Přijít na letišti k tabuli, na které je informace o zpožděném či snad dokonce zrušeném letu, je vždy nepříjemné. Představte si ovšem scénář, kdy by takové informační tabule přestaly fungovat a cestující by neměli informace vůbec žádné. Aby něco takového nenastalo, je na ruzyňském letišti CAODB. Za těmito písmeny se skrývá provozní systém Letiště Praha, na jehož vývoji se podílí společnost Profinit. Právě tento systém již dvacet let dohlíží na to, aby na pražském letišti vše běželo jako dobře namazaný stroj.

Z jaké přepážky se odbavit, od jaké brány letí letadlo, kolik minut má let zpoždění, kam naložit kufr, kolik personálu je potřeba k odbavení letu či jaké údaje vložit do faktur – to všechno je obrovské množství dat, které denně proteče každým letištěm, to ruzyňské nevyjímaje.

Pokud jako cestující projdete jeho branami, stanete se součástí na první pohled chaotického, ve skutečnosti však velmi dobře organizovaného mumraje. Cestující rychle postupují skrze odbavení zavazadel, bezpečnostní kontrolu a dále do komerčních zón až k branám, odkud jim letí jejich spoj. Za bezchybnou funkčností celého tohoto soukolí stojí systém zvaný Central Airport Operational Database, zkráceně CAODB, s jehož pomocí odbavilo pražské letiště za 20 let již 230 milionů cestujících.

Na podzim roku 2002 jej na Letišti Václava Havla Praha instalovala společnost Profinit, která se o jeho bezproblémový chod stará dodnes. „Před více než dvaceti lety jsme začali pomáhat s optimalizací technické infrastruktury. Naše práce a způsob řešení problémů se České správě letišť zalíbily natolik, že se s námi rozhodli začít spolupracovat napřímo na novém projektu. Společně jsme pak navrhli základy nově budovaného systému CAODB,“ vzpomíná na začátek spolupráce mezi Profinitem a Letištěm Praha Petr Filas, Data & Analytics Platforms Competency Leader v Profinitu.

Data sloužící cestujícím i personálu

Data tohoto systému doprovází cestující v podstatě na každém kroku, hned jak na letiště vstoupí. „Vedle informací o tom, na kterých přepážkách se má cestující odbavit a které jsou aktuálně otevřené, předáváme informace o plánovaných a zrušených letech systému automatických validátorů letenek a v neposlední řadě poskytujeme také podkladová data pro systém automatických hlášení,“ vysvětluje Filas.

Ovšem tím vše teprve začíná. Pokud nahlédneme za oponu celého dění na letišti, zjistíme, že data CAODB pomáhají plánovat samotný let už několik měsíců předtím, než se do sedadel letounu začnou usazovat první cestující. Tehdy začíná takzvaná koordinace letu ze strany dopravce. Vůbec největší roli CAODB v interních procesech sehrává den před a v den samotného letu, kdy dochází k průběžné aktualizaci dat, která jsou následně distribuována na místa, jako jsou nástupní mosty či třídírny zavazadel. Data jsou však využívána i takzvaným systémem plánování zdrojů. Ten na základě počtu cestujících k jednotlivým letům přiděluje potřebné množství personálu, aby byl celý let odbaven maximálně efektivně a cestující nemuseli zbytečně dlouho čekat.

Foto: Profinit

Systém CAODB lze označit i jako centrální mozek Letiště Václava Havla Praha

Práce CAODB ovšem nekončí ani v momentě, kdy se letoun vznese nad ranvej. Jeho data totiž ještě poslouží pro účetní účely, aby byly na fakturách ty správné informace. „Portfolio letištních složek, které pracují nepřímo s našimi daty, je široké, lze ale říct, že největšími konzumenty jsou centrální provozní dispečink, oddělení datamanagementu, ale například i pracovníci bezpečnostních kontrol, kteří dle počtů letů v konkrétním čase plánují směny,“ dodává Filas s tím, že v neposlední řadě data systému využívá samotné řízení letového provozu, skrze které putují i do evropské řídící organizace Eurocontrol, která má za úkol zajistit bezpečnost nad evropským nebem.

Vše musí běžet jako hodinky

Co by nastalo v momentě, kdy by systém CAODB přestal fungovat, je zřejmé. Cestující by v první chvíli neměli informace, kde a jak se mají odbavit. Nevěděli by, u jaké brány mají hledat své letadlo. Vše by se zkrátka zpomalilo. Letiště Praha ale musí být i na tyto situace připraveno, a tak disponuje záložními systémy a postupy, které dokáží CAODB částečně zastoupit.

Na bedrech Profinitu tak leží velká odpovědnost. Dodávané aplikace jsou součástí kritické infrastruktury státu a je tedy zapotřebí, aby vše fungovalo tak, jak má, a nenastala žádná větší komplikace. Za celých dvacet let měl systém výpadek jen dvakrát, přičemž celková doba obou výpadků činila dohromady necelých 80 minut. Proto Profinit ke svému řešení dodává také permanentní podporu, jejíž reakční doba musí být do 20 minut. Do hodiny musí být na letišti fyzicky přítomen specialista, který si je schopen poradit i s těmi nejzapeklitějšími problémy.

Foto: David McKelvey/Flickr

Informační tabule s daty od Profinitu

Jak popisuje Filas, ani ten nejspolehlivější systém se ale občas nevyhne komplikacím. „Mezi ty nejvíce nepříjemné situace patří selhání infrastruktury nebo technologií, která se prostě občas stanou. V takových případech je nutné rychle se zorientovat a navrhnout postup pro rychlé vyřešení nebo alespoň funkční workaround, to vše nehledě na denní či noční hodinu. U těchto typů chyb je nepříjemné, že jejich projevy bývají často unikátní a zpravidla vyžadují nový přístup pro jejich vyřešení,“ dodává Filas.

Celý systém je zároveň nutné zdokonalovat. Současnou snahou Profinitu je například provázat systém se strojovým učením a data ukládat do cloudových úložišť. Díky těmto změnám by mohl v budoucnu cestujícím hlásit například aktuální čekací doby na check-inech či u bezpečnostních kontrol. Lidé by tak měli lepší obrázek o tom, kolik času si je na jednotlivá stanoviště nutné vyhradit a kolik času mohou věnovat občerstvení či nákupům v duty free zónách.

„Dále máme nápad například na možnost rezervace časového slotu u bezpečnostní kontroly, což by předchozí efekt ještě umocnilo. Obecně se dá říci, že trend směřuje k zajištění lepší informovanosti cestujících,“ uzavírá Filas.