Kaleidoskop. Právě k němu přirovnává generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast výstavní plán instituce pro rok 2023. Fascinující dětská hračka totiž dokáže dát zdánlivě statickým věcem zcela novou podobu. Kurátoři a kurátorky se tak neotřelou optikou podívali na tvorbu Josefa Mánese a Petra Brandla, jakož i na akvarelovou tvorbu a umění rozprostřené mezi lety 1939 a 2021, kterému dají prostor v nové stálé expozici. Očekávanou výzvou pro letošek bude také česká reprezentace na mezinárodním bienále architektury v Benátkách.

Pro letošní sezónu se tým kurátorek a kurátorů nejstarší kulturní instituce v Česku rozhodl pro novátorský pohled na českou uměleckou scénu. „Stejně jako v případě kaleidoskopu si myslíte, že danou věc znáte. Jenže pak ho obrátíte a vše se změní. Myslím, že nový pohled na Mánesovu nebo Brandlovu tvorbu, na akvarel i současné umění je velkým mottem pro rok 2023,“ říká o dramaturgickém plánu Národní galerie Praha Alicja Knast.

V tomto duchu tak budou moci návštěvníci od 31. března do 16. července ve Valdštejnské jízdárně náhlednout na dílo Josefa Mánese během výstavy Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda. Jejím cílem bude blíže představit jeho rozsáhlou tvorbu a prostřednictvím korespondence, fotografií a vzpomínek současníků také jeho životní osudy.

„Národní galerie v Praze spravuje největší sbírku maleb, kreseb a grafik Josefa Mánesa, která byla naposledy samostatně vystavena v roce 1971. Proto galerie již v roce 2017 iniciovala ve spolupráci s Ústavem dějin umění badatelský projekt a restaurátorský průzkum, jehož výsledky přináší publikace Let s voskovými křídly. Výstava, kterou nyní připravujeme, je dalším výstupem tohoto projektu,“ přibližuje kurátorka Veronika Hulíková.

Výstava zároveň nakoukne pod vrstvu po desetiletí tradovaných stereotypů spojených s Mánesovým dílem. Její významnou část tak bude tvořit kapitola Život po životě – Člověk versus legenda. Ta bude mapovat nazírání na Mánesovu tvorby po jeho smrti. Na výstavě bude ke zhlédnutí více než 400 děl včetně originálu kalendářní desky Pražského orloje ze sbírek Muzea hlavního města Prahy.

Zadlužený génius

Galerie letos představí také nejvýznamnějšího umělce barokního umění v Čechách na výstavě Petr Brandl: Příběh bohéma. V případě tohoto tvůrce půjde o velkou reprezentativní výstavu po více než padesáti letech. Ukáže Brandlův nekonvenční rukopis, který kurátorka výstavy Andrea Steckerová přirovnává k Rembrandtovi. Návštěvníci na jedné ploše uvidí Brandlova ikonická díla, ale také díla nově objevená nebo dosud ukrytá v depozitáři.

Název výstavy, která proběhne od 20. října do 11. února 2024 rovněž ve Valdštejnské jízdárně, není nahodilý – odkazuje totiž na velice zajímavý osobní život umělce, k němuž se dochovalo velké množství archivních dokumentů. A ty vypovídají o tom, že byl pěkné kvítko. Badatelé mají k dispozici například velice bohatou škálu jeho dlužních úpisů, linkou, která se táhla takřka celým jeho životem, byly spory o výživné s manželkou.

„Brandl byl celoživotním dlužníkem a dluhy jej několikrát uvedly i do vězení. Víme také, že kouřil boloňský a florentský tabák, pudroval si tvář, nosil paruky, kupoval si víno z Kanárských ostrovů nebo piniové oříšky a mortadelu. Je velice zajímavé sledovat jeho osobní život. Zároveň šlo o malíře, který byl ve své době brán jako jeden z nejlepších,“ říká kurátorka Andrea Steckerová.

