou Vasky a co Bagind.

Do konce března by pak měla být hotová také nová vizuální identita. „Sice nás nic netlačí, ale nastavujeme vždy hraniční deadliny a makáme naplno,“ říká šéf Bagind. Grafici aktuálně pracují na novém webu, logu, slazují barvy a připravují podhoubí pro své podznačky, aby vizuální identita působila jednotně.

Důraz i na dobročinnost

Matějček by v budoucnu rád viděl Bagind nejen jako e-shop s batohy, doplňky, případně s oblečením, ale také jako portál se službami, možná i podcastem. Aktuálně se krystalizuje nadace. Od roku 2018 Bagind věnoval na charitu půl milionu korun, přičemž před Vánoci podpořil rodiče samoživitele a zdravotníky. Největší část peněz však posílá na výuku do Indie skrze neziskovou organizaci Most ProTibet.

bagind-3

Foto: Bagind

Prodejna v Olomouci

Právě Indie je totiž pro Matějčka symbolem všeho, co na cestování miluje. Díky kontaktu, který tam se zmíněným parťákem Dennisem navázal, dnes navíc žije svůj sen. Dřív na cesty vyrážel s cílem psát o nich na blog nebo na Facebook a po návratu pořádat přednášky. V jednu chvíli si však uvědomil, že už mu to nepřináší radost a na čas s cestováním skončil.

„Nechtěl jsem cestovat proto, abych měl co napsat do knihy, která je v nedohlednu, a kdo ví, zda něco vydělá, nebo abych měl o čem mluvit na přednáškách,“ vysvětluje Matějček. A tak se na čas usadil v Praze a sehnal si hned několik pracovních úvazků.

V pět ráno začínal v rádiu, večer rozvážel pizzu a končil v pozdních hodinách rozdáváním lístků před klubem. Pracoval i čtrnáct hodin denně, po čase si však uvědomil, že by měl začít podnikat, aby si svůj čas mohl svobodně řídit. Začalo ho totiž opět lákat cestování.

trelala-3

Přečtěte si takéNesmysl z Kanady. Česká značka Horsefeathers pronikla do celého světaTřicetiletý nesmysl z kanadských hor. Česká značka Horsefeathers pronikla přes snowboardisty do celého světa

Byť začátky Bagind nebyly hned kdovíjak růžové, dnes firma živí jen v Česku padesát lidí. Matějček má k ruce výkonného ředitele a velkou oporu našel také v majoritním vlastníkovi Bagindu, ještě mladším Václavu Staňkovi, kterému je třiadvacet.

Staněk sice řídí úspěšnou firmu Vasky, strategii ale tvoří společně s Matějčkem také pro Bagind. „Václav do firmy vnáší high level byznys ducha. Má v hlavě prioritně byznys, byznys a byznys. Přichází s inovacemi, které ve výsledku přináší hodně peněz,“ zmiňuje Matějček. Díky důvěře v tým si může nyní bez problémů vyrazit na dvouměsíční trip.

Cestování bere jako terapii, při které nachází podstatu sám sebe a tu pak zhmotňuje psanou formou. Knihy Matějčka jsou totiž z části autobiografické. „V knihách je vše čisté, jsem tam svůj a nemusím se za to stydět. Tam jsem nejvíc nahý, jak to jen jde, a konečně mě někdo slyší,“ říká začínající autor cestopisných románů. První kniha vyšla Matějčkovi v nakladatelství Pointa loni v listopadu, druhou by rád dokončil v Jižní Americe.

bagind-5

Foto: Bagind

Matějčkova kniha Dobrodruh z paneláku

 

Třicetiletý nesmysl z kanadských hor. Česká značka Horsefeathers pronikla přes snowboardisty do celého světa

trelala-3Story

Foto: Horsefeathers

Hanuš Salz a Pavel Kubíček, zakladatelé značky Horsefeathers

0Zobrazit komentáře

Rock Creek je malá vesnice v Britské Kolumbii vzdálená přibližně deset kilometrů od hranice Kanady se Spojenými státy. Na první pohled tu chcípl pes a tohoto pocitu se člověk nezbaví ani po mnohem delším zírání na pár budov u silnice a farmy rozeseté po okolních kopcích. Přesto se právě tady začal psát příběh u nás velmi dobře známé značky Horsefeathers, která nabízí oblečení nejen pro milovníky snowboardingu.

