Letošní benátské bienále umění ještě neskončilo a už víme, jaký projekt bude reprezentovat Českou republiku příští rok, kdy se pavilony na východním cípu Benátek promění na velkolepé výkladní skříně současné architektury. Národní galerie Praha totiž vyhlásila vítěze otevřené soutěže. Odborná porota vybrala projekt, který půjde tak trochu proti proudu a poukáže na stinné stránky, s nimiž jde architektonická profese posledních let ruku v ruce.

Z otevřené výzvy k účasti na 18. bienále architektury v Benátkách 2023, kterou v květnu vyhlásila Národní galerie Praha, vyšel jako vítěz návrh s pracovním názvem The Laboratory of No-More Precarious Future (Laboratoř již ne-více-prekarizované budoucnosti). Stojí za ním duo mladých kurátorek a architektek – Karolína Plášková a Eliška Pomyjová – a motion designer a pedagog UMPRUM Jan Netušil.

Vítězný koncept navazuje na projekt Karlíny Pláškové s názvem Drazí architekti, jehož prostřednictvím chtěla rozvířit debatu o roli architektů v současné společnosti. Další pojítko představuje výzkum Pracovní podmínky mladých architektů a architektek, který uskutečnila Eliška Pomyjová ve spolupráci se socioložkou Terezií Lokšovou.

Výzkum shrnul pracovní podmínky architektů a architektek ve věku 22–35 let, kteří dokončili své vzdělání a pracují v České republice. Vyplynulo z něj, v jak toxickém prostředí lidé v této profesi musejí pracovat a jaké diskriminaci čelí, na povrch se dostaly také problémy s chybějícím sociálním zajištěním, švarcsystém, neodpovídající platové ohodnocení nebo neplacené stáže.

A právě všeho zmíněného se dotýká i vítězný návrh The Laboratory of No-More Precarious Future, který si zároveň klade otázku, zda mohou mladí architekti a architektky pracující v prekarizovaných podmínkách stavět lepší svět?

„Problémy pracovních podmínek, prekarizace a vykořisťování jsou klíčovými pro disciplínu architektury. Věříme, že tento projekt pomůže razit cestu ke spravedlivější architektuře a sociálně rovnější profesi. Pokud mají architekti pracovat eticky a vytvářet lepší budoucnost, nemohou fungovat v toxické kultuře profesního prostředí,” uvádí porota.

Generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast dodává, že hledali nejvhodnější koncept na téma laboratoř budoucnosti, které obstojí na mezinárodním poli. „Naším cílem je dostat Českou republiku zpátky na mapu architektury. Toxicita profesního prostředí architektury takovým tématem bezpochyby je.“

Do poroty byli přizváni zástupci všech důležitých oblastí ⁠–⁠ představitelé zahraničních institucí, kurátoři a kurátorky, pedagogové, členem poroty je děkan, architekt a umělecký kritik. Výsledek je tak podle ředitelky galerie konsenzus širokého spektra pohledů na disciplínu s přesahem do současného umění.

Vítězný projekt bude představovat jakousi laboratoř pro kolektivní přemýšlení a sdílení know-how. Tvořit ho bude digitální kiosek umístěný před českým pavilonem v Giardini, který může fungovat i jako pódium pro setkávání a diskuse s řadou mezinárodních hostů. Ve výstavním prostoru v Arsenale bude zrekonstruováno 1:1 imerzivní, znepokojující prostředí architektonické kanceláře s napojením na online prostředí.

Plánované umístění před českým pavilonem napovídá, že jeho prostory budou i nadále uzavřené. Autorům se ale podařilo nalézt inovativní digitální a prostorové řešení, které se na objekt vůbec neváže. Na rozdíl od letošního roku se tak můžeme těšit, že na největší a nejprestižnější přehlídce současné architektury bude Českou republiku někdo reprezentovat a pavilon nebude působit tak bezútěšným dojmem, jako tomu bylo letos.