Bez uříznutí živé části těla si tady nemůžu ani změnit jméno, říká trans aktivistka Lenka Králová

Lenka Králová jako jedna z mála v Česku otevřeně mluví o tématu trans osob a poukazuje i na legislativní problémy, které vše ztěžují.

kralova_1-1

Reprofoto: Čestmír/YouTube

Lenka Králová

0Zobrazit komentáře

Do svých osmatřiceti let žila jako táta od rodiny, pak se ale rozhodla, že je na čase přestat skrývat to, jak se vnitřně cítí. Tehdy coby muž podstoupila fyzickou proměnu, podpořenou hormony. Ve Photoshopu si udělala vizi, jak by chtěla vypadat, a podle svých slov začala „žít život, jaký vždy chtěla“. Jenže na trans osoby se minimálně v Česku pořád nahlíží jinou optikou. A tu se Lenka Králová snaží rozbíjet.

„Já se v Česku cítím dobře,“ říká hned na úvod podcastu Čestmíra Strakatého, když se jí ptá na to, jak se jí v tuzemské společnosti žije. Vzápětí ale dodává, že pocit spokojenosti záleží na celé řadě faktorů – od místa bydliště přes typ zaměstnání až po okruh rodiny a přátel. Ona sama pracuje jako softwarová vývojářka v americké firmě, kde se jí prý dostává dostatečného respektu. Jiní takové štěstí nemají.

„Nicméně žiji v zemi, kde si bez uříznutí živé části těla nemůžu ani změnit jméno,“ říká a poukazuje na problém, se kterým se řada trans osob musí ve svém životě potýkat. Například právě v zaměstnání. Jak ale Králová zmiňuje, většinová společnost na trans lidi reaguje jinak, jakmile je pozná osobně, protože zpravidla zjistí, že žijí život jako všichni ostatní. Jen mají „zdravotní komplikaci“, kterou nezmění.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Média mají tendenci vytahovat ty největší exoty a sbírat kliky, já se naopak snažím skrze svůj pořád V Tranzu (vysílaný na YouTube – pozn. red.) nabízet lidem zkušenost, jako když se s někým takovým doopravdy osobně potkají,“ dodává. Spolu s tím se také snaží poukazovat na podle jejích slov největší problém, který se trans lidí – i celé komunity LGBT – týká. A tím je sexualizace. Tedy že se na to dotyčný kouká prizmatem sexuality.

Konkrétně v České republice má být unikátní to, že se tranzice jako taková řeší se sexuologem, což už ve světě vůbec nemá být běžné. Veřejnosti je proto předkládáno, že se vše pojí okolo „sexu“, jak ale Králová uvádí, sex je pouze malou částí z celého života trans osob. Stejně jako u všech jiných. „Týden má deset tisíc minut. Ať si každý řekne, kolik minut v týdnu tráví nějakou intimní aktivitou,“ říká.

Řeč proto přišla i na přístup sexuologů v Česku k trans lidem, který je opět zcela odlišný od toho, jak vše probíhá v zahraničí. „Abych to uvedla do kontextu – já coby dospělý člověk jsem dospěla k tomuto poznání. A potřebovala jsem hormony ke změně. V Česku nicméně musím jít na sexuologické vyšetření a tam popisovat nejintimnější detaily ze svého pohlavního života. Na co myslím, když masturbuji… A tak dále. Točí se to znovu okolo sexu,“ doplňuje.

Králová v podcastu mimo jiné vyzdvihla i téma trans žen a profesionálního sportu, o čemž jsme ostatně nedávno psali v souvislosti s vrcholovým plaváním. Řeší i téma týkající se „oplzlých výslechů“ u nezletilých lidí a v neposlední řadě se pozastavuje nad českým legislativním rámcem. A také proběhla debata okolo její svatby, která se shodou okolností konala dnes.

Jedno kliknutí algoritmu a váš život i práce zmizí. Expertka popisuje, jak přišla o účet na Facebooku

Lenka Chlubnová spravuje účty politikům a na své zkušenosti popisuje, jak frustrující je (ne)komunikace s největší sociální sítí světa.

Mark Zuckerberg, zakladatel a šéf Facebooku

0Zobrazit komentáře

Mottem Marka Zuckerberga, s nímž udělal z Facebooku mimořádně úspěšnou a velkou firmu, bylo „move fast, break things“. Volně přeloženo – je třeba být rychlý a nebát se mít ostré lokty. Evidentně to zabralo. Jenže když dojde na rychlost podpory pro klienty, je to rázem úplně jiná, o dost třeskutější písnička. Aktuálně to zažila spisovatelka a expertka na politický marketing Lenka Chlubnová, které Meta, tedy mateřská společnost Facebooku a Instagramu, zablokovala její účet. V glose pro CzechCrunch popisuje, jak složité je něco takového řešit a proč by si na svá data na síti měli dávat pozor všichni, kdo ji používají.

