Narodil se v Česku, většinu času pracoval ve Spojených státech a jeho schopnosti s počítačovými animacemi pronikly až do Kolumbie. Český motion designér Jan Sládečko má za sebou vskutku pestrou kariéru, během které spolupracoval s nejlepšími animátory a grafiky na celé planetě. Vždy měl ale postranní profesní úmysly a zkoušel se probít napříč různými obory. Jedním z nich je oblast NFT, která mu teď dává moře volné kreativní práce za slušný obnos peněz.

Už od dětství měl ke grafice, animacím a vizuálním efektům blízko. I proto šel po střední škole studovat multimédia a design na Západočeskou univerzitu v Plzni, kde se rozhodl, že je to ten správný směr, kterým se chce do budoucna ubírat. Skočil proto po první zajímavé nabídce, která se mu naskytla. Tou byla práce v pražském studiu UPP, kde dělal retuše, postprodukci i 3D. A byť byl ve svém živlu, zjistil, že jeho vášeň je o škatulku vedle.

„Zamiloval jsem se do digitálních animací. Takových, které jsou vytvářeny pro sci-fi filmy a implementují se do reálných záběru. Uvědomil jsem si, že mě to baví víc než vizuální efekty,“ vzpomíná Sládečko v rozhovoru pro CzechCrunch. Po čtyřech letech, kdy piloval své dovednosti v Česku a pomáhal s animacemi pro tuzemské televize, ale cítil, že je čas to někam posunout. A myslel na angažmá v zahraniční, kde je mnohem rozvinutější trh.

Nejprve to zkusil v Anglii, kde poznal nové lidi i kampaně. Poté se vrátil zpět do Česka a vzhledem k tomu, že měl nasbírané zkušenosti, mohl si v tuzemském rybníčku vybírat zajímavější projekty za více peněz. V roce 2016 odletěl do Německa, kde pracoval na velkém projektu pro Nike. Pak se rozhodl pro kratší odpočinek. „Prostě jsem se sbalil a letěl jsem na čtyři měsíce vypnout do Barcelony,“ reflektuje Sládečko dobu před několika lety.

„V grafickém průmyslu jsem byl už asi sedm let. Potřeboval jsem trochu oddych. Navíc mě už nenaplňovalo dělat reklamní kampaně pro ostatní firmy. Nebavilo mě plnit vize někoho jiného. Stejně mi ale práce začala chybět, a tak jsem zkoušel vlastní projekty,“ vzpomíná Sládečko a jedním dechem zmiňuje překvapivou situaci spojenou se společností The Mill, jedním z nejvyhlášenějších studií v Americe.

Právě vedení tohoto studia si ho samo našlo a nabídlo mu práci. A protože na The Mill slyšel samou chválu, neváhal, sbalil se a na přelomu let 2016 a 2017 odletěl do Los Angeles, kde měla začít ta nejvýraznější kapitola jeho už tak zajímavého příběhu. Navíc nemusel řešit ani formality spojené s vycestováním do zámoří – víza, ubytování a auto mu nový zaměstnavatel zajistil ještě předtím, než v Kalifornii v letadle přistál.

Procházky po studiích, které úplně tak nevyšly

Jan Sládečko byl tam, kde chtěl odjakživa být. Spojené státy jsou zemí zaslíbenou pokročilým animacím a není divu, že ta nejprestižnější studia pochází právě odtud. The Mill bylo pak pomyslnou Mekkou vizuálních designérů. Poměrně rychle si ale uvědomil, že kreativita je spíš oborem Evropanů. Američané mají totiž tendenci stavět do popředí svých reklamních kampaní hlavně produkt.

„Evropa je víc experimentální. Amerika oproti ní staví na jasných pravidlech: ukaž produkt, udělej tam tohle a je to super. Ve výsledku ty americké reklamy nejsou tak zajímavé. A já chtěl hlavně experimentovat, zkoušet zábavnější věci,“ vzpomíná Sládečko na moment, kdy si uvědomil, že i když je součástí jednoho z předních studií na světě, není to úplně dream job.

Tím, jak je The Mill velké, je i mnohem profesionálnější než ostatní menší studia. Jednotlivé divize jsou od sebe dost oddělené a pro Honzu bylo obtížně v něm prosadit vlastní nápad. I když na něm pracoval třeba šestnáct hodin denně, pravidelně se stávalo, že byl smeten ze stolu. To vyústilo v situaci, kdy po pracovní době dělal na svých vlastních projektech, které nabíraly na popularitě na sociálních sítích.

„Cítil jsem, že na mé vlastní projekty lidé lépe reagují. Když to mělo vlastní kreativnější vyjádření, lépe se to šířilo. Nějaké mé animace dokonce ukradl i zpěvák Chris Brown a dal si je na vlastní profil,“ říká Sládečko a dodává, že v této fázi se rozhodoval, zda zaprodá svou duši korporátu, nebo se zkusí postavit na vlastní nohy. Nakonec šel jakousi mezicestou.

Zkusil štěstí v americkém studiu Elastic, které se podílelo na vizuálech pro Hru o trůny nebo seriál Temný případ. To byla pro něj poslední taková bašta, kam chtěl vždy jít. I tam ale zjistil, že na autorské snové projekty není tamní štábní kultura připravena. Šlo o další těžký konzum. A proto mu zbylo jediné – odejít a dělat projekty sám na sebe, aby se zviditelnil.