Byl to právě Rock Creek, kde se po své emigraci z Československa usadila rodina Hanuše Salze, spoluzakladatele značky, která má své kořeny právě v Kanadě. Byť se brand jako takový začal etablovat až v Česku, slůvko „horsefeathers“ bylo slyšet už v Rock Creek, kde však nikdo nechápal jeho význam.

Pokud toto slovo zadáte do překladače, s největší pravděpodobností na vás vyskočí něco jako koňské peří. Pegase a jiné opeřené lichokopytníky z toho však vynechme, význam slůvka je totiž úplně jinde.

Prostě nesmysl

Vše vzniklo na přelomu 80. a 90. let u party kluků z okolí Rock Creek, které byl Hanuš Salz součástí. Ti sjížděli místní zasněžené hory na snowboardech, případně korzovali ulicemi na skateboardech. Pro tamní farmáře byli naprostým zjevením a příliš je nechápala ani babička jednoho z mladíků. Původem Britka s klasickým přízvukem v reakci na jejich šílené kousky používala britský archaický výraz pro nesmysl, tedy právě slůvko „horsefeathers“.

rock_creek-min

Foto: Wikimedia

Rock Creek, Kanada

„Horsefeathers hojně používala babička mého kamaráda Stewarta, právě když měla dojem, že dělá něco nesmyslného. A tím byl samozřejmě i skateboarding v minirampě na zahradě. Nakonec jí Stewart různě ponoukal, aby to řekla, a pokaždé když ‚horsefeathers‘ vyslovila, působilo to geniálně komicky,“ vysvětluje Hanuš Salz důvod, proč lze název brandu překládat prostě jako nesmysl.

Slůvko se v partě kamarádů velmi rychle uchytilo, až se stalo součástí jejich identity. „Další kamarád Joel měl ve škole za úkol vyrobit linoryt na tisk, takže samozřejmě vytvořil design se slovem ‚horsefeathers‘. Jakmile to měl hotové, začal nám potiskovat trika a mikiny, a tím vznikly první neoficiální výrobky,“ vzpomíná Hanuš.

Celé to navíc mělo ještě jeden rozměr, které mladíky přitahoval. „Už to mělo nějakou identitu a některé lidi to dost provokovalo. Obzvlášť konzervativnější jedince, pro které to byl nesmysl. Takže se zrodil i aspekt rebelie vůči mainstreamu,“ vzpomíná Salz. Už tehdy několikrát padl nápad, že by bylo skvělé z Horsefeathers udělat samostatnou značku, ovšem tehdy ještě nebyla podle jejího pozdějšího spoluzakladatele ta správná energie a ani finance.

Budiž brand

Vše se změnilo se sametovou revolucí, kdy se otevřely brány Československa a Hanuše začalo lákat podívat se „domů“ do Plzně. Proto zakoupil letenku směr Praha s cílem pobýt v srdci Evropy nanejvýše rok, navštěvovat plzeňské gymnázium a zlepšit si češtinu.

horsefeathers9

Foto: Horsefeathers

Triko z vůbec první kolekce značky

Jak tomu už bývá, plánovaný návrat do Rock Creek se nakonec už nikdy neuskutečnil. „Na počátku devadesátých let se v Česku dělo tolik věcí a byla tu hrozně dynamická energie. Když se k tomu ještě přidaly hezký a sympatický holky, bezpochyby to podpořilo můj zájem o studium,“ směje se Salz.

Navíc v Česku nenarazil jen na sympatické spolužačky, ale především na Pavla Kubíčka, což se ve finále ukázalo být ještě přínosnější. A setkání to nebylo úplně náhodné. „Vzhledem k tomu, že na sobě měl mikinu od legendární skate značky, bylo jasné, že se o boardsporty zajímá. Takže jsme se začali bavit, vyrazili spolu na punkový koncert do Divadla pod Lampou a bylo to,“ popisuje Hanuš Salz osudové setkání.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Následovaly dlouhé debaty o snowboardingu, během kterých Hanuš vyprávěl o svém kanadském dovádění na prkně a také o celé myšlence značky, kterou toužil nějakým způsobem uchopit. Nápad se jeho kamarádovi zalíbil a oba začali přemýšlet nad tím, v čem ideu značky Horsefeathers zhmotní.

