Pod písmeny DARPA se ukrývá označení pro americkou agenturu ministerstva obrany zabývající se vývojem nových vojenských technologií. Touto činností na sebe vždy strhávala velké množství pozornosti a budovala okolo sebe auru tajemna. Mezi její nejnovější projekty patří letoun, který má být schopen rychle přepravit vojáky i techniku tisíce kilometrů daleko a nepotřebuje k tomu ani letiště.

Když Sověti v roce 1957 vypustili Sputnik 1, odpálili tím nejen první vesmírnou družici, ale i kosmickou éru lidstva. Američané v ten moment mohli jen nevěřícně sledovat, jak jim ujíždí technologický vlak, což je o rok později vedlo k rozhodnutí založit agenturu, jejímž úkolem bylo udržet technologický náskok ozbrojených sil. Tato agentura funguje pod jménem DARPA dodnes a mezi její poslední projekty patří i obří transportní letadlo, které se dokáže vznášet vysoko v oblacích, ale také letět téměř přitisknuté k vodní hladině a tím šetřit cenné litry paliva.

Projekt nazvaný Liberty Lifter spadá do kategorie takzvaných ekranoplánů, tedy experimentálních letounů, které na první pohled vypadají jako hydroplány. Na rozdíl od nich však vodní hladinu nevyužívají jen ke svému vzletu a přistání, ale těsně nad ní se dovedou i pohybovat na delší vzdálenosti. Využívají přitom principu vzduchového polštáře, který se tvoří mezi vodou a křídly letounu. Nejen že tento polštář zabraňuje stroji klesnout, ale také se díky němu značně šetří na palivu.

O technologii nazývanou WIG (wing in ground effect) se v minulém století aktivně zajímal Sovětský svaz, který vyvinul hned několik jejích prototypů. Z důvodu častých havárií však její zkoumání ukončil. Americká armáda se o ni nyní zajímá proto, že přesouvá svou pozornost z oblasti Blízkého východu do indo-pacifického regionu, tedy do oblasti od východního pobřeží Afriky až po tichomořské ostrovní státy.

Foto: Aurora Flight Sciences

Prototyp od Aurora Flight Sciences

Toto prostředí využití ekranoplánů nahrává, jelikož rozsáhlé vodní plochy umožňují zcela ignorovat pozemní leteckou infrastrukturu. Odpadá nutnost stavět silně zabezpečené přistávací plochy, jejichž velikost ovlivňují i rozměry letounů, které je mohou využívat. V případě vodní plochy může být neomezená.

Vodní hladina však znamená nutnost vyřešit jiné překážky, mezi kterými jsou i vlny. DARPA chce Liberty Lifter koncipovat tak, aby byl schopný vzlétat a přistávat za stavu hladiny odpovídající čtvrté úrovni – ta označuje malé vlny a mírný vánek. Samotný let by pak měl být možný za stavu hladiny v úrovni pět, kdy se výška vln pohybuje okolo dvou metrů.

Pokud budou vlny již příliš vysoké, může se letoun vznést do výšky až tří kilometrů. DARPA má také zájem o to, aby byl stroj schopný doletět na vzdálenost bezmála dvanácti tisíc kilometrů a měl kapacitu na přepravu dvou obojživelných vozidel námořní pěchoty či dvaceti přepravních kontejnerů.

Letoun by měla americké armádě dodávat buď společnost General Atomic, která stojí za vývojem dronů MQ-1 Predator, nebo společnost Aurora Flight Sciences spadající pod Boeing. Obě společnosti pro DARPU navrhly řešení, která se probojovala až do finále a dočkají se své realizace v podobě testovacích prototypů.

Řešení od General Atomic pracuje s koncepcí letounu s dvojitým trupem, který by umožnil dvakrát rychlejší vykládku či nakládku oproti konkurenci od Boeingu. Ten přichází s konvenčnější konstrukcí s jedním trupem. Jeho stroj pohání kupředu osm vrtulí směřujících vpřed, zatímco General Atomic na svůj prototyp umístil dvanáct rotorů směřujících vzad.

Které řešení bude efektivnější, by se mělo rozhodnout nejdříve v příštím roce. Obě společnosti budou nyní dále rozvíjet své návrhy a v druhé fázi přistoupí ke stavbě prototypu. Vzniknout by měl jeden, maximálně dva kusy. Funkčnější z nich si pak DARPA vybere, aby ve spolupráci s některou z ozbrojených složek či mezinárodním partnerem realizovala jeho ostrou verzi. Zda o stroj bude větší zájem u letectva, či námořnictva, lze nyní těžko odhadnout.