Architekturu ohrožuje virtuální svět. Lidé nekoukají kolem sebe, ale do mobilu, říká Adam Gebrian

Osm z deseti lidí se podle popularizátora architektury dívá na něco, co se odehrává jinde, než se nacházejí. Pak je jim jedno, jak vypadá veřejný prostor.

Eliška NováEliška Nová

mesto-1

Foto: CzechCrunch

Hostem nového dílu podcastu Město je Adam Gebrian

0Zobrazit komentáře

Vystudoval architekturu, nakonec se ale rozhodl, že se nebude živit stavěním domů, ale tím, že o nich bude mluvit. Adam Gebrian se výrazně zasloužil o osvětu v oblasti architektury, o projektech rád mluví, píše – a také je fotí. A lidé začínají čím dál víc poslouchat.

„Hovorů o architektuře přibývá, zájmu také, ale ještě se to automaticky nepřeklápí do vyšší kvality realizací,“ říká Adam Gebrian v podcastu Město, který si můžete pustit níže. Zájem lidí o architekturu podle něj však nemusí být vždy dobře.

„Budu trochu dělat ďáblova advokáta. Dříve jsem považoval za jasný cíl, že se má široká veřejnost o toto téma zajímat a má ho učinit běžným předmětem svých každodenních hovorů u snídaně, s rodinou, babičkou, kamarády na ulici. Není to ale všeobecně sdílený názor,“ popisuje Gebrian.

Například legenda české architektury Alena Šrámková prý říkala, že jde o něco tak komplexního a složitého, že by se o tom široká veřejnost vlastně ani bavit neměla, protože to je kolikrát na škodu a vede to k velkému neporozumění. „Nedávno jsme publikovali díl o Müllerově vile, což je pro mě mistrovské dílo Adolfa Loose. Zavítal jsem do diskuze a trochu jsem pochopil, co mi říkala,“ vysvětluje architekt.

Naprostá většina architektů se podle něj snaží získat co nejvíce informací a není jich moc, kteří by říkali, že je něco nezajímá, protože projekt udělají jen tak, jak chtějí oni. „Častokrát ale dochází k nepochopení a mockrát jsem viděl, když autoři řekli, že je na něco pozdě. Lidé si myslí, že jde o jednoduchou změnu – tam se něco posune, tam se zase ubere patro,“ pokračuje Gebrian.

„Jenže jednou takovou změnou se jich musí změnit dalších padesát, často to pak znamená přepracovat celý projekt a strávit na něm další dva roky,“ uvádí Gebrian s tím, že je daleko od toho, aby si myslel, že čím více lidí o projektu rozhoduje, tím lepší je výsledek. „Naopak mockrát jsem viděl, že k dobrému výsledku vedl jeden umanutý člověk, který se odmítal bavit s kýmkoliv jiným,“ míní. Když se proces participace podle něj posune na úplný začátek, pak má svůj smysl.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Za velký problém pro veřejný prostor považuje propagátor architektury virtuální svět. Je to podle něj čím dál silnější konkurence. „Stačí se podívat na to, co lidé dělají v tramvaji. Osm z deseti se dívá na něco, co se odehrává úplně někde jinde, než se momentálně nacházejí. Čtou si zprávy ze světa, prohlížejí si, co dělá jejich kamarád někde jinde. Mentálně jsou v místě, kde se nenacházejí. A když jste jinde, je vám jedno, jak to vypadá tam, kde jste fyzicky,“ říká s tím, že existují daleko silnější nástroje, než je architektura. Malý, ošklivý, tmavý byt nevadí, dokud v něm běží internet.

Podcast Město s architektem Adamem Gebrianem si můžete poslechnout na SpotifyApple PodcastechGoogle Podcastech či na YouTube. Uslyšíte v něm mimo jiné odpovědi na tyto otázky:

  • Jak se ocitl u začátku legendárního sídla Lasvitu?
  • V čem má Česko obrovské množství příležitostí?
  • Jaký byl nejlepší projekt Jeana Nouvela?
  • Co bylo špatně v soutěži na vyšehradský železniční most?
  • Co s budovami, které ztratily svoji funkci?

Žádný umakart, ale dřevo. Byt v Bubenči dostal jádro, které místo ostudy nabízí praktičnost

Díky jádru v bytě vznikla technická místnost, knihovna, pracovní kout a mnoho dalšího. Zároveň umožňuje dynamicky proměňovat dělení prostoru.

jadro3

Foto: Alex Shoots Buildings

Dřevěné jádro se stalo centrální částí zrekonstruovaného bytu ze čtyřicátých let

0Zobrazit komentáře

Umakartová jádra, typicky s koupelnou a toaletou, jsou dodnes k nalezení v řadě bytů panelových domů na českých sídlištích. Při jejich rekonstrukcích bývá odstranění tenkých příček z laminátu jedním z prvních přání investorů. Jádro někdy zmizí úplně, jindy umakart nahradí alespoň zdivo. V případě bytu v Bubenči je však ze dřeva a obsahuje v sobě množství praktických prvků. Více nápadité architektury vám pravidelně přinášíme v newsletteru Arch.

Ukazujeme to nejzajímavější ze světa architektury a co se nejen v Česku staví.

Newsletter Arch | Poslední vydání

Původní koncepce bytu ze čtyřicátých let neměla mnoho logiky, a proto se mladí investoři rozhodli pro radikální rekonstrukci, která kompletně proměnila dispozici. Její návrh dostali na starost architekti ze studia Papundekl, přičemž do centra veškerého dění v bytě se rozhodli netradičně umístit dřevěné jádro.

Byt tak dostal víceúčelový box z březové překližky. Díky barvě přírodního dřeva na sebe jádro upoutává značnou pozornost, protože zbytek bytu je laděn do převážně bílých a šedých tónů. Architekti pro jádro našli širokou škálu využití. Jeho součástí se stala knihovna, pracovní stolek, uvnitř se nachází technická místnost s bojlerem, pračkou a sušičkou. Z vnější strany je ještě doplněn o velké zrcadlo a úložný prostor.

Obytná část bytu se přenesla na jižní stranu k oknům, která směřují do vnitrobloku, zatímco pokoje byly situovány na sever. Na tom se nic nemění, nicméně díky jádru je možné s členěním bytu trochu čarovat.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Rohy jádra byly navrženy jako oblé, aby do sebe mohly jednotlivé prostory lépe protékat. Díky vysunovacím příčkám z polykarbonátu je ovšem lze i vzájemně oddělovat, a tak například separovat pokoj od obývacího prostoru, aniž by byl narušen vzájemný vizuální kontakt mezi oběma místnostmi.

Úpravy byly nakonec tak razantní, že musel být projekt konzultován i se statikem. Díky proměnám se však například povedlo propojit nejen obývací pokoj s kuchyní, ale také s balkónem. Mladá rodina tak dostala byt podle svých představ – a nabízí dostatek pohodlí i praktičnosti.

jadro1

Foto: Alex Shoots Buildings

Součástí Jádra je také malý pracovní kout