Devadesátky. Kevin Sorbo. Trapné triky. Počátky Xeny: Princezny bojovnice. A tuna nefalšované zábavy, když jsme se vrátili ze školy a zapínali televizi, abychom se podívali, s jakou antickou příšerou se silák ze starověku utká tentokrát. Když se řekne Herkules, taky máte tyhle vzpomínky?

Toto je příběh z dávných časů. Z času mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami. Jen jeden člověk se odvážil postavil jejich moci… Herkules! Herkules měl sílu, jakou svět předtím neviděl. Jeho fyzickou sílu předčila jen síla, kterou měl v srdci. Putoval světem, bojoval s přisluhovači své zlé nevlastní matky Héry, všemocné vládkyně bohů. Ale všude tam, kde se zjevilo zlo, tam, kde trpěli nevinní, tam byl i… tenhle totálně 90s seriál.

Chcete se sami cítit jako ze starověku? Tak vězte, že seriálový Herkules právě dnes slaví 30 let od premiéry. Tedy té americké, kde se coby Hercules: The Legendary Journeys v půlce ledna roku 1995 prvně představil na obrazovkách. Do Česka doputoval o dva roky později.

Tehdy to samozřejmě nebyla doba netflixová a disneyplusová a maxová. Co dávali na Nově nebo co jste si odnesli z půjčovny na videokazetě, to byl vrchol entertainmentu. I když se mu dneska spíš smějeme, tehdy pro nás Herkules zábavný byl. A kdo říká, že ne, ten se na něj kouká dodnes.

Kevin Sorbo byl usměvavý, správňácký a jako titulní polobůh vždycky vyhrál nad zlem (ale radši si nevyhledávejte, čemu se pan Sorbo věnuje v posledních letech…). Jeho parťák Ioláos byl sidekick, jak má být. Chemie jim nechyběla, a i když herecké výkony jiných postav občas byly prkennější než nabídka Baumaxu, nám to nevadilo. Ani to, že s hloubkou scénářů by mohla soupeřit kaluž na Sahaře.

Protože z každého dílu jsme si odnesli spoustu úsměvů z přihlouplých vtípků (které kolikrát vlastně tak naivní ani nebyly, to jen my jsme byli nevinnými dětmi!). Připomenutí řeckých mýtů a legend. Ponaučení, že se zlem si neradno zahrávat. Radost z akce, když Herkules porazil hydru nebo lidského padoucha. Trochu strachu, když se triky a makeup příšer občas (ne často) povedly. Nadšení ze spoře oděných bohyň a/nebo svalnatých reků. Anebo z toho, když se Herkules spřátelil s nějakou novou postavou!

Vzpomínáte? V Herkulovi se prvně představila Lucy Lawless jako princezna bojovnice, jež zakrátko dostala vlastní seriál Xena. V roli bůžka lásky s nagelovanými blond vlasy se ukázal Karl Urban, drsňák z The Boys nebo Pána prstenů. V seriálu se mihla i Lucy Liu nebo sci-fi stálice Claudia Black. Ale i další známá jména.

Božského tátu Dia si zahrál oscarový Anthony Quinn. V roli zlodějíčka Autolyka se objevil Bruce Campbell, hvězda kultovních hororů. A když jsme u tohohle žánru, tak nejde zapomenout na Joxéra neboli Teda Raimiho, kterého můžete z mnoha hororů taky znát (třeba z těch od jeho slavnějšího bratra Sama).

No a samozřejmě je nutné zmínit ještě jedno jméno – Ryan Gosling. Protože Herkules nebyl jen šest řad nefalšovaně naivní devadesátkové televizní legrace. Zaprvé mu předcházela pětice filmů, zadruhé ale zplodil i prequelovou sérii Mladý Herkules. S čerstvě osmnáctiletým Ryanem v hlavní roli.

Ale k tomuhle spinoffu stačí dodat jen pět slov: Dvacet šest procent na ČSFD. To i třicítku slavící předchůdce tam má dvakrát víc. A na IMDB má Hercules: The Legendary Journeys dokonce ještě lepších 6,5 hvězdiček z deseti. Tehdejší Česko asi bylo plné přísnějších diváků s vytříbenějším vkusem!

Tedy ne snad, že by samotný Herkules byl kandidátem na Emmy, ale úspěšný byl. Však na něj vzpomínáme dodnes. Byť s úsměvem. Ale ve své době spustil lacinou lavinu fantasy seriálů od Pána šelem přes Sindibádova dobrodružství až po verze dětem přístupného seriálového barbara Conana.

A samozřejmě – za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů neklidem zmítaná země zrodila hrdinku… ale o ní až příště.