Ona je půvabná podfukářka, co mění přízvuky podle toho, s kým zrovna mluví. Šovinistické pány Ameriky šedesátých let si obtáčí kolem prstu, lež je pro ni v profesním životě úspěšného marketingového mága (i v tom osobním) každodenní rutinou. On je zkušený borec z NASA, kterému těsně uniklo místo v kokpitu některé z misí Apollo, ale jinak by se jako plnokrevný Američan mohl do vesmíru ihned vydat. Nemá rád faleš, jeho upřímný pohled je upřený na Měsíc, ale v nitru je tak trochu nesmělý.

Co myslíte, jak to dopadne? Přitáhnou se tyhle protiklady? Ale ještě předtím přijde nějaká komplikace? Bude to okořeněné laškováním i škádlením? A pár komediálními postavami v menších rolích? Určitě už jste v životě nějakou romantickou komedii viděli, takže odpovědi znáte.

Jenže Scarlett Johansson a Channing Tatum v hlavních rolích filmu Vezmi mě na Měsíc i tuhle stokrát opakovanou šablonu naplňují příjemnou vzájemnou chemií. A navíc se filmová novinka odehrává v pěkných kulisách vesmírného závodu a zákulisí NASA. Překvapí? Ne. Pobaví? Ano.

Sledujeme totiž nejslavnější okamžiky amerického vesmírného programu a mise završená přistáním na Měsíci je za dveřmi. Jenže NASA ztrácí peníze i zájem veřejnosti – a tak musí přijít marketingová specialistka, která všechno nakopne. Začnou se domlouvat sponzoringy, astronauti se objevují na krabicích od snídaňových vloček, televizní štáby lezou pod ruce technikům NASA… A to se šéfovi v podání Tatuma samozřejmě nemůže líbit.

Už trailery Vezmi mě na Měsíc ale prozradily, že tady půjde o víc. O fingované lunární přistání jako z divokých a dodnes živých konspiračních teorií. Jenže film se k této fejkové epizodě (kterou měl mít na svědomí režisér Stanley Kubrick proslavený snímkem 2001: Vesmírná odysea, z čehož si Vezmi mě na Měsíc několikrát utahuje) dostane až po překvapivě dlouhé době. Do té doby je to nenáročná komedie o tom, jak se Scarlett snaží reklamně podpořit vesmírný program navzdory Channingově bručení. Samozřejmě zcela fiktivně a vymyšleně, ale to vážně nevadí.

Reklamní tematikou, barevnou paletou a z dnešního pohledu přinejmenším úsměvným zasazením do šedesátých let (Nezávislá a schopná žena, která není sekretářka? Jak nevídané!) to místy připomíná skvělý seriál Šílenci z Manhattanu neboli Mad Men, akorát s větší dávkou romantiky. A raket. Pak ale přijde Woody Harrelson jako pohůnek prezidenta Nixona a začne na hrdinku tlačit, že musí připravit fejkové přistání na Měsíci. Jako pojistku, kdyby náhodou americký triumf nad Sověty byl něčím ohrožen.

Což o to, výsledkem jsou vtipné scénky. Třeba když extravagantní režisér studiového přistání zmiňuje právě Kubricka. Nebo když komanduje vládní agenty coby herce. Jenže film najednou začne střídat spoustu poloh. Vtipná romance se kroutí ve zbytečně vážných okamžicích. Po chvíli zase máte pocit, že sledujete až dokumentární poctu americkému vesmírnému programu.

No a pak scénář vyčaruje nějaké zcela umělé napětí a nelogické překážky, jen aby mohl jejich očekávatelným překonáním vyvolat smích či krásný vzdech nad tím, jak to ústřední dvojici sluší. A sluší jim to hodně, i když Tatum je spíš moderní svalovec hrající roli než autentický pracovník NASA. Postava a role Scarlett Johansson je naopak velice povedená.

Vezmi mě na Měsíc původně vznikal jako film pro streamovací službu Applu, tvůrci se ho ale rozhodli poslat do kin. Jako pohodička puštěná na Apple TV+ během líného odpoledne by to bylo tak akorát. Jenže na velkém plátně je slabý scénář až příliš vidět. Ale zase o to víc jsou vidět bezstarostná, barevná šedesátá léta, genialita NASA a jiskry mezi hlavními hrdiny. Takže vlastně proč ne.

Foto: Falcon

+1