Brandl je nejvíce spojován s velkoformátovými oltářními plátny a divák výstavy o ně nebude ochuzen. Umělce bude ale prezentovat také v jeho méně známé poloze, protože byl výtečným malířem portrétů, které nám zároveň ukazují, s jak honorovanou klientelou měl možnost se setkávat. Výstava ukáže také skupinu žánrových maleb, která diváky uvede do světa podvodných felčarů, šarlatánů, mastičkářek, ale také pijáků a kuřáků.

Akvarel a nová stálá expozice

Do výtvarné historie se bude ohlížet i výstava Akvarel mezi Prahou a Vídní, která začne v prvním patře Veletržního paláce 22. září a skončí 7. ledna 2024. Akvarel byl a stále je velmi důležitou výtvarnou technikou na pomezí malby a kresby, která sehrála klíčovou roli v umění 19. století. Zároveň ho tehdy používali kreslíři, grafici, malíři, ale také architekti a sochaři. Vytváří tak sondu do vizuální kultury této doby.

„Národní galerie v Praze má ve svých sbírkách stovky velmi kvalitních akvarelových děl, která jsou dokonce zčásti velmi málo známá. Jde jednak o díla vídeňských umělců, jednak díla umělců českých. A ve svém propojení vypovídají o tom, že mezi dvěma městy probíhala umělecká výměna a také o tom, že české umění akvarelu 19. století nikterak nepokulhávalo za středoevropskou kvalitou,“ vysvětluje jeden z kurátorů výstavy Petr Šámal.

Veletržní palác od 26. května přivítá novou stálou expozici zaměřenou na současné umění – 1939–2021: Konec černobílé doby. Vytyčené období přitom není ucelené a výstava se ho nesnaží pojmenovávat, spíše se snaží ilustrovat, jak se v čase vyvíjelo chápání toho, co je v umění „nejlepší” – kvalita umění v této době totiž byla a stále je zásadně spojena s politickými názory jeho soudců.

„Nechceme se zaměřovat jen na polarity typické pro tuto dobu, jako je například konflikt oficiálního a neoficiálního umění, ale spíše vývoj pojímáme jakousi spirálou, kdy většina umění se děje v prostoru mezi, ve stupních šedi mezi černou a bílou. Také se snažíme ukázat, že umění je průsečíkem autorského záměru a společenských, ekonomických nebo politických podmínek,“ dodává kurátor Michal Novotný.

Česká reprezentace v zahraničí

Galerie dále představí také dva mezinárodní projekty, které byly součástí českého předsednictví v Radě EU v Bruselu. V Malé dvoraně Veletržního paláce bude k vidění od 10. února Květinová unie devíti mladých českých umělců a designérů, kterou vyzdobili dvě budovy Rady Evropské unie v Bruselu. Ve stejném prostoru od 9. listopadu proběhne výstava Milena Dopitová: Even Odd.

Důležitou kulturní událostí letošního roku bude také česká reprezentace na 18. bienále architektury v Benátkách, pro kterou je Národní galerie Praha, zastoupená Helenou Huber-Doudovou, komisařem. Projekt, který bude Česko reprezentovat, vybrala mezinárodní porota již loni. Jmenuje se The Laboratory of No-More Precarious Future a zabývá se otázkou, zda mohou mladí architekti a architektky pracující v nevhodných podmínkách stavět lepší svět.

„Po čtyřech letech se Česká republika vrátí zpět na benátské bienále. I přesto že Československý pavilon je stále v rekonstrukci, jsme díky úsilí našeho týmu a ministerstva kultury obdrželi dotaci z Národního plánu kultury, což nám umožnilo prezentaci České republiky přesunout do dočasného pavilonu v prostorách Arsenale. Prezentace bude ale částečně probíhat i v předpolí našeho pavilonu v Giardini – poprvé se tak rozdělí na dvě místa,“ říká Radka Neumanová, šéfka strategické sekce Národní galerie.