Jedním z nejvýznamnějších distribučních kanálů audiovizuálních děl v Česku je paradoxně web Ulož.to. Všichni dlouho vědí, že sdílení nelegálních kopií filmů, seriálů, hudby a podobně představuje jeho zřejmě hlavní využití. Nyní ale tato skutečnost nabrala až bizarní podoby kvůli situaci kolem filmu Šarlatán. Ulož.to totiž po distributorovi požaduje 800 tisíc korun za to, že muselo jeho nelegální kopie smazat.

Celá situace začala krátce poté, co snímek Agnieszky Holland vyšel online. Jelikož se jeho premiéra v kinech musela kvůli pandemii odložit (a ani pak ho neviděli všichni, kdo by se na něj vydali za normálních podmínek), byla jeho dostupnost online ještě očekávanější. Když tedy na internetu proběhlo prvních pár projekcí Šarlatána ve virtuálním kině, do pár dnů se objevil právě na Ulož.to.

Distributor filmu CinemArt s tím pochopitelně nebyl spokojen a rozhodl se zakročit. Když se firma obrátila na pražský městský soud s žádostí o vynucení smazání veškerých nelegálních kopií ze serveru a předcházení dalšímu šíření, snad až překvapivě uspěla. Dostalo se jí předběžného opatření, které Ulož.to nařídilo přesně to, co žádala. „Toto rozhodnutí považujeme za přelom ve vleklých sporech nejen s touto firmou,“ napsal loni v prosinci CinemArt.

Jeho důvod k radosti ale neměl dlouhého trvání – nadřazený soud totiž předběžné opatření koncem dubna zrušil. CinemArt původně argumentoval slovy, že úložný server umožňuje Šarlatána nahrávat a stahovat lidem, kteří k tomu nemají žádné oprávnění a podrývají tak nákladnou oficiální distribuci. Následné opatření pak zahrnovalo nutnost databázi serveru neustále prohledávat a mazat filmy se slovem „šarlatán“ v názvu, aniž by se mazaly legální soubory.

Foto: CinemArt

Postavu léčitele Jana Mikláška v Šarlatánovi ztvárnil Ivan Trojan

Ulož.to kvůli tomu mělo podle vlastních slov hodně práce navíc a na monitoring i mazání si muselo najmout externí agenturu. Jelikož slovo „šarlatán“ se může objevit i mimo neautorizovanou kopii českého filmu, několik měsíců bylo třeba složitě vyhledávat jen skutečně nelegální obsah. Samotné Ulož.to jako zprostředkovatel jeho sdílení přitom nemůže být postiženo, protože se vzdává odpovědnosti za cokoliv, co jeho uživatelé na server nahrají.

Proto bylo poměrně velkou věcí, když mu soud alespoň předběžně nařídil kopie Šarlatána mazat, a to až do roku 2030. Jakmile se ovšem k záležitosti dostal nadřazený justiční orgán, opatření zrušil. Ulož.to pak došlo k závěru, že několik měsíců strávených mazáním pro něj představovalo zbytečné náklady. Jejich vrácení se rozhodlo požadovat právě po CinemArtu.

„Nevíme o žádném případu, kde by filmoví producenti museli nakonec pirátům platit za to, že prodávají jejich filmy, v tom by bylo Česko skutečně průkopnické,“ řekl podle reportu České televize právník CinemArtu Rudolf Leška. Takový postoj vychází z fungování Ulož.to, kde si lze zaplatit za rychlejší stahování, v důsledku tedy za nelegální kopii filmu. Technicky vzato ovšem server přímo prodejem neautorizovaného obsahu nevydělává.

Porušování autorských práv u souborů samozřejmě může nahlásit kdokoliv prostřednictvím formuláře na webu, těžko si ale představit někoho, kdo by tím chtěl trávit svůj čas. Samotný formulář je poměrně rozsáhlý, vyžaduje mnoho informací a stává se, že i když se daný soubor náhodou smaže, okamžitě ho nahradí mnoho dalších se stejným problémem.

Podle CinemArtu by systém pro předcházení sdílení například jeho filmu šlo vytvořit celkem jednoduše. Uživatelům by třeba bylo možné zakázat nahrávání audiovizuálních souborů určité velikosti se slovem „šarlatán“ v názvu. Zrovna takový systém by ovšem šlo snadno obejít rozkouskováním souboru do více archivů, jež dané slovo v názvu mít nemusí – stačí i náhodný sled písmen, přičemž odkazy ke stažení se pak nasdílí na pirátském fóru.

Foto: Uloz.to

Formulář Uloz.to pro nahlášení závadného obsahu

Návrh by nicméně mohl pirátství alespoň snížit. Velká část atraktivity streamovacích služeb nebo online videoték (Šarlatán je na Aerovodu) totiž spočívá v jednoduchosti použití. Pokud bezplatné stažení vyžaduje dohledávání se souborů na fórech s nutnou registrací a podobně, velká část potenciálních pirátů necelou stokorunu za přehrání možná raději zaplatí.

Bez ohledu na detaily se ale nakonec vracíme k problému zodpovědnosti webů za obsah, který jejich návštěvníci zveřejňují. Nejvýraznější je to v posledních letech u sociálních sítí, jež se stávají extrémně efektivními nástroji k šíření dezinformací. Jelikož se ale vzdávají zodpovědnosti za obsah sdílený uživateli, je pouze na jejich etickém zvážení, zda ho budou nějak filtrovat.

Totéž platí i pro Ulož.to a podobné servery s tím rozdílem, že jejich základní koncept k šíření nelegálního obsahu snad vybízí ještě více. Zpravidla naopak využívají méně nástrojů pro jeho omezování. Současnou situaci kolem Ulož.to by pak mohla v dohledné době změnit novela autorského zákona. Jak České televizi řekl právník Ivan David, ta „v souladu s příslušnou evropskou směrnicí zakotvuje výrazně větší odpovědnost provozovatelů úložišť za jimi sdílený autorský obsah.“