Když se člověk podívá na aktuální sněhové zpravodajství na jednotlivých sjezdovkách v Česku, uvidí u nich víc červených křížků, než by se na polovinu února slušelo. Když už se někde lyžuje, obvykle je vidět zdálky v krajině jeden bílý pruh uprostřed zeleného nekonečna. I proto vzal letos za své tradiční běžkařský závod Jizerská padesátka. Je s lyžováním v Česku utrum?

Nejspíš to tak nevypadá, ale bílá nadílka letos není pozadu. „Sněhová pokrývka napadla hlavně během začátku prosince, pak už šlo spíš jen o menší úhrny, a to převážně na horách. Celkové množství sněhu, které zatím napadlo, ale nebylo zas tak malé. V polovině února na horách spadlo zhruba osmdesát až devadesát procent toho, kolik tam má do této doby napadnout,“ říká klimatolog Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny neboli CzechGlobe.

Přesto se však něco změnilo. Problém letošní zimy je hlavně ve velmi teplých vlnách, díky kterým sníh rychle odtál. Na Churáňově na Šumavě spadlo 185 centimetrů sněhu, žádný tam ale v současné chvíli neleží. Na Lysé hoře je přes čtyřicet centimetrů, měla by tam ale být třikrát větší vrstva. A lepší to není ani v zahraničí. Málo sněhu je i v Alpách, kde v údolích bílo vůbec není, ke sněhu se dá dojít do výšek kolem dvou tisíc metrů nad mořem. „A i tam je problém ho udržovat,“ dodává Zahradníček.

Důvodem jsou tedy vyšší teploty, kdy se neoteplují jen letní měsíce, ale také ty zimní. Zatímco v zimě to dlouho nebylo vidět, protože sníh se stále udržoval díky teplotám pod bodem mrazu, posledních deset až patnáct let to není pravda. A tak místo sněžení prší. „Markantní je to hlavně v nížinách a středních polohách, ale i na horách už sněhová pokrývka začíná mizet.“

Vzato na konkrétní čísla je situace o něco děsivější. Dnů, kdy na povrchu leží pokrývka vyšší než deset centimetrů, je ve srovnání se šedesátými léty o dvě třetiny méně. Zároveň se zkracuje sezóna. Zatímco dřív nebyl sníh ničím neobvyklým v listopadu nebo na přelomu března a dubna, teď mluvíme spíš o prosinci až únoru. „Období, kdy teploty klesnou pod bod mrazu, ale během dne jsou plusové, je kratší o čtrnáct dní. Období, kdy se vyskytují celodenní mrazy, je kratší dokonce o 25 dní,“ říká klimatolog.

Už před zhruba devíti lety vyčíslil Německý alpský spolek, že pokud se každých deset let zvedne teplota o půl stupně, posune se také hranice oblastí se sněhem. Do roku 2030 se tak měla přírodní hranice sněhu posunout o 150 metrů výš. Podle Zahradníčka to odpovídá tomu, co vidíme i dnes, byť o kolik se hranice posouvá, závisí na místních podmínkách. I tak se ale dá říct, že lyžování bude čím dál víc výsada míst, které jsou ve vyšší nadmořské výšce.

„Zimní sporty budou čím dál víc závislé na umělém zasněžování, což je rozhodně ekonomicky náročné. Dále udržovat sjezdovky v nižších či středních polohách nedává už teď často ekonomicky smysl. Větší střediska se tak snaží mít k dispozici také wellness s bazénem a staví hodně bike trailových tratí. Kratší a chudší zimní sezónu se snaží dohnat tou letní,“ popisuje viditelné změny vědecký pracovník CzechGlobe, který si v tom notuje s developerem Marcelem Souralem, jenž vlastní areály Monínec a Rokytnice nad Jizerou a na nutnost celoročního provozu upozorňuje.

Zatímco sjezdování tak zasněžování udrží, běžkování je ohroženo. Především proto, že je závislé na přírodním sněhu. Zatímco do roku 2030 se podle klimatologa situace příliš nezmění, do roku 2050 se současný stav ještě více prohloubí. Zimní sporty u nás podle Zahradníčka přežijí, budou ale mít svoje omezení.

„Očekáváme, že na horách bude sníh každý rok i v tom nejpesimističtějším scénáři. Jen bude stále ve vyšších nadmořských výškách. V příznivých letech bude možné lyžovat i ve středních a nižších polohách, ale těchto roků, kdy nám nasněží a sníh se udrží, je stále méně,“ uvádí odborník.

Zimní sporty tak budou o větším úsilí o udržení dlouhé a plnohodnotné sezóny. V Alpách to už teď znamená například budování obrovského množství nádrží na zadržování vody, ze kterých se pak zasněžuje. „Nejhorší varianta je odebírání vody z toků či podzemní vody. Na druhou stranu tvrdit, že se globální změna děje v důsledku neekologického jednání v lyžařských střediscích, je hodně odvážné, a já bych to takhle určitě nedefinoval. Příčiny globální změny jsou větší a systémové, například čtyřicet procent emisí skleníkových plynů pochází z energetiky. Je potřeba řešit tyto velké problémy a neřešit každou, někde vypuštěnou molekulu,“ uzavírá klimatolog.