Kdyby se to, co nyní Lenku Chlubnovou potkalo, stalo před volbami, měla by průšvih. „Vloni touhle dobou bych se šla zastřelit,“ píše v komentáři pro CzechCrunch odbornice na sociální sítě a marketing, která s kampaněmi pomáhala či pomáhá lidovcům, TOP 09 či katolické Charitě. To, že jí Meta před pár dny zablokovala účet, s sebou ale nese zkušenost i pro běžné uživatele největší platformy světa – ukazuje to, proč je dobré svá data ukládat i jinde. A také to názorně dokládá, v jak velký a těžkopádný korporát se Facebook proměnil.

***

Vyhodili vás někdy jako děti za dveře? A co teprve jako dospělé? Mně se to stalo minulý pátek. Nebo si tak alespoň přijdu. Facebookový algoritmus mylně vyhodnotil situaci a zablokoval mi můj účet. Podle mailů, které mi přišly, a podle toho, co teď Facebook píše, když se přihlásím, si totiž myslí, že se mi někdo snažil dostat do účtu. To je ale technicky nemožné, protože mám zapnuté dvoufázové ověřování při přihlašování. To znamená, že když se chci přihlásit, musím zadat kromě hesla i kód, který mi Facebook pošle esemeskou.

Mohla by to být vtipná historka o tom, jak mě ta sociální síť žeroucí pozornost donutila mít víkend offline, což by možná ocenili hlavně moje děti a manžel, kdybych ovšem přes ten profil nespravovala obsah pro desítku klientů a taky nezadávala reklamu v měsíčním objemu klidně stovek tisíc korun.

Od té doby, co mne sociální sítě živí, si dávám pozor. Nevstupuju do debat mimo svou sociální bublinu, aby mi profil náhodou někdo nenahlásil, nesdílím věci, které strojová kontrola Facebooku může považovat za porušení zásad, a hlavně mám právě ono dvoufázové ověření při přihlášení se do sítě.

Důvod, proč být až tak moc opatrný, je nasnadě. Facebook skoro dvacet let po svém založení a při své monstróznosti stále ještě nemá dostatečnou klientskou podporu. A to ani pro platící uživatele, kteří u něj kupují reklamu. Pokud vám tedy něco někde zablokuje, vaše šance domoci se nápravy je minimální.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

K mému překvapení ale nic z výše popsaných opatření nepomohlo. Dnes je čtvrtek, od pátku píšu maily „na všechna nádraží“ a pokouším se lidi z Mety kontaktovat. Dosud jsem nenarazila na nikoho a nic, kdo by mi uměl pomoct. Nově zavedený support chat pro firmy nefunguje, protože abyste ho mohli použít, musíte být přihlášení ve svém účtu. A já ho mám uzamčený. Trochu jako Hlava 22, ne?

Vzhledem k tomu, že většina našich klientů v agentuře je politických, děkuji bohu, že se mi tohle nestalo těsně před nějakými volbami. Vloni touhle dobou bych se šla zastřelit. Naštěstí neexistuje účet, ke kterému bych měla přístup jen já, a ve firmě funguje nějaký systém zastupitelnosti. I tak to je pro mě a pro kolegy pracovní komplikace.

Začínám se smiřovat s tím, že o svůj účet trvale přijdu. Mail, kam se dá psát či stěžovat, je totiž jen jeden. A vzhledem k množství uživatelů světově musí být jeho obsluha totálně přehlcená. Takže se mi možná ozvou za týden, za měsíc… nebo taky nikdy. Znám lidi, kteří o účet přišli natrvalo.

Když odhlédnu od pracovních problémů, které to způsobilo, štve mě to vlastně i z důvodů čistě soukromých. V přátelích mám lidi, na které nemám jiný kontakt. Třeba spolužáky z Ameriky. Přes tenhle profil jsem dostala svou první opravdovou práci. Je to patnáctiletý deník mého života. V tomhle profilu jsem se vdala a narodily se mi děti.

Začínám si tedy nadávat. Že jsem si kroniku života udělala na platformě, kterou mi někdo jedním kliknutím může sebrat. Poučení pro příště i pro vás. Všechny důležité momenty a lidské vazby si budu zálohovat někde, kde mi je nemůže nějaký potrefený algoritmus jedním kliknutím sebrat.