Ale nikomu to neříkejte! Jak fungují dohody o mlčenlivosti a jak zjistit, že to přeháníte
Monika Procklová a Zuzana Kohútová z advokátní kanceláře Eldison popisují, jak takzvané NDA v praxi funguje.
Monika Procklová a Zuzana Kohútová z advokátní kanceláře Eldison
Možná jste zkratku NDA už někde slyšeli. Takzvaný non-disclosure agreement, neboli dohoda o mlčenlivosti, je zásadní součástí obchodních vztahů a skrývají se pod ním takové firemní informace, které by se nikdy neměly dostat ven. Jak funguje, popisují v rámci našeho speciálu Právo ve světě startupů Monika Procklová a Zuzana Kohútová z české advokátní kanceláře Eldison.
Tři písmena, která se často zmiňují při nastavování obchodních vztahů a střeží ta největší firemní tajemství. Takzvané NDA, z anglického výrazu non-disclosure agreement, neboli dohoda o mlčenlivosti umožňuje jedné straně souhlasit s poskytnutím důvěrných informací o svém podnikání či produktech se závazkem strany druhé, že tyto informace nebude neoprávněně sdílet.
V zásadě tak NDA upravuje mantinely pro využití důvěrných informací, okruh osob, kterým lze tyto informace předávat, ale také to, co se za porušení mlčenlivosti nepovažuje. Zároveň by měla dohoda mít upravené i sankce za případné porušení. NDA startupy využívají nejčastěji k ochraně konkurenčních výhod a reputace, k ochraně duševního vlastnictví, k ochraně před zneužitím informací zaměstnanci nebo freelancery a konečně k ochraně před zneužitím informací třetími subjekty.
Předmět ochrany
Co se konkurenčních výhod startupu a jeho reputace týče, aktuálně platná česká legislativa poskytuje určitou ochranu pro „důvěrné“ informace, které si strany sdělily při jednání o smlouvě. V praxi ale může být složité určit, zda určité informace předmětnou definici splňují.
Pokud by například přijímací strana předmětné informace za důvěrné podle jejich povahy nepovažovala, snadno by mohlo dojít ke sporu. NDA proto může sloužit i k bližšímu vymezení okruhu informací, které budou považovány za důvěrné, například takzvaná produktová roadmapa, zákaznické ceníky, smluvní podmínky a podobně.
Předměty ochrany duševního vlastnictví (například autorské zdrojové kódy software, dokumentace, loga či ochranné známky společnosti) včetně obchodního tajemství jsou chráněny přímo zákonem. Dohoda o ochraně jejich důvěrnosti nicméně může pro obě strany lépe vymezit okruh oprávněného využití duševního vlastnictví a stanovit příslušné sankce pro případ porušení, což napomáhá jistotě obou stran.
U zneužití informací zaměstnanci nebo freelancery určitou ochranu v tomto směru opět poskytuje samotná legislativa – zaměstnanci jsou ze zákona povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání, a to po celou dobu trvání pracovního poměru i po jeho skončení. To nicméně nebrání podpisu samostatné dohody o zachování mlčenlivosti.
Jakákoli smluvní ochrana je v praxi neúčinná bez příslušných opatření, která musí být komunikována i dovnitř společnosti.
Pokud jde o freelancery, tedy externí spolupracovníky na volné noze, podpis samostatné dohody je v zásadě nutný již za účelem připravenosti na požadavky potenciálních zákazníků. Ti budou v praxi standardně vyžadovat, aby měl dodavatel uzavřené písemné smlouvy se všemi subdodavateli zapojenými do poskytování služeb či produktů. A to bez ohledu na to, zda jimi jsou společnosti nebo fyzické osoby.
Freelanceři v praxi často spolupracují s mnoha zákazníky, přičemž někteří z nich mohou být mezi sebou v konkurenčním vztahu. Na to je potřeba myslet nejen z pohledu smluv, ale i praktických souvisejících opatření, například znemožnění kopírování chráněného obsahu či jeho sdílení pouze na vybavení společnosti. Na rozdíl od zaměstnanců lze s freelancery sjednat v zásadě bez omezení i smluvní pokuty za porušení.
Důvěrné informace je na místě smluvně chránit i před zneužitím třetích stran, tedy potenciálních investorů, dodavatelů, partnerů, či dokonce zákazníků (například pokud jde o specifické cenové či smluvní podmínky pro konkrétního zákazníka, které startup nechce replikovat pro jiné). Jakákoli smluvní ochrana je nicméně v praxi neúčinná bez příslušných bezpečnostních opatření, která by měla být komunikována i dovnitř společnosti.
Co když protistrana nechce NDA podepsat?
Zakladatelé startupů svou obchodní strategii často představují potenciálním investorům a obchodním partnerům. K takovému kroku by však neměli přistoupit, pokud své informace nechrání pomocí NDA.
V situacích, kdy mezi stranami dosud nevznikla dostatečná vzájemná důvěra, ale zároveň není vhodné uzavřít NDA, by si měl zakladatel dávat pozor, o co se s ostatními podělí, a tím se vyhnout takzvanému „oversharingu“, kdy sdílí příliš mnoho informací.