Když zkoušel své vlastní věci, jako blesk z čistého nebe se mu ozval manažer slavného kolumbijského zpěváka J Balvina. A nabídl mu příležitost, která byla tak náročná, že paradoxně nešla odmítnout. „Kvůli covidu nemůžeme natáčet, a tak chceme pro J Balvina udělat animovaný videoklip pro písničku Azul,“ popisuje Sládečko rychlohovor, který předcházel největší výzvě jeho života.

Dva měsíce a nástrahy časových pásem

Od managementu J Balvina dostal Jan Sládečko poměrně přímočaré zadání – postavit vlastní tým a do dvou měsíců videoklip vytvořit. „Bylo to opravdu netradiční jednání. Přišlo mi, že se na nic nečekalo. Prostě to někomu dali, ať si poradí,“ vzpomíná třiatřicetiletý motion designér. Začal proto shánět ty nejlepší z nejlepších, kteří by se tomuto projektu věnovali i po své pracovní době.

Obvolal lidi z různých oborů a dohromady vytvořil tým sedmnácti spolupracovníků, z nichž šest tvořilo jádro, na kterém vše stálo. V ruce měli přesný scénář založený na charakterových animacích, což byl první problém, protože všichni byli spíš designéři animací objektových. „Je hrozně těžké animovat obličej, aby vypadal realisticky. Facial capture a motion capture není sranda,“ vzpomíná Sládečko.

Sládečko měl na vytvoření klipu rozpočet něco přes sto tisíc dolarů, což nebylo zrovna moc. Tím pádem také věděl, proč práci manažeři J Balvina nabídli právě freelancerům. Velká studia by projekt za takový obnos nevzala. Hraniční byl i termín. „Dva měsíce na celý čtyřminutový animovaný videoklip jsou příliš málo. Musíš tam odkomunikovat emoci, oživit charakter, pochopit jeho náladu. Navíc to musí být vše co nejuvěřitelnější,“ rekapituluje Sládečko.

Nakonec se ale celý projekt rozjel. I přes nástrahy časových pásem, kdy Sládečko musel pracovat s lidmi na druhé straně planety a prakticky nespal, nebo nespokojenost s hlavním režisérem (což vyústilo v to, že musel režiséra dělat on sám) se práce stihla. Videoklip ke skladbě Azul byl na světě, J Balvin ho vychválil do nebes, ihned šel na YouTube a začal získávat velká čísla sledovanosti.

„Naučil jsem se zodpovědnosti, komunikaci i plánování. Spolu s tím jsem založil i vlastní studio ZenFrames, které tento projekt zaštiťovalo. Pak se nám ozvali lidé od Katy Perry, že chtějí také klip. Byli jsme ale tak vyřízení, že jsme museli odmítnout,“ zmiňuje Sládečko s překvapivým výrazem na tváři.

Přišel čas na NFT

I přes všechny velké projekty si ovšem Jan Sládečko udržoval nadšení pro svou vlastní animovanou tvorbu. Stačí se ostatně podívat na jeho Instagram (@jan.sladecko), kde má celou řadu poutavých animací s příběhem, které vynikají svým netradičním zpracováním a „flow“, jež vás donutí dokoukat je až do konce. A jakmile se do popředí začal dostávat kryptotrend zvaný NFT, měl jasno.

NFT je zkratka pro non-fungible token, respektive nezaměnitelný token, pod kterým se na blockchainu nabízí různá digitální díla. Protože je jejich majitel vždy zapsán do blockchainu, respektive decentralizované databáze uchovávající transakce s kryptoměnami, může se prokázat unikátním vlastnictvím. Zkrátka mu patří originál ve virtuálním světě. „Je to skvělá příležitost pro lidi, kteří chtějí dělat to, co je baví. V mnoha případech to mohou mít i jako hlavní zdroj příjmu,“ říká Sládečko.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Jan Sladecko – Motion (@jan.sladecko)

Na trend NFT tak nasedl i Honza a začal prodávat především svá starší vizuální díla. Měl navíc to štěstí, že díky osobním projektům, které dělal několik let ve volném čase, se mu podařilo dostat do hry relativně brzy. „Obzvlášť mé animace Space Struggle, kde vyprávím krátké tragikomické příběhy astronautů, měly úspěch. Investoři si ale mohli koupit i sérii Silly Wheels s lehce surreálními loop animacemi autíček,“ zmiňuje Sládečko.

Do dnešního dne český motion designér na dílech ve formě NFT vydělal přes 160 tisíc dolarů, tedy zhruba 3,3 milionu korun, a pro CzechCrunch doplňuje, že právě NFTs mu daly možnost se na chvilku zastavit a zamyslet, co vlastně chce doopravdy tvořit. „Poprvé v životě jsem se dostal do situace, že nejsem závislý na žádném studiu ani klientech. Nesmírně si této příležitosti vážím, obzvlášť proto, že nikdo neví, jak dlouho vydrží,“ doplňuje.

V současnosti se Sládečko NFT věnuje takříkajíc „na plný úvazek“ a plánuje rozjet zcela novou sérii animací a zakončit populární edici Space Struggle. V plánu má navíc zkoušet nové způsoby komunikace skrze motion design, přičemž první zastávkou by mohlo být propojení s odvětvím duševního zdraví – nešlo by tak o díla, která by nutně musela pobavit, ale díla, jež mohou i pomoci.