Původní myšlenkou bylo vyrábět snowboardová prkna, to však velmi rychle zavrhli, protože nebyli schopni celou věc technologicky realizovat tak, aby za něco stála. Proto se vrátili zpět k myšlence tvorby oblečení, které by bylo se snowboardingem provázané.

Spaní na podlaze a šlapání do kopců

V roce 1993 vznikla první kolekce tvořená 50 tričky a 200 samolepkami. „Na začátku projektu jsme o výrobě oblečení nevěděli vůbec, ale vůbec nic. Možná proto jsme do toho šli. Od první chvíle jsme hledali zkušené firmy, které by výrobky šily podle našich představ, ale bylo jich hrozně málo, neměly zkušenosti a dost často ani chuť se něco nového učit,“ vzpomíná Hanuš Salz.

horsefeathers12

Foto: Horsefeathers

Mladý Hanuš (vpravo) se svým kámošem Joelem

Problém byl i s popularitou sportů, okolo kterých se značka Horsefeathers točila. „Začátkem devadesátých let bylo lidí, kteří holdovali jízdě na prkně, relativně málo. Tím nechci říct, že by o ty sporty nebyl mezi mladými lidmi zájem, ale v porovnání třeba s Kanadou nebo USA byla Evropa o dost pozadu. Určitě za to mohla dostupnost vybavení a také cena,“ vysvětluje Salz.

Proto musel dnes osmačtyřicetiletý podnikatel zpočátku každé léto jezdit do Kanady sázet stromky nebo třeba pracovat na stavbách, zatímco jeho kolega Pavel Kubíček si zase ordinoval směny v nemocničním skladu. Na hory se jezdilo, jen pokud se složilo pět lidí na benzín, případně se jelo vlakem nebo autobusem. Místo postelí se přespávalo u kamarádů na podlaze a někdy nebyly ani peníze na vlek, a proto pánové šlapali na skoky po svých.

Snowboarding, ale i skateboarding ovšem začaly postupně nabírat na popularitě. I přes množství chyb, které však přinášely drahocenné zkušenosti, se začalo značce Horsefeathers postupně dařit a po třech letech přišla první výplata. Opravdový zlom ovšem přišel o rok později, v roce 1997, kdy pod značkou, jenž má ve svém logu přepracovanou kapitálku písmena H, vyšla první kolekce snowboardových bund a kalhot.

hf3

Foto: Horsefeathers

Co je víc?

Kolekce zima 97/98 byla vyprodána do konce roku a pánové tak měli dostatečné finance na první dvouměsíční výlet do Kanady. Ten si sice tvůrci nové značky, která lákala vyznavače „prken“ všeho druhu, náramně užili, ale hned po návratu se museli zase pustit do práce. Výroba dalších kolekcí se totiž výletem dostala do skluzu a také bylo potřeba zajistit jiný model financování.

„Dvě kolekce do roka se se zásadně projevily na cashflow. Stáli jsme tak v bodě, kde bylo jasné, že se buď dostaneme do chaosu, nebo celý systém změníme a nastavíme ho více efektivně a systematicky. To jsme také nakonec pochopitelně v zájmu zachování firmy a brandu udělali,“ popisuje Hanuš Salz moment, kdy se Horsefeathers proměnilo z punkového garážového projektu na skutečnou firmu.

Horsefeathers na sjezdovky i do města

Značka se skutečně dlouhou historií se dnes specializuje především na oblečení a doplňky pro čas strávený mezi horskými masivy. Technický a funkční outwear tvoří dvě třetiny aktuální kolekce a jméno Horsefeathers se v této oblasti cítí nejsilnější. Tuzemská značka nezanevřela ani na streetwear a daří se také výrobkům určeným na hory mimo zimní sezónu.

