Anarchie oblečená v džínovině. V Trafo Gallery začala výstava malíře Františka Matouška

První letní den byla v Pražské tržnici zahájena výstava výtvarníka, který proslul tím, že místo klasického plátna používá džínovinu.

František Matoušek

Foto: Silvie Kořenková

Výtvarník František Matoušek používá při tvorbě originální techniku drhání džínoviny

Prostory Trafo Gallery budou do 7. srpna letošního roku zbarveny do modra. Probíhá zde totiž samostatná výstava Džíny, nůžky a sprej malíře Františka Matouška, který od devadesátých let využívá pro svou tvorbu originální technologii. Obrazy vytváří pomocí vytahování bílých nití z textilní osnovy a jejich reliéf poté doplňuje například akrylovými barvami nebo spreji.

Džínovina má návaznost na režim, ve kterém František Matoušek vyrůstal. Vnímal džíny jako ztělesnění něčeho nedostupného, nesly v sobě politický náboj. „V době totalismu znamenaly něco jiného než dnes. Když už se k nim člověk dostal, šetřil si je a byl to nejvýznamnější kousek jeho šatníku, ale zároveň měly politický přesah,“ říká Radek Wohlmuth, kurátor výstavy.

„Na některých místech se nesměly nosit ani do školy. Bylo to oblečení, které se tady neprodávalo, takže bylo jasné, že je ze Západu. Člověk se tak stával vitrínou západního světa. A to nebylo kompatibilní s profilem socialistického člověka,“ dodává.

Právě tohle jsou aspekty, které ve tvorbě Františka Matouška hrají roli. A i když je podle slov kurátora poněkud staroškolský, jeho díla jsou pořád velmi živá a aktuální. Jako autor si našel svou cestu, která má návaznost na jeho život a dává smysl v kontextu toho, jak vyrůstal, o čem přemýšlí a co prožívá.

František Matoušek

Foto: Silvie Kořenková

Výstava Džíny, nůžky a sprej představuje Matouškovu unikátní tvorbu

Na obrazech z džínoviny tak může návštěvník vidět Matouškovy blízké osoby, ale také místa, která navštívil a má k nim důvěrný vztah, například brooklynské pobřeží Coney Islandu, pláž Cala Benirràs na Ibize nebo povodí Berounky, kam chodil malovat během lockdownů prvního pandemického roku.

„V přírodě se všechno rychle mění, světlo, pohyb lidí na pláži… Když to lze, tak si ten materiál předpřipravím, něco už si vytrhám dopředu, to záleží na motivu. Plenér má pro mě největší hodnotu v tom, že vystřídám ateliérovou práci,“ zmiňuje autor.

Na současné výstavě může návštěvník vidět také vyobrazené malíře z řad neoimpresionistů, jako jsou Signac, Seurat nebo Pissarro. Matoušek totiž souzní s jejich systematičností a zároveň s tím, že žili jako outsideři a vymezovali se vůči společnosti své doby. Žádné téma se tak na jeho obrazech nevyskytuje náhodou.

Výstava Džíny, nůžky a sprej má rovněž politickou rovinu, která odkazuje k dnešní době. „Jsem politický člověk, vždycky jsem obdivoval skupiny jako Pode Bal nebo Ztohoven, které se dokázaly perfektně vyjadřovat k aktuálnímu dění,“ vysvětluje Matoušek. Právě v Trafo Gallery se tak umělec poprvé vyjadřuje i k současné politické náladě.

Trafo Gallery

Foto: Silvie Kořenková

Galerie Trafo se nachází v Pražské tržnici v hale číslo 14

Ze stěn tak na návštěvníka shlíží několik portrétů nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, které jsou věnovány například hradnímu mluvčímu Jiřímu Ovčáčkovi nebo ruskému ministrovi zahraničí Sergeji Lavrovovi. Nejde o vyřizování účtů, ale o symbol, jehož prostřednictvím výtvarník vyjadřuje, co si myslí.

„František se zde také obloukem vrací ke sprejům, které používal už v dospívání. Dnes určité obrazy používá jako šablony a posouvá je o úroveň dál. A tohle je první výstava, na které se to objevuje s plnou parádou,“ dodává kurátor výstavy Radek Wohlmuth.

Sára Goldbergerová

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.

Grafomanka, která má pořád hlad a v těle jí místo krve koluje ramen a káva černá jako bezměsíčná noc. Vyzná se ale také v realitách, miluje Japonsko, Blade Runnera a Nabokova.