Soukromé střední školy zažily v posledních týdnech něco, nač nejsou zvyklé: před jejich dveřmi se tvořily fronty, počet přihlášek násobně převyšoval volná místa a uchazeči se předháněli v tom, aby byli přijati, i když budou muset platit školné. Nešlo ovšem až tak o autentický zájem mladých lidí, ale spíš o důsledek kolapsu kapacit veřejných gymnázií. Velký nápor potkal i trojici privátních škol, jejichž příběhy CzechCrunch shromáždil: dvě přitom teprve vznikají a třetí je na světě zatím relativně krátce.

Idea založit soukromou střední školu Gymnázium Kudykampus vznikla, jak už to tak bývá, z filantropie. Stojí za ní Marie Froulíková, pořadatelka akcí zvaných Social Business Breakfast, na nichž se potkávají podnikatelé se zájmem o sociálně odpovědný byznys, spolu s Martinem Přibilem, spolumajitelem kladenské společnosti Bohdan Bolzano, jež obchoduje s hutním materiálem.

„Úplně původně jsme zvažovali, jestli nerozjet vysokou školu. Ale nakonec jsme šli o stupeň níž. Přípravy trvaly v podstatě dva roky, protože gymnázium jsme chtěli otevřít už loni v září, ale termínově jsme to nestihli, takže jsme začátek posunuli a první studenty přivítáme letos v září,“ říká Marie Froulíková.

Název Kudykampus vychází z projektu, který střední škole předcházel a na kterém se Přibil s Froulíkovou původně potkali – jde o platformu pořádající workshopy pro mladé lidi ve věku 14 let a víc, na nichž se mohou potkávat s uznávanými odborníky z praxe a z mnoha různých oborů od techniky přes komunikaci až po kreativu.

Právě idea dát dětem vzdělání, které bude odpovídat potřebám doby a bude více orientované na technologický a společenský rozvoj, ji přivedla k podnikání ve školství: „Při výuce se budeme samozřejmě držet rámcových vzdělávacích plánů, ale budeme v mnoha směrech odlišní od klasických gymnázií. Nebudou u nás známky, budeme hodně sázet na projektovou a modulovou výuku, studium bude v něčem podobnější univerzitám než gymnáziím. Našimi prioritami budou angličtina, IT technologie a umění komunikace. To jsou tři věci, které budou potřeba vždycky a v jakémkoli oboru. A klíčové je pro nás také provázání s praxí.“

Gymnázium Kudykampus bude mít z počátku kapacitu 300 míst, výhledově by se ale mohlo zvětšit až na 500. Nabírat do prvního ročníku budou Froulíková a spol. stovku dětí: „Máme absolutní převis zájemců. Aniž bychom nějak intenzivně inzerovali, rodiče si nás našli. Máme více než 300 přihlášek.“ Start školy se totiž sešel s kolapsem kapacit především veřejných středních škol, takže tisíce dětí v Praze, středních Čechách či v Brně zoufale shánějí, kde budou od září studovat.

Obří zájem je i není dobrá zpráva. Většina dětí se na školu nehlásí z autentického zájmu, ale spíše ze zoufalství, což je problém, když si škola chce vybudovat specifický spirit a dává si záležet na tom, aby žáci, které přijme, byli na jedné vlně s ideou a misí celé školy.

To ostatně potvrzuje Markéta Fibigerová, která před třemi lety také rozjela soukromou střední školu, a to 1. IT Gymnázium. Letos i loni se jí v prvním kole přijímaček na 40 míst přihlásilo 54 dětí, z nichž ke studiu vybrali s kolegy zhruba polovinu. „Na těch zbylých 12 volných míst jsme vyhlásili druhé kolo přijímacího řízení a přihlásilo se nám do něj 290 dětí. A to jen proto, že jsme registraci po pěti dnech zastavili, jinak by jich bylo ještě daleko více,“ říká Fibigerová s tím, že mohutný zájem ve druhém kole zakrývá fakt, že soukromé střední školy mají ve společnosti stále stigma a renomé škol spíše druhé kategorie. „Mění se to, ale pomalu, ne raketově rychle,“ dodává.