Hledat jeden vyložený evergreen značky Horsefeathers je však náročné. „Ještě před několika lety pro nás nebylo běžné, abychom úspěšné modely opakovali. Snowboardový svět specificky kombinuje styl a funkčnost, takže na rozdíl od outdooru, kde se populární model vyrábí desetiletí, se ve snowboardingu cenila inovace designu každou sezónu,“ vysvětluje Salz.

horsefeathers11

Foto: Horsefeathers

Byla to doba plná svobody a dropů

V případě Horsefeathers tak nejde o konkrétní ikonické modely, které by byly se značkou dlouhodobě spojené, ale spíše o širší koncepty produktů. Například kategorie ATP, v tomto případě ukrývající spojení Addicted to Power, je určená pro časté používání na horách a třeba u modelů Base Camp je kladen důraz na ideální mix viditelného brandingu, funkčnosti a ceny.

Byť dnes tuzemská značka působí na více než dvaceti trzích světa, Česká republika je pro ni stále domovským státem. Doma si také vyrábí řadu doplňků, jako například pásky s přezkami z rozlámaných snowboardů. Outwear oblečení je vyráběno především v Asii a streetwear zase různě po Evropě.

ondrej-kania

Přečtěte si takéOndřej Kania rozšiřuje American Academy. První školu otevře v ChorvatskuOndřej Kania rozšiřuje svou vzdělávací síť. Novou školu otevře v Chorvatsku a v Česku bude učit už od první třídy

Ať už ale výroba probíhá v kterékoliv z tuzemských, evropských či kambodžských, případně vietnamských dílen, pro Horsefeathers jsou vždy důležité pracovní podmínky tamních zaměstnanců. Ti musí být především u výroby outwearu zkušení, mít čisté a technicky vybavené prostředí a co nejlepší přístup ze strany nadřízených.

S tím úzce souvisí témata kvality, funkčnosti a udržitelnosti výroby. Kvalita a funkčnost jsou pro Horsefeathers a každý kousek s jeho logem absolutně fundamentální. Jak ale Hanuš Salz upozorňuje, ke kvalitě se nutně váže i ekologie a udržitelnost, protože díky ní není nutné stále kupovat nové produkty.

„Ekologie a udržitelnost nás zajímá také, ale je to obrovské téma, kde mnoho firem používá laciné triky a nepravdivá tvrzení, protože ‚eco‘ je teď žádané. My samozřejmě používáme recyklované materiály, kompostovatelné a rozložitelné obaly nebo chytře skládané produkty, aby obal byl co nejmenší, ale nakonec je dobře vyrobený a kvalitní produkt stále nejdůležitější,“ vysvětluje Hanuš Salz, kterému je sympatický přístup značek, jako je například Patagonia.

horsefeathers4

Foto: Horsefeathers

Na kotvě

„Je samozřejmě naivní si myslet, anebo tvrdit, že se právě teď dá vše dělat udržitelně. Nicméně opravdová snaha a povědomí o tom, že toto téma je nutné brát v potaz, je důležitý první krok. Proto je nám sympatická jakákoliv značka či firma, která se tímto směrem ubírá. Právě Patagonia je pro mě osobně rozhodně jednou z nich,“ dodává.

Projekty a ambasadoři

Horsefeathers však není jen o oblečení a doplňcích, ale také o celé řadě pravidelných i nárazových eventů a projektů, jež dostávají značku a celý svět snowboardingu do povědomí stále většího množství lidí a někdy i pomáhají tam, kde je to potřeba. Příkladem je projekt #COPATUTOJE, který má ve své režii šestačtyřicetiletý Pavel Kubíček, coby druhý majitel firmy.

„Je to propojení Horsefeathers a města Plzně kolekcí oblečení s příznačným plzeňským slangem. Z každého výrobku se odvádí zajímavá částka na transparentní účet a výtěžek je věnován Onkologické a radioterapeutické klinice v Plzni. Zatím se odvedlo přes 550 tisíc korun a projekt dál pokračuje,“ přibližuje celou iniciativu Kubíček.

