I když fanoušci dlouhá léta neznali jejich tváře ani identitu, Daft Punk ovládli svět. Původem francouzská dvojice hudebníků se vyšplhala až na vrchol popularity a přestože nemá vůbec bohatou diskografii, těší se statusu jednoho z nejvlivnějších projektů v historii taneční hudby. Nyní však, zdánlivě zničehonic, legendární Daft Punk končí.

Zatím se neví proč ani co to pro budoucí kariéru hudebníků Guy-Manuel de Homem-Christa a Thomase Bangaltera bude znamenat. Jediné, s čím si nyní musíme vystačit, je osmiminutové video na webu skupiny s názvem Epilog. Obrazy, které se v něm objevují, pocházejí převážně z filmu Electroma z roku 2006. V závěru zazní skladba Touch se sborem zpívajícím: „Hold on, if love is the answer, you’re home.“

Když několik hudebních médií požádalo o komentář Kathryn Frazierovou, dlouhodobou mediální manažerku Daft Punk, dostalo se jim jen prostého potvrzení, že duo opravdu oficiálně končí. Vlastně tak po osmadvaceti letech na scéně, kterou zásadně ovlivnilo, mizí se stejným přístupem, jaký mu byl vždy vlastní: nechává za sebe promlouvat svou tvorbu.

Rozjezd už na základce

S tou v určité formě začali už na základní škole a později spolu se třetím kamarádem založili rockovou kapelu. Ačkoliv to byla velmi krátkodobá – a podle slov hudebníků nepříliš zajímavá – záležitost, dala jim předpoklady a jméno pro hlavní projekt. Název Daft Punk vybrali z označení, jaké pro ně použil novinář v negativní recenzi jejich koncertu. V takovém duchu se nese většina tvorby dvojice, která stojí na pomezí žánrového kýče a inovativního pojetí.

Reprofoto: Columbia Records/YouTube

Daft Punk s Pharrellem Williamsem a Nilem Rodgersem

Jejich debut Homework si díky tomu v roce 1997 vysloužil široké přijetí kritiků i posluchačů, když zavedený taneční žánr „house“ obohatil o zajímavé vlivy odjinud. Z mnoha stran se mladým Francouzům dostalo uznání za vnesení nové úrovně sofistikovanosti do jinak nenáročného mainstreamového zvuku. Právě kombinací známých prvků s osobitým přístupem se Daft Punk podařilo rychle prorazit a skladby jako Da Funk nebo Around the World byly v Evropě hity.

S ještě větším komerčním úspěchem Homem-Christo a Bangalter rozšířili obzory taneční hudby na druhém albu Discovery. Zde se vedle ochoty experimentovat s nadsázkou naplno rozvinul význam vizuální stránky Daft Punk. Celé Discovery se totiž dočkalo jednoho hodinového videoklipu (respektive filmu) s názvem Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem.

Spolu s vydáním singlů One More Time a Harder, Better, Stronger se ze zajímavých středoevropských umělců staly globální hvězdy prostupující popkulturou. Přesto se duo téměř nikdy nestalo centrem zájmu bulváru a činilo jasný rozdíl mezi veřejným a soukromým životem. „Nevěříme na hvězdný systém. Chceme, aby pozornost směřovala na hudbu. Pokud musíme vytvořit image, bude to umělá image,“ řekl Bangalter.

V marketingových materiálech k albu a na koncertech z přelomu tisíciletí proto vznikli Daft Punk tak, jak je známe dodnes, tedy v převážně černém oblečení se stříbrnou a zlatou helmou na hlavě. Z anonymních francouzských hudebníků byli rázem roboti z budoucnosti, ale se silným smyslem pro retro. I když se jejich image v následujících letech dále vyvíjela, stylová fúze člověka s robotem je dodnes součástí DNA ikonického hudebního projektu.

Další zápis do historie

Poslední studiové album Daft Punk vyšlo v roce 2013. Random Access Memories se tentokrát vůbec nejvíce zaměřilo na láskyplnou retro estetiku a jak naznačuje název, do velké míry funguje jako jakási kronika taneční hudby, především disca. Téměř každá skladba se tak vydává trochu jiným směrem, vždy je ale výsledkem neskutečně chytlavé, zvukově i kompozičně bohaté a emočně silné hudební dobrodružství. Daft Punk se ještě jednou zapsali do hudební historie.

Random Access Memories Francouzům vyneslo celkem pět cen Grammy, z nichž jedna byla za album roku a dvě získal globální hit Get Lucky. Ten se krátce po vydání stal například nejhranějším singlem v historii Spotify a doplnil tak dvacetiletou historii hudebního dua plnou kritických i komerčních úspěchů. Čtveřice jejich studiových alb dává dohromady kolem sedmi milionů prodaných kusů, přičemž tři z nich se dočkaly několika platinových certifikací.

Růst těchto čísel rozhodně nepřestane ani po ohlášení konce Daft Punk – naopak teď nejspíš výrazně poskočí vzhůru. Co se týče samotných hudebníků, i kdyby už nic dalšího nenahráli, nechávají za sebou silný odkaz, na který se jen tak nezapomene a ve vlivech se ponese ještě velmi dlouho. Nebylo by však překvapivé, kdyby se Homem-Christo a Bangalter na hudebním trhu i nadále přímo podepisovali spoluprací s jinými tvůrci.

Například Bangalter má za sebou pár soundtracků a spolu se svým uměleckým kolegou pracoval například na albu Yeezus Kanye Westa nebo hitovém singlu Starboy od The Weeknda. Daft Punk po sobě nicméně u milionů posluchačů nechají jen těžko zaplnitelnou díru. Naštěstí budeme vždy moci živě vzpomínat na jejich éru 1993–2021.

Foto: Daft Punk

Random Access Memories patří k nejlepším albům minimálně minulé dekády