Investovat na akciových trzích se dá různě. Třeba do notoricky známého indexu S&P 500. Nebo pasivně do takzvaných ETF anebo do aktivně spravovaných, obvykle pod bankami vedených investičních fondů. Jeden takový řídí v Erste Asset Management i portfolio manažer Mikuláš Splítek. Vůbec se ale nezaměřuje na největší firmy akciového trhu.

Strategie jeho fondu, který má ve správě téměř 12 miliard korun, je zcela odlišná. Zaměřuje se na firmy s malou tržní kapitalizací, u nichž je šance, že do největších gigantů teprve vyrostou. Mnohé z nich nejsou široké veřejnosti nijak známé, ale některé ano, třeba prodejce Marks & Spencer nebo aerolinky Ryanair.

„Hlavní částí mé práce je analýza firem, potkávání se s jejich managementy a vedení. Osobní styk s nimi považuji za dost důležitý. U větších firem typicky bývá někdo v oddělení pro vztahy s investory, ale menší firmy takové oddělení často ani nemají a lze se potkat třeba rovnou s finančním ředitelem,“ poodhaluje Splítek zákulisí byznysu v takzvaných Small Cap Stocks v Investičním podcastu Vojty Žižky, který si můžete pustit na přehrávači níže.

Jedná se typicky o společnosti s tržní kapitalizací do dvou miliard amerických dolarů. Menší korporátní struktury mohou být sice u malých investičních titulů výhodou, ale zároveň rizikem – podle Splítka třeba následně hrozí destabilizace firmy, když se klíčový člověk z vedení rozhodne odejít, něco se mu stane nebo v případě rodinných společností není firmu komu předat.

„U menších společností se tak liší i způsob analýzy. Čím jsem starší, tím častěji začínám právě u managementu a u toho, jak je čestný a schopný. To jsou první dvě kvality, které se snažím nějak postřehnout,“ říká zkušený portfolio manažer. Až posléze se dívá na tvrdé finanční ukazatele. Pomáhá mu v tom prý i fakt, že se zabývá i psychologií, zajímá jej Karl Jung a jeho studium nevědomí. „Myslím, že mi to pomáhá být přítomen v daném okamžiku a trochu lépe vnímat to, co opravdu je, a ne, co by člověk chtěl, aby bylo,“ dodává.

Mikuláš Splítek přemýšlí šířeji i nad celým finančním trhem a napsal i knihu Stát se investorem, která vychází z jeho neotřelého přístupu. „Dobrá investice vychází z nás. A abychom mohli na burze uspět, musíme nejprve objevit svůj vztah ke světu a k sobě samotným,“ říká anotace publikace na webu Jan Melvil Publishing.

Na lidský faktor Splítek hodně dá. A tak se ani nebojí, že by ho o jeho analytickou práci připravila dnes tolik zmiňovaná umělá inteligence. Jak totiž podotýká, algoritmy vychází pouze z historických dat. „Je to vlastně krásná filozofická otázka, jestli se dokážeme oprostit od toho, co už bylo. Algoritmus tohle nedokáže, nekonečně variuje a opakuje to, co už bylo. Není to ani inteligence, protože ta dokáže vnímat nějakou novou kvalitu,“ vysvětluje.

Celkově má Mikuláš Splítek spíš auru finančního filozofa než pouze portfolio manažera. Komplexněji se snaží nahlížet i na celý finanční systém. Byť se v článku před více než dekádou zamýšlel, zda mají banky ještě jako instituce v dnešním světě nějaké místo, dnes tvrdí, že mají řadu funkcí – i těch, které máme tendence většinou opomíjet.

Často totiž upřeme pozornost na kvality, které jsou definovány tržní mechanikou, tedy efektivitu a rychlost. Typická kritika na adresu zkostnatělého bankovního systému se dotýká jeho přeregulovanosti a například faktu, že do jiné země trvá bankovní převod několik dní. Podle Splítka to je ale příliš úzký pohled.

„Banky mají i mnohé další funkce. Když se spleteš, někdo může transakci vrátit, kdežto třeba u bitcoinu je to po poslání navždy ztracené. Banky mají i jiné kvality jako odolnost  a musí ji nějak zajistit,“ říká s tím, že podobné kvality chrání například tu část populace, která není v investování a penězích natolik zběhlá, aby všechna rizika znala. Zcela negativně tak nevidí ani například větší roli státu v určitých odvětvích, která by neměla být jen zisková, ale zajišťovat i veřejnou službu a určitý sociální smír. Třeba i na úkor efektivity.