Bez uříznutí živé části těla si tady nemůžu ani změnit jméno, říká trans aktivistka Lenka Králová
Lenka Králová jako jedna z mála v Česku otevřeně mluví o tématu trans osob a poukazuje i na legislativní problémy, které vše ztěžují.
Do svých osmatřiceti let žila jako táta od rodiny, pak se ale rozhodla, že je na čase přestat skrývat to, jak se vnitřně cítí. Tehdy coby muž podstoupila fyzickou proměnu, podpořenou hormony. Ve Photoshopu si udělala vizi, jak by chtěla vypadat, a podle svých slov začala „žít život, jaký vždy chtěla“. Jenže na trans osoby se minimálně v Česku pořád nahlíží jinou optikou. A tu se Lenka Králová snaží rozbíjet.
„Já se v Česku cítím dobře,“ říká hned na úvod podcastu Čestmíra Strakatého, když se jí ptá na to, jak se jí v tuzemské společnosti žije. Vzápětí ale dodává, že pocit spokojenosti záleží na celé řadě faktorů – od místa bydliště přes typ zaměstnání až po okruh rodiny a přátel. Ona sama pracuje jako softwarová vývojářka v americké firmě, kde se jí prý dostává dostatečného respektu. Jiní takové štěstí nemají.
„Nicméně žiji v zemi, kde si bez uříznutí živé části těla nemůžu ani změnit jméno,“ říká a poukazuje na problém, se kterým se řada trans osob musí ve svém životě potýkat. Například právě v zaměstnání. Jak ale Králová zmiňuje, většinová společnost na trans lidi reaguje jinak, jakmile je pozná osobně, protože zpravidla zjistí, že žijí život jako všichni ostatní. Jen mají „zdravotní komplikaci“, kterou nezmění.