Gymnázium Kudykampus zvolilo nicméně odlišnou strategii. Zatímco 1. IT Gymnázium sídlí na okraji Prahy v Satalicích, Froulíková s Přibilem záměrně hledali objekt v širším centrum města, jejich školu tak najdete na pražském Žižkově v ulici Husinecká. „Chtěli bychom z budovy, kde škola sídlí, časem udělat jakýsi studentský hub. A to nejde, když nebude uvnitř města,“ říká Froulíková. Druhý rozdíl, který její školu odlišuje od většiny soukromých gymnázií, je výška školného – na rok činí jen 30 tisíc korun, což je zvlášť na Prahu hodně nízké. „Za pár let by se nám líbilo, kdybychom školné vůbec neměli, ale uvidíme, zda toho půjde dosáhnout,“ dodává s tím, že díky silnému mecenáši jsou takové úvahy a vůbec přípravy soukromé školy mnohem snazší a jednodušší.

Že úspěšný podnikatel založí soukromou školu, není v Česku tak neobvyklé, častěji ale jde o mateřské či základní školy. U gymnázií je takových případů méně, speciálně těch finančně dostupných. Asi nejznámější privátní střední školy v zemi, tedy Open Gate založená Petrem Kellnerem a Duhovka, kterou rozjel Tomáš Janeček (spoluzakladatel RSJ a mladší bratr výstředního podnikatele a matematika Karla Janečka), si ročně účtují od rodin žáků školné 250, respektive 180 tisíc korun. Ještě víc pak stojí studium na Leonardo da Vinci Academy, což je mezinárodní základní i střední škola, kterou předloni založila Věra Komárová, šéfka kosmetické značky Dermacol. Zde se cena za školní rok aktuálně pohybuje od 269 do 319 tisíc korun podle ročníku, do kterého žák chodí.

Martin Přibil, ale i Petr Kellner či Tomáš Janeček měli při zakládání „svých“ škol na paměti změnu vzdělávání a ambici dát mladým lidem možnost poznat jiný přístup. Trochu jinou cestou se vydal Petr Cichoň, majitel gastronomického holdingu Crocodille, do nějž patří i populární sítě fastfoodových restaurací Bageterie Boulevard a Pizza 360. Cichoňova společnost, podle magazínu Forbes 60. největší rodinný podnik Česka, spouští vlastní učňovskou akademii.

Akademie systémové gastronomie, jak se škola oficiálně jmenuje, do prvního ročníku od září přijme dvě desítky studentů, ročně budou platit jen symbolické školné deset tisíc korun. I tady byl zájem uchazečů kvůli kritické situaci kolem přijímaček násobně větší než kapacita. „Přijali jsme šest žáků v prvním kole, zbylých čtrnáct ve druhém. Ještě před oficiálním otevřením druhého kola se nám sešly desítky uchazečů. Dva dny po otevření druhého kola jsme měli ukončené pohovory s padesáti pozvanými uchazeči, měli jsme vybraných čtrnáct přijatých a pět náhradníků. Další desítky žádostí a přihlášek už jsme odmítali a prosili portál atlasskolstvi.cz, ať nám promptně změní status o otevření druhého kola, abychom nápor zvládli,“ krčí rameny jednatelka školy Klára Šmídová.

Impuls pro vznik této akademie byl hodně praktický – gastronomii dlouhodobě trápí velká fluktuace zaměstnanců a také jejich ne moc dobrá kvalita, a právě to se Cichoňovi (Klára Šmídová je jeho sestrou) snaží změnit a tím pomoc jak své firmě, tak oboru: „Ideou akademie je vytvořit celistvý systém vzdělání v našem oboru, který sice vychází z tradiční gastronomie, ale právě svojí systematičností a příležitostmi v kariérním růstu lidí z provozu do manažerských pozic nabízí skvělou příležitost pro smysluplný kariérní start.“

Tříletý výuční obor, který se otevře od září 2023, je jen začátek. Navázat na něj má dvouletá dálková nástavba zaměřená na podnikání a management v systémové gastronomii (zjednodušeně řečeno jde o provoz restaurací, kde jsou důležité procesy a efektivita, ale zároveň nerezignují na kvalitu) a pak i MBA program, také dvouletý.

„Rozhodli jsme se, že začneme učebním oborem, kde se uchazeči naučí kvalitní základy gastronomie, ale také základní pracovní disciplínu, která je klíčem k naplnění jakékoliv ambice. Na nich dále budeme stavět základy manažerských dovedností, tedy i marketingu, ekonomie, práce s lidmi, ale také seberozvoje a péče o sebe,“ popisuje Klára Šmídová a pokračuje: „Na učební obor naváže nástavba, která uchazeče připraví na vlastní řízení restaurace a rozvine jeho ekonomické znalosti a samostatnost. A po dokončení pěti let studia či kdykoliv později může uchazeč pokračovat na třetí stupeň, který chceme mít postavený formou MBA.“