Pro podobné projekty, a hlavně zviditelňování značky, hrají velmi důležitou roli ambasadoři. V případě Horsefeathers nejčastěji špičkoví rideři, díky nimž je zaručeno, že bude Horsefeathers vždy pěkně na očích. Ambasadorství je ostatně pro projekt jedním z hlavních stavebních kamenů už od počátku. „Z těch 50 triček v roce 1993 jsme skoro půlku rozdali ambasadorům, v té době teamriderům, nebo spíš kamarádům. Takže lze říci, že ambasadoři byli součástí HF ode dne jedna,“ říká spoluzakladatel značky.

horsefeathers6

Foto: Horsefeathers

Halldór Helgason, ambasador značky Horsefeathers

Výběr člověka, jenž má značku reprezentovat, se řídí celou řadou kritérií, ovšem nejzásadnější je, aby takzvaně zapadl do filozofie značky a měl pozitivní a kreativní přístup k tomu, co dělá. „Snowboarding a boardsporty obecně jsou o volnosti, zábavě a radosti ze života, tudíž nás zajímají jedinci, kteří takový přístup mají,“ říká Hanuš Salz.

„Značka naší velikosti si nemůže dovolit někoho přeplácet, takže je nutné mít s ambasadorem vztah, který pro něj bude přidanou hodnotou. Na rozdíl od korporátů dokážeme ambasadorům naslouchat a zapracovávat jejich postřehy. Těm, co mají ‚signature‘ produkty, dáváme velkou kreativní volnost,“ nastiňuje šéf značky. V případě Horsefeathers se jedná například o islandského snowboardistu Halldóra Helgasona, který pro tuzemský brand vytváří velmi neotřelé kolekce.

Rok plný změn

Díky svému přístupu se dvojici Salz a Kubíček podařilo za téměř třicetiletou existenci značky překonávat nečekané pády, jež přišly například s úpadkem snowboardingu na přelomu tisíciletí či během ekonomické krize v roce 2008, a přivést značku Horsefeathers k velmi slušným obratům. Ty se v roce 2019 vyšplhaly na 142 milionů korun, přičemž rok 2020 měl být z pohledu čísel ještě lepší. Nicméně z důvodu covidové situace se v loňském roce tolik nedařilo a obraty se zastavily na částce 123 milionů korun. Značka se přitom dlouhodobě drží v černých číslech.

„To je přibližná výše, kterou jsme vzhledem k situaci očekávali a kterou v daných podmínkám vnímáme pozitivně. Celkově cítíme růst brandu, protože nedosažený obrat jednoznačně reflektuje zavření kamenných prodejen během roku, a to převážně v listopadu, který je v našem segmentu tradičně nejsilnějším měsícem,“ vysvětluje Hanuš Salz, pochvalujíc si rychlou schopnost zákazníků přeorientovat se na online nákupy a aktivní vyhledávání značky v sektoru e-commerce.

dsc_2999-min

Foto: Horsefeathers

Horsefeathers staví hlavně na kvalitě, ke které se váže i udržitelnost

To ostatně byla jedna z pozitivních věcí, kterou koronavirová situace a lockdown v minulém roce Horsefeathers přinesly, a nejen tu. Jednak se ukázalo, že v případě výkyvů prodejů prostřednictvím kamenného retailu lze vzniklou propast přemostit online retailem, a také se potvrdilo, že kolektiv může na projektech pracovat i v momentě, kdy všichni nesedí v jedné místnosti.

S tím souvisí i fakt, že outsourcing urychlil řadu restrukturalizací, které mělo Horsefeathers již delší dobu v procesu, popřípadě se o nich alespoň mluvilo. Příkladem je listopadové spuštění nového multibrand e-shopu Riderzone, který nadšencům nejen do snowboardingu přináší řadu nových značek.

I tento nový projekt by měl pomoci brandu dostat se zpět na obraty z roku 2019, tedy překonat metu 140 milionů a nadále pokračovat v růstu, i díky změnám nastolených během covidového roku 2020.

dscf3881-min

Foto: Horsefeathers

Horsefeathers se dnes cítí nejistěji na sněhu. Zvládne si ale poradit i s městským betonem

A Hanuš Salz? Ten se díky značce postupně transformoval ze snowboarďáka na manažera, což se však v posledních letech, díky rozvoji technologií, opět mění. On i Pavel Kubíček totiž svěřili v roce 2019 většinu své agendy do rukou managementu, díky čemuž se otevřel prostor pro cestování, který se Hanuš Salz snaží využít na maximum. Jeho domovská adresa se proto v poslední době neustále mění s tím, jak putuje po horách, nebo surfuje u oceánu. Plzeň i Rock Creek však zůstávají v jeho srdci nadále.