Architekti smetli ohyzdná plastová okna i moderní omítku a kamennému domu vrátili jeho původní tvář
Původní rekonstrukce snažící se proměnit historický kamenný dům nebyla příliš povedeným krokem. Dům se ale nakonec dočkal přesně toho, co potřeboval.
Sto padesát let hleděl na nedaleké šumavské kopce kamenný dům s jedinečným charakterem. Pak přišel nápad vdechnout mu nový život prostřednictvím rekonstrukce. Nešlo však o citlivý zásah probouzející historickou tvář domu. Naopak, záměrem bylo proměnit jej v moderní stavbu. Kamenné zdivo bylo překrytou vrstvou žluté omítky, a veškeré historii vlepen políček v podobě plastových oken. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.
Naštěstí nový majitel objektu měl víc rozumu a rozhodl se vytěžit maximum z původní podoby domu, k čemuž si přizval architekty ze studia Archport. Jejich úkolem bylo očistit stavbu od všech nesmyslných nánosů až na samotný základ z cihel a kamenů. Přiznali přitom některé stopy původních přístaveb a rekonstrukcí, využili dokonce i některé prvky z nezdařilé moderní rekonstrukce jako například nově vyzděné štítové stěny.
Ty byly omítnuty štukovou omítkou, pod kterou architekti umístili dělící linku z pohledového betonu. Další přišla na řadu střecha. Motiv kosočtvercových šablon byl zachován, ovšem eternit nahradily lakované hliníkové desky. Zajímavé je, že hliník pokryl i komín a střešní okna, aby střecha působila maximálně jednolitým dojmem a zároveň vytvářela co možná největší kontrast mezi kamennou historií a novodobou střešní plochou.
Výraznou proměnou si prošel i interiér, kde byly zachovány jen původní stěny a stropní klenby. Všechny ostatní novodobé stavební prvky architekti smetli. Stavba jim tak dala určité mantinely, do kterých museli vměstnat veškerou variabilitu prostoru s různými úrovněmi podlah a stropů.
Aby kamene nebylo málo, je přítomen i v interiéru, kde je z něj vytvořené schodiště. Původní trámový strop ve společenské místnosti musel být bohužel odstraněn, čím vznikl velkorysý prostor. Přítomným nabízí pohled na všechny materiály, konstrukční prvky i původní stavební fragmenty, které dům definují.
Vnitřní kamenné zdivo bylo omítnuto jádrovou omítkou z kopaného písku, které doplňuje štuková omítka v někdejším druhém patře. Zajímavé je použití barev, které byly schválně voleny tak, aby odpovídaly původním konstrukcím a opticky snižovaly výšku stropu. Interiér se tak spíš než do výšky snaží, i díky velkoformátovému bezrámovému oknu s výhledem na Šumavu, rozpínat do šířky
Podobné kamenné schodiště jako v interiéru vzniklo i u hlavního vstupu do domu. Kámen byl navíc použit i na dláždění kolem domu, takže se celá jeho hmota pozvolna vynořuje z pozemku. Investor si přál mít autentický dům, který dokonale zapadne do místní krajiny. To se daří perfektně, aniž by to jakkoliv poznamenávalo komfort, který dům nabízí.